4 Tz 184/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22.
prosince 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr.
Jiřího Pácala a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona podanou
ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného J. P., proti pravomocnému
trestnímu příkazu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. června 2003,
čj. 3 T 85/2003-95,
a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř., takto:
Trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. června 2003,
čj. 3 T 85/2003-95, byl v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., a v
řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.,
porušen zákon v neprospěch obviněného J. P.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další
rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Karlových Varech se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
Ve výroku uvedeným trestním příkazem byl obviněný J. P. uznán vinným trestným
činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že
dne 16. 2. 2003 v době kolem 05.45 hod. v K. V., Z. m., v herně přízemí objektu
obchodního domu M., po předchozí slovní rozepři za přítomnosti dalších nejméně
tří hostů herny, fyzicky napadl P. T. Q., a to tak, že tohoto nejméně jednou
udeřil pěstí do obličeje a tím mu způsobil otok a hematom s oděrkou levého oka
bez nutnosti léčby v pracovní neschopnosti. Za to mu byl podle § 202 odst. 1
tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. za použití § 45 odst. 1, odst.
2 a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200
hodin. Tento trestní příkaz, jenž byl obviněnému doručen dne 28. 1. 2004, nabyl
právní moci dne 6. 2. 2004, když proti němu nebyl oprávněnými osobami podán
odpor.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky
stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. P. Okresnímu soudu v
Karlových Varech vytýká, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v
ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 35 odst. 2, § 36 a §
45a odst. 1 tr. zák., protože uvedený trestný čin výtržnictví podle § 202 odst.
1 tr. zák. spáchal obviněný dne 16. 2. 2003, před vydáním jiného trestního
příkazu, konkrétně trestního příkazu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne
18. 2. 2003, čj. 1 T 21/2003-36, jenž mu byl doručen dne 7. 4. 2003, a proto mu
měl být uložen souhrnný trest. Uvedené mohl okresní soud zjistit z lustra,
uvedeného na obžalobě Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech ve
spise sp. zn. 3 T 85/2003, kde je toto odsouzení obviněného vyznačeno. Z
příslušného spisu pak mohlo být zjištěno, že obviněnému J. P. byl uložen stejný
druh trestu i to, že tento trest (v daném případě trest obecně prospěšných
prací) nebyl k datu vydání napadeného trestního příkazu vykonán. Tím došlo
jednak se zřetelem k ustanovení § 36 tr. zák. k překročení nejvyšší možné
výměry trestu obecně prospěšných prací, která je stanovena v § 45a odst. 1 tr.
zák. v maximální výměře 400 hodin, jednak nebyl vzat zřetel ke vztahu
souhrnnosti podle § 35 odst. 2 tr. zák. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby
Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozhodnutím byl
porušen zákon v neprospěch obviněného J. P. jak v citovaných ustanoveních
trestního zákona, tak také v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., aby podle § 269
odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a zrušil také další rozhodnutí na
zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením
došlo pozbyla podkladu a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost
těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v
rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí
předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu
se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti
stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení
povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném
řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto
zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v
neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní
zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět
důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To
nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném
pro své rozhodnutí.
Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle
svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech
okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle § 35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více
trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které
se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu
přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu
uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým
ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí
svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Neumožňuje-li
tento zákon za některý z takových trestných činů uložit jiný trest, než je
trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v
§ 27 jako trest samostatný.
Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad
uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který
spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za
jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší
výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna
další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem
ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být
mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí
soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské
hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest
byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle § 36 věty prvé tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný
čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem
vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud
nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší
výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 věty
prvé tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50
do 400 hodin.
Je třeba přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že citovanými ustanoveními
trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud v Karlových Varech při vydání
trestního příkazu ze dne 26. června 2003, čj. 3 T 85/2003-95, neřídil. Při jeho
vydání již existoval trestní příkaz téhož soudu ze dne 18. 2. 2003, doručený
obviněnému dne 7. 4. 2003, tedy později než byl spáchán skutek (16. 2. 2003),
za nějž byl obviněný odsouzen napadeným trestním příkazem. Tímto trestním
příkazem mu byl uložen trest obecně prospěšných prací v trvání 300 hodin, s
jehož výkonem v době vydání napadeného trestního příkazu nebylo ani započato.
Jak již zmínila stížnost pro porušení zákona toto předchozí odsouzení si mohl
okresní soud zjistit připojením spisu téhož soudu pod sp. zn. 1 T 21/2003,
neboť již na obžalobě je toto odsouzení vyznačeno. Ze zprávy Probační a
mediační služby ČR, střediska K. V., ze dne 8. 6. 2004 (č. l. 54 sp. zn. 1 T
21/2003) vyplývá, že k tomuto dni nebylo s výkonem trestu obecně prospěšných
prací započato. Napadeným trestním příkazem, jímž byl obviněnému J. P. uložen
trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, bez přihlédnutí k výše
uvedeným skutečnostem, byl porušen zákon v neprospěch obviněného nejen v tom
smyslu, že mu nebyl uložen souhrnný trest, ačkoli k tomu byly splněny zákonné
podmínky ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., nýbrž navíc tak, že celkovým součtem
hodin obecně prospěšných prací došlo k překročení maximálně přípustné výměry,
vyplývající z ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. K uvedenému pochybení a
porušení zákona došlo proto, že Okresní soud v Karlových Varech nesplnil
především povinnost vyplývající z ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., když
požadavek na řádné zjištění skutkového stavu a odpovědné zhodnocení důkazů, se
nepochybně vztahuje i na prověření osoby obviněného, včetně jeho kriminální
minulosti, neboť poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu.
Vzhledem k tomu, že trest uložený nad zákonnou výměru je nutno vždy posuzovat
jako trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro
společnost, byla stížnost pro porušení zákona shledána přípustnou podle § 266
odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním
příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. P. v ustanoveních
uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku, když porušení zákona v ustanovení
§ 35 odst. 2 tr. zák. zvlášť nevyslovil, protože tohoto ustanovení v napadeném
trestním příkazu použito nebylo a jeho nepoužití je vyjádřeno v ustanoveních §
2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak zrušil napadený
trestní příkaz v celém rozsahu, včetně všech dalších rozhodnutí, na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu a Okresnímu soudu v Karlových Varech podle § 270 odst. 1 tr.
ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Konkrétně
to znamená, že Okresní soud v Karlových Varech v trestní věci sp. zn. 3 T
85/2003 znovu projedná podanou obžalobu a shledá-li obviněného vinným, uloží mu
souhrnný trest podle ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. se zřetelem k trestnímu
příkazu téhož soudu ze dne 18. 2. 2003, čj. 1 T 21/2003-36, čímž bude
napraveno i pochybení, k němuž došlo nerespektováním ustanovení § 36 tr. zák.
V této souvislosti se Okresnímu soudu v Karlových Varech zároveň připomíná, že
je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vyjádřeným (§ 270 odst. 4 tr.
ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení § 273 věty první tr. ř., tj.
vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže
v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není
stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k