4 Tz 175/2005
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném
dne 18. ledna 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost
pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v
trestní věci obviněného Mgr. A. S., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10
pod sp. zn. 1 T 200/2000 ve prospěch znalce Ing. S. V., proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2003, sp. zn. 5 To 445/2003, a
rozhodl podle § 268 odst. 2 tr. ř. t a k t o :
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2003, sp. zn. 5 To 445/2003, a
v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 148
odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch znalce Ing. S. V.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 11. 2001, sp. zn. 1 T
200/2000, byl v trestní věci obviněného Mgr. A. S. přibrán znalec z oboru
ekonomika - odvětví účetní evidence Ing. S. V. za účelem posouzení všech
základních skutečností rozhodných pro určení platební povinnosti DPH u
společnosti V. P. a. s. s přihlédnutím k meritu předmětné věci, znaleckému
posudku Ing. P. R. a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2001.
Citované usnesení nabylo právní moci dne 27. 11. 2001.
Na základě usnesení o přibrání znalce předložil Ing. S. V. Obvodnímu soudu pro
Prahu 10 požadovaný znalecký posudek ze dne 12. 4. 2003, jenž byl zapsán pod
pořadovým číslem 100 znaleckého deníku. Na č. l. 532 spisu Obvodního soudu pro
Prahu 10 sp. zn. 1 T 200/2000 je pak založeno vyúčtovaní znalečného ze dne 13.
4. 2003, v němž jmenovaný znalec požadoval proplacení znalečného a hotových
výloh znalce ve výši 400 851,15 Kč včetně DPH.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 1 T
200/2000, bylo podle § 111 odst. 2 tr. ř. znalci Ing. S. V. za podání
znaleckého posudku z oboru ekonomika – odvětví účetní evidence určena odměna v
celkové výši 38 750,- Kč. Citované usnesení bylo znalci doručeno dne 26. 8.
2003.
Na Obvodní soud pro Prahu 10 bylo dne 27. 8. 2003 doručeno podání Ing. V. ze
dne 26. 8. 2003 označené jako „prodloužení lhůty ve věci 1 T 200/2000“, v němž
jmenovaný uvedl, že nesouhlasí s doručeným usnesením, a to jak s výší
znalečného, tak i s důvody, pro které byly zamítnuty odměny konzultantů.
Soudce, jenž měl znalce do funkce ustanovit včetně konzultantů, byl o postupu
prací na znaleckém posudku průběžně informován a nyní je na dovolené. Proto
znalec tímto žádá soud o prodloužení lhůty k podání stížnosti proti doručenému
usnesení, a to o 14 dnů tak, aby před podáním stížnosti mohl celou věc
projednat s příslušným soudcem.
Dne 3. 9. 2003 bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 10 doručeno podání označené jako
stížnost znalce ze dne 31. 8. 2003 včetně odůvodnění, jež směřovalo proti
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 1 T 200/2000.
Tato stížnost byla následně usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 10.
2003, sp. zn. 5 To 445/2003, podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta,
jako opožděně podaná.
Podle § 266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu ve
prospěch znalce Ing. S. V. stížnost pro porušení zákona proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2003, sp. zn. 5 To 445/2003. Tímto
usnesením byl podle názoru stěžovatele porušen zákon v neprospěch jmenovaného
znalce v ustanoveních § 147 odst. 1, § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v
návaznosti na ustanovení § 59 odst. 1 tr. ř.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku stěžovatel poukázal na
skutečnost, že podáním označeným jako „prodloužení lhůty ve věci 1 T 200/2000“
ze dne 26. 8. 2003, jež bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 10 doručeno dne 27. 8.
2003, znalec dostatečně vyjádřil svůj nesouhlas s usnesením Obvodního soudu pro
Prahu 10 ze dne 19. 8. 2000, sp. zn. 1 T 200/2000. Toto podání bylo poté jako
stížnost předloženo Městskému soudu v Praze k rozhodnutí dne 4. 9. 2003. Shora
citovaným usnesením pak došlo k zamítnutí této stížnosti. V odůvodnění
předmětného usnesení městský soud uvedl, že znalec podal stížnost až dne 3. 9.
2003. Stížnost s tímto datem podání ale není ve spise založena a rovněž není
uvedena ve spisovém přehledu.
