4 Tz 18/2022-434
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2022 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Marty Ondrušové a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. J., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okr. XY, proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově ze dne 25. 5. 2020 č. j. 102 T 35/2019-398, a podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově ze dne 25. 5. 2020 č. j. 102 T 35/2019-398 byl porušen zákon v ustanovení § 155 odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 30. 9. 2020, v neprospěch obviněného P. J.
Napadené usnesení se zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově ze dne 15. 4. 2019 č. j. 102 T 35/2019-351 byl obviněný P. J. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody na šestnáct měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu se stanovením zkušební doby na třicet měsíců. Současně mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na čtyři roky. Dále bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř.
Tento rozsudek nabyl právní moci ve výroku o vině a trestu dne 14. 5. 2019 a ohledně části výroku o náhradě škody a náhrady nemajetkové újmy dne 17. 7. 2019. Pokud jde o poškozené R. F. a nezletilou AAAAA (pseudonym), tak ohledně jejich nároků na náhradu škody či nemajetkové újmy na základě odvolání obviněného nově rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 7. 2019 sp. zn. 6 To 186/2019 podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř.
Následně Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově rozhodl předsedkyní senátu usnesením ze dne 31. 10. 2019 podle § 51a odst. 2 tr. ř. o tom, že poškozené nezletilá H. D. a J. G. mají nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně. Tímto zmocněncem byl na základě udělené plné moci advokát Mgr. Václav Sobala.
Usnesením ze dne 25. 5. 2020 č. j. 102 T 35/2019-398 poté tentýž soud rozhodl, že se podle § 155 odst. 5 písm. b) tr. ř. (správně jen podle § 155 odst. 5 tr. ř.) ukládá odsouzenému (dále též i obviněnému) P. J. povinnost nahradit státu odměnu a hotové výdaje vzniklé přibráním advokáta Mgr. Václava Sobaly, zmocněnce poškozených nezletilé AAAAA, nar. XY, zastoupené matkou K. F., a J. G., nar. XY, ve výši 94 138 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 6. 2020.
Proti posledně uvedenému usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. J.
V jejím odůvodnění nejprve popisuje průběh předchozího řízení před okresním soudem a cituje obsah vydaných rozhodnutí v souladu s tím, co již bylo zmíněno výše. Dále poukazuje na znění ustanovení § 152 odst. 1, § 153 odst. 1 a § 155 odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 30. 9. 2020, a cituje z nálezu pléna Ústavního soudu z 9. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 86/20. Na jejich základě činí závěr, že v posuzovaném případě okresní soud vycházel ze stejného právního posouzení, pokud jde o povinnost obviněného nahradit státu odměnu a hotové výdaje vzniklé přibráním zmocněnce poškozených, které ale zmíněným nálezem pléna Ústavního soudu bylo odmítnuto, jelikož trestním řádem, ve znění účinném do 30. 9. 2020, nebyla tato povinnost obviněného upravena. Předmětné usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově však bylo vydáno a nabylo právní moci v době účinnosti trestního řádu ve znění do 30. 9. 2020. V důsledku této nesprávné aplikace právní úpravy byl porušen zákon v ustanovení § 155 odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 30. 9. 2020, v neprospěch obviněného P. J., jemuž tak byla nezákonně uložena povinnost nahradit státu náklady vzniklé ustanovením zmocněnce poškozených.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově ze dne 25. 5. 2020 č. j. 102 T 35/2019-398 byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. J. v ustanovení § 155 odst. 5 písm. b) tr. ř., účinného do 30. 9. 2020. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení zrušil v celém rozsahu, jakož i další obsahově navazující rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu. Poté pak aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal Okresnímu soudu v Karviné, pobočce v Havířově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby postupoval sám podle § 271 odst. 1 tr. ř.
