4 Tz 22/2022-222
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2022 v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné K. N., nar. XY, trv. bytem XY, adresa pro doručování XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 3 T 102/2020, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl
I. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 3 T 102/2020, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 1 a § 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněné K. N.
II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 3 T 102/2020, v části týkající se obviněné K. N., nar. XY. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu.
III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Zlíně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Ministr spravedlnosti dne 8. 2. 2022 pod č. j. MSP-197/2021-ODKA-SPZ/4 podal podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněné K. N. (dále také jako „obviněná“) stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 3 T 102/2020, který téhož dne nabyl právní moci, a to v části týkající se jmenované obviněné. Citovaným rozsudkem byla obviněná uznána vinnou ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Té se měla dopustit společně s obviněným M. N. (dále také jako „obviněný“ či „spoluobviněný“). Obviněná byla za uvedený zločin odsouzena podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let.
2. Stěžovatel ve svém podání uvádí, že obviněná se dopustila předmětného jednání dne 6. 4. 2020, přičemž obžaloba byla podána dne 17. 7. 2020 k Okresnímu soudu ve Zlíně. V té době podle podané obžaloby vykazovalo jednání obviněné znaky zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Dne 1. 10. 2020 však nabyl účinnosti zákon č. 333/2020 Sb., jenž novelizoval ustanovení § 138 odst. 1 tr. zákoníku, a to mimo jiné tak, že škodou nikoliv nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 10 000 Kč. Podle stěžovatele tak dne 7. 1. 2021, kdy okresní soud ve věci rozhodoval, již nemohlo být jednání obviněné kvalifikováno jako trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť v době rozhodování soudu již takové jednání nevykazovalo znaky tohoto trestného činu. Zároveň u obviněné nebyly shledány okolnosti, jež by odůvodňovaly právní kvalifikaci podle jiného písmene § 205 odst. 1 tr. zákoníku, případně, podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku.
3. Dále stěžovatel namítá, že u obviněné samo o sobě nestačí, že se jednání dopustila v době vyhlášeného nouzového stavu pro naplnění skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť se jedná o kvalifikovanou skutkovou podstatu, jež musí být navázána na jednu ze základních skutkových podstat. Jestliže obviněná v době rozhodnutí soudu nenaplnila znaky skutkové podstaty podle § 205 odst. 1, ale ani podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, pak nemohla naplnit znaky skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Současně zdůrazňuje, že také s ohledem na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, by tyto znaky dané skutkové podstaty pak nenaplnila i z důvodu, že její jednání nebylo nikterak spácháno v souvislosti s nouzovým stavem státu z důvodu pandemie COVID-19 (a pandemie takové spáchání obviněné ani neusnadnila). Trestnost činu tak neměla být posuzována podle zákona účinného v době spáchání činu, ale podle pozdějšího zákona, neboť tento byl pro obviněnou jednoznačně příznivější. Jednání obviněné tak bylo možné posoudit jako přestupek.
4. Závěrem stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozsudkem vyslovil, že napadenou částí rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 3 T 102/2020, která téhož dne nabyla právní moci, pokud se týká obviněné, byl porušen zákon v její neprospěch, a to konkrétně v § 2 odst. 1 tr. zákoníku a § 205 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a aby napadenou část rozsudku ve vztahu k obviněné, jakož i další rozhodnutí na ní obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu podle § 269 odst. 2 tr. ř., zrušil. Současně navrhuje, aby podle § 271 odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že ve vztahu k obviněné se věc podle § 222 odst. 2 tr. ř. postupuje jinému orgánu, neboť projednávaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek.
5. K uvedené stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dne 24. 2. 2022, sp. zn. 1 NZZ 2021/2022. Ten ve stručnosti uvedl, že se s obsahem stížnosti pro porušení zákona ztotožňuje a argumentaci ministra spravedlnosti považuje za správnou. Proto má za to, že stížnosti pro porušení zákona by mělo být vyhověno v souladu s jejím závěrečným návrhem. Navrhuje tak, aby Nejvyšší soud postupoval podle bodů 1 až 3 závěrečného návrhu. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v § 274 odst. 2 a odst. 3 tr. ř., tak i pro tento případ státní zástupce souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání podle § 274 odst. 4 tr. ř. ve znění účinném od 8. 12. 2021.
