4 Tz 24/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 26. června
2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka
Hrabce a JUDr. Blanky Roušalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal
ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. Š., proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 6 To 33/01, v
trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 10/99, a podle §
268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 6 To
33/01, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst.
1 a § 259 odst. 3 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, a tímto rozsudkem a
v řízení mu předcházejícím dále v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., ve
znění účinném do 31. 12. 2001, v neprospěch obviněného M. Š.
Napadený rozsudek se z r u š u j e . Zrušuje se i rozsudek Městského
soudu v Praze ze dne 19. 1. 2001, sp. zn. 40 T 10/99.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému státnímu zástupci v Praze se p ř i k a z u j e , aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2001, sp. zn. 40 T 10/99, byl
obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem zneužívání informací v obchodním
styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 tr. zák., který měl spáchat tak, že dne 25.
10. 1996 jako statutární orgán – předseda představenstva obchodní společnosti
I. a. s. se sídlem v P. 1, O., mající jako předmět podnikání obchodování s
cennými papíry na základě rozhodnutí Ministerstva financí ČR čj. 102/50531/96
ze dne 23. 10. 1996 a jako společník obchodní společnosti Š. i. s. s. r. o. se
sídlem v P. 1, O. (dále jen Š. s. r. o.), která byla zakladatelem a správcem
uzavřených podílových fondů Š. f. d. – Š. s. r. o. a Š. f. r. – Š. s. r. o., na
základě plné moci udělené mu jednateli Š. s. r. o. dne 25. 1. 1995, uzavřel za
obě smluvní strany komisionářskou smlouvu, jež mu s ohledem na novelu zákona o
investičních společnostech a fondech č. 248/1992 Sb. účinnou od 1. 7. 1996,
která stanovila povinnost investičních společností provádět obchody s cennými
papíry výlučně prostřednictvím obchodníka s cennými papíry nebo makléře,
umožnila v období od 25. 10. 1996 do 15. 11. 1996 uzavřít na základě výše
uvedeného zmocnění od jednatelů Š. s. r. o. celkem 17 smluv o koupi cenných
papírů obsahujících 31 jednostranně nevýhodných obchodních transakcí pro oba
podílové fondy spravované Š. s. r. o., jejichž předmětem byl nákup a prodej
cenných papírů – akcií různých emisí mimo organizovaný trh, přičemž takto
podepsal na straně prodávající a současně i kupující celkem 17 smluv s
obchodní společností Š. T. I. a. s. se sídlem v P. 1, O. (dále jen Š. a. s.),
kde byl od 21. 5. 1996 předsedou představenstva, a dalších 14 smluv, kde
smluvními stranami byly pouze oba podílové fondy, při nichž docházelo k
realizaci tzv. spekulace na pokles ceny cenných papírů v neprospěch
jednotlivých fondů, a to buď přímo v důsledku těchto smluv či ve spojitosti se
smlouvami o koupi cenných papírů uzavřenými v období od 24. 11. 1995 do 30. 6.
1996, buď mezi obchodními společnostmi Š. T. I. – I. f. a. s. se sídlem v Praze
1 a jednotlivými podílovými fondy spravovanými Š. i. s. s. r. o., případně
mezi těmito podílovými fondy mezi sebou navzájem, které rovněž podepsal jak za
stranu prodávající, tak i kupující, a to jednak na základě výše uvedené plné
moci, dané mu jednateli Š. s. r. o. dne 25. 1. 1995 a jednak na základě plné
moci udělené mu předsedou a místopředsedou představenstva Š. T. I. – I. f.
a.s. ze dne 6. 9. 1994, přičemž v důsledku veškerých těchto obchodních
transakcí získala Š. T. I. a. s. (Š. a. s.) prospěch ve výši 13 244 835,20 Kč a
znamenaly ztrátu pro oba podílové fondy, která činila u Š. d. f. – Š. s. r. o.
částku 8 409 304,- Kč a u Š. f. r. – Š. s. r. o. částku 11 879 611,10 Kč,
přičemž jednotlivé obchodní transakce realizoval následujícím způsobem:
1) Dne 31. 10. 1996 podepsal kupní smlouvu mezi Š a. s. a Š. f. d. – Š. s. r.
o. o prodeji akcií obchodní společnosti C. I. v objemu 4 320 ks akcií, kdy
cena za jednu akcii představovala 117,26 Kč, přičemž uvedený fond týž den
veškeré zakoupené akcie spolu s dalšími shodnými akciemi v objemu 6 000 ks, jež
tento fond zakoupil do dalšího fondu Š. f. r. – Š. s. r. o. dne 24. 11. 1995 za
částku 357,- Kč za jednu akcii, opětovně převedl na základě kupní smlouvy na Š.
f. r. – Š. s. r. o. rovněž za částku 117,26 Kč za jednu akcii, přičemž dne 15.
11. 1996 fond uzavřel s Š. a. s. další kupní smlouvu, na jejímž základě prodal
téměř veškeré takto získané akcie v objemu 10 310 ks, kde kupní cena za jednu
akcii představovala částku 80,- Kč, takže v důsledku těchto obchodů utrpěl Š.
f. d. – Š. s. r. o. ztrátu 384 150,60 Kč a naopak Š. a. s. tím, že dne 31. 10.
1996 odprodala 4 320 ks akcií za částku 117,26 Kč a zpětně nakoupila totéž
množství za částku 80,- Kč za jednu akcii, získala s ohledem na tuto rozdílnou
cenu prospěch ve výši 160 963,20 Kč.
2) Ve dnech 14. 5. 1996 a dne 13. 11. 1996 uzavřel za stranu prodávající i za
stranu kupující smlouvy o prodeji cenných papírů, jejichž předmětem byly akcie
společnosti Č. I., tím způsobem, že na základě kupní smlouvy ze dne 4. 11. 1996
prodal Š. f. d. – Š. s. r. o. akcie této společnosti v objemu 10 000 ks Š. f.
r. – Š. s. r. o. za částku 980,- Kč za jednu akcii, když předtím celé toto
množství uvedený fond odkoupil dne 14. 5. 1996 od Š. a. s. za částku 1 290,- Kč
za jednu akcii, přičemž Š. f. r. – Š. s. r. o. veškeré takto získané akcie v
množství 10 000 ks prodal na základě kupní smlouvy ze dne 13. 11. 1996 zpět Š.
a. s. za částku 908,- Kč za jednu akcii, takže výsledkem těchto obchodních
transakcí byla ztráta Š. f. d. – Š. s. r. o. ve výši 3 100 000,- Kč, Š. f. r. –
Š. s. r. o. ztráta ve výši 720 000,- Kč a naopak Š. a. s. získala zpětným
nákupem celého objemu akcií s ohledem na pokles kurzu při jejich prodeji
prospěch ve výši 3 820 000,- Kč.
3) Dne 5. 11. 1996 podepsal kupní smlouvu mezi Š. a. s. a Š. f. r. – Š. s. r.
o. o prodeji akcií obchodní společnosti Č. 2 I. v objemu 10 000 ks akcií, kde
cena za jednu akcii představovala částku 800,- Kč, přičemž uvedený fond celý
objem akcií vzápětí nato na základě kupní smlouvy ze dne 13. 11. 1996 v
množství 10 000 ks prodal Š. f. d. – Š. s. r. o., kdy cena za akcii
představovala částku 760,- Kč, čímž došlo ke ztrátě Š. f. r. – Š. s. r. o.
vzniklé rozdílnou cenou kurzů akcií ve výši 400 000,- Kč.
4) Dne 31. 10. 1996 podepsal kupní smlouvu mezi Š. a. s. a Š. f. r. – Š. s.
r. o. o prodeji akcií obchodní společnosti H. F. I. CZ o objemu 4 894 ks
akcií, kde cena za akcii činila 240,- Kč, ale týž fond celé množství spolu s
dalšími shodnými akciemi, jež měl ve svém držení je na základě kupní smlouvy ze
dne 11. 11. 1996, převedl na Š. f. d. – Š. s. r. o., kdy cena za akcii činila
částku 171,- Kč, přičemž v důsledku poklesu akcií utrpěl Š. f. r. – Š. s. r. o.
prodejem celkem 4 894 ks akcií ztrátu ve výši 337 686,- Kč.
5) Dne 10. 4. 1996 podepsal za Š. a. s. dvě kupní smlouvy, jejichž předmětem
byl prodej akcií obchodní společnosti I. I. CZ, a to Š. f. r. – Š. s. r. o. v
množství 15 000 ks akcií a Š. f. d. – Š. s. r. o. v množství 25 000 ks akcií,
kdy cena za jednu akcii představovala částku 325,- Kč, přičemž posledně uvedený
podílový fond těchto 25 000 ks akcií převedl na základě kupní smlouvy ze dne
29. 10. 1996 na Š. f. r. – Š. s. r. o., kdy kupní cena činila 305,- Kč za jednu
akcii, takže Š. f. r. – Š. s. r. o. se stal majitelem akcií této obchodní
společnosti v celkovém objemu 40 000 ks, které však obratem na základě kupní
smlouvy ze dne 7. 11. 1996 prodal Š. a. s. v celém objemu, kdy cena za jednu
akcii činila již pouhých 282,- Kč, a v důsledku těchto obchodních transakcí
utrpěl Š. f. d. – Š. s. r. o. ztrátu 500 000,- Kč, Š. f. r. – Š. s. r. o.
ztrátu ve výši 1 220 000,- Kč a Š. a. s. rozdílnou cenou akcií v době prodeje a
zpětného nákupu získala prospěch ve výši 1 720 000,- Kč.
6) Dne 4. 11. 1996 podepsal kupní smlouvu mezi Š. a. s. a Š. f. d. – Š. s. r.
o. o prodeji akcií obchodní společnosti J. V. I. CZ v objemu 16 000 ks
akcií, kdy cena za jednu akcii představovala částku 326,- Kč, týž den však
tento podílový fond převedl celý objem takto nakoupených akcií za shodnou
částku za jednu akcii na Š. f. r. – Š. s. r. o., a to včetně dalšího počtu 6
000 ks akcií, které předtím Š. f. d. – Š. s. r. o. koupil na základě kupní
smlouvy ze dne 23. 4. 1996 za částku 439,- Kč za jednu akcii v objemu 6 000 ks
shodně od Š. a. s., takže Š. f. r. – Š. s. r. o. vlastnil celkový objem 22 000
ks akcií, které však na základě kupní smlouvy ze dne 15. 11. 1996 s Š. a. s.
odprodal této společnosti, přičemž cena za jednu akcii byla pouze 266,- Kč,
takže výsledkem těchto obchodních transakcí byla ztráta Š. f. d. – Š. s. r. o.
ve výši 678 000,- Kč a Š. f. r. – Š. s. r. o. ve výši 1 320 000,- Kč a naopak
Š. a. s. v důsledku rozdílného kurzu akcií v době prodeje a zpětného nákupu
získala prospěch ve výši 1 998 000,- Kč.
7) Dne 25. 10. 1996 podepsal kupní smlouvu mezi Š. a. s. a Š. f. r. – Š. s. r.
o. o prodeji akcií obchodní společnosti K. G. I. CZ v objemu 10 000 ks, kdy
cena za jednu akcii byla 1 200,- Kč, celý objem akcií však uvedený podílový
fond prodal krátce nato na základě kupní smlouvy ze dne 1. 11. 1996 Š. f. d. –
Š. s. r. o. s cenou za jednu akcii ve výši 1 050,- Kč a v důsledku této
transakce utrpěl Š. f. d. – Š. s. r. o. ztrátu ve výši 1 500 000,- Kč.
8) Dne 14. 11. 1996 podepsal kupní smlouvu mezi Š. f. r. – Š. s. r. o. a Š. f.
d. – Š. s. r. o. o prodeji akcií obchodní společnosti K. M. I. CZ o objemu 50
000 ks akcií za částku 60,- Kč za jednu akcii, ačkoliv Š. f. r. Š. s. r. o.
shodný obsah akcií předtím na základě kupní smlouvy ze dne 30. 10. 1996
zakoupil za částku 80,33 Kč, takže v důsledku poklesu kurzu v době nákupu a
prodeje vznikla Š. f. r. – Š. s. r. o. ztráta ve výši 1 016 500,- Kč.
9) Dne 31. 10. 1996 podepsal kupní smlouvu mezi Š. f. d. – Š. s. r. o. o
prodeji akcií obchodní společnosti M. u. s. I. CZ v objemu 10 114 ks, kdy
cena za jednu akcii byla 338,- Kč, když Š. f. d. Š. s. r. o. získal již předtím
celkem 7 919 ks akcií této společnosti na základě kupní smlouvy ze dne 30. 5.
1996 od Š. a. s. za částku 364,- Kč za jednu akcii, takže Š. f. r. - Š. s. r.
o. vlastnil k 31. 10. 1996 celkem 10 114 ks akcií, které však na základě kupní
smlouvy ze dne 15. 11. 1996 převedl Š. a. s., kde však cena za jednu akcii
činila pouhých 252,- Kč, takže výsledkem těchto obchodních transakcí byla
ztráta Š. f. d. – Š. s. r. o. ve výši 205 894,- Kč, Š. f. r. – Š. s. r. o. ve
výši 869 804,- Kč a Š. a. s. získala v důsledku rozdílného kurzu v době prodeje
7 919 ks akcií za jejich zpětného nákupu prospěch ve výši 886 928,- Kč.
10) Dne 31. 10. 1996 podepsal kupní smlouvu mezi Š. a. s. a Š. f. d. – Š. s. r.
o. o prodeji akcií obchodní společnosti P. I. CZ v objemu 4 644 ks akcií za
částku 890,- Kč za jednu akcii, které uvedený fond však ještě týž den převedl v
celém množství a za stejnou cenu za jednu akcii spolu s dalšími 3 000 ks
akcií, které získal od Š. a. s. na základě kupní smlouvy ze dne 25. 3. 1996 v
množství 3 000 ks s cenou za jednu akcii ve výši 1 335,- Kč, na Š. a. s., na
základě kupní smlouvy ze dne 13. 11. 1996 s kupní cenou za jednu akcii ve výši
564,- Kč, takže výsledkem těchto transakcí byla ztráta Š. f. d. – Š. s. r. o.
ve výši 1 335 000,- Kč, Š. f. r. – Š. s. r. o. ve výši 2 491 944,- Kč a naopak
Š. a. s. v důsledku různého kurzu akcií v době prodeje ve dnech 25. 3. 1996 a
31. 10. 1996 a nákupu dne 13. 11. 1996 získal prospěch ve výši 3 826 940,- Kč.
11) Dne 31. 10. 1996 podepsal kupní smlouvu mezi Š. f. d. – Š. s. r. o. a Š. f.
r. – Š. s. r. o. o prodeji akcií obchodní společnosti P. I. CZ o objemu 8 500
ks akcií za částku 208,- Kč za jednu akcii, přičemž část těchto akcií v
množství 2 000 ks získal Š. f. d. – Š. s. r. o. předtím na základě kupní
smlouvy ze dne 11. 1. 1996 od Š. a. s. za částku 560,- Kč za jednu akcii, a na
základě kupní smlouvy ze dne 15. 11. 1996 prodal Š. f. r. – Š. s. r. o.
společnosti Š. a. s. celé množství 8 500 ks akcií, kdy však cena za jednu akcii
představovala částku pouze 144,- Kč, takže výsledkem těchto transakcí byla
ztráta Š. f. d. – Š. s. r. o. ve výši 1 152 000,- Kč, Š. f. r. – Š. s. r. o.
ve výši 544 000,- Kč a naopak Š. a. s. zpětným odkupem 2 000 ks akcií této
společnosti za nižší cenu než byla v době prodeje získala prospěch ve výši 832
000,- Kč.
12) Dne 31. 10. 1996 podepsal kupní smlouvu mezi Š. a. s. a Š. f. r. – Š. s. r.
o. o prodeji akcií obchodní společnosti S. p. ch. a h. v. I. CZ v objemu 10
735 ks, kdy cena za jednu akcii činila částku 180,50 Kč, přičemž tento fond
vzápětí nato dne 14. 11. 1996 prodal celý objem akcií za částku 139,- Kč za
jednu akcii Š. f. d. – Š. s. r. o., a v důsledku této transakce, kdy cena
akcie představovala toliko částku 139,- Kč, utrpěl Š. f. r. – Š. s. r. o.
ztrátu ve výši 445 502,50 Kč.
13) Dne 31. 10. 1996 podepsal kupní smlouvu mezi Š. a. s. a Š. f. r. – Š. s. r.
o. o prodeji akcií obchodní společnosti T. Ú. nad L. I. CZ v objemu 6 572 ks
akcií, kdy cena za jednu akcii představovala částku 312,- Kč, přičemž tento
fond vzápětí nato kupní smlouvou ze dne 8. 11. 1996 celý objem akcií prodal Š.
f. d. – Š. s. r. o. za částku pouze 270,- Kč za jednu akcii, v důsledku této
obchodní transakce utrpěl Š. f. r. – Š. s. r. o. ztrátu ve výši 276 024,- Kč.
14) Dne 31. 10. 1996 podepsal kupní smlouvu mezi Š. f. d. – Š. s. r. o. a Š. f.
r. – Š. s. r. o. o prodeji akcií obchodní společnosti V. p. I. CZ v objemu 6
000 ks akcií, kdy cena za jednu akcii představovala částku 274,- Kč, a vzápětí
nato dne 15. 11. 1996 podepsal další kupní smlouvu, na základě které Š. f. r. –
Š. s. r. o. prodal celé množství akcií Š. a. s. za částku 215,- Kč za jednu
akcii, v důsledku toho utrpěl Š. f. r. – Š. s. r. o. ztrátu ve výši 354 000,-
Kč.
Za to byl obviněný M. Š. odsouzen podle § 128 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí
svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr.
zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák.
mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena
statutárního orgánu obchodní společnosti na dobu 5 let.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný M. Š. a městský státní zástupce
v Praze, který podal odvolání pouze do výroku o trestu.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 6 To 33/01, byl z
podnětu odvolání městského státního zástupce v Praze a obviněného M. Š.
napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušen v celém rozsahu podle § 258
odst. 1 písm. b), e) tr. ř. a za splnění podmínky uvedené v § 259 odst. 3 tr.
ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný M. Š. byl opětovně uznán vinným
trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2,
odst. 4 tr. zák. na témže skutkovém podkladě jako v napadeném rozsudku soudu I.
stupně (s jedinou výjimkou – konstatováním, že novela zákona o investičních
společnostech a fondech č. 151/1996 Sb. stanovila, že po její účinnosti dnem 1.
7. 1996 mohou investiční společnosti a fondy vykonávat podnikatelskou činnost
pouze za pomoci makléře). Za to byl obviněnému M. Š. uložen podle § 128 odst. 4
tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a
odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1
tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu
funkce člena statutárního orgánu obchodní společnosti na dobu 3 roků.
Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro
porušení zákona ve prospěch obviněného M. Š. Vytkl v ní porušení zákona v
ustanoveních § 254 odst. 1, § 259 odst. 3 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12.
2001, v souvislosti s ustanovením § 128 odst. 2, odst. 4 tr. zák.
Ve stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti České republiky
mimo jiné na to, že v řízení, které předcházelo vyhlášení rozsudků nalézacího i
odvolacího soudu, došlo k závažným procesním pochybením při opatřování
znaleckého posudku, provádění důkazu znaleckým posudkem a výslechem znalce a
dále při odstraňování pochybností o správnosti a úplnosti znaleckého úkonu. Před zahájením trestního stíhání rozhodl vyšetřovatel o přibrání znalce k
podání znaleckého posudku z oboru ekonomika, ceny a odhady, se zaměřením na
cenné papíry a obchodování s nimi, ačkoliv se nejednalo o neodkladný nebo
neopakovatelný úkon ve smyslu § 160 odst. 2 tr. ř. Ačkoliv tento důkazní
prostředek má pro posouzení skutkových okolností zásadní význam, z průběhu
dokazování v této trestní věci je zřejmé, že znalec pro vypracování znaleckého
posudku neměl všechny potřebné a dostupné podklady a sám s vědomím neúplnosti a
nesprávnosti znaleckého posudku k němu v průběhu řízení vypracoval několik
dodatků, v nichž mění s pouhým odkazem na předchozí nesprávnost závěry, k nimž
předtím dospěl. Již tato samotná skutečnost vyvolává vážné pochybnosti o
úplnosti a správnosti znaleckého posudku, nehledě na to, že znalec se v něm i v
jeho doplňcích vždy zaměřuje na formulaci závěru, bez toho, že by předtím
podrobným a přezkoumatelným způsobem popsal, jak k němu dospěl. Uvedené
pochybnosti umocňuje skutečnost, že v průběhu trestního stíhání obhajoba
předložila několik znaleckých posudků od 8 osob, které vrchní soud následně
(byť procesně zcela vadným způsobem) přibral jako znalce a provedl důkaz jejich
výslechem. Závěry těchto znaleckých posudků jsou v některých směrech zásadního
významu pro dokázání zákonných znaků žalovaného trestného činu zcela odlišné od
závěrů znaleckého posudku znalce přibraného vyšetřovatelem. Za této situace
nalézací ani odvolací soud nepostupovaly způsobem, který jim ukládá § 109 a 110
tr. ř. Naopak, znalec přibraný před zahájením trestního stíhání byl neformálně
požádán o posouzení ostatních znaleckých posudků a o vyjádření k nim. Jeho
další z mnoha doplňků znaleckého posudku však nelze považovat za vysvětlení,
které by se ve smyslu § 109 tr. ř. mělo vztahovat k jeho znaleckému úkonu, již
vůbec tím nedošlo k odstranění pochybností o správnosti a úplnosti znaleckého
posudku. Za situace, kdy mezi znaleckými posudky jsou natolik zásadní
odlišnosti při posuzování skutečností významných pro posouzení věci, byl plně
na místě postup podle § 110 odst. 1 tr. ř., tedy vyžádání posudku ústavu k
přezkoumání posudků podaných znalci. Zcela zřejmé pochybnosti ovšem vyvolává i
popis skutku ve výroku o vině, který vzal za bezpečně prokázaný Vrchní soud v
Praze. Nejde jen o to, že skutková zjištění ve výroku napadeného rozsudku
obsahují několik zcela evidentních nesprávností, které nemají oporu v
provedených důkazech a které jsou naprosto zřejmé. Do popisu skutku, kterým měl
obviněný spáchat trestný čin podle § 128 odst. 2, 4 tr.
zák., je zařazena řada
jednání, které patrně podle právního názoru odvolacího soudu mají tvořit dílčí
útoky pokračujícího trestného činu, ačkoliv vznikají vážné pochybnosti, zda
vykazují všechny znaky shora uvedeného trestného činu, tj. především zákonem
vyjádřenou pohnutku jednání pachatele opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo
prospěch. V popisu jednání pod body 2, 4, 7, 8, 12 – 14 výroku napadeného
rozsudku není uvedeno, že by k takovému výsledku vedly nebo že by se alespoň
obviněný o dosažení tohoto stavu pokoušel. V odůvodnění rozsudku je pouze
konstatováno, že „při posuzování, zda obžalovaný jednal úmyslně, je nutno
vycházet ze způsobu prodeje a nákupu cenných papírů, předmětných akcií.“ Za
situace, kdy obviněný v průběhu trestního stíhání využil svého práva
nevypovídat a kdy se provedenými důkazy nepodařilo dostatečným způsobem
objasnit důvody, pro které byly uzavírány smlouvy popsané ve výše uvedených
bodech, odvolací soud pochybil, když nevyhověl návrhům na doplnění dokazování
výslechy svědků, kteří byli tomuto jednání účastni, postupovali podle pokynů
obviněného a mohli se tedy k jejich důvodům vyjádřit. Řízení v předmětné
trestní věci zůstalo v důsledku uvedených procesních pochybení neúplné,
skutková zjištění uvedená v rozsudku dílem neodpovídají provedeným důkazům,
dílem jsou zřejmě nesprávná a z napadeného rozsudku a jeho odůvodnění vyplývá,
že soud se ani náležitě nevypořádal se svojí zákonnou povinností v případě, že
odsuzuje obviněného, dokázat všechny zákonné znaky trestného činu, kterým jej
uznává vinným.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona ve vytýkaném
směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek i rozsudek soudu
I. stupně, jakož i obsahově navazující rozhodnutí, a dále aby postupoval podle
§ 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a
odůvodněnost výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro
porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení
napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že stížnost pro porušení
zákona je důvodná.
Je nutno přisvědčit námitce uvedené ve stížnosti pro porušení zákona, že před
zahájením trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř., účinného do 31. 12.
2001, rozhodl vyšetřovatel o přibrání znalce Ing. I. S. z oboru ekonomika,
odvětví ceny a odhady se zvláštní specializací cenných papírů a obchodování s
nimi a tento znalec vypracoval znalecký posudek, ačkoliv se nejednalo o
neodkladný nebo neopakovatelný úkon podle § 160 odst. 2, odst. 4 tr. ř.,
účinného do 31. 12. 2001. Takto opatřený znalecký posudek by nemohl sloužit
jako důkaz v posuzovaném trestním řízení. Po zahájení trestního stíhání podle §
160 odst. 1 tr. ř., účinného do 31. 12. 2001, však vyšetřovatel nově přibral
téhož znalce Ing. I. S. k vypracování znaleckého posudku. Ing. S. podal
znalecký posudek, v němž potvrdil, že trvá na výsledcích předchozího znaleckého
posudku. Ke znaleckému posudku byl tento znalec po poučení podle § 106 tr. ř.
vyslechnut za účasti obhájce v přípravném řízení a následně i při hlavním
líčení. Takový postup je v souladu s trestním řádem. Pokud stěžovatel vyvozuje
nesprávnost a neúplnost tohoto znaleckého posudku ze skutečností, že znalec
Ing. I. S. neměl k vypracování znaleckého posudku všechny potřebné a dostupné
podklady a byl nucen vypracovat několik dodatků znaleckého posudku, pak tento
závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Znalec Ing. I. S. vypracoval celkem 2
dodatky znaleckého posudku a rozbor znaleckých posudků ve věci odvolání,
přičemž druhý dodatek znaleckého posudku a rozbor znaleckých posudků ve věci
odvolání byly vypracovány jako vyjádření – vysvětlení znalce podle § 109 tr.
ř. ke znaleckým posudkům a dalším důkazům předloženým obhajobou v rámci řízení
před soudem I. stupně a před odvolacím soudem. První dodatek znaleckého
posudku napravil početní pochybení ve znaleckém posudku. V tomto směru tedy k
porušení zákona v trestním řízení nedošlo.
Jiná situace však nastala v řízení před odvolacím soudem, kde obhajoba
předložila celkem šest posudků vypracovaných znalci z oboru ekonomika na
podporu argumentů použitých v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Z
těchže důvodů obhajoba předložila posudek daňového poradce společnosti B. T.
s. r. o. Chtěl-li odvolací soud provést důkaz těmito posudky jako důkazem
znaleckým (s výjimkou posudku daňového poradce), musel nejprve znalce poučit
podle § 106 tr. ř. a pak je k posudku vyslechnout podle § 108 tr. ř. Odvolací
soud však v posuzovaném případě znalce nepoučil podle § 106 tr. ř., nýbrž podle
§ 175 tr. ř. Měl zřejmě v úmyslu poučit je podle § 175 tr. zák. – trestný čin
křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Avšak ani takové poučení –
upozornění na trestněprávní následky nepravdivého znaleckého posudku není
postačující, neboť poučení podle § 106 tr. ř. obsahuje širší poučení – oznámit
skutečnosti, pro které by byl jako znalec vyloučen, následky nedostavení se na
předvolání, poučení o významu znaleckého posudku.
Za nejzávažnější pochybení odvolacího soudu považuje Nejvyšší soud skutečnost,
že ve veřejném zasedání, v němž bylo projednáváno odvolání obviněného M. Š.,
nebyl vůbec proveden důkaz těmito znaleckými posudky předloženými obhajobou.
Samotným vyjádřením znalce, kterým se odvolává na znalecký posudek a jej
stvrzuje, ještě není proveden důkaz znaleckým posudkem. Z takového vyjádření
není zřejmé, co je obsahem posudku a jaké závěry znalec stvrzuje. Je proto v
takovém případě třeba, aby soud vyzval znalce, aby posudek přednesl, popř. není-
li to možné, aby byl znalecký posudek přečten (srov. č. 13/2000 Sb. rozh.
trest.).Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném 24. a 25. 9. 2001
nevyzval znalce, kteří vypracovali 6 zmíněných posudků, aby posudky přednesli,
ani tyto posudky nebyly přečteny. Někteří znalci (např. RNDr. J. K.) pouze
odkázali na znalecký posudek, někteří (např. Ing. V. P.) doplňovali znalecký
posudek, někteří jen odpovídali na dotazy (např. Ing. I. R.). U znalců Ing. D.
H. a Doc. Ing. J. L., CSc. bylo ve veřejném zasedání protokolováno, že uvádí
jako v písemně podaném znaleckém posudku. Ani z takového vyjádření znalců není
zřejmé, co konkrétního uvedli ze znaleckého posudku, zda přednesli celý obsah
znaleckého posudku, zda uvedli všechny závěry znaleckého posudku. Nezbývá tedy
než v případě šesti znaleckých posudků z oboru ekonomika, které byly předloženy
obhajobou v rámci odvolacího řízení na podporu argumentů užitých v odvolání
obviněného M. Š. proti rozsudku soudu I. stupně a proti závěrům znalce Ing. I.
S., uzavřít, že důkaz těmito znaleckými posudky nebyl proveden. Nebyla tedy
všemi dosažitelnými důkazy prověřena a následně pak případně vyvrácena obhajoba
obviněného M. Š. týkající se nenaplnění znaků skutkové podstaty trestného činu
zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 tr. zák. V
tomto rozsahu pak nebyl zjištěn skutkový stav věci podle § 2 odst. 5 tr. ř.,
ve znění účinném do 31. 12. 2001, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v
rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí soudu. V souladu s ustanovením § 2
odst. 6 tr. ř. ani nebyly hodnoceny provedené důkazy podle vnitřního
přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i
v jejich souhrnu.
Stížnost pro porušení zákona dále namítá, že zcela zřejmé pochybnosti vyvolává
i popis skutku ve výroku o vině, který vzal za prokázaný Vrchní soud v Praze.
Podle stížnosti skutková zjištění ve výroku napadeného rozsudku obsahují
několik zcela evidentních nesprávností, které nemají oporu v provedených
důkazech (tato výtka je zcela oprávněná), a zejména pak jsou do popisu skutku,
kterým měl obviněný Š. spáchat trestný čin podle § 128 odst. 2, 4 tr. zák.,
zařazena jednání, a to jednání pod body 2, 4, 7, 8, 12 – 14 výroku napadeného
rozsudku, která patrně podle právního názoru odvolacího soudu mají tvořit dílčí
útoky pokračujícího trestného činu, ačkoliv vznikají vážné pochybnosti, zda
vykazují všechny znaky uvedeného trestného činu, tj. především zákonem
vyjádřenou pohnutku jednání pachatele opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo
prospěch. V této souvislosti stížnost dále dovozuje, že za situace, kdy
obviněný Š. v průběhu trestního stíhání využil svého práva nevypovídat a kdy se
provedenými důkazy nepodařilo dostatečným způsobem objasnit důvody, pro které
byly uzavírány smlouvy popsané ve výše uvedených bodech, odvolací soud
pochybil, když nevyhověl návrhům na doplnění dokazování výslechy svědků, kteří
byli tomuto jednání účastni, postupovali podle pokynů obviněného a mohli se
tedy k jejich důvodům vyjádřit.
Uvedenou námitku stížnosti pro porušení zákona považuje Nejvyšší soud za
důvodnou. Podle § 128 odst. 2 tr. zák. spáchá trestný čin zneužívání informací
v obchodním styku ten, kdo jako pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel
nebo účastník na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací se stejným
nebo podobným předmětem činnosti v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo
prospěch uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jedné nebo více z nich.
Z uvedeného vyplývá, že zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu
zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák., který
charakterizuje subjektivní stránku tohoto trestného činu, je i úmysl opatřit
sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch. Podle názoru Nejvyššího soudu se v tomto
případě nejedná o pohnutku, nýbrž o specifický úmysl vyjádřený jako znak
skutkové podstaty uvedeného trestného činu. Pohnutka (motiv) může být v tomto
úmyslu obsažena, rozhodně ji však nelze s tímto úmyslem zaměňovat. Uvedená
skutečnost však nic nemění na tom, že úmysl opatřit sobě nebo jinému výhodu
nebo prospěch je zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu zneužívání
informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák., jehož naplnění je
nezbytným předpokladem pro spáchání uvedeného trestného činu a vznik trestní
odpovědnosti za takové jednání.
Trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4
tr. zák. se měl obviněný M. Š. podle napadeného rozsudku dopustit tím způsobem,
že jako zástupce společnosti Š. t. i., a. s. (do 20. 6. 1996 měla tato
společnost obchodní jméno Š. t. i. – I. f., a. s.), se sídlem P. 1, O. (dále
jen „Š.“) a jako zástupce společnosti Š. i. s., spol. s r. o., se sídlem P. 1,
O. (dále jen „Š.“), která založila a spravovala uzavřené podílové fondy Š. f.
r. – Š. i. s., s. r. o. (dále jen „Š.-R.“) a Š. f. d. – Š. i. s., s. r. o.
(dále jen „Š.-D.“), uzavřel v napadeném rozhodnutí specifikované obchodní
smlouvy, při nichž mělo docházet k realizaci tzv. spekulace na pokles ceny
konkrétních cenných papírů v neprospěch uvedených podílových fondů, přičemž v
důsledku těchto obchodních smluv měla Š. získat prospěch ve výši 13 244 835,20
Kč a podílové fondy utrpět ztrátu, která činila u Š.-R. částku 11 879 611,10 Kč
a u Š.-D. částku 8 409 304,- Kč.
Jednotlivá jednání, kterými měl obviněný M. Š. spáchat trestný čin zneužívání
informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 tr. zák., jsou ve výroku
napadeného rozsudku popsána pod body 1 až 14 a lze je rozdělit do dvou skupin.
Do první skupiny lze zařadit případy pod body 1, 2, 5, 6, 9, 10 a 11 napadeného
rozsudku, kdy Š. prodala některému z podílových fondů zastoupených Š. určité
množství akcií některé emise (jednalo se o emise akcií C., Č., I., J. V., M. u.
s., P., P.) a později od některého z podílových fondů odkoupila totéž množství
stejných akcií zpět za cenu nižší, než za jakou je původně prodala (ve většině
případů byly tyto akcie před zpětným nákupem Š. převedeny za nižší cenu z
jednoho podílového fondu na druhý a teprve tímto druhým fondem byly následně
prodány Š). Tyto případy jsou v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně i v
odůvodnění napadeného rozsudku označovány jako tzv. kolečko.
Do druhé skupiny lze zařadit případy pod body 3, 4, 7, 8, 12, 13, 14 napadeného
rozsudku, kdy Š. prodala některému z podílových fondů zastoupených Š. určité
množství akcií některé emise (jednalo se o emise akcií Č. 2, H. F., K. G., K.
M., S. pro ch. a h. v., T. Ú. nad L., V. p.), tyto akcie byly později převedeny
za nižší cenu z jednoho podílového fondu na druhý, ke zpětnému odkupu těchto
akcií Š. v těchto případech nedošlo. Tyto případy lze pro přehlednost označit
jako tzv. nedokončené kolečko.
Je třeba přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že jednotlivá jednání
obviněného Š., která jsou popsána pod body 4, 7, 8, 12, 13, 14 (nikoli však pod
bodem 2, jak namítá stížnost) a dále též jednání obviněného Š. popsané pod
bodem 3 ve výroku napadeného rozsudku (tedy jednání, u kterých jde o tzv.
nedokončené kolečko), jež mají podle právního názoru odvolacího soudu tvořit
dílčí útoky pokračujícího trestného činu podle § 128 odst. 2, 4 tr. zák.,
nezahrnují dle výroku napadeného rozsudku úmysl obviněného M. Š. opatřit sobě
nebo jinému výhodu nebo prospěch. Odvolací soud v uvedených případech nezahrnul
zmíněný znak subjektivní stránky ve výroku napadeného rozsudku do popisu
skutku, kterým měl obviněný Š. spáchat trestný čin podle § 128 odst. 2, 4 tr.
zák., taktéž z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by odvolací soud
dospěl k závěru, že obviněný Š. v těchto případech jednal v úmyslu opatřit sobě
nebo jinému výhodu nebo prospěch, z odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze
dokonce ani určit, v čem měla v těchto případech výhoda či prospěch spočívat.
Podle § 89 odst. 3 tr. zák. se pokračováním v trestném činu rozumí takové
jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou
skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem
provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.
K otázce, zda jednotlivá jednání, která mají podle výroku napadeného rozsudku
tvořit dílčí útoky pokračujícího trestného činu zneužívání informací v
obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 tr. zák., byla uskutečněna v úmyslu
obviněného M. Š. opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch, a k otázce, zda
došlo ke vzniku prospěchu v důsledku těchto jednání, považuje Nejvyšší soud za
nezbytné uvést následující.
Trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák.
musí být spáchán v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch. Výhoda
nebo prospěch mohou mít materiální i nemateriální povahu a mohou mít jakoukoli
podobu, i když zpravidla se bude jednat o výhody nebo prospěch hospodářské
povahy.
Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, soud dospěl k závěru, že
jednáním obviněného M. Š. došlo ke vzniku prospěchu na straně Š., který je
roven zisku, který měla Š. z uskutečnění jednotlivých obchodních transakcí.
