4 Tz 19/2018-21
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2018 v senátu
složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala
a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr
spravedlnosti ve prospěch obviněného M. K., proti trestnímu příkazu Okresního
soudu ve Strakonicích ze dne 1. 12. 2015 č. j. 18 T 120/2015-4191 a podle § 268
odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 1. 12.
2015 č. j. 18 T 120/2015-4191 byl porušen zákon v ustanoveních § 314e odst. 2
písm. a), odst. 5 tr. ř. v neprospěch obviněného M. K.
Napadený trestní příkaz se zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Strakonicích se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 1.
12. 2015 č. j. 18 T 120/2015-4191, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2015,
podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení
zákona ve prospěch obviněného M. K.
Tímto trestním příkazem byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem podplacení
podle § 332 odst. 1 alinea první tr. zákoníku a to dílem sám (bod 26d), dílem
ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (body 30a, 31b), jehož se dopustil
tím, že
26d
oslovil ve dnech 26. 8. 2013, 27. 8. 2013 a 29. 8. 2013 na blíže nezjištěném
místě prostřednictvím telefonních hovorů a SMS zpráv z telefonního čísla, které
v inkriminované době užíval, J. H., který tyto hovory a SMS zprávy přijal na
tel. č., a to za účelem, aby J. H. svým sportovním výkonem z pozice hráče
Bohemians Praha ovlivnil fotbalové utkání Fotbalové národní ligy mezi týmy FC
Fastav Zlín a Bohemians Praha, které se hrálo dne 29. 8. 2013 ve Zlíně, tak,
aby první poločas skončil vítězstvím týmu FC Fastav Zlín, za což mu nabídl
úplatek v přesně nezjištěné výši, min. však 250 Eur, což dle aktuálního kursu
ke dni 29. 8. 2013 25,68 Kč/Euro činí 6.420 Kč, kdy J. H. tuto nabídku přijal,
30a
M. K. po předešlé dohodě s M. T. a I. Ž., ze dne 2. 9. 2013, vedeni společným
úmyslem, oslovili dne 3. 9. 2013 na blíže nezjištěném místě při osobní schůzce
a dále ve dnech 3. 9. 2013, 4. 9. 2013 a 5. 9. 2013 na blíže nezjištěném místě
prostřednictvím telefonních hovorů z telefonního čísla, které v inkriminované
době užíval M. K., rozhodčího J. K., který tyto hovory přijal na tel. č., a to
za účelem, aby J. K. svým účelovým řízením utkání z pozice hlavního rozhodčího
ovlivnil fotbalové utkání 1. ligy staršího dorostu mezi týmy FC Hradec Králové
a FC Baník Ostrava, které se hrálo dne 4. 9. 2013 v Hradci Králové, tak, aby po
15. minutě padlo 4 a více gólů, za což mu nabídli úplatek ve výši 6.000 Eur,
což dle aktuálního kurzu ke dni 3. 9. 2013 25,72 Kč/Euro činí 154.320 Kč, kdy
J. K. tuto nabídku přijal a dne 5. 9. 2013 ve F. A. O. C., Z., P., mu M. K.
tento úplatek prostřednictvím H. K., předal, přičemž si za zprostředkování
ponechal finanční hotovost minimálně ve výši 1.500 Eur,
31b
na základě předchozí žádosti J. H., a po projednání této žádosti s M. T., a I.
Ž., ze dne 6. 9. 2013 a 7. 9. 2013, vedeni společným úmyslem přehodnotili
žádost J. H. a na blíže nezjištěném místě prostřednictvím telefonních hovorů a
SMS zpráv z telefonního čísla, které v inkriminované době užíval M. K., nově
nabídli J. H., který tyto hovory a SMS zprávy přijal na tel. č., úplatek ve
výši 8.000 Eur, což dle aktuálního kurzu ke dni 6. 9. 2013 (7. 9. 2013 byla
sobota) 25,76 Kč/Euro činí 206.080 Kč, a to za účelem, aby J. H. svým
sportovním výkonem z pozice hráče Bohemians Praha spolu s dalšími blíže
neustanovenými hráči Bohemians Praha ovlivnili utkání Fotbalové národní ligy
mezi týmy Bohemians Praha a MFK OKD Karviná, které se hrálo dne 7. 9. 2013 v
Praze, tak, aby po 15. minutě padlo 3 a více gólů, kdy J. H. tuto nabídku
přijal a M. K. si za zprostředkování měl ponechat finanční hotovost ve výši
3.000 Eur.
Za to byl obviněnému podle § 332 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí
svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let. Dále mu byl podle § 67 odst.
1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výši 30 000 Kč, když podle § 68 odst. 1
až 5 tr. zákoníku byl tento trest stanoven v denní sazbě 150 Kč s počtem
denních sazeb 200. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý
trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému stanoven náhradní trest
odnětí svobody v trvání 30 týdnů.
Ministr spravedlnosti má za to, že napadeným trestním příkazem byl v neprospěch
obviněného porušen zákon v ustanoveních § 314e odst. 2 písm. a), odst. 5 tr. ř.
Podle prvního ustanovení trestního řádu lze trestním příkazem uložit trest
odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu. Podle druhého
pak náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesmí ani s uloženým
trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok. V tomto případě byl obviněnému
uložen podmíněný trest odnětí svobody ve výměře 1 roku, čímž byla zcela
vyčerpána maximální možná výměra trestu odnětí svobody ukládaného trestním
příkazem včetně náhradního trestu odnětí svobody pro případ nedobytnosti
peněžitého trestu. Jestliže byl obviněnému zároveň s peněžitým trestem uložen i
náhradní trest odnětí svobody ve výměře 30 týdnů, pak byla překročena tato
maximální přípustná výměra trestu odnětí svobody. Uložení obou předmětných
trestů formou trestního příkazu vyžadovalo podstatné snížení jejich výměry
anebo měl soud zvolit projednání věci v hlavním líčení a rozhodnout rozsudkem,
čímž by takto nebyl při ukládání obou druhů trestů omezen.
Jelikož stěžovatel dospěl k závěru, že napadený trestní příkaz Okresního soudu
ve Strakonicích byl vydán v rozporu se zákonem, navrhl proto, aby Nejvyšší soud
podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem tohoto
soudu ze dne 1. 12. 2015 č. j. 18 T 120/2015-4191 byl porušen zákon v
ustanovení § 314e odst. 2 písm. a), odst. 5 tr. ř. v neprospěch obviněného M.
K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadený trestní příkaz zrušil a zrušil i
všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté pak aby
postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost
těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v
rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí
předcházející. Zároveň přihlédl i k ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř., podle nějž
proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy,
jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo
k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s
účelem trestu. A právě třetí ze zmíněných alternativ zde jistě naplněna je,
jelikož je-li trest uložen nad horní hranicí sazby, kterou zákon stanoví, jedná
se bezpochyby o trest uložený v rozporu s jeho účelem a tudíž podání stížnosti
pro porušení zákona, byť jen z tohoto důvodu, je třeba označit za opodstatněné
(viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2006 sp. zn. 4 Tz 145/2006).
Podle § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. lze trestním příkazem uložit trest odnětí
svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu.
Podle odst. 5 téhož ustanovení trestního řádu náhradní trest odnětí svobody za
peněžitý trest nesmí ani s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok.
Těmito ustanoveními se však okresní soud v případě obviněného M. K. při vydání
meritorního rozhodnutí důsledně neřídil. Jinými slovy to znamená, že pokud v
projednávaném případě obviněného okresní soud dospěl k závěru, že předložené
důkazy ohledně jeho osoby a jím spáchaného skutku jsou dostatečně usvědčující a
tudíž předpokládal jeho odsouzení pro trestný čin podplacení podle § 332 odst.
1 tr. zákoníku a uložení podmíněného trestu odnětí svobody spolu s peněžitým
trestem a s ním souvisejícím náhradním trestem odnětí svobody, byl povinen v
případě rozhodnutí formou trestního příkazu respektovat zákonem stanovenou
maximální hranici trestu odnětí svobody v délce jednoho roku, která platí i pro
součet ukládaného trestu odnětí svobody a náhradního trestu odnětí svobody.
Jestliže ale hodlal obviněnému uložit tento druh trestů ve výměře, jak to
nakonec učinil, je třeba souhlasit se stěžovatelem, že v takovém případě měl
věc obviněného projednat v hlavním líčení a rozhodnout rozsudkem. V takové
procesní situaci by pak nebyl omezen výší trestu odnětí svobody, jak vyplývá z
výše cit. ustanovení § 314e odst. 5 tr. ř.
Za existujícího stavu v přezkoumávané věci ale nelze než konstatovat, že
předmětným rozhodnutím – trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze
dne 1. 12. 2015 č. j. 18 T 120/2015-4191došlo k porušení zákona v neprospěch
obviněného M. K. a to v již zmíněných ustanoveních § 314e odst. 2 písm. a),
odst. 5 tr. ř.
Nejvyšší soud proto výše uvedené porušení zákona podle § 268 odst. 2 tr. ř.
vyslovil a podle § 269 odst. 2 tr. ř. stížností pro porušení zákona napadený
trestní příkaz Okresního soudu ve Strakonicích zrušil. Uvedený trestní příkaz
bylo nutno zrušit celý, byť zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o
trestu, když výrok o vině ani stěžovatelem zpochybněn nebyl. Je tomu tak proto,
že trestní příkaz je specifickou formou soudního rozhodnutí, v němž jednotlivé
výroky (o vině, trestu, náhradě škody … apod.) nejsou oddělitelné a tyto
nemohou samostatně obstát. Dále pak byla zrušena i všechna další rozhodnutí na
zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud
přikázal Okresnímu soudu ve Strakonicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
To v daném případě znamená, že si okresní soud nejprve na základě stávajícího
obsahu spisu a po jeho případném potřebném doplnění o aktuální údaje např. z
opisu rejstříku trestů obviněného, ale i potřebných přílohových spisů či spisu
ujasní, zda ve věci obviněného jsou splněny veškeré podmínky, a to i s ohledem
na již zmíněné znění § 314e tr. ř., k rozhodnutí trestním příkazem, či nikoli.
Podle toho pak zvolí další, trestnímu řádu odpovídající procesní postup a ve
věci opětovně rozhodne.
Při tomto postupu bude mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že
zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle § 273 tr. ř. v
novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. To jinými slovy
znamená, že i kdyby ve věci bylo nově rozhodnuto rozsudkem, nelze obviněnému
uložit přísnější trest odnětí svobody (včetně náhradního), než ten, který mu
byl uložen zrušeným trestním příkazem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 7. 2018
JUDr. František Hrabec
předseda senátu