K podané stížnosti pro porušení zákona se ještě před konáním neveřejného zasedání písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). Ten nejprve rekapituloval výsledek trestního řízení konaného u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově ve věci sp. zn. 102 T 35/2019 obviněného P. J. a citoval vydaná rozhodnutí včetně usnesení, jež bylo napadeno stížností pro porušení zákona. Dále zmínil i argumenty a závěry ministra spravedlnosti v souvislostech s obsahem nálezu pléna Ústavního soudu z 9. 2. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 86/20. S takto pojatou argumentací stěžovatele se pak státní zástupce ztotožnil, přičemž poukázal na konkrétní závěry Ústavního soudu, jež se týkají problematiky regresního nároku státu vůči obviněnému, pokud jde o některé náklady nesených státem v trestním řízení. Zdůraznil, že samotná povinnost obviněného nahradit státu náklady vzniklé přibráním zmocněnce poškozeného trestním řádem ve znění účinném do 30. 9. 2020, tedy v době kdy okresní soud rozhodoval napadeným usnesením, upravena nebyla. K jejímu založení došlo až novelou trestního řádu provedenou zák. č. 330/2020 Sb. (správně č. 333/2020 Sb.) s účinností od 1. 10. 2020. Ta však na případ obviněného nedopadá. Vzhledem k tomu státní zástupce konstatoval, že v důsledku pochybení Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově jeho usnesení, jež bylo napadeno stížností pro porušení zákona, nemůže obstát. Navrhl proto, aby ohledně ustanovení § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud postupoval v souladu s návrhem ministra spravedlnosti, avšak pokud jde o další navrhovaný postup podle § 270 odst. 1 či podle § 271 odst. 1 tr. ř., tak ten se jeví nadbytečným, jelikož zastává názor, že ve věci již není zapotřebí jakkoli rozhodovat. V samotném závěru vyslovil souhlas, aby případně i jiné rozhodnutí bylo Nejvyšším soudem učiněno v neveřejném zasedání (§ 274 odst. 4 tr. ř. ve znění účinném od 8. 12. 2021).
Obhájce obviněného svého práva k písemnému vyjádření k obsahu stížnosti pro porušení zákona ve stanovené lhůtě nevyužil.
Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Jak se již v podané stížnosti pro porušení zákona zmínil ministr spravedlnosti a posléze i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, Ústavní soud v uvedeném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 86/20 z 9. 2. 2021 konstatoval, že podle právní úpravy účinné do 30. 9. 2020 se ustanovení § 155 odst. 1 tr. ř. věnovalo rozhodování o povinnosti odsouzeného (obviněného) uložené v § 152 odst. 1 písm. a), b) a c) tr. ř., ustanovení § 155 odst. 2 se věnovalo povinnosti uložené v § 152 odst. 1 písm. d) tr. ř., ustanovení § 155 odst. 3 se věnovalo povinnosti uložené v § 152 odst. 1 písm. c) tr. ř. u odsouzeného, který byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, ustanovení § 155 odst. 4 se vztahovalo k § 154 tr. ř., který se týká vztahu poškozeného a odsouzeného, nikoli tedy nákladů státu, a konečně ustanovení § 155 odst. 5 upravovalo proces rozhodování o povinnosti, kterou však podle výslovného znění trestního řádu nese stát. Povinnost odsouzeného tyto náklady státu nést a upravenou procedurou je státu uhradit nebyla trestním řádem ve znění do 30. 9. 2020 upravena. Zároveň povinnost odsouzeného nést náklady vzniklé státu přibráním zmocněnce poškozeného nebylo možné dovodit z jiných ustanovení trestního řádu. Rozhodně z nich nevyplývalo, že odsouzený má povinnost náklady státu na ustanoveného zmocněnce hradit či že stát má nárok jejich úhradu po odsouzeném požadovat. Na posuzovanou věc (a tím i na nyní projednávanou) dopadá právní úprava účinná před novelou trestního řádu provedenou zák. č. 333/2020 Sb.
Vzhledem k uvedenému, postupem okresního soudu došlo k přenesení nákladů trestního řízení ze strany státu na obviněného bez zákonného podkladu, čímž došlo k porušení vlastnického práva garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny a práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny. V důsledku toho nelze než takový postup označit za ústavně nekonformní a tudíž i nezákonný. Nová právní úprava účinná od 1. 10. 2020 na posuzovaný případ obviněného P. J. nedopadá, neboť náklady státu mají svůj základ v době před její účinností.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené v konečném výsledku shledal podanou stížnost pro porušení zákona jako důvodnou a podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově ze dne 25. 5. 2020 č. j. 102 T 35/2019-398 byl porušen zákon v ustanovení § 155 odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 30. 9. 2020, v neprospěch obviněného P. J. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V souladu s názorem vysloveným státním zástupcem, že tato existující nezákonnost vůči obviněnému byla tímto napravena, již nebylo přistoupeno k postupu podle § 270 odst. 1 či podle § 271 odst. 1 tr. ř., jelikož dalšího rozhodnutí v této otázce již není třeba.
O takto podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud rozhodl v souladu s novelizovaným zněním ustanovení § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. (viz zák. č. 418/2021 Sb.) v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 3. 2022
JUDr. František Hrabec předseda senátu