Dále ministr spravedlnosti uvedl, že Městský soud v Praze jako soud
stížnostní nedbal příslušných zákonných ustanovení a neposoudil podání znalce
ze dne 26. 8. 2003 podle jeho obsahu v intencích ustanovení § 59 odst. 1 tr.
ř., nýbrž podle označení, a to vyloženě nesprávně. Takto stížnostní soud
postupoval i přes výslovný nesouhlas Ing. S. V. s vydaným usnesením Obvodního
soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 1 T 200/2000. Povinností
městského soudu bylo totiž zmíněné podání posoudit jako stížnost proti usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 10 podanou ve lhůtě podle ustanovení § 143 odst. 1
tr. ř. a postupem podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumat zákonnost a
odůvodněnost napadeného usnesení a nikoliv stížnost z formálních důvodů
zamítnout.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu
v Praze ze dne 2. 10. 2003, sp. zn. 5 To 445/2003, byl porušen zákon v
ustanoveních § 147 odst. 1, § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v návaznosti na
ustanovení § 59 odst. 1 tr. ř. v neprospěch znalce Ing. S. V.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost
těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v
rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí
předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle § 59 odst. 1 tr. ř. podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je
nesprávně označeno. Lze je učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické
podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky,
telefaxem nebo dálnopisem.
Podle § 59 odst. 4 tr. ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje
další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému orgánu činnému v trestním
řízení je určeno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být
podepsáno a datováno. Podání je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a
s přílohami tak, aby jeden stejnopis zůstal u příslušného orgánu činného v
trestním řízení a aby každá osoba dotčená takovým podáním dostala jeden
stejnopis, jestliže je toho třeba. Nesplňuje-li tyto požadavky, orgán činný v
trestním řízení ho vrátí podateli, je-li znám, k doplnění s příslušným
poučením, jak nedostatky odstranit. Současně stanoví lhůtu k jejich odstranění.
Není-li podatel znám anebo nejsou-li nedostatky ve stanovené lhůtě odstraněny,
k podání se dále nepřihlíží; to neplatí pro trestní oznámení nebo pro jiný
podnět, na jehož podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného
činu, nebo pro podání, jehož obsahem je opravný prostředek, i když neobsahuje
všechny uvedené náležitosti. Z opravného prostředku však vždy musí být patrno,
které rozhodnutí napadá a kdo jej činí.
Nejprve je však nutné konstatovat, že vedle podání znalce označeného
jako „prodloužení lhůty ve věci 1 T 200/2000“ se ve spise nachází i podání
znalce Ing. S. V. ze dne 31. 8. 2003, označené jako stížnost proti usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 1 T 200/2000, jež byla
na Obvodní soud pro Prahu 10 doručena dne 3. 9. 2003. Toto podání znalce, o
kterém ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona prohlašuje, že se
ve spise nenachází, bylo ve skutečnosti ve spise založeno, ale konkrétně v
opisech rozhodnutí a důležitých listin s tím, že listy tohoto originálu podání
nebyly označeny pořadovým číslem listu spisu.
Z odůvodnění usnesení napadeného stížností pro porušení zákona je zřejmé, že
městský soud rozhodoval právě o tomto podání znalce Ing. S. V. ze dne 31. 8.
2003, jež bylo na Obvodní soud pro Prahu 10 doručeno dne 3. 9. 2003. Usnesení,
proti němuž toto podání označené jako stížnost směřovalo, bylo znalci podle
obsahu spisového materiálu doručeno dne 26. 8. 2003. Třídenní lhůta pro podání
stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně znalci uplynula dne 29. 8. 2003.
Z tohoto důvodu městský soud označil shora citovanou stížnost znalce ze dne 31.
8. 2003 za opožděně podanou.
Pokud ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona uvádí, že podání
znalce Ing. S. V. ze dne 26. 8. 2003 označené jako „prodloužení lhůty ve věci 1
T 200/2000“ bylo třeba posoudit podle jeho obsahu ve smyslu ustanovení § 59
odst. 1 tr. ř., jako řádně podanou stížnost, Nejvyšší soud se s tímto názorem
stěžovatele ztotožnil. Je tomu tak proto, že ustanovení § 59 odst. 1 tr. ř.
věta první stanoví, že podání se posuzuje podle jeho obsahu, i když je
nesprávně označeno, a odst. 4 věta první shodného zákonného ustanovení pak
rozvádí, že pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti,
musí být z podání patrno, kterému orgánu činnému v trestním řízení je určeno,
kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.
