4 Tz 211/2005
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 19. ledna 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. H., proti rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1952, sp. zn. Vt - 19/52, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1952, sp. zn. Vt - 19/52, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 86/1950 Sb., v neprospěch obviněného J. H.
Napadený rozsudek s e z r u š u j e .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný J. H.v T., okr. S., S. r., se podle § 226 písm. b) tr. ř.
z p r o š ť u j e o b ž a l o b y
pro skutek spočívající v tom, že dne 2. 4. 1952 u svého útvaru v L. odepřel převzít vojenský stejnokroj a vykonávat vojenskou základní službu s odůvodněním, že se to příčí jeho náboženskému přesvědčení,
v čemž byl podle obžaloby bývalé Nižší vojenské prokuratury v Brně spatřován trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 86/1950 Sb.,
neboť tento skutek není trestným činem.
Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1952, sp. zn. Vt - 19/52, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. č. 86/1950 Sb., kterého se dopustil tím, že dne 2. 4. 1952 u svého útvaru v L. odepřel převzít vojenský stejnokroj a vykonávat vojenskou základní službu s odůvodněním, že se to příčí jeho náboženskému přesvědčení. Za to mu byl v sazbě § 270 odst. 1 tr. zák. ve znění zákona č. 86/1950 Sb. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle § 23 tr. zák. č. ve znění zákona 86/1950 Sb., mu byla do tohoto trestu odnětí svobody započítána vazba za období od 2. 4. 1952 do 29. 7. 1952.
Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 26. 8. 1952.
V předmětné trestní věci neproběhlo rehabilitační řízení podle zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů.
Ministr spravedlnosti podal podle § 266 odst. 1 tr. ř. proti rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1952, sp. zn. Vt - 19/52, stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. H. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanovení § 15 odst. 1 zák. č. 150/1948 Sb., Ústavy Československé republiky, § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 tr. ř. ve znění zákona č. 87/1950 Sb., ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) a § 278 odst. 1 tr. zák. ve znění zákona č. 86/1950 Sb.
Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal na skutečnost, že v případě trestného činu obviněného J. H. se jednalo o čin směřující k uplatnění základního práva občana zaručeného mu ustanovením § 15 odst. 1 Ústavy ČSR z roku 1948 a dále čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv. Podle čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv ze dne 10. 12. 1948 má každý právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo v sobě zahrnuje i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo bohoslužbou a zachováním obřadů.
Ústavně a mezinárodními smlouvami a dokumenty zaručená základní práva a svobody obviněného J. H. však bývalý Nižší vojenský soud v Brně nerespektoval. Obviněný totiž neměl možnost dostát svým povinnostem, jež mu byly zákonem uloženy, aniž by se dostal do rozporu s vlastním svědomím, ačkoliv je třeba chápat svobodu svědomí jako základní právo absolutní a v případech odepření vojenské služby jako právo určující. Trestní právo v kritické době chránilo práva a oprávněné zájmy jak společnosti, tak jednotlivce. Intenzita ochrany zájmů společnosti však byla ve výrazném nepoměru v neprospěch ochrany zájmů jednotlivce do té míry, že tím právní úprava kolidovala i s tehdy platnými a uznanými základními právy a svobodami. Z tohoto hlediska se v případě obviněného J. H. nemohlo jednat o trestný čin. K tomu však bývalý Nižší vojenský soud v rozporu s ustanoveními § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 tr. ř. z roku 1950 nepřihlédl a obviněného J. H. proto uznal vinným z tohoto trestného činu nedůvodně.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 tr. ř. ve znění zákona č. 87/1950 Sb. ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 86/1950 Sb., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1, popř. podle § 271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející v rozsahu, který mu byl stavem spisového materiálu umožněn, a shledal, že zákon byl porušen.
Ze sdělení ředitele Vojenského ústředního archivu Praha, plukovníka Mgr. J. Ž., ze dne 7. 12. 2005 vyplývá, že rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1952, sp. zn. Vt - 19/52, byl poškozen při povodních v roce 2002 a následně byl uložen v mrazírnách v K. Podle harmonogramu záchranných a rekonstrukčních prací by měl být tento rozsudek k dispozici v září až v říjnu 2006, kdy bude veškerá justiční dokumentace uspořádána do původních celků. Vzhledem k poškození archivního materiálu nelze zaručit, že rekonstrukce uvedeného rozsudku bude úspěšná. Nejvyšší soud měl k dispozici pouze úředně ověřený opis rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1952, sp. zn. Vt - 19/52, úředně ověřený opis zprávy o nástupu trestu ze dne 13. 11. 1952, č. j. JV – 136960/52 – T, úředně ověřený opis přípisu o propuštění obviněného z trestu na amnestii prezidenta republiky ze dne 4. 5. 1953, č. j. JV 11004/5 – T.
Podle ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 86/1950 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 1956, kdo se úmyslně vyhne plnění služební povinnosti nebo služebního úkonu tím, že padělá listinu, předstírá nemoc, použije jiného úskoku nebo se odvolává na náboženské nebo jiné přesvědčení, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.
Je tedy zřejmé, že v rozporu s tímto právním názorem deklaroval napadený rozsudek vinu obviněného J. H., přičemž nerespektoval právo náboženské svobody a přesvědčení obviněného, jejichž uplatnění obviněným v praxi postrádalo prvky společenské nebezpečnosti a protiprávnosti.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1952, sp. zn. Vt – 19/52, byl v neprospěch obviněného J. H. porušen zákon v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 86/1950 Sb. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud poté ve věci za podmínek § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl sám, když shledal procesní podmínky pro aplikaci tohoto zákonného ustanovení. Věc byla náležitě objasněna, nebylo zapotřebí ve věci provádět další důkazy, a ve svém rozhodnutí mohl Nejvyšší soud vycházet z těch skutkových zjištění, která učinil bývalý Nižší vojenský soud v Brně. S ohledem na výše uvedenou právní argumentaci Nejvyšší soud skutek, který byl kvalifikován jako trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. č. 86/1950 Sb., spočívající v tom, že obviněný J. H. dne 2. 4. 1952 u svého vojenského útvaru v L. odepřel převzít vojenský stejnokroj a vykonávat vojenskou základní službu s odůvodněním, že se to příčí jeho náboženskému přesvědčení, neshledal trestným činem, a obviněného J. H. podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby bývalého Nižšího vojenského prokurátora v Brně zprostil.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. ledna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á