6. Dne 30. 3. 2022 se k předmětné stížnosti pro porušení zákona vyjádřila obviněná prostřednictvím svého obhájce, kdy se s důvody stížnosti pro porušení zákona ztotožnila. V závěru svého vyjádření uvedla, že se v plném rozsahu připojuje ke stížnosti pro porušení zákona, jakož i k závěrečnému petitu obsaženém v jejím závěru pod body 1-3.
7. Z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 3 T 102/2020, byla obviněná uznána vinou ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Uvedené trestné činnosti se měla podle skutkové věty rozsudku dopustit tím, že s obviněným M. N.:
3. společně dne 6. 4. 2020 v době od 13:04 hodin do 13:14 hodin v XY na ulici XY č. p. XY v prodejně Kaufland odcizili z volného prodeje 2 ks láhve značky Don Papa o objemu 0,7 l v hodnotě 1 199,90 Kč za jeden kus, 1 ks láhve značky Remy Mar.Ac. o objemu 0,7 l v hodnotě 1 699,99 Kč, 1 ks láhve značky ElComandante o objemu 0,7 l v hodnotě 1 199,90 Kč, a to tak, že M. N. nejprve odcizené zboží vložil do textilní tašky, kterou uschoval mezi regály, načež prodejnu opustil přes prostor pokladen, a následně K. N. tašku s odcizeným zbožím odnesla bez zaplacení přes informace prodejny, a tímto jednáním způsobili poškozené společnosti Kaufland v. o. s., IČ: 25110161, se sídlem Bělohorská 2418/203, 169 00 Praha 6, škodu ve výši 5 299,60 Kč,
a tohoto jednání se dopustili za situace, kdy byl vyhlášen nouzový stav usnesením Vlády České republiky číslo 194 ze dne 12. 3. 2020, který vláda v souladu s článkem 5 a 6 ústavního zákona číslo 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví nebo života lidí v souvislosti s prokázáním výskytu pandemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2, způsobující onemocnění COVID-19.
8. Dále bylo zjištěno, že ve věci bylo okresním soudem vytvořeno zjednodušené písemné vyhotovení rozsudku podle § 129 odst. 2 tr. ř., které neobsahuje odůvodnění výroků o vině a trestu, neboť státní zástupkyně i oba obvinění se ihned po jeho vyhlášení vzdali práva na odvolání a oba obvinění si nepřáli, aby odvolání v jejich prospěch podaly jiné oprávněné osoby a jak státní zástupkyně, tak oba obvinění prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění.
9. Nejvyšší soud na podkladě zjištěných okolností sděluje následující skutečnosti.
10. Zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a tím způsobí na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, přičemž spáchá takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. V této souvislosti je třeba objasnit, co se míní škodou nikoliv nepatrnou. Ta je vymezena v § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. K tomu je třeba uvést, že do 30. 9. 2020 byla škoda nikoliv nepatrná stanovena částkou nejméně 5 000 Kč, takže v době podání obžaloby jednání obviněné nepochybně naplňovalo znaky trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V toto směru je ovšem nezbytné uvést, že v důsledku novely provedené zákonem č. 333/2020 Sb. byla od 1. 10. 2020 nově stanovena hranice škody nikoliv nepatrné nejméně částkou 10 000 Kč.
11. Obviněná se skutku dopustila dne 6. 4. 2020, kdy si přisvojila cizí věc a tím způsobila škodu na cizím majetku 5 299,60 Kč. Jednání obviněné tak v dané době naplňovalo znaky základní skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Je však třeba stěžovatelovi přisvědčit, že o činu rozhodoval soud 7. 1. 2021, tedy v době, kdy byla škoda nikoli nepatrná nově stanovena na částku nejméně 10 000 Kč. Soud tak měl postupovat podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku, kde je uvedeno, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, avšak podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Dané ustanovení právě cílí na situaci, kdy v mezidobí od spáchání činu do doby, kdy se o něm rozhoduje, dojde k legislativní úpravě. Použití nové úpravy je přitom pro pachatele příznivější tehdy, jestliže jeho ustanovení posuzované jako celek, skýtá výsledek příznivější, než právo dřívější (ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 50).
12. Jestliže bylo podle pozdější právní úpravy nutné, aby pro naplnění základní skutkové podstaty podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byla způsobena škoda nejméně 10 000 Kč, přičemž obviněná způsobila škodu „pouze“ ve výši 5 299,60 Kč, pak lze v takovém případě novou právní úpravu shledat pro obviněnou jako příznivější. Předně pro tu skutečnost, že ve světle nové úpravy nebylo v době rozhodování soudu možno jednání obviněné hodnotit jako trestné, ale pouze jako jednání na úrovni přestupku. Okresní soud tak měl zohlednit výše uvedenou zásadu zakotvenou v § 2 odst. 1 tr. zákoníku a shledat, že v této části věci nejde o trestnou činnost. Daný skutek měl podle § 222 odst. 2 tr. ř. postoupit příslušnému orgánu, který by jej mohl jako přestupek posoudit.
13. Jak je patrno z podané stížnosti pro porušení zákona, stěžovatel z pohledu shora naznačeného závěru stran nutnosti aplikace ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku, také namítá, že jelikož u obviněné nebyly naplněny znaky základní skutkové podstaty trestného činu krádeže, nemohla se obviněná dopustit její kvalifikované formy podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jelikož ta musí být navázána na jednu ze základních skutkových podstat.
14. Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že ustanovení § 205 obsahuje dvě samostatné základní skutkové podstaty, které obě vycházejí ze základní definice krádeže, za kterou se považuje jednání pachatele spočívající v tom, že si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní. První skutková podstata, která je vymezena v odstavci 1, vyžaduje mimo přisvojení cizí věci jejím zmocněním, aby pachatel naplnil ještě některý další znak uvedený alternativně v písmenech a) až e). Tedy způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou; čin spáchal vloupáním; bezprostředně po činu se pokusil uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí; čin spáchal na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě; čin spáchal na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob. Z výše citované skutkové věty je patrné, že obviněná nenaplnila v době rozhodování soudu žádnou z alternativ výše uvedených, a to ani alternativu pod písmenem a), jak bylo odůvodněno výše (z pohledu pozdější právní úpravy).
15. Druhá základní skutková podstata je zákonodárcem zakotvena v § 205 odst. 2 tr. zákoníku a sankcionuje přisvojení si cizí věci jejím zmocněním za podmínky, že pachatel již byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Z opisu rejstříku trestů obviněné ze dne 16. 2. 2022 vyplývá, že byla odsouzena pouze jednou, a to za skutek projednávaný ve stížností napadeném rozhodnutí, tudíž ani v tomto případě nejsou naplněny znaky této základní skutkové podstaty.
16. Kvalifikovaná skutková podstata je tvořena znaky základní skutkové podstaty a nějakým dalším znakem, který typizuje vyšší stupeň závažnosti činu pro společnost. Kvalifikovaná skutková podstata se tak bez základní skutkové podstaty neobejde, vždy je základní skutková podstata součástí té kvalifikované. Skutkové podstaty kvalifikované jsou přitom v poměru speciality ke skutkovým podstatám základním (JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné. 5. vydání. Praha: Leges, 2016, 166-168 s.). Lze tak dát stěžovateli za pravdu, že pokud obviněná nenaplnila žádnou ze základních skutkových podstat trestného činu krádeže, nemohla tudíž logicky naplnit ani znaky kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku. Nad to lze navíc ještě konstatovat, že i kdyby obviněná naplnila znaky některé z výše uvedené základní skutkové podstaty, její jednání by i tak nemohlo naplnit předmětnou kvalifikovanou skutkovou podstatu. Z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 3 T 102/2020, je totiž patrno, že soud dospěl ve svém rozhodnutí k závěru, že obviněná naplnila znak, že takový čin spáchala za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. To však stěžovatel ve svém podání rozporuje.
V této souvislosti je nutné konstatovat, že ze skutkových zjištění soudu je nade vši pochybnost zřejmé, že obviněná se činu dopustila za situace, kdy na území České republiky byl v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2), na základě usnesení vlády České republiky č. 194, vyhlášen nouzový stav podle čl. 5 a čl. 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., v účinném znění. Ze skutkových okolností vyjádřených ve skutkové větě napadeného rozsudku je tudíž nepochybné, že okresní soud dospěl k závěru, že v předmětné věci došlo k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty, pouze na základě té skutečnosti, že obviněná trestnou činnost páchala v době vyhlášeného nouzového stavu.
17. Z pohledu řešení této otázky lze konstatovat, že v minulosti bylo ze strany soudů k tomuto přistupováno různě. Pro posouzení uvedeného znaku je však stěžejní rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, na které stěžovatel odkazuje. Podle tohoto rozhodnutí, naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti, ale též věcnou souvislostí s touto událostí. Tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu krádeže. Podle odkazovaného rozhodnutí bude takový vztah dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli nebo se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem. V případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním se může jednat např. o respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. O takovou naznačenou situaci se však v dané věci nejednalo. V nyní posuzované trestní věci se proto nelze ztotožnit se závěry okresního soudu, z nichž vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, postačí pouze místní a časová souvislost s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
18. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že okresní soud při hodnocení skutkového stavu nepostupoval v souladu s požadavkem řádného určení všech znaků
skutkové podstaty daného trestného činu a učinil tak nesprávné právní posouzení u skutku uvedeného ve výroku o vině, pokud u obviněné dovodil naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, aniž by ve věci byla obviněnou způsobena škoda nepatrná, což mělo za vliv, že v dané věci nemohlo být ani zvažováno naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty.
19. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, když zákon byl porušen v ustanovení § 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku a § 2 odst. 1 tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněné K. N.
20. Jelikož se skutku obviněná dopustila společně se spoluobviněným M. N., v jehož prospěch ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona nepodal, zabýval se Nejvyšší soud v této souvislosti možností aplikace § 261 tr. ř. ve spojení s § 269 odst. 2, věta poslední tr. ř. Tedy možností rozhodnout i ve prospěch dalšího spoluobviněného, pokud mu také prospívá důvod, z něhož rozhodl soud ve prospěch obviněného v jehož prospěch byla podána stížnost pro porušení zákona. Pro tento postup Nejvyšší soud důvody neshledal.
21. Předně je nutno konstatovat, že z napadeného rozsudku vyplývá, že na rozdíl od obviněné K. N. byl spoluobviněný M. N. okresním soudem odsouzen za pokračující zločin krádeže, přičemž odcizením cizí věci způsobil škodu na cizím majetku ve výši 13 466,50 Kč. Tedy škodu vyšší než 10 000 Kč. Naplnil tak znaky základní skutkové podstaty přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Na druhou stranu, závěry ohledně vadné aplikace § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku lze vztáhnout i na jednání tohoto obviněného. Z rozhodnutí je patrné, že i v případě M. N. soud aplikoval § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové a místní souvislosti činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, avšak věcná souvislost absentovala. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že i v případě výše jmenovaného porušil okresní soud zákon v jeho neprospěch, konkrétně v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Jeho jednání tak měl okresní soud kvalifikovat pouze podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Při zvažování postupu podle § 261 tr. ř. je ovšem třeba přihlédnout k tomu, že v případě obviněného M. N. aplikoval okresní soud mimo § 43 odst. 2 a § 45 odst. 1 tr. zákoníku také mimořádné snížení trestu podle § 58 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Okresní soud tak jmenovanému uložil trest odnětí svobody v trvání 16 (šestnácti) měsíců, tedy pod dolní hranicí zákonné trestní sazby stanovené § 205 odst. 4 tr. zákoníku, ale v rámci zákonné trestní sazby stanovené 205 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud zároveň přihlédnul k tomu, že okresní soud v dané věci obviněnému M. N. ukládal společný souhrnný trest, když obviněnému byl uložen původním rozsudkem nepodmíněný trest v trvání 12 měsíců, a to za opakovaný trestný čin krádeže, přičemž i v toto případě bylo použito ustanovení § 58 tr. zákoníku, když nebylo možno ani pominout, že obviněný byl již v minulosti opakovaně odsouzen pro úmyslnou trestnou činnost k nepodmíněným trestům odnětí svobody a opakovaně postižen pro přestupky majetkové povahy. Nejvyšší soud tak má za to, že i v případě, že by okresní soud rozhodoval podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 2 a § 45 odst. 1 tr. zákoníku, uložil by obviněnému obdobný trest. Z tohoto důvodu tak Nejvyšší soud nepřistoupil ke zrušení té části rozhodnutí, která se vztahuje k jmenovanému M. N.
22. Nejvyšší soud po přezkumu napadeného rozsudku i předcházejícího řízení podle § 267 odst. 3 tr. ř. vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněné v ustanovení § 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a § 2 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud pak s ohledem na vyslovené porušení zákona v neprospěch obviněné podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil část napadeného rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 3 T 102/2020, která se týká obviněné, jakož všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém řízení se opětovně bude Okresní soud ve Zlíně předně zabývat naplněním znaků základní skutkové podstaty, ale i zejména tím, zda by jednání obviněné mohlo naplňovat v současné době znaky přestupku podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích a to z pohledu ustanovení § 30 písm. a) a § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
23. Nejvyšší soud závěrem připomíná, že podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Současně je třeba zdůraznit, že stížnost byla podána ve prospěch obviněné, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně v její neprospěch.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 4. 2022
JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu