4 Tz 20/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání
konaném dne 27. května 2010 stížnost pro porušení zákona, kterou podala
ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. Č., proti
pravomocnému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2009, sp. zn. 9 To
281/2009, ve věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 61/2009,
a rozhodl t a k t o :
Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení
zákona z a m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 5. 2009, sp.
zn. 1 T 61/2009, byl obviněný R. Č. uznán vinným ze spáchání trestného činu
maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. e) zák.
č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého
se podle skutkové věty uvedeného rozsudku dopustil tím, že v přesně nezjištěné
době do 15.10 hodin dne 16. 3. 2009 konzumoval ve výkonu trestu odnětí svobody
v objektu Věznice Oráčov, soudní okres Rakovník, psychotropní látky amfetamin a
metamfetamin (pervitin), jakož i THC (marihuanu), které jsou jako návykové
látky ve smyslu § 2 písm. a) zák. č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o
změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uvedeny v příloze
tohoto zákona, přičemž v době kolem 15.10 hodin dne 16. 3. 2009 mu byl ve
zdravotnickém středisku ve Věznici Oráčov, soudní okres Rakovník, proveden
kontrolní odběr vzorku moči, jejíž prvotní orientační toxikologické vyšetření
bylo pozitivní, následným laboratorním toxikologickým rozborem v Ústavu
soudního lékařství a toxikologie, Všeobecné fakultní nemocnice a 1. Lékařské
fakulty Univerzity Karlovy, Ke Karlovu 2, Praha 2, byla potvrzena přítomnost
výše uvedených návykových látek, ačkoliv obviněnému R. Č. nebyly v předmětnou
dobu žádným lékařem ordinovány jakékoli léky obsahující tyto látky, čímž
obviněný, který byl ve výkonu trestu za jednání téhož druhu ze dne 13. 11. 2007
již postižen kázeňským trestem a dopouští se tak takového jednání opakovaně,
závažným způsobem porušil ustanovení § 28 odst. 3 písm. b) zák. č. 169/1999 Sb.
o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve
znění pozdějších předpisů.
Za uvedené jednání byl obviněný R. Č. odsouzen podle § 171 odst. 1 tr. zák. k
trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců a podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák.
byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 5. 2009,
sp. zn. 1 T 61/2009, podal obviněný R. Č. odvolání, o kterém rozhodl Krajský
soud v Praze usnesením ze dne 3. 7. 2009, sp. zn. 9 To 281/2009, tak, že jej
podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2009, sp. zn. 9 To
281/2009, podala následně ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro
porušení zákona ve prospěch obviněného R. Č. Vytkla v ní, že citovaným
usnesením a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních § 254
odst. 1, § 256 a § 2 odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. Č.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti namítla, že
lze sice souhlasit se závěrem odvolacího soudu v tom, že soud prvního stupně
dospěl ke skutkovým zjištěním, která měla oporu v provedeném dokazování a
nevzbuzovala pochyby, avšak nelze souhlasit s tím, že by tato skutková zjištění
byla správně zhodnocena po stránce právní. Ministryně spravedlnosti podotkla,
že objektem trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §
171 odst. 1 tr. zák. je zájem na řádném výkonu rozhodnutí státního orgánu,
přičemž zákonný znak vyjádřený formulací „maří nebo podstatně ztěžuje výkon
rozhodnutí“ znamená, že rozhodnutí, které má být v podobě činu vykonáno,
fakticky v důsledku jednání pachatele vykonáno není a ani je nelze vykonat,
anebo je vykonáno za podstatně ztížených podmínek. Pro naplnění daného
trestného činu se rovněž vyžaduje závažné jednání, tedy jednání vykazující
výraznější intenzitu a mající zpravidla soustavnější charakter, nikoli
ojedinělý akt. Dle názoru ministryně spravedlnosti ze skutkové věty výroku o
vině rozsudku soudu prvního stupně ani z jeho odůvodnění nevyplývá nic jiného,
než že obviněný v době kolem 15.10 hodin dne 16. 3. 2009 konzumoval
psychotropní látky amfetamin a metamfetamin (pervitin), jakož i THC
(marihuanu), není však vyloučeno, že se svého jednání dopustil jednorázovou
aplikací zmíněných návykových látek najednou, není ani zřejmé, jakou měrou
zmíněné jednání obviněného ovlivnilo dosažení účelu trestu odnětí svobody,
který v dané době vykonával. Ministryně spravedlnosti se domnívá, že ani
skutečnost, že se obviněný konzumace návykových látek dopustil podruhé,
nesvědčí o tom, že by se zneužívání návykových látek ve výkonu trestu dopouštěl
soustavně.
S ohledem na uvedené skutečnosti ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší
soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením
Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2009, sp. zn. 9 To 281/2009 a v řízení
předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 6, § 254 odst. 1 a §
256 tr. ř. v neprospěch obviněného R. Č., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř.
napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na
zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.,
popř. podle § 271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky v souladu s ustanovením § 274 tr. ř. v neveřejném
zasedání přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch
výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v
rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadených částí rozhodnutí
předcházející, a shledal, že zákon porušen nebyl.
Podle § 266 odst. 1 věty první tr. ř. lze v řízení o stížnosti
pro porušení zákona přezkoumávat jen rozhodnutí, které je pravomocné. Z
citovaného ustanovení vyplývá presumpce správnosti a zákonnosti takového
rozhodnutí, což znamená, že Nejvyšší soud musí vycházet z předpokladu, že
napadené rozhodnutí bylo učiněno v souladu se zákonem, není-li zjištěn opak.
