4 Tz 180/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném
dne 28. prosince 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a
soudců JUDr. P. K. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal
ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. D., proti
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 6. 2004, sp. zn. 33 T 148/2002,
a podle § 268 odst. 2 tr. ř. a § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 6.
2004, sp. zn. 33 T 148/2002, b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení § 60 odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2
odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. D.
Napadené usnesení s e z r u š u j e v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 33 T
148/2002, byl obviněný V. D. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247
odst. 1 písm. b), e) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst.
2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák.
spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Trestné činnosti se
dopustil třemi útoky v době od 20. 10. 2001 do 30. 10. 2001. Za toto jednání
byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k
úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na
zkušební dobu 4 let. Rozsudek nabyl ve vztahu k obviněnému právní moci dne 12.
12. 2002.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 6 T 22/2003,
byl ohledně obviněného V. D. podle § 37a tr. zák. zrušen ve výroku o vině a ve
výroku o trestu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 12. 2002, sp.
zn. 33 T 148/2002 (ve stejném rozsahu byl zrušen i trestní příkaz Obvodního
soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 52 T 69/2002) a obviněný byl
uznán vinným m. j. pokračujícími trestnými činy krádeže a poškozování cizí
věci podle § 247 odst. 1 a § 257 odst. 1 tr. zák., jejichž dílčími útoky bylo
právě jednání, za něž byl obviněný původně odsouzen ve věci Obvodního soudu pro
Prahu 4, sp. zn. 33 T 148/2002. Byl mu uložen podle § 238 odst. 2 tr. zák., za
použití § 37a tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. společný a úhrnný trest odnětí
svobody v trvání 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Tento rozsudek
nabyl právní moci dnem vyhlášení, neboť strany se v hlavním líčení práva
odvolání vzdaly a rozsudek byl vyhotoven ve zjednodušené formě podle § 314d
odst. 3 tr. ř.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 6. 2004, sp. zn. 33 T
148/2002, rozhodla samosoudkyně (v usnesení nesprávně uvedeno předsedkyně
senátu) podle § 60 odst. 1 tr. zák., že obviněný V. D. trest odnětí svobody v
trvání 10 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze
dne 11. 12. 2002, sp. zn. 33 T 148/2002, vykoná, a to ve věznici s dozorem.
Toto usnesení nabylo právní moci dne 6. 7. 2004.
Proti citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky podle §
266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. D.
Vytýká v ní, že tímto usnesením byl v neprospěch obviněného porušen zákon v
ustanovení § 60 odst. 1 tr. zák.
Ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal ministr spravedlnosti na
skutečnost, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 napadeným usnesením
rozhodla o nařízení výkonu podmíněného trestu odnětí svobody, ačkoliv v době
vydání napadeného usnesení již uvedený trest neexistoval, protože byl rozsudkem
Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 6 T 22/2003, zrušen ve výroku o vině i ve
výroku o trestu. Tato skutečnost přitom mohla být samosoudkyní zjištěna z
rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 6 T 22/2003, který byl použit
jako důkaz listinné povahy ve veřejném zasedání konaném dne 16. 6. 2004.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným
usnesením byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. D. v namítaném rozsahu,
aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně obsahově
navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a
odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení
zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené
části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se
svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak,
aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v
rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle
svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností
případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle § 60 odst. 1 tr. zák. jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době
řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak
rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. Výjimečně
může soud vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného ponechat podmíněné
odsouzení v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu
trestu, a
a)stanovit nad odsouzeným dohled,
b)přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než dvě léta, přičemž
nesmí překročit horní hranici zkušební doby stanovené v § 59 odst. 1, nebo
c)stanovit dosud neuložená přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti
uvedené v § 26 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život.
Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 se
citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.
Jak je již výše uvedeno, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 12.
2002, sp. zn. 33 T 148/2002, byl V. D. uznán vinným trestnými činy krádeže
podle § 247 odst. 1 písm. b), e) a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1
tr. zák. spáchanými ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a byl
odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k
úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na
zkušební dobu 4 let. Rozsudek nabyl ve vztahu k obviněnému právní moci dne 12.
