4 Tz 204/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1.
března 2006 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti
České republiky v neprospěch obviněných M. L. a J. L., proti usnesení
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 5 To 106/2005, jenž
rozhodoval jako soud stížnostní v trestní věci obviněných vedené u Krajského
soudu v Ostravě pod sp. zn. 46 T 4/2005, a rozhodl podle § 268 odst. 1 písm.
c) tr. ř. t a k t o :
Stížnost pro porušení zákona s e z a m í t á .
Obvinění M. L. a J. L. byli stíhání obžalobou státního zástupce Krajského
státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 7. 9. 2005, sp.
zn. 2 KZv 7/2005, pro útoky kvalifikované jako pokračující trestný čin
padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., přičemž
společně se měli dopustit útoků pod body 1, 3, 6) obžaloby a sám obviněný M.
L. pod body 4, 5) obžaloby a sám obviněný L. pod bodem 2) obžaloby. Těchto
jednání se měli obvinění dopustit tím, že v průběhu měsíce listopadu 2004 v L.
– L., okres J., v bydlišti nezletilého M. N., na J. ulici, od něj převzali
nejméně 8 ks bankovek v nominální hodnotě 1 000,- Kč, vzor 1996, z
toho nejméně 6 ks sériového čísla E a 2 ks sériového čísla E a přesto, že
věděli, že jde o padělky, které nezletilý M. N. vyhotovil na svém multifunkčním
zařízení zn. Hewlett Packard K 80, je následně použili k platbám za zboží a
služby takto:
1. v průběhu měsíce listopadu 2004, oba obvinění společně v O., okres J.,
předali 2 ks padělaných bankovek v nominální hodnotě 1 000,- Kč sériového čísla
E, M. B., aby pro ně za částku 2 500,- zakoupil automobil od J. V., a když
poté J. V. bankovkami získanými za prodej auta platil na Finančním úřadě v J. a
v OD B. J. zjistil, že jsou padělané,
2. dne 26. 11. 2004 v době od 13.00 hod. do 17.00 hod, obviněný J. L. sám v J.,
v novinovém stánku v B. ulici, majitele M. B., postupně platil 2 ks padělků
bankovek v nominální hodnotě 1 000,- Kč, sériového čísla E,
3. dne 1. 12. 2004 kolem půlnoci, oba obvinění společně při jízdě osobním
automobilem předali v J. na Z. n. před barem J. 1 ks padělané bankovky v
nominální hodnotě 1 000,- Kč, sériového čísla E, P. M., aby nakoupil cigarety a
alkoholické nápoje, přičemž při placení v baru po zjištění, že bankovka je
padělek, byl zadržen Policií ČR,
4. dne 5. 12. 2004 ve večerních hodinách obviněný M. L. sám v J. v restauraci U
D. na L. ulici předal k zaplacení útraty padělek tisícikoruny sériového čísla
E, L. K., která tam byla společně s ním, a sám odtud odešel, přičemž padělek
byl identifikován dne 6. 12. 2004 v K. b., a. s., pobočka Š., když jím
majitelka restaurace Z. P., zaplatila plyn,
5. v průběhu měsíce listopadu 2004 obviněný M. L. sám ve svém bytě v L. – L.,
okres J., předal nezletilé V. S., 1 ks padělku bankovky v hodnotě 1 000,- Kč,
sériového čísla E, která jím prostřednictvím J. B., zaplatila jízdné taxikáři
P. K., který padělek předal své bývalé manželce jako součást platby výživného a
tato s ním dne 7. 12. 2004 hradila útratu v prodejně J. Ž.,
6. v době od 29. 11. 2004 do 5. 12. 2004 v J. oba obvinění společně zaplatili
jízdné za poskytnutí taxislužby J. F., 1 ks padělku tisícikorunové bankovky
sériového čísla E.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 46 T 4/2005,
bylo v této trestní věci obviněných rozhodnuto podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.
ř. tak, že se věc vrací státnímu zástupci k došetření.
Proti uvedenému usnesení si státní zástupce podal stížnost, o níž rozhodoval
Vrchní soud v Olomouci, který ji usnesením ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 5 To
106/2005, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., jako nedůvodnou zamítl.
Podle § 266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti proti usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 5 To 106/2005 k Nejvyššímu soudu
stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněných M. L. a J. L. Napadeným
usnesením byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1, §
148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 188 odst.
1 písm. e) tr. ř. ve prospěch obviněných.
V odůvodnění svého podání stěžovatel uvedl, že vrchní soud při svém rozhodování
nepřihlédl ke skutečnosti, že obhajoba obviněného J. L. byla v přípravném
řízení řádně zajištěna. Ode dne 1. 2. 2005, kdy bylo vůči tomuto obviněnému
zahájeno trestní stíhání, měl J. L. řádně ustanoveného obhájce, a to JUDr. J.
H., který povinnosti vyplývající z obhajoby plnil. Jmenovaný se zúčastnil
výslechů svého mandanta a stejně tak dalších úkonů přípravného řízení.
Spoluobviněnému M. L. byl ustanoven jako obhájce Mgr. P. H., advokát z téže
advokátní kanceláře jako JUDr. J. H. Jelikož Mgr. H. obhajobě obviněného M. L.
nevěnoval patřičnou pozornost, bylo nežádoucí, aby nadále obviněného v trestním
řízení obhajoval. Stalo se tak z důvodu, že Mgr. P. H. se nezúčastnil výslechu
obviněného M. L. před vyšetřovatelem dne 1. 2. 2005, jakož i výslechu před
soudcem, který rozhodoval o návrhu státního zástupce na vzetí obviněného do
vazby. Došlo proto ke změně obhájce, a to mimo jiné i na základě žádosti
obviněného M. L. Obviněného M. L. pak ode dne 8. 3. 2005 zastupovala obhájkyně
JUDr. J. B.
Dále ministr spravedlnosti zdůraznil, že nesouhlasí se závěrem soudů obou
stupňů o tom, že od samotného počátku trestního řízení byla mezi obviněnými
kolize zájmů, a proto nemohl obviněného M. L. v substituci obhajovat dne 1. 2.
2005 JUDr. J. H. namísto Mgr. P. H. I když obviněný L. vyslýchaný po obviněném
L. zpočátku ve své výpovědi trestnou činnost popíral, na konci svého výslechu
vypověděl, že padělky dělal mladý N. s tím, že jich udělal 15 ks, přičemž
většina z nich byla nekvalitní, takže je vyhodili a obviněný L. si ponechal
pouze dva padělky a obviněný L. taktéž. Za tohoto stavu věci je podle
stěžovatele tvrzení soudu o střetu zájmů obviněných nadsazené. Nelze tudíž
akceptovat ani závěr o tom, že u obviněného L. došlo k porušení práva na
obhajobu. Pro úplnost je nutno uvést i to, že v současné době obviněného L.
obhajuje JUDr. K.
Za nesprávný a nezákonný pak ministr spravedlnosti považuje i názor soudu
ohledně výslechu svědka nezletilého M. N. To proto, že jmenovaný po poučení
podle ustanovení § 100 odst. 2 tr. ř. odepřel svědeckou výpověď, čehož si
soud patrně nepovšimnul. Navíc je jmenovaný osobou, která byla v obžalobě
uvedena ke slyšení u hlavního líčení.