Porušení zákona tedy může Nejvyšší soud vyslovit a případně napadené rozhodnutí
zrušit toliko za situace, kdy po přezkoumání rozhodnutí a řízení, které mu
předcházelo, dospěl k závěru, že rozhodnutí zákonu neodpovídá, a to do takové
míry, že nelze trvat na jeho závaznosti a nezměnitelnosti. Takový závěr lze
ovšem učinit jen na podkladě skutečností, které vyplývají z dosavadního řízení
a z příslušného trestního spisu, v němž jsou výsledky řízení, zejména pak
provedeného dokazování zachyceny. Přitom nad zájmem na stabilitě pravomocných
rozhodnutí musí převážit zájem na tom, aby nezákonnost, jestliže ji skutečně
Nejvyšší soud zjistil, byla vzhledem ke své závažnosti napravena.
Podle ustanovení § 171 odst. 1 písm. e) tr. zák. se trestného
činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dopustil ten, kdo mařil nebo
podstatně ztěžoval výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že
se dopustil závažného jednání, aby zmařil účel vazby nebo trestu.
Objektem daného trestného činu je zájem na řádném výkonu rozhodnutí státních
orgánů. Zákonný znak „maří nebo podstatně ztěžuje“ výkon rozhodnutí znamená, že
rozhodnutí, které má být v době činu vykonáno, fakticky v důsledku jednání
pachatele vykonáno není a vykonat ho nelze, nebo je vykonáno za podstatně
ztížených podmínek. K naplnění znaků trestného činu maření výkonu úředního
rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. e) tr. zák. se vyžaduje závažné jednání,
tj. jednání vykazující rysy výraznější intenzity, zpravidla soustavnější, jehož
důsledkem bude maření nebo podstatné ztížení výkonu rozhodnutí ve smyslu
znemožnění, případně znesnadnění dosažení účelu trestu či vazby. Mařit účel
vazby nebo trestu může přitom jak osoba, která je ve výkonu vazby nebo trestu,
tak i jiná osoba.
Účelem trestu je podle § 23 odst. 1 tr. zák. chránit společnost před pachateli
trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a
vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní
členy společnosti.
Podle § 28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí
svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, je odsouzeným zakázáno vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické
nápoje a jiné návykové látky, vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly
být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by
svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo poškodit zdraví.
Po prostudování předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud
České republiky zjistil, že v průběhu řízení před soudem prvního i druhého
stupně bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný R. Č. dne 16. 3. 2009 ve věznici
Oráčov, kde v té době vykonával trest odnětí svobody, konzumoval psychotropní
látky amfetamin, metamfetamin a THC, a to za situace, kdy mu v tu dobu nebyly
žádným lékařem ordinovány jakékoli léky obsahující tyto látky. Přítomnost
uvedených látek v těle obviněného byla prokázána jak prvotním orientačním
toxikologickým vyšetřením ve věznici, tak i následným toxikologickým vyšetřením
odborného pracoviště Ústavu soudního lékařství a toxikologie. Obviněný se ke
zneužití daných látek v plném rozsahu doznal.
Jak již bylo zmíněno výše, závažnost jednání je nutné posuzovat podle jeho
povahy, rozsahu, intenzity, délky jeho trvání a následku ve vztahu ke stupni
porušení zájmu chráněného ustanovením § 171 odst. 1 písm. e) tr. zák., v tehdy
platném znění. Ministryně spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona
správně uvedla, že za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
podle § 171 odst. 1 písm. e) tr. zák. nebylo možno považovat jakékoli porušení
shora citovaného § 28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu
odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, ale jen závažné jednání, které svou povahou mařilo účel výkonu trestu
odnětí svobody.
V případě projednávané věci je z hlediska stupně společenské nebezpečnosti činu
(§ 3 odst. 4 tr. zák.) podstatné, že obviněný se předmětného jednání dopustil
opakovaně, neboť dne 15. 4. 2008 byl již za zneužití omamných a psychotropních
látek ve výkonu trestu odnětí svobody kázeňsky potrestán. Stupeň společenské
nebezpečnosti je rovněž zvyšován osobou obviněného, který byl již opakovaně
soudně trestán, a tím, že obviněný výše zmíněné návykové látky zneužil nikoli
jednorázovou aplikací, ale, jak sám potvrdil, pervitin si aplikoval nitrožilně
(dokonce na oddíle s bezdrogovou zónou, kam byl na vlastní žádost přeřazen) a
marihuanu kouřil, k aplikaci jednotlivých návykových látek tak užil dva různé
způsoby a je jen velmi málo pravděpodobné, že by užil oba druhy návykových
látek najednou. S ohledem na tyto okolnosti nelze, dle názoru Nejvyššího soudu
České republiky na rozdíl od názoru ministryně spravedlnosti uvedenému ve
stížnosti pro porušení zákona, počínání obviněného hodnotit jako ojedinělý akt,
nýbrž jako jednání opakující se, resp. jednání mající soustavnější
charakter.
S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud České republiky k
totožnému názoru jako soudy prvního a druhého stupně rozhodující ve věci, tj.
že jednání obviněného R. Č. je nutno posoudit jako závažné jednání mařící účel
trestu.
Nejvyšší soud České republiky proto uzavřel, že soudy prvního i druhého stupně
rozhodující ve věci zhodnotily provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu
dle § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a dospěly ke správnému právnímu závěru, že obviněný
R. Č. výše popsaným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty
trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. e)
tr. zák. Z toho důvodu stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně
spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. Č. proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2009, sp. zn. 9 To 281/2009, podle § 268
odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, neboť zákon porušen nebyl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2010
Předseda senátu
JUDr. J. P.