Podle názoru soudu I. stupně přitom dosáhla Š. zisku tím způsobem, že
jednotlivé akcie prodávala podílovým fondům za vyšší cenu, než za kterou je
posléze od podílových fondů zpětně kupovala, takže Š. získala zpětným odkupem
shodný počet akcií, ale za nižší cenu. Zisk Š. je tvořen rozdílem mezi prodejní
a nákupní cenou jednotlivých akcií. V odůvodnění je dále uvedeno, že soud I.
stupně přihlížel nejen k výslednému efektu, jenž byl jednotlivými obchodními
transakcemi realizován, ale i ke způsobu uzavírání jednotlivých smluv (kdy
konstatoval opakované a závažné porušení zákona č. 248/1992 Sb., o investičních
společnostech a investičních fondech a zákona č. 591/1992 Sb., o cenných
papírech) a dospěl k závěru, že jediným smyslem všech obchodních transakcí
popsaných ve výroku rozsudku soudu I. stupně, v rámci nichž se postupně
uskutečnila řada dílčích obchodů s cennými papíry, bylo odčerpání majetku z
podílových fondů ve prospěch Š. Soud dále dovodil, že ze strany obviněného M.
Š. šlo o naprosto promyšlené jednání, kterým hodlal na úkor podílových fondů
zvýhodnit právě Š. a dovodil u něj přímý úmysl ve smyslu ustanovení § 4 písm.
a) tr. zák. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně však nevyplývá, v čem měl
prospěch společnosti Š. spočívat v případech tzv. nedokončeného kolečka, tedy v
případech, kdy cenné papíry nebyly společností Š. zpětně odkoupeny.
Jakými úvahami byl veden při posuzování úmyslu obviněného M. Š. a při posouzení
otázky vzniku a výše prospěchu na straně Š. odvolací soud, nelze zjistit, neboť
odůvodnění napadeného rozsudku obsahuje v této souvislosti jedinou větu: „Při
posuzování, zda obžalovaný jednal úmyslně, je nutno vycházet ze způsobu prodeje
a nákupu cenných papírů, předmětných akcií“. Napadený rozsudek je podle názoru
Nejvyššího soudu v této části zcela nepřezkoumatelný.
Ze skutečností, které vzal soud I. stupně i odvolací soud za prokázané,
vyplývá, že smlouvy o prodeji cenných papírů byly ve všech případech uzavírány
za ceny, které odpovídaly kursu převáděného cenného papíru na Burze cenných
papírů Praha (dále jen „BCPP“) v den uzavření smlouvy (s jedinou výjimkou, kdy
Š. uzavřela dne 14. 5. 1996 a Š.-D. smlouvu o prodeji akcií společnosti Č. za
cenu vyšší, než byl aktuální kurz na BCPP). V řízení nebylo prokázáno, že by
obviněný M. Š. v době uzavírání smluv znal vývoj kurzu jednotlivých cenných
papírů (soudy nevzaly za prokázané, že by smlouvy byly např. antidatovány), ani
že by docházelo z jeho strany k ovlivňování vývoje kurzu některého cenného
papíru na BCPP s cílem dosáhnout přechodného poklesu či naopak vzestupu kurzu.
Za této situace nelze podle názoru Nejvyššího soudu považovat za prospěch
získaný společností Š. z obchodních transakcí, které jsou popsány v napadeném
rozsudku, rozdíl mezi cenou, za kterou Š. cenné papíry prodávala podílovým
fondům, a cenou, za kterou cenné papíry posléze od podílových fondů zpětně
kupovala.
Je nepochybné, že v případech tzv. kolečka získala Š. zpětným odkupem od
podílových fondů shodný počet cenných papírů, a to za nižší cenu, než za kterou
je podílovým fondům původně prodala. Stejně tak je nepochybné, že výsledkem
těchto transakcí byla ztráta v majetku podílových fondů. Z této skutečnosti
však ještě nevyplývá, že by tímto postupem musela Š. získat nějaký prospěch. Je
nutno si uvědomit, že v případě zpětného odkoupení cenných papírů nabývala Š.
sice ty cenné papíry, které podílovým fondům dříve prodala, nejednalo se však o
cenné papíry stejné hodnoty. Hodnota cenných papírů v okamžiku jejich zpětného
prodeje byla v důsledku poklesu kursu těchto cenných papírů na BCPP nižší, a to
právě o tolik, o kolik poklesl jejich kurs. Výsledkem jednotlivých obchodních
transakcí tedy byl stav, kdy Š. měla shodný počet cenných papírů jako na
počátku, hodnota těchto cenných papírů však byla nižší o částku, o kterou
poklesl jejich kurs, tedy o částku, kterou představuje rozdíl mezi jejich
prodejní a nákupní cenou. Z uvedeného vyplývá, že samotné obchodní transakce,
které tvořily tzv. kolečko, neznamenaly zvětšení majetku Š. a tedy ani prospěch
této společnosti, neboť majetek společnosti Š. byl na počátku a na konci tzv.
kolečka na stejné úrovni.
V této souvislosti Nejvyšší soud dodává, že v případě, pokud by v řízení bylo
prokázáno, že smlouvy o prodeji cenných papírů (či některé z nich) byly
obviněným M. Š. antidatovány a uzavírány zpětně se znalostí vývoje kursu
příslušných cenných papírů, získala by podle názoru Nejvyššího soudu společnost
Š. prospěch přímo realizací takových smluv, přičemž výše prospěchu by v tomto
případě byla rovna rozdílu kursu, který byl uveden ve smlouvě a za který byl
obchod realizován, a kurzu, který byl platný v den skutečného uzavření smlouvy,
neboť v tomto rozsahu by se k datu skutečného uzavření smlouvy zvětšil majetek
Š.
Skutečnost, že za prospěch společnosti Š. nelze považovat rozdíl mezi prodejní
a nákupní cenou předmětných cenných papírů, platí tím spíše i v případech tzv.
nedokončeného kolečka, kdy se zpětný prodej cenných papírů na společnost Š.
vůbec nerealizoval.
Z uvedeného však nevyplývá, že by jednáním obviněného, které je předmětem
tohoto trestního řízení, nemohla získat Š. žádný prospěch. Prospěch na straně
Š. by vznikl tehdy, pokud by následně vzrostl kurs cenných papírů, které Š.
odkoupila od podílových fondů za nízkou cenu, a Š. by tyto akcie prodala za
cenu vyšší než za jakou tyto cenné papíry od některého z podílových fondů
zpětně odkoupila. V takovém případě by Š. realizovala zisk, který by bylo možno
považovat za její prospěch, neboť by došlo ke zvětšení jejího majetku.
S ohledem na uvedené skutečnosti je zřejmé, že jednání obviněného M. Š., které
je předmětem tohoto řízení, mohlo být vedeno v úmyslu opatřit společnosti Š.
prospěch. Obviněný M. Š. mohl obchodní transakce popsané v napadeném rozhodnutí
realizovat v úmyslu opatřit společnosti Š. prospěch tím způsobem, že prodával
podílovým fondům jednotlivé cenné papíry v době, kdy jejich kurs a tedy i cena
byly vysoké, a v případě poklesu kurzu těchto akcií je zpětně převádět z
podílových fondů na Š. s tím, že je Š. později se ziskem opět prodá, obviněný
M. Š. tak mohl využívat průběžného kolísání cen cenných papírů na BCPP, které
je vyvoláváno působením tržních sil nabídky a poptávky na tomto trhu. Podle
názoru Nejvyššího soudu je nutno jednotlivé operace posuzovat v jejich vzájemné
souvislosti, nikoli izolovaně, a přihlédnout ke všem relevantním okolnostem, za
kterých byly tyto obchodní transakce realizovány a ze kterých lze usuzovat na
existenci úmyslu obviněného M. Š. opatřit sobě, resp. společnosti Š. výhodu či
prospěch. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že účast obviněného M. Š. na
podnikání Š., stejně jako jeho účast na podnikání Š., která byla správcem
podílových fondů, mu umožňovaly v době rozhodné pro posouzení věci plně
disponovat s jednotlivými cennými papíry a uzavírat smlouvy o jejich prodeji
právě v době, kdy to pro něj, resp. pro společnost Š. bylo s ohledem na vývoj
kurzů na BCPP výhodné (je třeba také připomenout, že veškeré obchody s cennými
papíry byly uskutečněny mimo burzu cenných papírů, tedy aniž by jakkoli
ovlivnily vývoj kurzu prodávaného cenného papíru).
Na tomto místě je třeba také připomenout, že je nutno vždy odlišovat úmysl
obviněného M. Š. opatřit sobě nebo jinému výhodu či prospěch, který je zákonným
znakem skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku
podle § 128 odst. 2 tr. zák., jehož naplnění je nezbytným předpokladem pro
spáchání uvedeného trestného činu, od skutečnosti, zda byl takovým činem
prospěch opravdu získán, neboť získání prospěchu není znakem základní skutkové
podstaty uvedeného trestného činu a není nezbytné pro vznik trestní
odpovědnosti pachatele (prospěch velkého rozsahu je pouze znakem kvalifikované
skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §
128 odst. 2, 4 tr. zák.).
Za této situace považuje Nejvyšší soud za nezbytné, aby byly důkladně
prošetřeny předně všechny skutečnosti, ze kterých lze usuzovat na existenci
úmyslu obviněného M. Š. opatřit sobě nebo jinému výhodu či prospěch jednáním,
které je předmětem tohoto řízení, zejména všechny okolnosti, za kterých byly
uzavírány jednotlivé smlouvy o prodeji cenných papírů. Podle názoru Nejvyššího
soudu bude nezbytné vyslechnout svědky, kteří byli uzavírání těchto smluv
účastni a postupovali podle pokynů obviněného a jejichž výslech obhajoba
navrhovala v odvolacím řízení, zejména Ing. M. R., Ing. J. S., příp. i Ing. T.,
Ing. K. N. a právníky, kteří předmětné smlouvy zpracovávali. Dále pak bude
nezbytné, aby bylo uloženo soudnímu znalci z oboru ekonomika, odvětví ceny a
odhady se zvláštní specializací na cenné papíry Ing. I. S., aby se vyjádřil k
tomu, za jakých podmínek byly uzavírány z hlediska vývoje kurzu cenných papírů
jednotlivé smlouvy o prodeji cenných papírů z Š. na podílové fondy, a zejména
za jakých podmínek z hlediska vývoje kurzu byly tyto cenné papíry zpětně
převáděny na Š., tj. zda k zpětnému převodu docházelo v době, kdy to bylo pro
Š. z hlediska vývoje kurzu výhodné, to je zda v době zpětného převodu byl kurs
těchto cenných papírů na nízké úrovni a následně začal růst. Za velmi důležité
Nejvyšší soud považuje posouzení vývoje kurzu v případě cenných papírů, u
kterých nedošlo k uzavření tzv. kolečka, zejména, zda vývoj kurzu těchto
cenných papírů umožňoval provést zpětný převod na Š. tak, aby byl tento zpětný
převod pro Š. výhodný, či zda vývoj kurzu těchto cenných papírů zpětný převod
výhodný pro Š. neumožňoval, popř. aby se znalec ing. S. vyjádřil k tomu, zda
bylo či mohlo být pro Š. výhodné neprovést zpětné odkoupení akcií v době
rozhodné pro posouzení věci a vyčkat dalšího vývoje kursu příslušných cenných
papírů atd.
Pokud bude v řízení na základě výše uvedeného komplexního posouzení předmětných
obchodních transakcí prokázán úmysl obviněného M. Š. opatřit sobě nebo jinému
výhodu nebo prospěch, nebude nic bránit tomu, aby byly obchodní transakce i v
případech tzv. nedokončeného kolečka posouzeny jako trestný čin zneužívání
informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák. či jako některé z
vývojových stadií nedokonaného trestného činu podle § 128 odst. 2 tr. zák.
Z hlediska získání prospěchu velkého rozsahu jednáním obviněného M. Š.
kvalifikovaným podle § 128 odst. 4 tr. zák. potom považuje Nejvyšší soud za
nezbytné, aby bylo uloženo soudnímu znalci Ing. S., aby zjistil, jakým způsobem
Š. naložila s cennými papíry, které získala zpětným odkupem od podílových fondů
za nízkou cenu, zda tyto cenné papíry byly společností Š. následně prodány za
cenu vyšší, tedy zda a v jaké výši získala Š. tímto postupem prospěch.
K závěrům znalce Ing. S. se vyjádří i všichni ostatní znalci z oboru ekonomiky,
jejichž znalecké posudky byly předloženy obhajobou. Pokud znalci dospějí k
rozdílným závěrům, bude nezbytné zvolit postup podle § 109 tr. ř. Jestliže po
vyčerpání postupu podle § 109 tr. ř. (tj. po osobních výsleších znalců a po
vysvětleních, která od nich budou vyžádána) nebudou odstraněny nejasnosti nebo
neúplnosti znaleckých posudků či jejich odlišné závěry, nezbyde než vyžádat
ústavní posudek podle § 110 tr. ř.
Nejvyšší soud považuje dále za nezbytné vyjádřit se i k otázce výše ztráty,
kterou měly oba podílové fondy utrpět předmětnými obchodními transakcemi, jak
je vyčíslena v rozsudku soudu I. stupně i v napadeném rozsudku. Tato ztráta
sama o sobě není zákonným znakem trestného činu zneužívání informací v
obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 tr. zák. Stejně tak není zákonným
znakem tohoto trestného činu škoda. Pachatel musí dát popud nebo přímo uzavřít
smlouvu na úkor jedné nebo více organizací, v nichž působí, tedy smlouva musí
být nevýhodná pro takové organizace. Nevýhodná je smlouva, která jakýmkoli
způsobem znevýhodňuje jednu organizaci vůči druhé, přičemž nemusí jít vždy
jenom o finanční prospěch, i když tomu tak zpravidla bude. V posuzovaném
případě právě ztráta, kterou měly oba podílové fondy utrpět předmětnými
obchodními transakcemi, je onou nevýhodou a vyjadřuje zákonný znak trestného
činu podle § 128 odst. 2, odst. 4 tr. zák. – smlouva uzavřená na úkor
organizace, v níž pachatel působí.
V případě jednání popsaných pod bodem 1 a 11 ve výroku napadeného
rozsudku i rozsudku soudu I. stupně vzbuzuje výpočet výše ztrát,
kterou měly realizovat jednotlivé podílové fondy, pochybnosti. V uvedených
případech nebyla při výpočtu ztráty podílového fondu Š.-R. zohledněna
skutečnost, že tento podílový fond neutrpěl na všech předmětných obchodních
transakcích pouze ztrátu, ale některé dílčí transakce mu přinesly i zisk. Soud
nevzal v úvahu celkové ekonomické výsledky předmětných obchodních transakcí pro
uvedený podílový fond, ale započetl pouze ty výsledky obchodních smluv, které
znamenaly pro fond ztrátu, nikoli však ty výsledky, které znamenaly zisk fondu
(v případě akcií C. utrpěla Š.-R. nejen ztrátu ve výši 384 150,60 Kč z odkupu
10 310 akcií od Š.-D. a následného prodeje těchto akcií Š., ale měla také
příjem ve výši 2 142 000,- Kč z původního prodeje 6 000 těchto akcií Š.-D.,
který však nebyl soudem nijak zohledněn; obdobné platí i v případě obchodů s
akciemi P. popsanými pod bodem 11 ve výroku napadeného rozhodnutí).
Podle názoru Nejvyššího soudu nelze u jednotlivých obchodních transakcí – mají-
li tvořit součást jednání obviněného M. Š., kterým měl spáchat trestný čin
zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák. –
započítat podílovým fondům pouze ztrátu z předmětných obchodů, aniž by jim byl
současně započítán zisk, který z těchto obchodů podílové fondy získaly. I v
tomto směru bude nutné doplnění znaleckého posudku Ing. S. a následné vyjádření
ostatních znalců z oboru ekonomiky.
Nejvyšší soud má zato, že za správný je nutno při výpočtu ztráty považovat
pouze takový postup, kdy jednání obviněného M. Š. bude posuzováno pouze ve
vztahu k těm cenným papírům, které měla na počátku jednotlivých obchodních
transakcí (ať již se jedná o případy uzavřeného či neuzavřeného kolečka) ve
vlastnictví Š., tedy těch cenných papírů, u kterých přichází v úvahu
kvalifikace jednotlivých transakcí jako útoků, kterými měl být spáchán trestný
čin podle § 128 odst. 2 tr. zák. V případě těch jednání obviněného M.
Š., která se týkají cenných papírů, které neměla na počátku jednotlivých
obchodních transakcí ve vlastnictví Š., nemůže být vyčíslena ztráta, která by
byla považována za ztrátu způsobenou trestním jednáním obviněného M. Š.
(uvedené skutečnosti se týkají nejen jednání pod body 1 a 11 ve výroku
napadeného rozsudku, ale též jednání pod bodem 9, kde Š. vlastnila na počátku
obchodních transakcí 7 919 akcií M. u., ztráta Š.-R. z těchto transakcí je však
vypočtena z prodeje 10 114 akcií uvedené emise).
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil
porušení zákona v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., ve znění účinném do
31. 12. 2001, neboť nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci při nedůsledném
hodnocení provedených důkazů. Rozhodnutím odvolacího soudu byl porušen zákon
též v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, neboť
odvolací soud řádně nesplnil svou přezkumnou povinnost, a v ustanovení § 259
odst. 3 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, neboť odvolací soud rozhodl
sám ve věci rozsudkem, přičemž rozhodnutí učinil na podkladě nedostatečně, a
tudíž i nesprávně zjištěného skutkového stavu. Zákon byl porušen v neprospěch
obviněného M. Š.
Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního
soudu v Praze ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 6 To 33/01, rozsudek soudu I. stupně,
jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal městskému státnímu zástupci v
Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž je podle
§ 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který shora vyslovil Nejvyšší soud,
a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí státnímu zástupci proto, že
bude potřebné objasnit základní skutkové okolnosti (úmysl obviněného opatřit
činem sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch a výši takto zamýšleného či
opatřeného prospěchu) a v řízení před soudem by takové došetření bylo v
porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s
výraznými obtížemi a bylo by na újmu rychlosti řízení. V tomto směru se jedná
zejména o vyhledání a opatření příslušných podkladů u Střediska cenných
papírů, u Š., případně u Komise pro cenné papíry pro potřeby znalce Ing. I. S.
Bude nezbytné požádat znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se
specializací na cenné papíry a obchodování s nimi Ing. I. S. o doplnění
znaleckého posudku ve shora naznačeném směru. V případech obchodů s cennými
papíry popsaných ve výroku napadeného rozsudku pod body 3, 4, 7, 8, 12, 13, 14
nechť se především vyjádří ke všem ekonomickým aspektům, které měly či mohly
mít vliv na prospěch či jinou výhodu pro společnost Š., a v čem tento prospěch
či jiné výhody mohly spočívat. Znalec nechť posoudí vývoj kurzu cenných papírů
u všech předmětných obchodních transakcí, jak bylo výše podrobně rozvedeno. V
případech obchodů s cennými papíry popsaných ve výroku napadeného rozsudku pod
body 1, 2, 5, 6, 9, 10, 11 nechť znalec z příslušných podkladů zejména zjistí,
komu Š., po zpětném odkupu od předmětných podílových fondů tyto cenné papíry
prodala a za jakou cenu a zda a jaký byl tedy rozdíl mezi cenou nákupu a
prodejní cenou cenných papírů u těchto transakcí. V případech obchodů s cennými
papíry popsaných ve výroku napadeného rozsudku pod body 1, 9 a 11 nechť se
znalec vyjádří k výše popsaným nejasnostem při výpočtu ztrát jednotlivých
podílových fondů.
Všem znalcům, jejichž znalecké posudky byly předloženy obhajobou, nechť je
umožněno vyjádřit se též k doplňku znaleckého posudku Ing. I. S., který tento
znalec vypracuje. Pokud znalci nedospějí k souhlasným závěrům, bude nutné
podle § 109 tr. ř. požádat znalce o vysvětlení, neprovede-li ani tento postup k
odstranění případných nejasností, neúplností a rozporů v závěrech znalců, bude
třeba podle § 110 tr. ř. vyžádat posudek ústavu, tedy státního orgánu,
vědeckého ústavu, vysoké školy nebo instituce specializované na znaleckou
činnost. V neposlední řadě považuje Nejvyšší soud za potřebné vyslechnout
svědky Ing. M. R., Ing. J. S., Ing. T., Ing. K. N. a právníky, kteří předmětné
smlouvy zpracovali. Svědci nechť se vyjádří ke všem okolnostem, za kterých byly
předmětné smlouvy o nákupu a prodeji cenných papírů uzavírány a z nichž by bylo
možné zjistit, s jakým záměrem ze strany obviněného M. Š. byly tyto smlouvy
uzavírány. Až po doplnění dokazování výše naznačeným způsobem, přičemž nelze
vyloučit ani provedení důkazů dalších, pokud potřeba jejich provedení vyvstane
v průběhu trestního řízení, bude možno posoudit, zda jednáním obviněného M. Š.
byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v
obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. ř., popřípadě i podle odst. 3 či 4
tohoto zákonného ustanovení. Takovéto posouzení nejprve provede státní zástupce
a rozhodne o dalším postupu v trestním řízení ve smyslu ustanovení § 175 tr. ř.
Jelikož Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného M.
Š., nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 273
tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 4 Tz 24/2002
Datum rozhodnutí: 26.06.2002
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
4 Tz 24/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 26.
června 2002 v trestní věci obviněného M. Š., v řízení o stížnosti pro porušení
zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 6 To 33/01, podle § 275
odst. 3 tr. ř. t a k t o :
Obviněný M. Š. se n e b e r e d o v a z b y .
O d ů v o d n ě n í
Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 4 Tz
24/2002, bylo vysloveno podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Vrchního soudu
v Praze ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 6 To 33/01, byl porušen zákon v
ustanoveních § 254 odst. 1 a § 259 odst. 3 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12.
2001, a tímto rozsudkem a v řízení mu předcházejícím dále v ustanoveních § 2
odst. 5, odst. 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, v neprospěch
obviněného M. Š. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek, jakož i
rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2001, sp. zn. 40 T 10/99,
zrušen, jakož i všechna obsahově navazující rozhodnutí. Podle § 270 odst. 1 tr.
ř. bylo Městskému soudu v Praze přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Vzhledem k tomu, že obviněný M. Š. vykonával trest odnětí svobody v trvání 5
roků, který mu byl uložen nyní zrušeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne
27. 9. 2001, sp. zn. 6 To 33/01, pozbyl další výkon tohoto trestu svého
zákonného podkladu. Nejvyšší soud byl proto povinen podle § 275 odst. 3 tr. ř.
rozhodnout o vazbě obviněného M. Š. Jelikož Nejvyšší soud neshledal u
obviněného M. Š. vazební důvody uvedené v § 67 písm. a), b), c) tr. ř. (ostatně
stejně tomu bylo i v přípravném řízení, kam i nyní byla tato trestní věc
přikázána), rozhodl tak, že obviněný M. Š. se do vazby nebere.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal