4 Tz 175/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném
dne 28. prosince 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje
Malika a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení
zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného Z. J., proti
pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 8. ledna 2004, čj. 4 T
404/2003-171,
a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř., takto:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 8. ledna 2004, čj. 4 T
404/2003-171, byl v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., porušen zákon v
neprospěch obviněného Z. J.
2. Tento rozsudek se ohledně Z. J. zrušuje ve výroku o trestu v části, v níž
byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. současně zrušen výrok o trestu z rozsudku
Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. 3 T 179/2001 ze dne 4. 7. 2001, jakož i
všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zrušují se též všechna další
rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Znovu se rozhoduje tak, že podle § 35 odst. 2 věty druhé tr. zák. se zrušuje
výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 27. 2. 2003, sp.
zn. 1 T 78/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 8. ledna 2004, čj. 4 T
404/2003-171, byl obviněný Z. J. uznán vinným trestným činem krádeže podle §
247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že společně
s druhým spoluobviněným v přesně nezjištěný den měsíce prosince 1999 v obci M.
n. L., okres N., v katastru B. D., po předchozí domluvě a po odstranění zámku
vnikl do skladu firmy F., s. r. o., B., S., okres J., odkud odcizil celkem 7
krabic s obsahem 350 kusů tyčí cigaret zn. Marlboro v hodnotě 105.000,- Kč,
čímž v této výši způsobil škodu nezjištěnému majiteli. Za to mu byl uložen
podle § 247 odst. 2 a § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v
trvání tří let, který mu byl podle § 60a odst. 1, § 58 odst. 1 tr. zák.
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let za současného vyslovení
dohledu. Podle § 35 odst. 2 (věty druhé) tr. zák. byl současně zrušen výrok o
trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. 3 T 179/2001 ze dne 4. 7.
2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl
právní moci u obviněného Z. J. doručením ustanovené obhájkyni (řízení proti
uprchlému) a okresnímu státnímu zastupitelství dnem 4. 2. 2004 bez ohledu na
to, že tato skutečnost není na originálu rozsudku vyznačena.
Proti tomuto pravomocnému rozsudku podal ministr spravedlnosti stížnost pro
porušení zákona ve prospěch obviněného Z. J. Okresnímu soudu v Nymburce vytýká,
že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. a v
řízení, které mu předcházelo v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. V jejím
odůvodnění uvádí, že samosoudce těchto zákonných ustanovení nedbal, a při
dokazování zaměřeném na objasnění trestní minulosti obviněného v souvislosti s
řešením otázky souběhu trestných činů, kterých se obviněný dopouštěl v průběhu
roku 1999, se spokojil jen se stejnopisem rozsudku Okresního soudu v Rokycanech
sp. zn. 1 T 78/2001 ze dne 27. 2. 2003, o dřívějším odsouzení obviněného Z.
J., který byl u hlavního líčení přečten a neopatřil si a neprovedl důkaz celým
trestním spisem. Při takto nedostatečně provedeném dokazování pak přehlédl, že
již tímto rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech byl obviněnému Z. J. uložen
dne 27. 2. 2003 souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku
Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 3 T 179/2001 ze dne 4. 7. 2001 a tak znovu
zrušil již zrušený výrok o trestu z rozsudku Okresního sodu v Nymburce sp. zn.
3 T 179/2001 ze dne 4. 7. 2001. Při správném postupu bylo na místě obviněnému
Z. J. uložit podle § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest za současného
zrušení výroku o uložení souhrnného trestu z pravomocného rozsudku Okresního
soudu v Rokycanech sp. zn. 1 T 78/2001 ze dne 27. 2. 2003. Ministr
spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř.
vyslovil, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon ve vytýkaném rozsahu v
neprospěch obviněného Z. J., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek
zrušil ve výroku o trestu a zrušil také další rozhodnutí na zrušený výrok
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo pozbyla podkladu a
dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a
odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení
zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené
části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad
uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který
spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za
jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší
výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna
další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem
ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být
mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí
soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské
hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest
byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Citovaným ustanovením trestního zákona se Okresní soud v Nymburce důsledně
neřídil. Při vydání napadeného rozsudku již existoval rozsudek Okresního soudu
v Rokycanech sp. zn. 1 T 78/2001, ze dne 27. 2. 2003, pravomocný téhož dne,
jímž byl obviněný Z. J. odsouzen podle § 284 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 2
tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu
byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Zároveň mu byl uložen podle §
47 odst. 1, odst. 2 tr. zák. trest ztráty vojenské hodnosti. Podle § 35 odst. 2
tr. zák. byl pak zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze
dne 4. 7. 2001, sp. zn. 3 T 179/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento
výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením
pozbyla pokladu. Dále bylo rozhodováno o náhradě škody podle § 228 odst. 1,
resp. § 229 odst. 2 tr. ř. a podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému
uloženo, aby podle svých sil ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradil
škodu, kterou trestným činem způsobil. Tento rozsudek byl založen v trestním
spisu Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 4 T 404/2003 na č. l. 121 a byl i čten
v hlavním líčení konaném dne 8. 1. 2004. Pokud Okresní soud v Nymburce v rámci
rozhodování v této trestní věci uložil souhrnný trest a opět zrušil již zrušený
výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. 7. 2001, sp. zn.