Jako nadbytečný stěžovatel hodnotí rovněž požadavek soudu na výslech
obviněných a svědků k výskytu dalších padělaných bankovek, které jsou uloženy u
České národní banky. Žádná skutečnost obsažená ve spise totiž nevede k závěru,
že tyto padělky uváděli do oběhu obvinění M. L. a J. L.
Vrchní soud v Olomouci pak podle stěžovatele pouze převzal závěry obsažené v
usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla obžaloba vrácena státnímu
zástupci k došetření, aniž by splnil svou přezkumnou povinnost, čímž porušil
zákon.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 5 To 106/2005, byl porušen zákon v
ustanoveních § 147 odst. 1, § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení
předcházejícím v ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. ve prospěch
obviněných M. L. a J. L.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost
těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v
rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí
předcházející a dospěl k následujícím závěrům.
Podle § 40a odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 37a odst. 1 nebo 2 nebo
nevykonává-li ustanovený obhájce delší dobu obhajobu, předseda senátu a v
přípravném řízení soudce i bez návrhu rozhodne o zproštění ustanoveného obhájce
povinnosti obhajování; před rozhodnutím umožní obviněnému a obhájci, aby se k
věci vyjádřili.
Podle § 37a odst. 2 tr. ř. o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce předseda
senátu a v přípravném řízení soudce rozhodne též tehdy, jestliže obhájce
vykonává obhajobu dvou nebo více spoluobviněných, jejichž zájmy si v trestním
řízení odporují. Obhájce, který byl z tohoto důvodu vyloučen, nemůže v téže
věci dále vykonávat obhajobu žádného z obviněných.
Podle § 19 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii je advokát povinen
poskytnutí právních služeb odmítnout, jestliže a) v téže věci nebo ve věci
související již poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se
zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, b) osobě, jejíž zájmy jsou v
rozporu se zájmy toho, kdo o právní služby žádá, poskytl již v téže věci nebo
věci související právní služby advokát, s nímž vykonává advokacii ve sdružení
nebo společnosti, c) by informace, kterou má o jiném klientovi nebo o bývalém
klientovi, mohla toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, neoprávněně
zvýhodnit, d) projednání věci se zúčastnil advokát, případně osoba advokátovi
blízká, e) zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, jsou v rozporu se
zájmy advokáta nebo osoby advokátovi blízké.
Podle § 20 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii je advokát povinen od
smlouvy o poskytování právních služeb odstoupit, popřípadě požádat o zrušení
ustanovení či požádat Komoru o určení jiného advokáta (§ 18 odst. 2), zjistí-li
dodatečně skutečnosti uvedené v § 19.
Podle čl. 8 odst. 5 usnesení představenstva ČAK č. 1/1997 Věstníku ze dne 31.
10. 1996, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže
advokátů ČR (etický kodex) vykonávají-li advokáti advokacii ve sdružení nebo ve
veřejné obchodní společnosti advokátů, žádný z nich nepřevezme vědomě
zastoupení klienta, jestliže by kterýkoli z advokátů musel právní službu
takovému klientovi odmítnout, pokud by advokacii vykonával samostatně.
Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí především zdůraznil, že v
přípravném řízení nebylo dodrženo právo obviněného J. L. na řádnou obhajobu.
Obviněnému L. jakož i obviněnému L. bylo sděleno obvinění dne 1. 2. 2005.
Téhož dne byla podána žádost o ustanovení obhájců, neboť obviněným byla kladena
za vinu závažná trestná činnost, která je důvodem nutné obhajoby.
Podle zjištění soudu prvního stupně byli dne 1. 2. 2005 ustanoveni obhájci
oběma obviněným, a to Mgr. P. H. obviněnému L. a JUDr. J. H. obviněnému L.
Jmenovaní obhájci vykonávají advokacii společně v jedné advokátní kanceláři,
kdy JUDr. H. je otcem Mgr. H. Již 1. 2. 2005 poté, kdy bylo sděleno obvinění
oběma obviněným, proběhl jejich výslech. Obviněný L. byl vyslýchán v době od
15.00 do 16.00 hod. a k trestné činnosti se doznal a z této usvědčoval i
spoluobviněného L. K výslechu obviněného L. se nedostavil jeho obhájce Mgr. H.,
ale JUDr. H., jenž u předmětného výslechu obhajoval obviněného L. v substituci
za Mgr. H. Obviněný L. byl poté vyslýchán téhož dne od 17.00 do 17.40 hod. K
jeho výslechu se dostavil jeho ustanovený obhájce JUDr. J. H., který byl i zde
přítomen po celou dobu výslechu. Obviněný L. hned v úvodu své výpovědi popřel,
že by se trestné činnosti dopustil. Ačkoliv se obviněný L. v závěru výpovědi
částečně doznal, přesto zde nastala situace, že obviněný L. a L. byli v kolizi.
Přes uvedenou kolizi, kdy zájmy obou obviněných byly v rozporu, obhájci
nepožádali o zproštění obhajoby a dále pokračovali v obhajobě obviněných včetně
účasti na příslušných úkonech.
Krajský soud dále uvedl, že obhájce JUDr. J. H. se zúčastnil dalšího výslechu
obou obviněných před Okresním soudem v Jeseníku dne 3. 2. 2005, kde bylo
rozhodováno o žádosti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v
Olomouci, na jejich vzetí do vazby. V souvislosti s řízením o vzetí do vazby u
obviněného L. byl JUDr. J. H., který zde působil v substituci za Mgr. P. H.,
upozorněn soudkyní na kolizi zájmů obviněných, a proto JUDr. H. nebyl k
výslechu obviněného L. konaného dne 3. 2. 2005 od 10.30 hod. v souvislosti s
jeho vzetím do vazby připuštěn a výslech obviněného L. pak proběhl bez účasti
obhájce. Obviněný J. L. byl v souvislosti se vzetím do vazby vyslýchán rovněž
dne 3. 2. 2005 od 11.20 hod. za účasti svého obhájce JUDr. H., kdy obviněný
opět popřel, že by se stíhané trestné činnosti dopustil. Obhájce JUDr. J. H.
byl pak přítomen i u dalšího výslechu obou obviněných dne 3. 3. 2005, kde již
byl přítomen i obhájce Mgr. P. H.
Dne 9. 2. 2005 byl podle krajského soudu Okresnímu státnímu zastupitelství v
Jeseníku doručen přípis obviněného L., v němž jmenovaný žádal o ustanovení
nového obhájce, a to vzhledem k tomu, že se k jeho výslechu dostavil na základě
substituční plné moci obhájce, který zastupuje spoluobviněného L. Podle přípisu
obviněného L. měl JUDr. H. L. sdělit, co mu pro všechny případy vzkazuje
obviněný L. Samotná státní zástupkyně posléze konstatovala, že v dané věci je
dán střet zájmů obou obviněných, a proto nařídila, aby byl požádán okresní soud
o zproštění povinnosti obhájce Mgr. H. obhajovat obviněného L. Obviněnému L.
byla následně ustanovena nová obhájkyně JUDr. J. B. V tomto směru nutno
podotknout, že obviněnému nebyla v souvislosti se zproštěním Mgr. H. obhajoby
poskytnuta přiměřená lhůta k tomu, aby si sám zvolil nového obhájce. Navíc byl
Mgr. H. zproštěn obhajoby z důvodu pominutí důvodů nutné obhajoby, ačkoliv to
neodpovídalo danému skutkovému stavu. Mgr. H. měl být totiž správně zproštěn
obhajoby z důvodů kolize zájmů podle ustanovení § 40 tr. ř.
