Poslední námitka ministra spravedlnosti směřovala ke zpochybnění důkazní hodnoty pachové zkoušky v kontextu s výpovědí svědka npor. B. u hlavního líčení. Jmenovaný zde popsal, jak probíhalo ztotožňování pachových konzerv z místa činu s pachovou konzervou obviněného a zdůraznil, že v rámci porovnání pachových stop byly použity jednak pachové stopy z místa činu, a to z balíčků s 10 000,- USD a s 60 000,- USD, a pachové konzervy z těla obviněného. Jmenovaný prováděl porovnání pachové konzervy z balíčku s 10 000,- USD s fenkou F., která opakovaně označila pachovou konzervu odebranou z těla obviněného, přičemž za věrohodné lze považovat označení již ve druhé řadě, což v tomto případě bylo provedeno čtyřikrát vždy s kladným výsledkem. Porovnání pachové stopy z balíčku s 60 000,- USD prováděl kolega H. s fenkou K., která podle záznamu ztotožnila srovnávací pachovou konzervu ve všech 4 řadách. Pokud je pak namítáno, že pachová stopa obviněného mohla být do kufru přenesena tak, že pachatel použil věci obviněného, které ponechal na pracovišti na letišti poté, co byl jeho služební poměr ukončen, nepovažoval Nejvyšší soud tuto námitku za případnou. To proto, že i když v obecné rovině může k přenosu pachové stopy pomocí věcí bezesporu dojít, je vyloučeno, aby k tomu došlo v konkrétním projednávaném případě. Tento názor opřel Nejvyšší soud o výpověď svědka B., jenž u hlavního líčení k dotazu obhájce rovněž uvedl, že manipulace s balíčky peněz v tašce zanechá dostatečně intenzivní pachovou stopu, aby tato byla následně vyhodnotitelná. V případě, že by pachatel na místě činu použil věc cizí osoby, jednalo by se o přenos pachové stopy. Přenesená pachová stopa je pak co do své intenzity velice slabá, což se při označování projevuje tím, že pes stopu označí až při zpátečním směru, popř. až při označování v další řadě. Takto se děje u případů, kdy pachová stopa vznikla přenosem, popř. byla na místě již delší dobu. Pokud totiž není pachová stopa hermeticky uzavřena, uchová se na místě v řádu hodin až dnů, rozhodně ne týdnů či měsíců. V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že obviněný ukončil své pracovní působení v postavení celníka na letišti ke dni 31. 8. 1999. K projednávanému trestnému činu došlo dne 17. 11. 1999, tedy po více než dvou a půl měsících poté, co obviněný přestal na letišti pracovně působit. Pokud obviněný ponechal na svém bývalém pracovišti některé své oděvní součásti, je vzhledem k době, která uplynula mezi jeho kontaktem s těmito věcmi a trestným činem, více než nepravděpodobné, že by se v těchto věcech obviněného nacházela pachová stopa takové intenzity, že by bylo možné ji přenést na jiný předmět nacházející se na místě činu.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud i přes své chybné právní hodnocení rekognic in natura dospěl k závěru, že vina obviněného je i při vyloučení citovaných důkazů rekognicemi in natura dostatečně prokázána, a odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl, nepovažoval Nejvyšší soud za potřebné rozhodnutí odvolacího soudu zrušit, neboť svým konečným výrokem formálně potvrdil věcně správný rozsudek soudu prvního stupně.
S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona, kterou ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného M. G. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 5 To 33/2003, jako nedůvodnou podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, a to v neveřejném zasedání (viz ustanovení § 274 tr. ř. ).
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c