3 T 179/2001, a naopak nezrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v
Rokycanech sp. zn. 1 T 78/2001, porušil zákon v neprospěch obviněného Z. J. Jak
dále vyplývá ze spisu, okresní soud toto své pochybení dodatečně zjistil, a
chtěl je napravit postupem podle § 131 odst. 1 tr. ř. opravným usnesením ze dne
12. 5. 2004 s odůvodněním, že došlo k písařské chybě. Tento postup však nelze
považovat za zákonný ani právně účinný. Ze spisu je zřejmé, že nešlo o opravu
písařské chyby či jiné zřejmé nesprávnosti ve vyhotovení rozsudku tak, aby
vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Podle
protokolu o hlavním líčení (č. l. 169) byl totiž rozsudek vyhlášen tak, jak je
to uvedeno v originálu vyhotovení rozsudku na č. l. 171, tj. že se zrušuje
výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. 7. 2001, sp. zn.
3 T 179/2001.
Pro úplnost lze dodat, že zmíněné „opravné usnesení“ není podepsáno
samosoudcem, nebylo doručeno příslušným osobám, chybí na něm doložka právní
moci a nebylo následně postupováno ani podle § 131 odst. 4 tr. ř. K tomu
Nejvyšší soud uvádí, že rozhodujícím kritériem při opravě rozsudku podle § 131
odst. 1 tr. ř. je soulad s rozsudkem tak jak byl vyhlášen, nelze proto opravou
odstraňovat věcné či procesní nedostatky, k nimž došlo ve vyhlášeném rozsudku,
ani nesoulad mezi rozsudkem, jak byl usnesen v poradě senátu, a jeho
vyhlášením. Tyto nedostatky lze napravit jen v řízení o odvolání nebo stížnosti
pro porušení zákona.
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem
byl porušen zákon v neprospěch obviněného Z. J. v ustanovení uvedeném ve
výrokové části tohoto rozsudku. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil,
že u hlavního líčení byly v souladu se zákonem provedeny všechny dostupné
důkazy potřebné k objasnění žalovaného skutku ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5
tr. ř. To pak Nejvyššímu soudu umožnilo, aby po vyslovení porušení zákona
postupoval podle § 269 odst. 2 tr. ř. a následně také podle § 271 odst. 1 tr.
ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. tedy zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného
Z. J. ve výroku o trestu v té části, v níž byl podle § 35 odst. 2 tr. zák.
zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. 3 T
179/2001 ze dne 4. 7. 2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu a podle § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že podle § 35 odst. 2 tr.
zák. se zrušuje výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne
27. 2. 2003, sp. zn. 1 T 78/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento
výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu. Byť napadený rozsudek neobsahuje odůvodnění lze ze všech
souvislostí, tj. ze skutečnosti, že u hlavního líčení byl čten rozsudek
Okresního soudu v Rokycanech sp. zn. 1 T 78/2001 založený jako č. l. 121
(totožný s rozsudkem založeným ještě jednou pod č. l. 146), dále z porovnání
data spáchání projednávaného trestného činu a data vyhlášení rozsudku Okresního
soudu v Rokycanech, jakož i z následných neúčinných pokusů o nápravu chyby při
vyhlášení rozsudku, s jistotou dovodit, že Okresní soud v Nymburce si byl
správného stavu souhrnnosti s cit. rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech vědom
a jen omylem podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil již neexistující výrok o trestu
z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. 7. 2001, sp. zn. 3 T
179/2001.
Nic na tom nemění další pochybení, stížností pro porušení zákona nevytýkané,
jehož se Okresní soud v Nymburce dopustil v napadeném rozhodnutí, když v
rozporu se zněním ustanovení § 35 odst. 2 věty třetí a čtvrté tr. zák.,
obviněnému v rámci ukládání souhrnného trestu neuložil též trest ztráty
vojenské hodnosti, k němuž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech
ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. 1 T 78/2001. Tím totiž evidentně porušil zákon ve
prospěch obviněného Z. J., což již nikterak nelze napravit. Projednávaná
stížnost pro porušení zákona byla podána ve prospěch obviněného, takové
porušení zákona bylo také vysloveno (viz výroková část tohoto rozsudku), takže
bylo nutno postupovat podle ustanovení § 273 tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší
soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít
ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není
stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1 věta druhá tr. ř.).
V Brně dne 28. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k