4 Tz 22/2025
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2025 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Pácala, soudkyň JUDr. Pavly Augustinové a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch podezřelých 1. A. K., a 2. J. N., proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Brno-venkov o podmíněném odložení návrhu na potrestání ze dne 27. 2. 2024, č. j. ZK 73/2024-10, které nabylo právní moci 18. 3. 2024, a rozhodl takto:
I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Brno-venkov ze dne 27. 2. 2024, č. j. ZK 73/2024-10, byl porušen zákon v neprospěch podezřelých A. K. a J. N., a to v ustanoveních § 12 odst. 2; § 13 odst. 1, 2; § 21 odst. 1; § 23 a § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a § 179g odst. 1 tr. ř.
II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Brno-venkov ze dne 27. 2. 2024, č. j. ZK 73/2024-10. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství Brno-venkov přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.
1. Ministr spravedlnosti podal ve prospěch A. K. a J. N. k Nejvyššímu soudu dne 15. 4. 2025 pod č. j. MSP-464/2024-ODKA-SPZ/11 stížnost pro porušení zákona, která směřovala proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Brno-venkov ze dne 27. 2. 2024, č. j. ZK 73/2024-10, které nabylo právní moci 15. 3. 2024 vůči A. K. a 19. 3. 2024 vůči J. N. (byť na předmětném rozhodnutí je právní moc ve vztahu k oběma vyznačena chybně datem 18. 3. 2024). Tímto usnesením státní zástupkyně podle § 179g odst. 1 tr. ř. rozhodla o podmíněném odložení návrhu na potrestání podezřelých A. K. a J. N., za skutek, kterého se měli dopustit tím, že dne 2. 2. 2024 v době mezi 23:50 a 23:54 hod. v obci XY, okr. XY, se pohybovali na pozemku před rodinným domem M. M., na ulici XY, kde měli obcházet kolem zde zaparkovaného osobního motorového vozidla, a poté, co byli vyrušeni P. M., utekli směrem k EKO dvoru v obci XY nacházejícím se na pozemku parcelní číslo XY, k. ú. XY, kde A. K. odemkl bránu dvora a pak oba společně nedovoleně vnikli do areálu, prohledali ho a aniž by cokoli z uskladněného odpadu vzali, po chvíli z něj zase odešli. Podle § 179g odst. 3 tr. ř. státní zástupkyně stanovila oběma podezřelým zkušební dobu na 6 měsíců.
2. Ministr spravedlnosti shora citované usnesení státní zástupkyně považuje za vydané v rozporu s ustanoveními § 12 odst. 2 tr. zákoníku; § 13 odst. 1, 2 tr. zákoníku; § 21 odst. 1 tr. zákoníku; § 23 a § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a § 179g odst. 1 tr. ř. a navrhuje, aby ho Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil jako nezákonně vydané v neprospěch podezřelých a aby státní zástupkyni přikázal se věcí znovu zabývat.
3. Opis stížnosti pro porušení zákona ministra spravedlnosti byl zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se ke stížnosti vyjádřil dne 30. 4. 2025, č. j. 1 NZZ 2020/2025-13. Stížnost označil za důvodnou, protože posuzovaný skutek má skutečně zcela zanedbatelnou společenskou škodlivost a s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe v něm proto nelze spatřovat trestný čin. Z těchto důvodů byl v neprospěch podezřelých porušen zákon v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, který zásadu subsidiarity trestní represe zakotvuje, a také v § 179g odst. 1 tr. ř., který stanoví podmínky pro podmíněné odložení podání návrhu na potrestání. Současně státní zástupce vyslovil souhlas s projednáním stížnosti v neveřejném zasedání.
4. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyšší soud dne 5. 5. 2025 zaslal oběma podezřelým na vědomí a stanovil jim lhůtu pěti dnů k tomu, aby na něj písemně reagovali. Do doby konání neveřejného zasedání nebyla Nejvyššímu soudu žádná replika doručena. Vzhledem k tomu, že stížnost pro porušení zákona byla podána ve prospěch podezřelých, že státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ji označil za důvodnou, že podle lustrace v centrální evidenci vězněných osob ke dni 30. 4. 2025 ani jeden z podezřelých není ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě a žádný z nich nemá zvoleného obhájce a že u podezřelých nenastaly důvody pro jeho ustanovení podle § 36a odst. 2 tr. ř., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nic nebrání tomu, aby o stížnosti rozhodl i bez jejich vyjádření.
5. Nejvyšší soud poté, co shledal, že stížnost pro porušení zákona je podle § 266 odst. 1 tr. ř. přípustná, přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení státní zástupkyně, jakož i řízení mu předcházející, a to v rozsahu a z důvodů ve stížnosti uvedených. Provedeným přezkumem zjistil, že stížnost ministra spravedlnosti je opodstatněná.
6. Ministr spravedlnosti napadenému usnesení vytýká, že se podezřelí měli společným jednáním ve smyslu § 23 tr. zákoníku dopustit přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem jednání, ve kterém je státní zástupkyní tento přečin spatřován, znaky skutkové podstaty uvedeného přečinu nevykazuje a nevykazuje ani znaky jiného trestného činu. Z popisu skutku nevyplývá úmysl podezřelých cokoli odcizit a není zde ani popsán způsob neoprávněného vniknutí do Eko dvora. Na podkladě obsahu trestního spisu by bylo možné usuzovat na to, že podezřelí po formální stránce naplnili znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (viz úřední záznamy ze dne 12. 2. 2024 a 13. 2. 2024 založené na č. l. 16 a 19 trestního spisu o tom, že podezřelí do oploceného sběrného dvora vnikli neoprávněně po překonání překážky, protože podezřelý K. zadal vstupní kód zámku, který znal od svého otce, vedoucího technické skupiny XY, a že se tam chtěli zmocnit cizích věcí majících zbytkovou hodnotu, protože podezřelý N. přiznal úmysl vzít odtud nezálohované lahve od šampaňského, pokud je najdou), ovšem společenská škodlivost jejich jednání s ohledem na všechny okolnosti případu nedosahuje takového stupně, aby bylo namístě uplatňovat trestní odpovědnost (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku). V tomto směru ministr spravedlnosti zdůraznil, že podezřelí pokojně po uzamčení EKO dvůr opustili, nezpůsobili žádnou škodu a chtěli si vzít věci zcela nepatrné hodnoty. Závěr o nízké společenské škodlivosti činu podporují mimo jiné i rejstříky obou podezřelých, které jsou bez záznamu (č. l. 36 a 37 trestního spisu) a pozitivní zprávy z místa jejich bydliště (č. l. 38 a 39 trestního spisu). Podle ministra spravedlnosti měla státní zástupkyně správně usnesením podle § 179c odst. 2 písm. c) tr. ř. věc odložit nebo podle § 179c odst. 2 písm. d) tr. ř. věc odevzdat příslušnému orgánu k projednání přestupku.
7. Závěrem ministr spravedlnosti podotknul, že k podání podnětu ke stížnosti pro porušení zákona motivovalo podezřelého N. zjištění, že se aktuálně nemůže ucházet o služební poměr vojáka, neboť nesplňuje podmínky podle § 4a odst. 2 písm. b) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání.
8. Nejvyšší soud se s argumentací ministra spravedlnosti zcela ztotožnil. Popis skutku v napadeném usnesení skutečně nevykazuje znaky pokusu trestného činu krádeže podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Pokud jde o objektivní stránku uvedeného trestného činu, z popisu skutku ani z odůvodnění předmětného usnesení nevyplývá, že by podezřelí při obcházení vozidla brali za kliku nebo se jinak do vozidla snažili vniknout, jen se kolem něj měli pohybovat, a nelze z něj ani vyčíst, že by vnikli do sběrného dvora nedovoleným překonáním uzamčení, lstí nebo použitím síly (viz výkladové pravidlo k pojmu vloupání v § 121 tr. zákoníku). Je tam jen uvedeno, že jeden z nich odemkl branku a oba nedovoleně do areálu sběrny vstoupili. Subjektivní stránka výše uvedeného přečinu pak v popise skutku absentuje docela.
9. Ze spisového materiálu vyplývá, že oba podezřelí, které lze označit za bezúhonné občany městyse XY (viz jejich opisy rejstříků trestů a zprávy o pověsti na č. l. 36 až 39 tr. spisu), se v nočních hodinách inkriminovaného dne cestou z hostince ve značně podroušeném stavu měli dopustit nepřístojností spočívajících v tom, že se nejprve pohybovali po neoploceném pozemku před rodinným domem P. M. takovým způsobem, že začal štěkat pes a rozsvítila se pohybová čidla, což v majiteli domu a v jeho dceři vyvolalo obavu, že se snaží nakukovat do oken domu nebo do tam zaparkovaného automobilu, a poté se přesunuli k nedaleké sběrně odpadu a zde s využitím znalosti vstupního kódu u brány vnikli do uzavřeného prostoru dvora, kde svítíc si u toho mobilními telefony prohledali kontejner na odpad ve snaze najít v něm prázdné lahve od šampaňského nebo něco jiného, co by se „jim hodilo“, a protože nic takového nenalezli, z areálu odešli a řádně ho předtím znovu uzamkli. Z takového jednání i podle Nejvyššího soudu nelze vyvozovat trestní odpovědnost a trestněprávní důsledky s ní spojené. Podezřelí sice překonali překážku bránící nedovolenému vstupu do areálu určenému ke sběru a skladování odpadu, kam lidé odevzdávají věci k likvidaci, aniž by za to získali jakoukoli odměnu, naopak za převzetí některého typu odpadu ještě musí sami zaplatit (viz provozní řád Sběrného dvora XY dostupný na stránkách obce XY), ale z odpadu uloženého v kontejneru nic neodnesli a na objektu nezpůsobili žádnou škodu. Zámek na bráně odemkli vstupním kódem, který znali, a po opuštění objektu, ho opět řádně zabezpečili. Evidentně tedy nejednali v úmyslu způsobit na cizím majetku škodu, ať již odcizením věci nebo jejím poškozením.
10. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Brno-venkov ze dne 27. 2. 2024, č. j. ZK 73/2024-10, proti němuž směřovala stížnost ministra spravedlnosti, byl v neprospěch podezřelých A. K. a J. N. porušen zákon v ustanoveních § 12 odst. 2 tr. zákoníku; § 13 odst. 1, 2 tr. zákoníku; § 21 odst. 1 tr. zákoníku; § 23 a § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a § 179g odst. 1 tr. ř. Současně podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Brno-venkov ze dne 27. 2. 2024, č. j. ZK 73/2024-10, i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství Brno-venkov přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla. V novém řízení státní zástupkyně pečlivě zohlední společenskou škodlivost jednání podezřelých z pohledu zásady subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícího principu ultima ratio, z nichž vyplývá, že ochranu demokratického státního a společenského zřízení, práv a svobod jednotlivců a ochranu jejich života, zdraví a majetku je třeba dosahovat především mimotrestními prostředky a na protiprávní jednání je třeba reagovat prostředky trestního práva až v krajních případech v souladu s pomocnou (subsidiární) úlohou trestního práva v právním řádu a ve společnosti.
11. Závěrem Nejvyšší soud připomíná, že zákon byl porušen v neprospěch podezřelých A. K. a J. N., takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch (§ 273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 5. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu
Vypracovala: JUDr. Pavla Augustinová soudkyně