4 Tz 180/2003
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20.
ledna 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců
JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou
podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch JUDr. T. Ch., v
trestní věci podezřelých M. K., J. R., a D. K., pro trestný čin křivého
obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák., proti usnesení státní zástupkyně
Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 7 Zn
8998/2002, a rozhodl podle ustanovení § 268 odst. 2 tr. ř. t a k t o :
Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne
18. 4. 2003, sp. zn. 7 Zn 8998/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v
ustanoveních § 147 odst. 1 písm. a), b) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v
řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení § 66 odst. 1 tr. ř. v
neprospěch JUDr. T. Ch.
Proti tomuto usnesení podal JUDr. T. Ch. stížnost, která byla státní zástupkyní
Okresního státního zastupitelství v Ostravě zamítnuta jako nedůvodná, a to
usnesením ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 7 Zn 8998/2002.
Proti tomuto usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v
Ostravě podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. k Nejvyššímu
soudu stížnost pro porušení zákona. Napadeným usnesením byl podle stěžovatele
porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v
řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení § 66 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k
ustanovení § 78 odst. 1 tr. ř. v neprospěch JUDr. T. Ch.
V podané stížnosti ministr spravedlnosti blíže uvedl, že v přípravném řízení ve
shora uvedené trestní věci byla JUDr. T. Ch. uložena pořádková pokuta ve výši
5 000,- Kč, neboť bez dostatečné omluvy nevyhověl výzvě policejního orgánu
učiněné podle § 78 odst. 1 tr. ř. k vydání originálu smlouvy ze dne 18. 3.
1999 o vypořádání smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 13. 5. 1998,
která se týkala převodců J. R., M. K. a D. K. ve společnosti R. na
nabyvatele - společnost K., neboť bylo prokazatelně zjištěno, že JUDr. T.
Ch., jako právní zástupce poškozeného J. P., převzal dne 3. 10. 2002 originál
předmětné smlouvy od policejního rady OHK SKPV Správy severomoravského kraje v
Ostravě a na opakované výzvy policejního orgánu odmítal vydat tuto smlouvu,
jako věc důležitou pro trestní řízení podle § 78 tr. ř.
Ministr spravedlnosti v této souvislosti poukázal na úřední záznam založený ve
spise na č. l. 48 spisu, z něhož vyplývalo, že JUDr. T. Ch. originál
požadované smlouvy k dispozici neměl tak, aby jej přímo mohl policejnímu
orgánu na vyzvání vydat. Policejní orgán se však touto otázkou nezabýval a
opatřením ze dne 17. 2. 2003 vyzval JUDr. T. Ch. k vydání originálu potřebné
smlouvy a když jmenovaný ve stanoveném termínu dne 26. 2. 2003 smlouvu nevydal,
policejní orgán důrazně vyzval JUDr. Ch. dalším opatřením ze dne 28. 2. 2003 k
vydání požadované smlouvy podle § 78 odst. 1 tr. ř., přičemž ho zároveň
upozornil na možnost uložení pořádkové pokuty pro případ, že by jmenovaný výzvě
nevyhověl. Jelikož JUDr. T. Ch. požadovanou listinu nevydal, policejní orgán
rozhodl usnesením ze dne 11. 3. 2003, č. j. MROV – 1612/01 – Tč – 2002, o
uložení pořádkové pokuty JUDr. T. Ch. ve výši 5 000,- Kč , přičemž současně
opatřením z téhož dne vyzval podle § 78 odst. 1 tr. ř. k vydání originálu
předmětné smlouvy Ing. J. P., jakožto statutárního zástupce obchodní
společnosti K.
Podle ministra spravedlnosti je tedy zřejmé, že policejní orgán Policie ČR,
Obvodního oddělení Ostrava – střed, pokud se rozhodl uložit JUDr. T. Ch.
pořádkovou pokutu, nevzal v úvahu to, že povinnost na vyzvání předložit nebo
vydat orgánům činným v trestním řízení věc důležitou pro trestní řízení má
podle § 78 odst. 1 tr. ř. každý, kdo ji má u sebe, čímž se rozumí, že má věc
ve své dispozici tak, že ji přímo on sám může předložit či vydat. Nelze proto
podle § 78 odst. 1 tr. ř. někomu uložit povinnost určitou věc nejprve
opatřit a následně ji orgánu činnému v trestním řízení vydat. Tímto se však
policejní orgán neřídil a neměl tudíž splněny ani zákonné podmínky pro uložení
pořádkové pokuty podle § 66 odst. 1 tr. ř. V následném postupu a rozhodnutí
státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě pak rovněž došlo
k pochybení, které je nutno napravit mimořádným opravným prostředkem.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením
státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě byl v
ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které
mu předcházelo, konkrétně usnesením policejního orgánu Policie ČR, Obvodního
oddělení Ostrava – střed ze dne 11. 3. 2003, č. j. MROV – 1612/01 – Tč –
2002, v ustanovení § 66 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 78 odst. 1 tr.