12. 2002.
Ze zprávy Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 bylo zjištěno, že
státní zástupce nesouhlasí v případě obviněného V. D. s postupem dle § 330
odst. 4 tr. ř., neboť obviněný V. D. se měl dopustit další trestné činnosti.
Tato okolnost vedla samosoudkyni k nařízení veřejného zasedání dle § 330 odst.
1 tr. ř., v němž hodlala rozhodnout o nařízení výkonu podmíněně odloženého
trestu odnětí svobody.
Součástí přípravy na veřejné zasedání bylo i opatření samosoudkyně, jímž
vyžádala nový opis rejstříku trestů obviněného, z něhož mohla zjistit, že
obviněný V. D. byl znovu odsouzen rozsudkem Obvodním soudem pro Prahu 4 ze dne
6. 3. 2003, sp. zn. 6 T 22/2003, pro m.j.majetkovou trestnou činnost
kvalifikovanou dle § 247 odst. 1 písm. a), b) a § 257 odst. 1 tr. zák., za což
mu byl uložen trest odnětí svobody (v rejstříku trestů nesprávně označen jako
souhrnný), když současně byl zrušen výrok o vině i o trestu z rozsudku
Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 33 T 148/2002 (ve
stejném rozsahu i trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 5.
2002, sp. zn. 52 T 69/2002). Byť údaje uvedené v rejstříku trestů přesně
neodpovídají rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 33 T 148/2002, jak
byl vyhlášen, ve spisovém materiálu, který měla samosoudkyně k dispozici, je
opis tohoto rozsudku obsažen. Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 16.
6. 2004 vyplývá, že samosoudkyně při tomto jednání provedla důkaz přečtením
tohoto rozsudku.
Je otázkou, jakou pozornost tomuto důkazu samosoudkyně věnovala, neboť nemohla
přehlédnout, že právě citovaným rozsudkem byl dne 6. 3. 2003 podle § 37a tr.
zák. zrušen výrok o vině a trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne
11. 12. 2002, sp. zn. 33 T 148/2002, obviněný byl nově uznán vinným m.j.
pokračujícími trestnými činy krádeže a poškozování cizí věci podle § 247 odst.
1 a § 257 odst. 1 tr. zák., jejichž dílčími útoky bylo právě jednání, za něž
byl obviněný původně odsouzen ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 33 T
148/2002. Za to mu byl nově uložen společný trest dle § 37a tr. zák. v délce
deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Z uvedeného výčtu vyplývá, že v době, kdy samosoudkyně nařizovala veřejné
zasedání dle § 330 odst. 1 tr. ř., a poté rozhodovala o nařízení výkonu
podmíněně odloženého trestu odnětí svobody dle zásad stanovených v § 60 odst. 1
tr. zák., neexistoval již zákonný podklad k tomuto procesnímu postupu, t. j.
výrok o vině a trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 12.
2002, sp. zn. 33 T 148/2002. Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 tak
porušila zákon jednak v ustanovení § 60 odst. 1 tr. zák., neboť rozhodlo o
výkonu již neexistujícího trestu odnětí svobody, a jednak v ustanoveních § 2
odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť nezjistila skutkový stav věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti a který byl nezbytný pro její rozhodnutí, a tato
nedostatečně provedená skutková zjištění se promítla i do vadného a
neadekvátního hodnocení provedených důkazů.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem vyslovil Nejvyšší soud podle § 268 odst.
2 tr. ř., že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 6. 2004, sp. zn.
33 T 148/2002, byl porušen zákon v ustanovení § 60 odst. 1 tr. zák. a v řízení,
které mu předcházelo, též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch
obviněného V. D., podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, jakož i
všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jelikož po zrušení napadeného
rozhodnutí nebylo nutno učinit ve věci nové rozhodnutí, nepřicházel v úvahu
postup Nejvyššího soudu podle § 270 či § 271 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.
Vypracoval:
JUDr. P. Š.