Tato právní úprava tedy vymezuje obecné obsahové náležitosti podání, jež je
podkladem pro postup orgánů činných v trestním řízení. Příslušná ustanovení
trestního řádu upravující řízení o stížnosti podle hlavy sedmé žádné další
náležitosti pro obsah stížnosti nestanoví. Z podání znalce ze dne 26. 8. 2003
označeného slovy „prodloužení lhůty ve věci 1 T 200/2000“ sice vyplývá, že jeho
účelem m. j. bylo dosažení prodloužení zákonné lhůty pro podání stížnosti, což
trestní řád obecně neumožňuje. Jediný institut trestního řádu, který umožňuje
napravit zmeškání lhůty, je upraven v ustanovení § 61 tr. ř. Toto ustanovení
umožňuje navrácení lhůty vždy jen obviněnému, pokud lhůtu zmeškal obviněný nebo
jeho obhájce. Zmešká-li tedy lhůtu jiná osoba uvedená v ustanovení § 142 tr. ř.
oprávněná k podání opravného prostředku, navrácení lhůty není přípustné.
Podání znalce ze dne 26. 8. 2003 označené jako „prodloužení lhůty ve věci 1 T
200/2000“ v sobě ale zahrnovalo i zjevně vyjádřený nesouhlas s usnesením
obvodního soudu, jímž mu byla přiznána odměna v celkové výši 38 750,- Kč,
přičemž znalec jednoznačně specifikoval, že nesouhlasí s výší znalečného i s
důvody o zamítnutí odměny konzultantů.
V této souvislosti je třeba poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 24. 6.
2004, sp. zn. IV. ÚS 19/03, v němž se m. j. uvádí, že jakkoli je žádoucí, aby
všechny subjekty, účastnící se trestního řízení, používaly ve svých podáních
pokud možno přesné terminologie, což nejlépe zabrání chybám při interpretaci
obsahu sdělení, přesto je třeba diferencovat stupeň přísnosti tohoto požadavku
vůči orgánům činným v trestním řízení na jedné straně a vůči ostatním subjektům
na straně druhé. Zatímco na orgánech činných v trestním řízení lze právem
požadovat, aby používaly naprosto přesné a jednoznačné termíny, u jiných
subjektů není tak přísný požadavek na místě. V trestním řízení jsou ve hře
příliš citlivé a mimořádně významné společenské zájmy, jejichž ochrana musí
získat přednost před formálním požadavkem přesnosti vyjadřování. Podstatné je,
aby slovní označení (denotace), použité v daném kontextu, umožňovalo za využití
logických pravidel interpretace dospět k poznání skutečného obsahu (denotátu)
sdělení. Analogickou úvahou, upřednostňující obsah sdělení před jeho jazykovou
formou, se řídil též zákonodárce, když v ustanovení § 59 tr. ř., zakotvil
pravidlo, že „podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně
označeno“.
I v tomto kontextu tedy podání znalce Ing. S. V. ze dne 26. 8. 2003 mělo být
považováno za opravný prostředek (stížnost), podaný v zákonné lhůtě podle § 143
odst. 1 tr. ř., a jako takový jej potom Městský soud v Praze měl projednat
postupem podle § 147 odst. 1 tr. ř. a věcně o něm rozhodnout, když další
podání znalce ze dne 31. 8. 2003 mělo být posouzeno, jako podrobné odůvodnění
již včas podané stížnosti.
S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2
tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2003, sp.
zn. 5 To 445/2003, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanovení §
148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch znalce Ing. S. V. Nejvyšší soud se ve
svém rozhodování musel omezit toliko na tzv. akademický výrok, neboť v řízení o
stížnosti pro porušení zákona lze podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušit pouze ta
nezákonná rozhodnutí, jimiž byl porušen zákon v neprospěch obviněného. V daném
případě však Ing. S. V., v jehož neprospěch byl zákon porušen, procesní
postavení obviněného nemá a na samotné postavení obviněného Mgr. S. napadené
rozhodnutí přímý vliv nemělo. Proto nebylo možné postupovat podle § 269 odst. 2
a násl. tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c