Z výše uvedených skutečností je podle soudu prvního stupně jednoznačně zřejmé,
že oba obvinění byli v kolizi a že nejpozději u prvního výslechu obviněného L.
dne 1. 2. 2005 musel obhájce JUDr. H. vědět, že zde tato kolize existuje. Tato
kolize mohla být za určitých okolností JUDr. H. zřejmá již z první porady s
klientem, která zřejmě proběhla dříve, než započal samotný výslech, což lze
dovodit i z citovaného přípisu obviněného L. státnímu zastupitelství. Pro
uvedenou kolizi zájmů měl obhájce JUDr. H. požádat o přerušení výslechu a o
zproštění obhajoby. Takto měl postupovat i Mgr. P. H., a to proto, že se
jednalo o stejnou advokátní kancelář, kdy se již oba obhájci dostali k
informacím a poznatkům od spoluobviněných, které mohli při obhajobě svých
klientů použít buď v jejich prospěch nebo neprospěch. Podle nalézacího soudu
nelze vyloučit ani situaci, že pokud oba obhájci pokračovali v obhajobě svých
obviněných, mohli využít ve věci informace a poznatky získané od
spoluobviněného, což nadále obhajovanému obviněnému mohlo poskytovat
neodůvodněně privilegované postavení. Současné zproštění obhajoby obou obhájců
by tak zabránilo vzniku stavu, kdy by jeden ze spoluobviněných mohl být
postupem obhájce neoprávněně zvýhodněn nebo naopak znevýhodněn, což by vedlo k
porušení principu rovnosti před zákonem. Pokud pak obhájce JUDr. H. při
obhajobě obviněného L. důsledně využíval všechny zákonné prostředky a v jejich
rámci uplatnil v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za
prospěšné, musel jednat v rozporu se zájmem druhého obviněného, jehož zájmy
odporují zájmům prvního klienta, a proto je jasné, že měl být obhajoby v této
věci také zproštěn.
Dále krajský soud zdůraznil, že vzhledem k odporujícím si zájmům obviněných měl
obhájce JUDr. J. H. odmítnout shora uvedené substituční pověření také vzhledem
k důvodům uvedeným v ustanovení § 19 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 85/1996
Sb., o advokacii. Pokud již JUDr. H. substituční pověření k obhajobě
obviněného L. převzal, byl povinen od smlouvy o poskytování právních služeb
odstoupit ihned poté, co se o příslušném konfliktu zájmů dozvěděl, tedy ještě
v průběhu výslechu obviněného L. dne 1. 2. 2005. Tento postup totiž vyplývá z
ustanovení § 37a odst. 2 tr. ř. v návaznosti na ustanovení § 19 odst. 1, § 20
odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii a z čl. 12 odst. 2, 4 pravidel
profesionální etiky a pravidel soutěže advokátů ČR. Skutečnost, že se jedná o
kolizi zájmů obou obviněný jednoznačně vyplývá z toho, že obviněný L. usvědčuje
obviněného L., který vinu popírá. Jde tudíž o zcela zjevnou kolizi zájmů.
Vzhledem k tomu, že se tato kolize stala zjevnou až později poté, co byli
ustanoveni obhájci JUDr. H. a Mgr. H., neměli tito obhájci pro shora uvedené
okolnosti pokračovat v obhajobě žádného z těchto obviněných. Opačný postup
totiž představuje přinejmenším porušení zásad profesionální etiky zejména v
situaci, kdy obhájce v zájmu a podle příkazu klienta v jeho obhajobě v dané
věci pokračuje a vystupuje s argumenty proti svému bývalému klientovi, s nímž
projednával otázky obhajoby. Uvedená situace měla proto vést JUDr. H. k podání
žádosti o zproštění povinnosti obhajovat. Vzhledem k tomu, že tak JUDr. H.
neučinil, přistoupil soud k postupu podle § 40a odst. 1 tr. ř. a rozhodl o jeho
zproštění povinnosti obhajoby usnesením ze dne 1. 8. 2005, sp. zn. 46 T 2
/2005, které nabylo právní moci dne 12. 8. 2005. Poté, co byla obviněnému L.
poskytnuta lhůta, aby si zvolil obhájce na plnou moc, kterou nevyužil, byla
obviněnému L. ustanovena dne 24. 8. 2005 obhájkyně Mgr. I.
K.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl nalézací soud k závěru, že z
celého přípravného řízení lze použít pouze jedinou výpověď, a to prvotní
výpověď obviněného M. L. ze dne 1. 2. 2005, kterou učinil v době od 15.00 do
16.00 hod. za účasti JUDr. J. H., který se předmětného výslechu účastnil na
základě substituční plné moci od Mgr. P. H. Je tomu tak proto, že u tohoto
výslechu neměl zřejmě ještě ani jeden z ustanovených obhájců poznatky o tom, že
by zde byla kolize zájmů. Další výslech, který následoval, byl prvotní výslech
obviněného L., jenž již v dalším řízení použitelný není, neboť obviněný L. zde
vytýkanou trestnou činnost na rozdíl od obviněného L. popřel. Vzhledem k tomu,
že u prvotního výslechu obviněného L. setrval obhájce JUDr. H. i přes kolizi
zájmů, nelze tuto výpověď obviněného L. v hlavním líčení použít, jelikož nebylo
dodrženo právo tohoto obviněného na řádnou obhajobu. Následující výslechy
obviněných a svědků jsou pak ze stejného důvodu rovněž nepoužitelné.
Uvedené procesní vady podle názoru nalézacího soudu není možné zhojit v řízení
před soudem, a proto bude nutné opakovat výslech obviněného L. ke sdělenému
obvinění již za účasti obhájkyně Mgr. I. K. Dále bude nutné provést nové
výslechy svědků za možnosti přítomnosti této obhájkyně tak, aby bylo dodrženo
právo obviněného L. na řádnou obhajobu. Pokud se jedná o znalecký posudek z
oboru kriminalistika odvětví pravosti platidel a cenin vypracovaný RNDr. M.
M., má soud zato, že aby byl v dalším řízení tento důkaz procesně použitelný,
je třeba obhájkyni Mgr. K. doručit opatření o přibrání shora uvedeného znalce a
pokud tato nebude mít žádné opodstatněné námitky ve smyslu ustanovení § 105
odst. 3 tr. ř. do tohoto opatření, bude možné tento znalecký posudek jako důkaz
v dalším řízení bez dalšího použít.
Dále krajský soud vytknul přípravnému řízení i to, že v jeho rámci nebyl
proveden výslech nezletilého svědka M. N., jenž byl vyslýchán dne 2. 2. 2005,
ještě před sdělením obvinění z trestné činnosti obviněným L. a L. Jmenovaný
svědek měl totiž vyrábět padělky, které obvinění udávali. Stejně tak podle něj
bude třeba vyslechnout svědka F. k bodu 6) obžaloby, který nebyl doposud
vyslechnut vůbec. Taktéž nebyly podrobně objasněny okolnosti dalšího výskytu
padělaných bankovek nominální hodnoty 1 000,- Kč, sér. č. E, přičemž tyto
padělky nebyly ani zahrnuty do podané obžaloby, ačkoliv o nich ve spise
příslušné indicie existují. Proto bude nutné i v tomto směru doplnit přípravné
řízení, vyslechnout k tomuto výskytu padělků obviněné i svědky, kteří s
předmětnými padělky přišli do styku, neboť ze znaleckého posudku vyplynulo, že
se jedná o padělky ze stejné padělatelské dílny. V rámci došetření věci pak
bude nutné vyžádat uvedené padělky od České národní banky a přiložit je ke
spisu jako předmět doličný.
Vrchní soud v Olomouci se jako soud stížnostní plně ztotožnil s názorem
nalézacího soudu a stížnost státní zástupkyně jako nedůvodnou podle § 148 odst.
1 písm. c) tr. ř. zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí vrchní soud uvedl, že
krajský soud správně a zcela v souladu se zákonem rozhodl podle § 188 odst. 1
písm. e) tr. ř. o vrácení předmětné trestní věci státnímu zástupci k došetření,
neboť je toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení,
které nelze napravit v řízení před soudem. Vrchní soud se ztotožnil se
skutkovým a právním rozborem stran porušení obhajovacích práv obviněného J. L.
v průběhu přípravného řízení tak, jak je soud prvního stupně velmi důkladně a
podrobně prezentoval v odůvodnění svého rozhodnutí, na něž stížnostní soud v
plném rozsahu odkázal. Pokud totiž obhajobu obviněného L. zajišťoval ustanovený
obhájce JUDr. H. za situace, kdy jeho spoluobviněnému L. byl ustanoven obhájce
Mgr. H. ze stejné advokátní kanceláře a kdy mezi obviněnými existovala kolize
zájmů, došlo tímto postupem k porušení obhajovacích práv obou obviněných. V
případě obviněného L. bylo toto pochybení napraveno tím, že mu byla dne 8. 3.
2005 ustanovena jiná obhájkyně JUDr. J. B.
V dané věci bylo navíc již od počátku řízení zcela zřejmé, že zájmy obviněných
L. a L. si odporují. Skutečnost kolize zájmů obviněných byla orgánům
přípravného řízení známa přinejmenším po výslechu obou obviněných dne 1. 2.
2005. Na zmíněný postup orgánů činných v trestním řízení reagoval stížností
již dne 9. 2. 2005 obviněný L., když poukazoval na ovlivňování své osoby právě
obhájcem obviněného L., který byl v substituci přítomen jeho výslechu jako jeho
obhájce. Shora zjištěná vada přípravného řízení má za následek tu skutečnost,
že jsou mimo výše zmíněnou výpověď obviněného L. ze dne 1. 2. 2005 všechny
obstarané důkazy v dané věci v řízení před soudem nepoužitelné a tuto závažnou
procesní vadu přípravného řízení není možné v řízení před soudem odstranit. Z
tohoto důvodu soud prvního stupně zcela správně věc podle § 188 odst. 1 písm.
e) tr. ř. vrátil státnímu zástupci k došetření.
Nejvyšší soud z předloženého spisu zjistil, že dne 1. 2. 2005 bylo M. L. a J.
L. sděleno obvinění usnesením Policie ČR, správy Severomoravského kraje, ze
dne 1. 2. 2005, sp. zn. ČTS: PSM - 161/OL - 2004, pro trestný čin padělání a
pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zák., jenž měli spáchat tím, že si v
přesně nezjištěné době měsíce prosince 2004 v J. opatřili nejméně 2 ks padělků
bankovek v nominální hodnotě 1 000,- CZK, vzor 1996, sériového čísla E, o
nichž věděli, že uvedené bankovky jsou falešné, a tyto předali jako platné a
pravé v přesně nezjištěné době začátkem prosince 2004 v O. M. B., trvale bytem
J., S. ulice – u., za účelem koupě motorového vozidla, přičemž toto vozidlo
zakoupil zmiňovaný M. B. od J. V., bytem Z. H., O., který dále těmito padělky v
polovině měsíce prosince 2004 hodlal zaplatit na Finančním úřadu v J. a v
obchodním domě B. v J., když obě tyto platby byly odmítnuty, neboť jak na FÚ v
J., tak v OD B. bylo rozpoznáno, že obě bankovky jsou padělky, čímž J. V.
vznikla škoda ve výši 2 000,- Kč.
Ze spisu dále vyplývá, že obviněný M. L. u svého prvního výslechu dne 1. 2.
2005 k vytýkané trestné činnosti uvedl, že mu první padělanou tisícikorunu
předal M. N. s tím, že mu následující den přinesl asi 8 ks dalších padělků, u
čehož byl přítomen i J. L.. Některé padělky spálili, zbytek si s L. rozdělili
napůl. Obviněný L. dal část padělků své kamarádce V. S. Pokud se týká jednání
popsaného v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 2. 2005 obviněný L.
uvedl, že v O. platil panu B. falešnými bankovkami pouze L. Dále obviněný L.
doznal, že ve dnech 3 – 5. 12. 2004 předal v restauraci U D. na zaplacení
útraty padělek tisícikoruny L. K. Dne 2. 12. 2004 jel obviněný L. s L. modrou
škodovkou do J. a vzali do auta pana M., kterému dal L. v J. tisícikorunu, aby
šel něco koupit do J. M. však nic nekoupil, neboť mu padělek odmítli vzít. L.
pak rovněž platil padělky v trafice.
Obviněný L. téhož dne u výslechu, jenž se konal po výslechu obviněného L.,
uvedl, že usnesení o zahájení trestního stíhání se nezakládá na pravdě, neboť
M. B. žádné padělky nedával. Obviněný L. sice byl s obviněným L. v O., ale vše
platil L. Obviněný L. nevěděl nic o tom, že by N. dělali falešné bankovky (viz
č. l. 64 spisu). Po přečtení protokolu doplnil obviněný L. svou výpověď za
přítomnosti svého obhájce JUDr. H. tak, že padělky dělal mladý N., přičemž jich
udělal 15, většinu vyhodili, protože byly nekvalitní. Obviněný L. si ponechal
dva padělky a L. další dva. Padělané peníze pak společně dali B. za auto. Svého
jednání obviněný L. litoval a podotknul, že bez N. by se do problému
nedostali.
Oba obviněné toho dne hájil JUDr. J. H., když k obhajobě obviněného L. obdržel
substituční pověření od Mgr. P. H.
Usnesením Policie ČR, Správy Severomoravského kraje, ze dne 21. 2. 2005, sp.
zn. ČTS: PSM - 161/OL – 2004, bylo proti obviněným zahájeno trestní stíhání
podle § 160 odst. 1, 5 tr. ř., a to pro další útoky pokračujícího trestného
činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák.,
neboť byl odůvodněn závěr, že obvinění v přesně nezjištěné době měsíce
listopadu 2004 převzali v místě bydliště nezletilého M. N., bytem J., L. – L.,
nejméně 6 ks bankovek v nominální hodnotě 1 000,- Kč, vzor 1996, sér. č. E, a
nejméně 5 ks bankovek v nominální hodnotě 1 000,- Kč, vzor 1996, sér. č. E,
který uvedené bankovky vyhotovil na multifunkčním zařízení, přičemž oba
obvinění o takto převzatých bankovkách věděli, že se nejedná o pravé a platné
peníze a i přes tuto skutečnost tyto padělky bankovek směňovali za zboží a
služby následovně:
1. obviněný J. L. sám dne 26. 11. 2004 v době od 13.00 hod. do 17.00 hod.
zakoupil v novinovém stánku na ulici B. v J. časopisy, přičemž zaplatil dvěma
padělky bankovek v nominální hodnotě 1 000,- Kč, sér. č., čímž majiteli stánku
M. B., bytem Z., J. vznikla škoda ve výši 2 000,- Kč.
2. oba obvinění společně dne 1. 12. 2004 kolem půlnoci v osobním vozidle před
barem J. na Z. n. v J. předali jeden padělek tisícikoruny sér. č. E, P. M.,
bytem Ž., J. s tím, aby jim nakoupil víno a cigarety a pro sebe pivo, a když
jmenovaný v baru nákup realizoval a poté platil, všimla si obsluhující
číšnice R. Č., že bankovka je padělek, škoda nevznikla.
3. obviněný L. samostatně dne 5. 12. 2004 ve večerních hodinách při návštěvě v
restauraci U D., na ulici L. v J. předal padělek tisícikoruny sér. č. E, L.
K. s tím, aby zaplatila útratu, přičemž padělek byl obsluhou přijat a následně
tímto padělkem zaplatila jako část úhrady za plyn majitelka restaurace Z. P.,
bytem L., J., přičemž padělek byl identifikován v tržbě společnosti S. p. a. s.
dne 6. 12. 2004 v Komerční bance, a. s. pobočka Š., čímž uvedené společnosti
vznikla škoda ve výši 1 000,- Kč
4. obviněný L. samostatně v přesně nezjištěné době listopadu 2004 v místě svého
bydliště L. – L., J., předal nezletilé V. S., bytem Č. V., J., 2 ks padělků
bankovek v nominální hodnotě 1 000,- Kč, sér. č. E, s tím, aby je uvedla do
oběhu, což uskutečnila tak, že oba padělky předala J. B., bytem 28. ř., J.,
který dne 5. 12. 2004 v nočních hodinách těmito padělky uhradil Taxi službu v
J., přičemž první padělek byl identifikován dne 6. 12. 2004 v České spořitelně,
a. s. pobočka J. jako tržba T. J. provozovatele J. F., bytem K., J., čímž
poškozenému vznikla škoda ve výši 1 000,- Kč. Druhý padělek si ponechal řidič
taxislužby P. K., bytem N. V., S., který jej posléze předal své bývalé manželce
D. K., bytem S., jakožto část příspěvku na dítě, přičemž padělek byl
identifikován dne 7. 12. 2004 v 9.30 hod. v prodejně potravin J. – Z. v obci
Ž. při nákupu uskutečněného D. K., které tak vznikla škoda ve výši 1 000,-
Kč.
Výslech obviněných k těmto dalším útokům pokračujícího trestného činu se konal
dne 3. 3. 2005 za přítomnosti JUDr. J. H. a Mgr. P. H. Obviněný L. toho dne
uvedl, že předmětné bankovky padělal L. s N. a on s tím neměl nic společného.
Jemu osobně pak dával bankovky L., který je měl od N. L. nakonec připustil, že
když platil v trafice, věděl, že platí padělky. Svědku M. dal padělek L.
Svědku B. platili padělky za auto společně. Obviněný L. toho dne u výslechu
uvedl, že zjistil, že mu mladý N. dával padělky až později, když začal bankovky
kontrolovat proti světlu. To bylo poté, co se koupilo auto přes B. Podle
obviněného L. padělal bankovky mladý N. Svědku M. dal padělek L., oba obvinění
tehdy údajně nevěděli, že jde o padělek.
Další výslech obviněného L. se pak podle obsahu spisového materiálu konal
dne 25. 4. 2005 bez přítomnosti JUDr. H. a obhájkyně obviněného L. JUDr. B.,
neboť se jmenovaní k výslechu přes vyrozumění nedostavili. Tehdy obviněný
uvedl, že padělané peníze obdržel od starého a mladého N. za práci, kterou pro
ně dělal, když jim spravoval motorová vozidla. Následně byl obviněný L.
vyslýchán až dne 30. 6. 2005, kdy za přítomnosti svého obhájce Mgr. O. v
substituci za JUDr. B. využil svého práva podle ustanovení § 33 tr. ř. a odmítl
vypovídat.
Obviněný L. byl ještě následně vyslýchán dne 18. 5. 2005, kdy tvrdil, že
padělky jim dával N. starší. Těmito padělky platili i auto prostřednictvím
svědka B. V té době obviněný L. nevěděl, že se jednalo o padělky. U tohoto
výslechu obviněného L. obhajoval Mgr. H. v substituci za JUDr. H. a přítomen
byl i Mgr. O. v substituci za JUDr. B.
Nejvyšší soud pokládá za potřebné nejprve definovat pojem kolize zájmů
obviněných. Kolizí zájmů obviněných se rozumí situace, kdy zájmy
spoluobviněných jsou ve vzájemném rozporu. K tomu dojde zejména tehdy, jestliže
jeden ze spoluobviněných bude usvědčovat druhého, který vinu popírá. Kolize
mezi spoluobviněnými pak nemusí být zjevná od samého počátku, případně nemusí
být zjevná ani samotným spoluobviněným. Kolizní situaci, jakožto jev
existující objektivně, mohou vyvolávat odlišné postoje obviněných k trestnému
činu, kdy obvinění zcela shodně popisují skutkové okolnosti, ale naprosto
odlišně hodnotí závažnost činu. Kolize pak bez dalšího nastane za situace, kdy
se obvinění navzájem nebo i jednostranně obviňují, a to případě i potvrzováním
či vyvracením skutečností, které mají charakter toliko důkazů nepřímých, kdy
jeden na druhého přesouvají úlohu iniciátora trestného činu, apod. Kolize mezi
obviněnými pak nastane i tehdy, jestliže se oba obvinění doznávají ke
skutečnosti, která může být kladena k tíži toliko jednomu z nich.
V kolizi mezi spoluobviněnými pak jde o takový stav, který společného obhájce
obviněných staví před povinnost využít či opomenout tvrzení jednoho ze svých
klientů proti druhému a naopak argumentovat ve prospěch jednoho okolnostmi, jež
by musel v zájmu druhého vyvracet. Tento postup je zcela v rozporu nejen z
etikou obhájce, ale především se zákonem a všemi předpisy o
obhajobě.
Obhájce je v souvislosti s výkonem obhajoby vázán právním řádem a v jeho mezích
příkazy zastoupeného. Zájem obviněného spočívá v tom, aby nedošlo k ohrožení
jeho práva na obhajobu tak, jak je v právním řádu koncipováno. Ze subjektivní
pozice obviněného je rozpor zájmů přítomen tehdy, jestliže při rozporných,
resp. odlišných postojích obviněných by u jednoho ze spoluobviněných v dané
věci hrozilo nebezpečí, že nebudou řádně zjištěny okolnosti, které vinu tohoto
obviněného vyvracejí či zeslabují. Objektivně lze pak kolizi charakterizovat
jako zjevný rozporný stav v důkazní situaci a v důsledku toho i v postavení
jednotlivých spoluobviněných, jenž je podstatný a může existovat bez ohledu na
vnější projevy osob, které jsou subjekty daného trestního řízení. (Srov. F.,
K.: Některé problémy obhajoby při střetu zájmů mezi obviněnými in Bulletin
advokacie č. 1 z roku 1999, str. 16 a násl.)
Ze shora uvedené právní úpravy je podle Nejvyššího soudu zjevné, že ustanovení
§ 37a odst. 2 tr. ř. výslovně reguluje pouze situaci, kdy jeden obhájce
obhajuje na základě ustanovení soudem či na základě plné moci dva či více
spoluobviněných a mezi spoluobviněnými se objeví střet zájmů, resp. kolize.
Taková situace je pak důvodem pro vyloučení zvoleného obhájce z obhajoby.
Uvedené ustanovení souvisí i s § 19 odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o
advokacii, které advokátovi ukládá povinnost odmítnout poskytnutí právních
služeb, jestliže v téže věci nebo ve věci související již poskytl právní
služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí
právních služeb žádá. K rozhodnutí o vyloučení advokáta jako zvoleného
obhájce z obhajoby nedojde ve dvou případech. Jednak v případě, že advokát
odmítne poskytnutí právních služeb obviněnému, když již v téže trestní věci
nebo ve věci související převzal obhajobu osoby, jejíž zájmy jsou v
rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb teprve žádá (viz
§ 19 odst. 1 písm. zák. 85/1996 Sb.). Dále pak tehdy, když advokát odstoupí
od smlouvy o poskytování právních služeb podle § 20 odst. 1 zák. č. 85/1996
Sb. s oběma či všemi obviněnými, které obhajuje, pokud se kolize mezi jejich
zájmy objeví až dodatečně v průběhu trestního řízení. Obsahově shodná právní
úprava se pak vztahuje i na ustanoveného obhájce, neboť § 40a tr. ř., jenž se
týká vyloučení ustanoveného obhájce z povinnosti obhajovat, výslovně odkazuje
na ustanovení § 37a odst. 1, 2 tr. ř. U ustanoveného obhájce pak o zproštění
povinnosti obhajoby rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce i
bez návrhu. Zákon v ustanovení § 37a odst. 2 věta poslední tr. ř. výslovně
zakazuje obhájci, který byl vyloučen z obhajoby dvou nebo více obviněných,
jejichž zájmy si v trestním řízení odporují, pokračovat v obhajobě kteréhokoliv
z dříve obhajovaných obviněných.
Důvodem k vyloučení obhájce z obhajoby dvou či více obviněných, jejichž zájmy
jsou v kolizi je snaha zákonodárce předejít vzniku situací, kdy by nebylo možno
vyloučit, že by obhájce, který by pokračoval v obhajobě jednoho z obviněných,
mohl využít ve věci informace a poznatky získané od spoluobviněných, které
dříve rovněž obhajoval. Taková situace by nadále obhajovanému obviněnému
poskytovala neodůvodněně privilegované postavení a vedla by k narušení
principu rovnosti před zákonem.
Trestní řád ale výslovně neupravuje povinnost ustanoveného advokáta navrhnout,
aby byl zproštěn obhajoby svého obviněného, popř. tomuto korespondující
povinnost soudu v situaci, kdy jsou ustanoveni dvěma obviněným dva obhájci
působící jako advokáti v jedné advokátní kanceláři, kteří se vzájemně při
úkonech předmětného trestního řízení v substituci zastupují, přičemž po
výslechu obviněného, jehož obhajoval v substituci obhájce druhého
spoluobviněného, vyjde najevo, že zájmy spoluobviněných jsou v rozporu. Tuto
mezeru v zákoně však lze překlenout systematickým výkladem trestního řádu v
návaznosti na zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, s oporou v ústavním pořádku
České republiky, v jehož kautelách je třeba trestní řád vykládat.
Jsou-li aplikovány shora uvedené zásady na konkrétní projednávaný případ, lze
dospět podle obsahu výpovědí obviněných ze dne 1. 2. 2005 k závěru, že zájmy
obou obviněných byly a jsou ohledně skutku obsaženého v usnesení o zahájení
trestního stíhání ze dne 1. 2. 2005 v kolizi. V usnesení o zahájení trestního
stíhání ze dne 1. 2. 2005 bylo oběma obviněným kladeno za vinu to, že oba
předali svědkovi B, padělané peníze, čímž se měli dopustit trestného činu podle
§ 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., jehož se dopustí ten, kdo padělané nebo
pozměněné peníze udá jako pravé. Za uvedený trestný čin pak hrozí pachateli
trest odnětí svobody od pěti do deseti let. V dané situaci obviněný L, dne 1.
2. 2005 u výslechu tvrdil, že svědkovi B, platil padělky pouze L,, kdežto L,
nejprve tvrdil, že s tím nemá nic společného, přičemž později připustil, že
padělky dělal mladý N. s tím, že si oba obvinění ponechali každý dva padělky a
zaplatili jimi společně svědku B. za auto.
Z těchto výpovědí obviněných ze dne 1. 2. 2005 tudíž vyplývalo, že obviněný L.
věděl, že od N. dostal padělané peníze, ale svědkovi B. je neudal. To podle něj
udělal výlučně obviněný L. Obviněný L. ve vztahu ke skutku, jenž byl předmětem
usnesení o zahájení trestního stíhání, tak pouze doznal, že sobě opatřil
padělané peníze, jak to má na mysli ustanovení § 140 odst. 1 tr. zák. To, že by
on sám padělané peníze jako pravé a platné ve smyslu ustanovení § 140 odst 2
alinea druhá tr. zák. udával, jednoznačně popřel. Obviněný L. u výslechu dne 1.
2. 2005 nejprve rezolutně tvrdil, že s tím, co je mu předmětným usnesením o
zahájení trestního stíhání ze dne 1. 2. 2005 kladeno za vinu, nemá nic
společného. Před podpisem příslušného protokolu o svém výslechu ale uvedl, že
padělky dělal N., od kterého je s L. dostali, přičemž je společně udali
svědkovi B. Obviněný L. se tak v podstatě doznal, že udal padělky jako pravé a
platné peníze ve smyslu ustanovení § 140 odst. 2 alinea druhá tr.
zák. s tím, že tak učinil společně s obviněným L., čímž L. usvědčoval z
trestné činnosti. To však obviněný L. popíral s tím, že padělky udával B. pouze
L. Nezbývá proto než konstatovat, že zájmy obviněných byli ohledně skutku
obsaženého v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 2. 2005 v
kolizi.
V konkrétním případě byli dne 1. 2. 2005 dvěma obviněným ustanoveni dva
obhájci, kteří ale vykonávají advokacii ve společné advokátní kanceláři. JUDr.
J. H. byl ustanoven obviněnému L. a Mgr. P. H. obviněnému L. JUDr. H. poskytl
po sdělení obvinění právní pomoc v substituci obviněnému L., jehož jinak
obhajoval obhájce Mgr. H. Po té, co JUDr. J. H. zjistil, že obviněný L. při
svém výslechu dne 1. 2. 2005 prohlásil, že věděl, že peníze od N. jsou falešné,
ale svědkovi B. je udával pouze obviněný L., přičemž obviněný L. u výslechu
téhož dne předmětnou trestnou činnost nejprve zcela popřel, a následně se k ní
doznal, když zároveň uvedl, že padělky udával i L., měl JUDr. J. H. podle
analogické aplikace ustanovení § 40a odst. 1 tr. ř. požádat soud, aby ho
zprostil povinnosti obhajoby obviněného L., pokud tak soud neučinil z podnětu
orgánu přípravného řízení. Je tomu tak s ohledem na ustanovení § 37a odst. 2
tr. ř. věta první, na které odkazuje ustanovení § 40a odst. 1 tr. ř., když
uvádí, že z důvodu kolize zájmů nemůže oba obviněné obhajovat jeden společný
obhájce. Pokud jsou zájmy obou spoluobviněných v rozporu, nemůže být ani jeden
z obviněných obhajován obhájcem druhého obviněného na základě substitučního
pověření od svého ustanoveného obhájce. Jestliže však kolize zájmů obviněných
vyjde najevo později poté, co již obhájce jednoho obviněného obhajoval na
základě substitučního pověření i druhého obviněného, je nutné analogicky
aplikovat poslední větu ustanovení § 37a odst. 2 tr. ř., jež stanoví, že pokud
obhájce vykonává obhajobu dvou nebo více obviněných, jejichž zájmy si v
trestním řízení odporují, musí být z obhajoby předsedou senátu a v přípravném
řízení soudcem z tohoto důvodu vyloučen a nemůže v téže věci dále vykonávat
obhajobu žádného z obviněných. Uvedené analogické aplikace je nutno použít v
případě obhájce substituta, protože záměrem zákonodárce nepochybně bylo, aby
spoluobviněné, jejichž zájmy si odporují, neobhajovala jedna a tatáž osoba.
Pokud pak spoluobviněné, jejichž zájmy jsou v kolizi, obhajoval díky
substitučnímu pověření jeden obhájce, a to JUDr. J. H., přičemž tento obhájce
po zjištění kolize mezi spoluobviněnými pokračoval v obhajobě obviněného, jemuž
byl jako obhájce ustanoven, je to zjevně v rozporu s cílem a smyslem trestního
řádu. Uvedená situace pak byla rovněž v rozporu i s ústavním principem rovnosti
před zákonem tak, jak je zakotven v ustanovení čl. 1 Listiny základních práv a
svobod. Pokud by totiž obhájce při obhajobě obviněného důsledně využíval
všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnil v zájmu klienta vše, co
podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (viz ustanovení § 16 zák. č.
85/1996 Sb., o advokacii), musel by jednat v rozporu se zájmem druhého
obviněného, jehož na základě substitučního pověření v tomtéž řízení obhajoval,
a který byl tudíž také jeho klientem, byť zprostředkovaně na základě substituce
za jiného obhájce. Takový postup obhájce by pak mohl jím nadále obhajovaného
obviněného oproti druhému spoluobviněnému neoprávněně zvýhodnit.
Povinnosti advokáta při obhajobě obviněného totiž vymezuje vedle trestního řádu
také v obecné rovině zákon o advokacii č. 85/1996 Sb. Advokát je povinen
podle § 19 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii poskytnutí právních služeb
odmítnout mimo jiné tehdy, jestliže a) v téže věci nebo ve věci související již
poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o
poskytnutí právních služeb žádá, b) osobě, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy
toho, kdo o právní služby žádá, poskytl již v téže věci nebo věci související
právní služby advokát, s nímž vykonává advokacii ve sdružení nebo společnosti,
c) by informace, kterou má o jiném klientovi nebo o bývalém klientovi, mohla
toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, neoprávněně zvýhodnit. Pokud pak
advokát zjistí dodatečně skutečnosti uvedené v § 19 zák. č. 85/1996 Sb., je
povinen od smlouvy o poskytování právních služeb odstoupit, popřípadě požádat o
zrušení ustanovení či požádat Komoru o určení jiného advokáta
Navíc má advokát podle § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii při výkonu
advokacie postupovat tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu. Za tím
účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla
soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže stanoví stavovský
předpis. Podle čl. 8 odst. 5 pravidel profesionální etiky a soutěže advokátů
vykonávají-li advokáti advokacii ve sdružení nebo ve veřejné obchodní
společnosti advokátů, žádný z nich nepřevezme vědomě zastoupení klienta,
jestliže by kterýkoli z advokátů musel právní službu takovému klientovi
odmítnout, pokud by advokacii vykonával samostatně. Advokáti, kteří vykonávají
advokacii společně, jsou totiž podle čl. 12 odst. 2, 4 Pravidel profesionální
etiky a pravidel soutěže advokátů povinni se vzájemně přiměřeně informovat o
právních službách, které poskytují, a to v rozsahu nutném k vyloučení konfliktu
zájmů, a to jak v případě substitučních pověření ad hoc, tak i v případě
užívání smluv o trvalé substituční spolupráci.
Vzhledem k uvedeným zásadám lze dospět k následujícímu závěru. Jestliže každému
z obou spoluobviněných byli ustanoveni obhájci působící v jedné advokátní
kanceláři, byli tito obhájci povinni se vzájemně informovat o právních
službách, které poskytují, neboť podle čl. 8 odst. 5 etických pravidel
vykonávají-li advokáti advokacii ve sdružení nebo ve veřejné obchodní
společnosti advokátů, žádný z nich nepřevezme vědomě zastoupení klienta,
jestliže by kterýkoli z advokátů musel právní službu takovému klientovi
odmítnout, pokud by advokacii vykonával samostatně. Tato právní úprava má
zabezpečit, aby byl u obhájců vykonávajících advokacii společně vyloučen
jejich potenciální konflikt zájmů.
Pokud při převzetí věci obou obviněných jednotlivými obhájci vykonávajícími
advokacii společně není konflikt zájmů mezi spoluobviněnými zřejmý, pak tyto
spoluobviněné mohou hájit každého zvlášť obhájci působící v jedné advokátní
kanceláři a mohou se v obhajobě těchto obviněných na základě substitučních
pověření vzájemně zastupovat. I trestní řád totiž v ustanovení § 38 odst. 2 tr.
ř. umožňuje, aby spoluobvinění, jejichž zájmy si neodporují, byli hájeni jedním
obhájcem, kterého jim soud ustanoví, pokud si ho nezvolí sami.
Rozdílně je ovšem třeba hodnotit situaci v okamžiku, ve kterém se byť jen jeden
z obhájců ze stejné advokátní kanceláře dozví o možném konfliktu zájmů mezi
spoluobviněnými, např. tak, že obhajoval na základě substitučního pověření
obviněného klienta obhájce, s nímž vykonává společně advokacii. V tomto případě
je obhájce substitut povinen od substituce při poskytování právních služeb
odstoupit ihned poté, co se o kolizi zájmů obou obviněných věrohodně dozví.
Dále je takový obhájce, který v substituci obhajoval obviněného se zájmy, jež
jsou v rozporu se zájmy jeho obviněného klienta, zcela vyloučen z obhajoby
obou obviněných v předmětné trestní věci, neboť § 37a odst. 2 tr. ř. stanoví,
že vykonával-li obhájce obhajobu dvou nebo více spoluobviněných, jejichž zájmy
si v trestním řízení odporují, nemůže tento obhájce dále vykonávat obhajobu
žádného z obviněných. Podle ustanovení § 40a odst. 1 tr. ř., jež odkazuje na
ustanovení § 37a odst. 1, 2 tr. ř., o zproštění ustanoveného obhájce povinnosti
obhajoby rozhodne i bez návrhu předseda senátu a v přípravném řízení soudce.
V důsledku později odhalené kolize zájmů obviněných, kteří byli obhajováni
obhájci působícími v rámci jedné advokátní kanceláře, byl obhájce ustanovený
obviněnému, kterého v substituci hájil obhájce ustanovený druhému obviněnému,
povinen podle § 20 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii požádat o zrušení svého
ustanovení obhájcem obviněného soudem, neboť dodatečně zjistil skutečnosti
vyplývající z ustanovení § 19 odst. 1 písm. b) zák. č.
85/1996 Sb. Citované ustanovení totiž stanoví, že advokát je povinen poskytnutí
právních služeb odmítnout, jestliže osobě, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy
toho, kdo o poskytnutí právní služby žádá, poskytl již v téže věci nebo věci
související právní služby advokát, s nímž vykonává advokacii ve sdružení nebo
společnosti.
V konkrétním projednávaném případě pak Nejvyšší soud na základě shora uvedených
právních úvah shodně s nalézacím soudem konstatuje, že mezi zájmy obou
obviněných ve vztahu k útoku pokračujícího trestného činu, který byl předmětem
usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 2. 2005, se skutečně jednalo o
kolizní situaci, a proto měl být obhajoby zproštěn nejen Mgr. P. H. ohledně
obviněného M. L., ale především i JUDr. J. H. ohledně obviněného J. L. JUDr.
J. H. totiž u výslechů obviněných dne 1. 2. 2005 hájil na základě substitučního
pověření obviněného L., a posléze obviněného L., kterému byl jako obhájce
ustanoven soudem. Protože vyšlo již dne 1. 2. 2005 najevo, že zájmy obou
obviněných jsou kolizní, měl být obhájce JUDr. J. H. zproštěn povinnosti
obhajovat obviněného J. L., přičemž by nadále nesměl obhajovat z důvodu
uvedeného v ustanovení § 37a odst. 2 tr. ř. ani obviněného M. L. JUDr. J. H.
byl proto povinen od substitučního pověření odstoupit. Obhájce obviněného L.
Mgr. P. H., jenž byl soudem zproštěn povinnosti obhajoby, nadále nemohl
obhajovat obviněného L. z důvodů uvedených v ustanovení § 19 odst. 1 písm. b)
zák. o advokacii, neboť advokát JUDr. H., s nímž Mgr. H. vykonává advokacii ve
sdružení, poskytl již v téže věci právní služby obviněnému L., tedy osobě,
jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o právní služby požádal.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit, že obviněný L. dne 1. 2.
2005 u výslechu, u něhož ho v substituci obhajoval JUDr. H., uvedl skutečnosti,
pro které bylo oběma obviněným rozšířeno trestní stíhání usnesením podle § 160
odst. 1, 5 tr. ř. Oba obvinění si pak ve svých výpovědích k některým shora
uvedeným dalším útokům pokračujícího trestného činu padělání a pozměňování
peněz podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. protiřečili, když obviněný L.
tvrdil, že falešné peníze svědku M. dával L., kdežto obviněný L. uvedl, že
padělky předal svědku M. L. Obviněný L. pak ještě dne 3. 3. 2005 uvedl, že jemu
osobně dával padělky L., jenž je měl od N.
Lze tudíž uzavřít, že soudy obou stupňů postupovaly správně, když
konstatovaly, že z celého přípravného řízení lze v řízení před soudem použít
pouze jedinou výpověď, a to prvotní výpověď obviněného M. L. ze dne 1. 2. 2005,
kterou učinil v době od 15.00 do 16.00 hod. za účasti JUDr. J. H., který se
předmětného výslechu účastnil na základě substituční plné moci od Mgr. P. H. U
tohoto výslechu JUDr. H. zjevně ještě neměl poznatky o tom, že by zde byla
kolize zájmů obviněných. Vzhledem k tomu, že u prvotního výslechu obviněného L.
setrval obhájce JUDr. H. i přes kolizi zájmů, nelze tuto výpověď obviněného L.
u hlavního líčení použít, jelikož obviněný L. mohl být prostřednictvím svého
obhájce, resp. jeho informacím od obviněného L. z porady s JUDr. H., při své
obhajobě neoprávněně zvýhodněn. V důsledku tohoto procesního pochybení nejsou
následující výslechy obviněných a svědků rovněž použitelné.
Pokud se pak týká námitek ministra spravedlnosti ohledně požadavku soudu na
výslech svědka M. N. mladšího v přípravném řízení, z obsahu spisového materiálu
vyplývá, že uvedený svědek byl v přípravném řízení vyslýchán dne 2. 2. 2005. Ve
spise je však na č. l. 118 a násl. spisu založena pouze kopie tohoto výslechu.
Podle ní nezl. M. N. odmítl ve věci padělků bankovek vypovídat. Jiný výslech
uvedeného svědka nebyl podle obsahu spisového matriálu v rámci přípravného
řízení proveden. Obviněným však bylo sděleno obvinění dvěma usneseními o
zahájení trestního stíhání, a to ze dne 1. 2. 2005 a ze dne 21. 2. 2005. Pokud
byl nezletilý svědek N. v rámci přípravného řízení vyslýchán pouze dne 2. 2.
2005, mohl být vyslýchán pouze k útoku, jenž byl předmětem usnesení o zahájení
trestního stíhání ze dne 1. 2. 2005. Je tudíž zcela zjevné, že nezletilý svědek
N. nebyl v souvislosti s dalšími útoky obviněných, které byly obsaženy v
usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1, 5 tr. ř. ze dne 21.
2. 2005, v přípravném řízení vyslechnut. Proto je třeba jeho výslech v daném
směru doplnit, a to i za předpokladu, že vypovídat odmítne. Zmíněná vada
přípravného řízení byla sice odstranitelná v řízení před soudem, ale vzhledem k
tomu, že věc byla důvodně vrácena státnímu zástupci k došetření na základě
jiných, v řízení před soudem neodstranitelných vad, je vhodné aby i toto
pochybení bylo odstraněno v rámci nového přípravného řízení.
Poslední námitka, kterou stěžovatel ve stížnosti pro porušení zákona uplatnil,
spočívala v tvrzení o nadbytečnosti požadavku soudu na výslech obviněných a
svědků k výskytu dalších padělaných bankovek, které jsou uloženy u ČNB, protože
žádná indicie obsažená ve spise nevede k závěru, že uvedené bankovky uváděli do
oběhu obvinění L. a L. S touto námitkou ministra spravedlnosti se Nejvyšší
soud ztotožnil z toho důvodu, že podle ustanovení § 220 tr. ř. smí soud
rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. V konkrétním
případě byla na obviněné podána obžaloba pro pokračující trestný čin padělání a
pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., jehož se měli
dopustit celkem 6 útoky. Obsahem obžaloby je tudíž stanoven obsah a rozsah
soudního rozhodování, konkrétně osobami obviněných a stíhaným skutkem, který je
jim kladen za vinu. Tímto vymezením je proto dán i rozsah rozhodovací činnosti
soudu, bez ohledu na to, že mohou existovat indicie a podezření o případných
dalších útocích obviněných, které však již nebyly předmětem zahájeného
trestního stíhání ani podané obžaloby.
Tento nedůvodný požadavek krajského soudu však není v uvedené věci pochybením
zásadním, jež by pro svou závažnost odůvodňovalo vyslovení porušení zákona
Nejvyšším soudem. Předmětná trestní věc totiž byla z ostatních vyslovených
důvodů správně vrácena státnímu zástupci k došetření, a to zejména proto, že v
přípravném řízení došlo k porušení obhajovacích práv obou obviněných.
Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení, které mu
předcházelo, shledal, že podaná stížnost pro porušení zákona není důvodná, a
proto ji zamítl podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. Rozhodnutí učinil za
podmínek § 274 věta třetí tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek
přípustný.
V Brně dne 1. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c