ř. porušen zákon v neprospěch JUDr. T. Ch. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud
postupem podle § 269 odst. 2 tr. ř. obě shora uvedená rozhodnutí zrušil včetně
rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující.
Nejvyšší soud přezkoumal podle ustanovení § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a
odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení
zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i v řízení napadené
části rozhodnutí předcházející.
Podle § 78 odst. 1 tr. ř. kdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení, je
povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu
orgánu; je-li ji nutno pro účely trestního řízení zajistit, je povinen věc na
vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba upozornit na to, že nevyhoví-
li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění ( § 66 ).
Podle § 66 odst. 1 tr. ř. pak může být orgánem činným v trestním řízení
potrestán pořádkovou pokutou do 50 000 Kč mimo jiné ten, kdo bez dostatečné
omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle
trestního řádu.
Z podkladů, které byly pro řízení o pořádkové pokutě předloženy, vyplývá,
že JUDr. T. Ch. byl opařením policejního orgánu Policie České republiky,
Obvodního oddělení Ostrava – střed ze dne 14. 1. 2003, č. j. MROV - 1612/01 –
Tč – 2002, vyzván podle § 78 odst. 1 tr. ř. k vydání originálu smlouvy o
vypořádání smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 13. 5. 1998 převodců R.
K. a K. Toto opatření mu bylo doručeno dne 17. 1. 2003. Dne 24. 1. 2003
kontaktoval JUDr. Ch. policejní orgán a uvedl, že se v požadovaný termín nemůže
dostavit a že dne 3. 2. 2003 bude telefonicky kontaktovat policejního
inspektora k domluvení náhradního termínu pro vydání požadované listiny.
Z úředního záznamu ze dne 6. 2. 2003 na č. l. 48 spisu vyplývá, že dne 3. 2.
2003 JUDr. Ch. policejnímu orgánu, po té co byl telefonicky kontaktován za
účelem domluvení termínu k vydání originálu požadované smlouvy, uvedl, že
požadovaný originál listiny vyzvedne ve společnosti K. a telefonicky domluví
termín jeho předání. Dne 5. 2. 2003 byl JUDr. Ch. opětovně policejním orgánem
kontaktován, přičemž uvedl, že originál požadované smlouvy nemůže najít a není
si jistý, zda jej vůbec převzal od policejního rady OHK SKPV Správy
severomoravského kraje v Ostravě.
Dále byl JUDr. Ch. policejním orgánem písemně vyzýván podle § 78 odst. 1 tr. ř.
k vydání požadované listiny přípisy ze dne 17. 2. 2003 a 28. 2. 2003 a když na
výzvy nereagoval, byla mu uložena pořádková pokuta ve výši 5 000,- Kč.
Z obsahu odůvodnění usnesení policejního orgánu o uložení pořádkové pokuty
vyplývá, že JUDr. T. Ch. převzal dne 3. 10. 2002 originál smlouvy ze dne 18.
3. 1999 o vypořádání smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 13. 5.
1998 převodců J. R., M. K. a D. K. ve firmě R. na nabyvatele -
společnost K. od policejního rady OHK SKPV Správy severomoravského kraje v
Ostravě. Výzvy k vydání věci byly JUDr. Ch. doručeny opakovaně, a to přípisem
ze dne 17. 2. 2003 a ze dne 28. 2. 2003. Ani v jednom případě se bez řádné
omluvy JUDr. Ch. nedostavil a originál předmětné smlouvy nevydal.
Proti tomuto usnesení si JUDr. Ch. podal stížnost v níž konstatoval, že sice
dne 3. 10. 2002 převzal originál požadované listiny od policejního rady do
vlastních rukou, nicméně měl tento doklad k dispozici pouze několik desítek
minut, než jej spolu s dalšími doklady předal odpovědnému pracovníku obchodní
společnosti K., které tento doklad patří a které se týká. Neexistoval sebemenší
důvod k tomu, aby si předmětné dokumenty ponechal. Podle svého vyjádření
vyžádal požadovaný doklad od Ing. J. P. s tím, že by jej měl obdržet dne 17.
3. 2003, přičemž posléze jej policejnímu orgánu předá. V závěru své stížnosti
JUDr. Ch. opětovně zdůraznil, že požadovanou listinu u sebe momentálně nemá a
má-li splnit požadavek policejního orgánu, musí ji nejprve od příslušných osob
získat. Dále uvedl, že o této okolnosti policejní orgán telefonicky
informoval.
Podanou stížností se zabývala státní zástupkyně Okresního státního
zastupitelství v Ostravě, která v odůvodnění svého zamítavého usnesení poukázal
na zákonná ustanovení § 78 odst. 1 a § 66 odst. 1 tr. ř. s tím, že postup
policejního orgánu byl důvodný, neboť JUDr. T. Ch. výzvám policejního orgánu
opakovaně nevyhověl aniž se dostatečně omluvil, což si vyžádalo opětovné
prodloužení lhůty k prověřování, a tím i průtah v samotném řízení.
Nejvyšší soud v reakci na shora uvedená skutková zjištění poukazuje na
okolnost, že již ze sdělení JUDr. Ch. učiněného policejnímu orgánu dne 3. 2.
2003 (viz úřední záznam na č. l. 48) bylo patrné, že předmětnou listinu nejprve
vyžádá u společnosti K. Z toho jednoznačně vyplývalo, že jmenovaný požadovaný
originál listiny u sebe neměl a aby mohl vyhovět výzvě policejního orgánu,
musel tuto listinu nejprve vyžádat u dalšího subjektu. Tuto zásadní okolnost
ovšem policejní orgán ve svém postupu nezohlednil a dále postupoval podle §
78 odst. 1 tr. ř. tak, jako by JUDr. Ch. měl originál požadované listiny k
dispozici. Je tedy zřejmé, že policejní orgán porušil zákon, jestliže postupem
podle § 78 odst. 1 tr. ř. požadoval vydání věci, v tomto případě listiny, po
někom, kdo ji u sebe neměl s tím, aby ji přímo on sám policejnímu orgánu
vydal. Podle § 78 odst. 1 tr. ř. totiž nelze komukoli uložit povinnost určitou
věc nejprve opatřit a následně ji orgánu činnému v trestním řízení vydat.
Pokud tedy policejní orgán neměl splněny podmínky k postupu podle § 78 odst. 1
tr. ř. z toho důvodu, že JUDr. Ch. předmětnou listinu neměl k dispozici, pak
jej policejní orgán ani nemohl za nesplnění takové povinnosti sankcionovat
podle § 66 odst. 1 tr. ř. uložením pořádkové pokuty. Jestliže potom v řízení o
stížnosti JUDr. Ch. proti usnesení o uložení pořádkové pokuty státní
zástupkyně pochybení policejní orgánu nenapravila a stížnost jako nedůvodnou
zamítla, porušila zákon v neprospěch JUDr. T. Ch. Pořádková pokuta ve smyslu
ustanovení § 66 odst. 1 tr. ř. je totiž jedním z prostředků vynucení plnění
povinnosti uložené podle § 78 odst. 1 tr. ř. Lze ji však uložit pouze tomu
subjektu, který byl k plnění povinnosti řádně vyzván a jehož povinnost vyhovět
výzvě odpovídá jeho oprávnění disponovat věcmi takto požadovanými.
Nad rámec výše uvedeného je třeba ale poznamenat, že ani samotný
postup JUDr. T. Ch. nelze označit za korektní. Svým celkovým
přístupem totiž policejnímu orgánu dával v podstatě najevo, že to bude on, kdo
požadovanou listinu u společnosti K. vyžádá a policejnímu orgánu ji předá. To
ale ani po delší době neučinil namísto toho, aby policejnímu orgánu ihned
sdělil, že se má se svým požadavkem obrátit na jmenovanou obchodní společnost
či přímo na Ing. P. Zbytečně tak došlo k průtahům v konaném řízení, které ale v
tomto případě nebylo možné postihnout způsobem, jak to policejní orgán a
posléze státní zástupkyně učinili.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem pak Nejvyšší soud podle § 268 odst.
2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního
zastupitelství v Ostravě ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 7 Zn 8998/2002, byl
porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. a), b) a § 148 odst. 1 písm.
c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení § 66 odst. 1
tr. ř. ve neprospěch JUDr. T. Ch. Nejvyšší soud se ve svém rozhodování musel
omezit toliko na akademický výrok, neboť v řízení o stížnosti pro porušení
zákona lze podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušit pouze ta nezákonná rozhodnutí,
jimiž byl porušen zákon v neprospěch obviněného. V daném případě však JUDr. T.
Ch., v jehož neprospěch byl zákon porušen, procesní postavení obviněného nemá a
na postavení podezřelých osob napadené rozhodnutí žádný vliv nemělo. Proto
nebylo možné podle § 269 odst. 2 tr. ř. postupovat.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec