4 Tz 182/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném
dne 22. prosince 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a
soudců JUDr. J. M. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal
ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. B., proti
pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 5. 2003, sp.
zn. 7 T 217/2002, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř.
rozhodl t a k t o :
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 5.
2003, sp. zn. 7 T 217/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v
ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v
ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. B.
Napadený rozsudek s e z r u š u j e ve výroku o trestu, který byl uložen
obviněnému J. B.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Karlových Varech s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 7 T
217/2002, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247
odst. 1 písm. a), b) tr. zák., kterého se dopustil jednáním v době od 10. 9.
2002 do 6. 10. 2002, a trestným činem neoprávněného držení platební karty
podle § 249b tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 24. 12. 2002 a 25.
12. 2002, za což byl obviněný J. B. odsouzen podle § 247 odst. 1, § 35 odst.
1, § 45 odst. 1, § 45a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných
prací ve výměře 100 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 7. 5. 2003, když
obviněný i státní zástupce se vzdali odvolání. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto
i o vině a trestu obviněného J. B. a o náhradě škody.
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. 4 T
243/2001, byl obviněný J. B. uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247
odst. 1 písm. b), e), porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst.
2, poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil
jednáním popsaným v bodech 1 – 21 citovaného rozsudku v období od 2. 7. 1999 do
17. 8. 2000, za což byl obviněný J. B. podle § 238 odst. 2 tr. zák. s
přihlédnutím k § 35 odst. 1, § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 odst. 2 tr.
zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Dále byl
obviněnému podle § 57a odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu pobytu na území
okresu P. na dobu 4 let a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest
propadnutí věci – 1 ks štípacích kleští Forget Steel s černou rukojetí.
Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 12. 2002.
Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 5.
2003, sp. zn. 7 T 217/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky
stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B. Vytkl v ní, že zákon
byl porušen v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení
předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že se
Okresní soud v Karlových Varech v rozsudku ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 7 T
217/2002, dopustil pochybení při ukládání trestu, když nepřihlédl k tomu, že
rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. 4 T
243/2001, byl obviněnému J. B. uložen rovněž trest obecně prospěšných prací ve
výměře 400 hodin. Okresní soud v Karlových Varech nerespektoval ustanovení § 36
tr. zák. a uložil obviněnému J. B. trest obecně prospěšných prací ve výměře 100
hodin, čímž došlo k porušení § 45a odst. 1 tr. zák., neboť nejvyšší stanovená
výměra trestu obecně prospěšných prací je 400 hodin, obviněnému J. B. však byly
v úhrnu uloženy tresty obecně prospěšných prací ve výměře celkem 500 hodin.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu
v Karlových Varech ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 7 T 217/2002, byl porušen zákon v
neprospěch obviněného J. B. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř.
napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a
odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení
zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené
části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin,
který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a
ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou
částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou
trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. může soud
uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný J. B. nejprve odsouzen
rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. 4 T
243/2001, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a poté byl
odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 5. 2003, sp.
zn. 7 T 217/2002, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin.
Jak vyplývá z podnětu ke stížnosti pro porušení zákona Probační a mediační
služby ČR, střediska K. V. ze dne 29. 7. 2004, v době rozhodnutí Okresního
soudu v Karlových Varech o uložení dalšího trestu obecně prospěšných prací
nezahájil obviněný J. B. výkon trestu obecně prospěšných prací, který mu byl
uložen rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. 4 T
243/2001.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému
J. B. rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 5. 2003, sp. zn.
7 T 217/2002, ve výměře 100 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve
uloženého trestu obecně prospěšných prací, která činila 400 hodin, přesahoval o
100 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně
prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 7. 5.
2003, sp. zn. 7 T 217/2002, porušil zákon v ustanovení § 36 tr. zák. a § 45a
odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve
vztahu k obviněnému J. B.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp.
zn. 7 T 217/2002 dále vyplývá, že Okresní soud v Karlových Varech věděl o
předchozím odsouzení obviněného J. B. rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích
ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. 4 T 243/2001, v předmětném trestním spisu je
založena zpráva Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 11. 2002 (č. l. 39),
jejíž součástí byl opis nepravomocného rozsudku ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. 4 T
243/2001 (bez označení čísla listu), a dále zpráva Okresního soudu v
Pardubicích ze dne 14. 3. 2003, že výše uvedený rozsudek nabyl právní moci dne
19. 12. 2002 (č. l. 40). Okresní soud v Karlových Varech si přesto nezjistil
další okolnosti rozhodné pro uložení trestu obecně prospěšných prací, zejména
zda byl dříve uložený trest obecně prospěšných prací obviněným vykonán,
nezjistil tedy skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho
rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným rozsudkem
porušen zákon i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch
obviněného J. B.
Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení
zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni
nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže
uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby
některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu
určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v
zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná
trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je
charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě
uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu
takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem
tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze
správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu.
Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika
samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh
trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem
stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s
dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní
sazby o 100 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem
Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 7 T 217/2002, byl
porušen zákon v ustanoveních § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. v
neprospěch obviněného J. B. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2
odst. 5, odst. 6 tr. ř. S ohledem na skutečnost, že v napadeném rozsudku je
nezákonný pouze výrok o trestu a tento výrok lze oddělit od ostatních výroků,
Nejvyšší soud zrušil podle § 269 odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku výrok o
trestu, kterým byl obviněnému J. B. podle § 247 odst. 1, § 35 odst. 1, § 45
odst. 1, § 45a odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve
výměře 100 hodin. Nejvyšší soud dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené
výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Karlových Varech,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při
rozhodování o trestu obviněného J. B. respektoval všechna zákonná ustanovení,
včetně ustanovení § 36 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že
v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného J. B.,
a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon
byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.