Poslední námitka ministra spravedlnosti směřovala ke zpochybnění důkazní
hodnoty pachové zkoušky v kontextu s výpovědí svědka npor. B. u hlavního
líčení. Jmenovaný zde popsal, jak probíhalo ztotožňování pachových konzerv z
místa činu s pachovou konzervou obviněného a zdůraznil, že v rámci porovnání
pachových stop byly použity jednak pachové stopy z místa činu, a to z balíčků
s 10 000,- USD a s 60 000,- USD, a pachové konzervy z těla obviněného.
Jmenovaný prováděl porovnání pachové konzervy z balíčku s 10 000,- USD s
fenkou F., která opakovaně označila pachovou konzervu odebranou z těla
obviněného, přičemž za věrohodné lze považovat označení již ve druhé řadě, což
v tomto případě bylo provedeno čtyřikrát vždy s kladným výsledkem. Porovnání
pachové stopy z balíčku s 60 000,- USD prováděl kolega H. s fenkou K., která
podle záznamu ztotožnila srovnávací pachovou konzervu ve všech 4 řadách. Pokud
je pak namítáno, že pachová stopa obviněného mohla být do kufru přenesena tak,
že pachatel použil věci obviněného, které ponechal na pracovišti na letišti
poté, co byl jeho služební poměr ukončen, nepovažoval Nejvyšší soud tuto
námitku za případnou. To proto, že i když v obecné rovině může k přenosu
pachové stopy pomocí věcí bezesporu dojít, je vyloučeno, aby k tomu došlo v
konkrétním projednávaném případě. Tento názor opřel Nejvyšší soud o výpověď
svědka B., jenž u hlavního líčení k dotazu obhájce rovněž uvedl, že
manipulace s balíčky peněz v tašce zanechá dostatečně intenzivní pachovou
stopu, aby tato byla následně vyhodnotitelná. V případě, že by pachatel na
místě činu použil věc cizí osoby, jednalo by se o přenos pachové stopy.
Přenesená pachová stopa je pak co do své intenzity velice slabá, což se při
označování projevuje tím, že pes stopu označí až při zpátečním směru, popř. až
při označování v další řadě. Takto se děje u případů, kdy pachová stopa
vznikla přenosem, popř. byla na místě již delší dobu. Pokud totiž není pachová
stopa hermeticky uzavřena, uchová se na místě v řádu hodin až dnů, rozhodně ne
týdnů či měsíců. V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že obviněný ukončil
své pracovní působení v postavení celníka na letišti ke dni 31. 8. 1999. K
projednávanému trestnému činu došlo dne 17. 11. 1999, tedy po více než dvou a
půl měsících poté, co obviněný přestal na letišti pracovně působit. Pokud
obviněný ponechal na svém bývalém pracovišti některé své oděvní součásti, je
vzhledem k době, která uplynula mezi jeho kontaktem s těmito věcmi a trestným
činem, více než nepravděpodobné, že by se v těchto věcech obviněného nacházela
pachová stopa takové intenzity, že by bylo možné ji přenést na jiný předmět
nacházející se na místě činu.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud i přes své chybné právní hodnocení rekognic
in natura dospěl k závěru, že vina obviněného je i při vyloučení citovaných
důkazů rekognicemi in natura dostatečně prokázána, a odvolání obviněného jako
nedůvodné zamítl, nepovažoval Nejvyšší soud za potřebné rozhodnutí odvolacího
soudu zrušit, neboť svým konečným výrokem formálně potvrdil věcně správný
rozsudek soudu prvního stupně.
S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud stížnost pro
porušení zákona, kterou ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného M.
G. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 5 To
33/2003, jako nedůvodnou podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, a to v
neveřejném zasedání (viz ustanovení § 274 tr. ř. ).
P o u č e n í : Proti tomuto
rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c