4 Tz 2/2026

Judikát 4 Tz 2/2026

Soud:Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí:25.03.2026

Spisová značka:4 Tz 2/2026

ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TZ.2.2026.1

Typ rozhodnutí:ROZSUDEK

Heslo:Protokol

Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř. § 269 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D 4 Tz 2/2026-224

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2026 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Ladislava Koudelky, Ph.D., a JUDr. Pavly Augustinové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné A. S., proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 7 To 352/2024-168, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 3 T 26/2024, a rozhodl takto:

Podle § 268 odst. 2 tr. řádu se vyslovuje, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 7 To 352/2024-168, které nabylo právní moci téhož dne, byl porušen zákon v neprospěch obviněné A. S., a to v ustanovení § 129 odst. 1 tr. řádu ve spojení s ustanovením § 138 tr. řádu. Podle § 269 odst. 2 tr. řádu se ruší napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 7 To 352/2024-168, jakož i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. řádu se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 26/2024 v hlavním líčení konaném dne 16. 8. 2024 usnesením č. j. 3 T 26/2024-109 tak, že podle § 222 odst. 2 tr. řádu se věc obviněné, na kterou byl podán návrh na potrestání Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. 0 ZK 112/2024, pro jednání právně kvalifikované jako přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, postupuje Policii České republiky, Služba cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie, neboť nejde o trestný čin, ale věc by mohla být posouzena jako přestupek.

2. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 9 se jednání, jež bylo podle § 222 odst. 2 tr. řádu postoupeno k projednání jako přestupek, měla obviněná dopustit tím, že: „dne 1. 2. 2024 kolem 09.00 hod. v Praze XY, na adrese XY, v XY, předložila pracovníkům odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR listinný dokument „Doklad (potvrzení) o zajištění ubytování“, který byl opatřen padělanou ověřovací doložkou České pošty s. p. včetně úředního razítka České pošty s. p. se státním znakem, a to za účelem nahlášení adresy pobytu na území České republiky v řízení o udělení pobytového oprávnění na území České republiky v rámci dočasné ochrany, přičemž na předloženém dokladu je jako ubytovatel uvedena I.

T., číslo dokladu totožnosti: XY, bytem na adrese Praha XY, XY, a potvrzuje je vydáno ke jménu cizince A. S., XY, číslo dokladu: XY, pro ubytování na adrese Praha XY, XY, na dobu od 25. 1. 2024 do 24. 1. 2025, přičemž na zadní straně dokumentu je vylepena ověřovací doložka pro legalizaci z České pošty s.

p., kdy pracovník České pošty s. p. M. N., jehož jméno je uvedeno na ověřovací doložce, je od 1. 10. 2023 v pracovní neschopnosti a tedy ověření provést nemohl, a dále odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, technické zkoumání dokladů a písemností bylo zjištěno, že se jedná o padělek úředního razítka České pošty, neboť vykazuje zřetelné grafické rozdíly od originálního razítka, přičemž tento doklad podezřelé předala neztotožněná žena jménem N. dne 25. 1. 2024“.

3. Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 podal v zákonné lhůtě stížnost státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 a stížnostní soud, Městský soud v Praze, usnesením ze dne 23. 10. 2024, č. j. 7 To 352/2024-168, v neveřejném zasedání rozhodl tak, že podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadené usnesení zrušil a soudu prvního stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Usnesení nabylo právní moci dne 23. 10. 2024.

II. Stížnost pro porušení zákona

4. Proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 7 To 352/2024-168, podal ministr spravedlnosti ČR (dále jen „stěžovatel“) ve prospěch obviněné A. S. stížnost pro porušení zákona. Nejprve rekapituluje dosavadní vývoj řízení. Následně upozorňuje, že výrok písemného vyhotovení rozhodnutí Městského soudu v Praze byl v přímém rozporu s původním výrokem obsaženým v protokolu o neveřejném zasedání ve věci.

5. Stěžovatel dodává, že Městský soud v Praze z tohoto důvodu následně vydal opravné usnesení ze dne 20. 11. 2024, č. j. 7 To 352/2024-182, kterým bylo podle § 57 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že se opravuje zřejmá nesprávnost, ke které došlo v protokolu o neveřejném zasedání ze dne 23. 10. 2024, sp. zn. 7 To 352/2024, tak, že nesprávný výrok: „Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost zamítá“ se nahrazuje správným výrokem: „Podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu se napadené usnesení zrušuje a soudu I.

stupně se ukládá, aby o věci znovu jednal a rozhodl“. Pochybení v písemném vyhotovení protokolu o neveřejném zasedání bylo v odůvodnění opravného usnesení vysvětleno tím, že stejného dne bylo vyhotovováno a podepsáno více protokolů o neveřejných zasedání a došlo tak ke zjevné nesprávnosti. Proti tomuto usnesení podala obviněná prostřednictvím svého obhájce včasnou stížnost, ve které, mimo výše uvedeného nesouladu mezi výroky uvedenými v předmětném protokolu a následně vyhotoveném usnesení, namítala, že v příslušném soudním spisu prokazatelně došlo ze strany soudu k nahrazení původní obálky s protokolem o hlasování obálkou novou, čímž došlo k bezprecedentnímu porušení zákona.

Předmětné usnesení Městského soudu v Praze (č. j. 7 To 352/2024-182) bylo následně dne 15. 1. 2025 Vrchním soudem v Praze zrušeno podle § 149 odst. 1 tr. řádu.

6. Stěžovatel pak rozebírá právní úpravu týkající se § 57 tr. řádu, § 58 odst. 4 tr. řádu, § 129 tr. řádu a § 138 tr. řádu. Zdůrazňuje, že vyhotovení usnesení vyhlášeného v neveřejném zasedání musí být v souladu s tím, jak je zachyceno v protokolu o hlasování, jinak se jedná o porušení zákona.

Stěžovatel dále uvádí, že obhájce obviněné, ještě předtím, než byl spis vrácen Obvodním soudem pro Prahu 9 Městskému soudu v Praze k vysvětlení rozporu mezi písemným vyhotovením usnesení a zněním protokolu o neveřejném zasedání, pořídil fotodokumentaci spisového materiálu. Poté, co se spis vrátil od Městského soudu zpět s opravným usnesením, upozornil obhájce v rámci stížnosti proti opravnému usnesení na vizuální nesoulad mezi obálkou protokolu o hlasování a jím pořízenou fotodokumentací a dovodil z toho, že byla obálka protokolu o hlasování vyměněna. Stížnost posoudil Vrchní soud v Praze jako důvodnou a zrušil bez náhrady podle § 149 odst. 1 tr. řádu opravné usnesení Městského soudu v Praze.

7. Stěžovatel na závěr stížnosti pro porušení zákona dovozuje porušení § 129 odst. 1 a § 138 tr. řádu a navrhuje, aby Nejvyšší soud v tomto rozsahu vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněné A. S., zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 7 To 352/2024-168 a rozhodnutí na něj navazující a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

III. Vyjádření ke stížnost pro porušení zákona

8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podal ke stížnosti pro porušení zákona vyjádření, v němž uvedl, že by stížnosti mělo být Nejvyšším soudem vyhověno v souladu s jejím závěrečným návrhem.

9. Obviněná se prostřednictvím obhájce JUDr. Jana Březiny, MLaw, rovněž ke stížnosti pro porušení zákona vyjádřila, s jejím obsahem se v plném rozsahu ztotožnila a navrhla, aby jí bylo vyhověno. Podle obviněné, sama skutečnost, že rozhodující soudce poté, co rozpor mezi protokolem o neveřejném zasedání a písemným vyhotovením usnesení vyšel najevo, postupoval tak, že vytrhl ze soudního spisu obálku obsahující protokol o hlasování, kterou nahradil obálkou novou, potvrzuje, že písemné vyhotovení bylo v rozporu s vyhlášeným rozhodnutím, neboť v opačném případě by soud zjevně neměl potřebu nepřípustnou manipulací se spisem zahlazovat stopy.

V důsledku odstranění obálky obsahující protokol o hlasování již nelze zpětně přezkoumat, jak bylo v dané věci rozhodnuto, čímž bylo samo o sobě porušeno právo obviněné na spravedlivý proces. Obviněná dále uvádí, že tím byla zmařena možnost přezkumu, proto je nyní nutno postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo, tedy se přiklonit k variantě pro ni příznivější a stížnost státního zástupce zamítnout. Obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona vyhověl, tedy aby vyslovil, že byl porušen zákon v její neprospěch, dále, aby předmětné usnesení Městského soudu v Praze zrušil a aby věc Městskému soudu v Praze vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Dožaduje se současně toho, aby Nejvyšší soud postupem podle § 270 odst. 3 tr. řádu nařídil projednání věci jiným senátem Městského soudu v Praze, či alespoň v jiném složení senátu (bez účasti JUDr. Petráska a JUDr. Sotoláře), v případě, že jí nebude vyhověno, vznese v dalším řízení námitku podjatosti přinejmenším vůči těmto dvěma soudcům.

IV. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona

10. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr.

řádu zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 7 To 352/2024-168, a v řízení, jež mu předcházelo, ve vytýkaném směru porušen v neprospěch obviněné.

11. Pokud jde o příslušná ustanovení trestního řádu, jejichž porušení je stížností pro porušení zákona namítáno, třeba konstatovat, že ustanovení § 129 odst. 1 tr. řádu stanoví, že: „… vyhotovení rozsudku musí být ve shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl vyhlášen.“. Podle § 138 tr. řádu se pak: „…užije na usnesení přiměřeně ustanovení oddílu prvého hlavy šesté o rozsudku.“. V nyní projednávané věci je zřejmé, že písemné vyhotovení usnesení Městského soudu v Praze z 23. 10. 2024, č. j. 7 To 352/2024-168 neslo jiný výrok, než který byl původně zachycen v protokolu o neveřejném zasedání z téhož dne.

12. Městský soud pak přistoupil k vydání opravného usnesení ve vztahu k protokolu o neveřejném zasedání. Podle § 57 tr. řádu o opravě a doplnění protokolu o hlavním líčení a o veřejném a neveřejném zasedání a rovněž o námitkách proti takovému protokolu rozhoduje soud, o jehož protokol jde. Ten, kdo řídil jednání nebo provádění úkonu, může i po podpisu protokolu nařídit nebo provést opravu písařských chyb nebo jiných zřejmých nesprávností. Oprava se provede tak, aby původní zápis zůstal čitelný, opravu podepíše ten, kdo ji nařídil.

13. Opravit tímto způsobem však lze pouze řádně vyhlášené usnesení. V neveřejném zasedání se rozhodnutí veřejně nevyhlašuje a protokol o neveřejném zasedání představuje písemný záznam o tom, jak bylo ve věci rozhodnuto. Jedinou oporou pro posouzení správnosti protokolu o neveřejném zasedání, pokud jde o způsob a obsah výroku rozhodnutí v jeho rámci, pak je protokol o hlasování, který je v uzavřené obálce připojen k protokolu o neveřejném zasedání.

14. Jak již bylo shora uvedeno, obhájce obviněné ve stížnosti podané proti opravnému usnesení Městského soudu v Praze vyslovil a fotodokumentací původní obálky o protokolu o hlasování doložil vážné pochybnosti o autenticitě obálky protokolu o hlasování vztahující se k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, která je nyní založena ve spisu. Vrchní soud v Praze pak tyto pochybnosti ohledně původnosti obálky protokolu o hlasování sdílel, proto bez náhrady opravné usnesení Městského soudu v Praze zrušil. Podle § 58 odst. 4 tr. řádu protokol o hlasování se zalepí a připojí k protokolu o jednání. Otevřít jej smí jen předseda senátu u nadřízeného soudu při rozhodování o opravném prostředku a předseda senátu Nejvyššího soudu při rozhodování o stížnosti pro porušení zákona, jakož i soudce pověřený vyhotovením rozsudku; po nahlédnutí jej opět zalepí a otevření potvrdí svým podpisem.

Z toho, co bylo právě uvedeno, je zřejmé, že jsou pochybnosti o tom, že ve spisu je stále původní obálka protokolu o hlasování a nabízí se možnost, že tato obálka byla zaměněna, přičemž je zjevné, že nebyl dodržen shora popsaný zákonný postup při nakládání s obálkou protokolu o hlasování ze strany soudu.

15. Nejvyšší soud se shoduje s názorem Vrchního soudu v Praze vysloveném v jeho usnesení ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 18 To 1/2025, že jednak nebyl respektován postup předepsaný trestním řádem při nakládání s obálkou protokolu o hlasování ze dne 23. 10. 2024 (nacházející se u protokolu o neveřejném zasedání ze dne 23. 10. 2024, č. j. 7 To 352/2024-167), jednak tím byly založeny pochybnosti o tom, jakým způsobem bylo ve věci rozhodnuto, protože po manipulaci s obálkou protokolu o hlasování již nelze skutečně zjistit, zda je v ní uložen původní protokol o hlasování či nikoliv. Za této situace je i zbytečné porovnávat protokol o hlasování ve stávající obálce založené ve spisu s protokolem o neveřejném zasedání z 23. 10. 2024, případně s písemným vyhotovením usnesení z téhož dne. Tímto porovnáním by nebylo možno situaci objektivně a nestranně posoudit.

V. Závěr Nejvyššího soudu

16. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 7 To 352/2024-168, které nabylo právní moci téhož dne, byl porušen zákon v neprospěch obviněné A. S., a to v ustanovení § 129 odst. 1 tr. řádu ve spojení s ustanovením § 138 tr. řádu.

17. Nejvyšší soud pak podle § 269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 7 To 352/2024-168, jakož i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 270 odst. 1 tr. řádu Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, který v dalším řízení je vázán zásadou zákazu reformace v neprospěch obviněné, neboť stěžovatel podával stížnost pro porušení zákona výhradně v její prospěch.

18. Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 274 odst. 3 písm. a) tr. řádu rozhodl v neveřejném zasedání.

19. Obviněná ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona též navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 270 odst. 3 tr. řádu rozhodl o tom, že věc bude projednána v dalším řízení v jiném složení senátu. Nejvyšší soud k tomuto kroku neshledal v tuto chvíli důvody, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána k nápravě procesní vady a vadný procesní postup soudu ve věci není důvodem k vyloučení soudce z rozhodování ve věci ve smyslu § 30 tr. řádu. Nejvyšší soud znovu zdůrazňuje, že stížnostní soud nyní, při svém druhém rozhodnutí, je vázán zásadou zákazu reformace v neprospěch obviněné, v jejíž prospěch podal úspěšně ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona a nemůže reálně rozhodnout v její neprospěch, byť stížnost ve věci podal proti rozhodnutí soudu prvního stupně státní zástupce.

Tyto závěry Nejvyššího soudu samozřejmě nebrání obviněné, aby v dalším řízení podala návrh na vyloučení soudce z rozhodování v její věci, o něm by pak musel orgán, v němž dotčený soudce zasedá, rozhodnout podle § 31 tr. řádu. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. 3. 2026 JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu

Vypracoval:

JUDr. Ladislav Koudelka, Ph.D. soudce