4 Tz 25/2014-33
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. června
2014 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka
Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podala
ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněných J. S. a JUDr. O. K., proti
usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 19.
4. 2013, sp. zn. 1 KZV 11/2013, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270
odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Městského státního
zastupitelství v Praze ze dne ze dne 19. 4. 2013, sp. zn. 1 KZV 11/2013, b
y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v
neprospěch obviněných J. S. a JUDr. O. K.
Napadené usnesení s e z r u š u j e .
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
Státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze s e p ř
i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Usnesením vrchního komisaře Policie České republiky, Krajského ředitelství
policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné
kriminality, 5. oddělení ze dne 11. 1. 2013, č. j. KRPA-176-72/TČ-2011-000075,
bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného J. S. pro
zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (bod 1.
usnesení) a pro pokus zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 k §
209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (bod 2. usnesení) a obviněného JUDr.
O. K. pro pokus zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209
odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve formě pomoci podle § 24
odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (bod 2. usnesení).
Proti usnesení vrchního komisaře Policie České republiky, Krajského
ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování,
odboru obecné kriminality, 5. oddělení ze dne 11. 1. 2013, č. j.
KRPA-176-72/TČ-2011-000075, podali obvinění J. S. a JUDr. O. K. stížnost.
Usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne
19. 4. 2013, sp. zn. 1 KZV 11/2013, byly stížnosti obviněných J. S. a JUDr. O.
K. podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuty.
Proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství
v Praze ze dne 19. 4. 2013, sp. zn. 1 KZV 11/2013, podala ministryně
spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch
obviněných J. S. a JUDr. O. K. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §
146 odst. 2 písm. a), § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti vyslovila
svůj nesouhlas s postupem státní zástupkyně při rozhodování o stížnostech obou
obviněných podaných proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního
stíhání. Ministryně spravedlnosti je přesvědčena, že dozorující státní
zástupkyně v rámci svého usnesení ze dne 16. 7. 2012, sp. zn. 1 KZN 49/2011 a
rovněž při prověrce vyšetřovacího spisu ze dne 25. 9. 2012 sice nevydala
výslovný pokyn pro zahájení trestního stíhání J. S. pro konkrétně popsaný a
právně kvalifikovaný skutek, avšak z obsahu lze dovodit předem vyslovený
souhlas s tím, že přikročí-li policejní orgán k zahájení jeho trestního
stíhání, bude s tím státní zástupkyně srozuměna. „Pokynem“ ve smyslu § 146
odst. 2 písm. a) tr. ř. je třeba rozumět jakýkoli projev vůle státního zástupce
vůči policejnímu orgánu, směřující k tomu, že aby ten určitým způsobem konal,
„souhlasem“ ve smyslu téhož ustanovení je třeba rozumět rovněž jakýkoli projev
vůle státního zástupce vůči policejnímu orgánu, jímž se mu dává najevo, že
bude-li postupovat určitým způsobem, stane se tak v souladu s názorem státního
zástupce, přičemž na označení takového aktu, resp. na jeho formě nezáleží.
Proto poté již nebyla táž státní zástupkyně oprávněna rozhodnout o zmíněných
stížnostech obviněných. V takovém případě byla totiž státní zástupkyně povinna
předložit věc nadřízenému státnímu zástupci.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby
Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením státní
zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne ze dne 19. 4. 2013,
sp. zn. 1 KZV 11/2013, byl porušen zákon v neprospěch obviněných J. S. a JUDr.
O. K. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení
zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost
těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v
rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení rozhodnutí předcházející, a
dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. jestliže lhůta k podání
stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle
odstavce 1, předloží policejní orgán věc k rozhodnutí státnímu zástupci, který
vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k
němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím
nadřízenému státnímu zástupci. Smyslem citovaného ustanovení je zajistit
nejvyšší možnou míru nestrannosti a objektivity řízení a rozhodnutí o
stížnosti. S tímto požadavkem je neslučitelné, aby o stížnosti rozhodoval
orgán, který ve vztahu k usnesení již před jeho vydáním projevil svou
ingerenci, jejímž obsahovým významem byla akceptace usnesení.
V posuzované trestní věci vykonával dozor nad přípravným řízením státní
zástupce Městského státního zastupitelství v Praze. Ten by byl podle § 146
odst. 2 písm. a) tr. ř. příslušný k rozhodnutí o stížnosti obviněného proti
usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, avšak pouze za
předpokladu, že by policejní orgán rozhodl samostatně bez toho, že k rozhodnutí
měl souhlas nebo pokyn státního zástupce vykonávajícího dozor nad přípravným
řízením. V dané věci nebyl k rozhodnutí o stížnosti obviněných příslušný
dozorující státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, a to
proto, že předem dal policejnímu orgánu souhlas k usnesení, které bylo posléze
napadeno stížností obviněných. Tato skutečnost jasně vyplývá z usnesení státní
zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 16. 7. 2012, sp.
zn. 1 KZN 49/2011 (č.l. 129-131), jímž bylo ke stížnosti poškozeného JUDr. V.
Š. podle § 149 odst. 1 tr. ř. zrušeno usnesení policejního orgánu PČR KŘP hl.
m. Prahy, SKPV OOK, ze dne 30. 3. 2012, č.j. KRPA-176/TČ-2011-000075, kterým
policejní orgán dle § 159a odst. 1 tr. ř. odložil trestní věc podezření ze
spáchání zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 5 tr.
zákoníku, jehož se měli dopustit podezřelý J. S. a JUDr. O. K., a podle § 149
odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo policejnímu orgánu uloženo, aby o věci znovu
jednal a rozhodl. V odůvodnění tohoto usnesení je mimo jiné uvedeno: “Co se
týče jednání podezřelého J. S. týkající se úschovy ve výši 6.000.000,- Kč, na
základě vyhodnocení dosud shromážděného spisového materiálu je státní zástupce
toho názoru, že je ve věci dáno důvodné podezření, že se J. S. dopustil pokusu
zločinu podvodu dle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, 5a tr. zákoníku a je na místě
postup dle § 160 odst. 1 tr. ř.“ Souhlas k usnesení o zahájení trestního
stíhání, které bylo napadeno stížností obviněných, vyplývá rovněž ze záznamu o
prověrce vyšetřovacího spisu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 1 KZN 49/2011, kde v
závěru je výslovně konstatováno, že „Po vypracování tohoto znaleckého posudku
bude rozhodnuto o dalším postupu, kdy lze předpokládat postup dle § 160 odst. 1
tr. řádu“.
Nejvyšší soud je toho názoru, že výše uvedená vyjádření státního zástupce lze
pokládat za jeho předchozí souhlas s rozhodnutím policejního orgánu ve smyslu §
146 odst. 2 písm. a) tr. ř., tj. za souhlas s usnesením o zahájení trestního
stíhání. Státní zástupce zde totiž projevil svůj právní názor, kterým v
podstatě sdělil policejnímu orgánu, že může zahájit trestní stíhání podle § 160
odst. 1 tr. ř., takže pokud tak policejní orgán učiní, nebude to proti vůli
státního zástupce, který však výslovně a přímo nezavázal policejní orgán k
vydání usnesení o zahájení trestního stíhání. Lze tedy uzavřít, že policejní
orgán rozhodl o zahájení trestního stíhání za situace, kdy již dopředu od
dozorujícího státního zástupce věděl, že zamýšlené usnesení jím bude
akceptováno, a dozorující státní zástupce rozhodl o stížnostech obviněných za
okolností, kdy vůči policejnímu orgánu fakticky vyjádřil své kladné stanovisko
k zamýšlenému usnesení již před tím, než bylo vydáno. Pro úplnost zbývá dodat,
že za „souhlas“ ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. lze považovat nejen
úkon státního zástupce takto výslovně označený a vyžadovaný (např. podle § 76
odst. 1, § 79 odst. 1, § 79a odst. 1, § 79c odst. 2, § 83b odst. 1 tr. ř. a
dalších ustanovení), ale obdobně též další úkony státního zástupce, jimiž
vyjadřuje své kladné stanovisko ke konkrétnímu rozhodnutí policejního orgánu.
Takový souhlas pak může být rovněž obsažen i v písemně zachycené zprávě o
prověrce trestního spisu v rámci dozoru státního zástupce nad zachováváním
zákona v přípravném řízení (§ 157 odst. 2, § 174 tr. ř.), jak bylo mimo jiné
učiněno i v této trestní věci.
Nejvyšší soud se dále ztotožňuje s názorem ministryně spravedlnosti, že ve výše
citovaných pasážích usnesení státní zástupkyně Městského státního
zastupitelství v Praze ze dne 16. 7. 2012, sp. zn. 1 KZN 49/2011 a záznamu o
prověrce vyšetřovacího spisu je jako ten, jehož trestní stíhání má být
zahájeno, uveden pouze J. S. a nikoli i JUDr. O. K., avšak obviněný JUDr. O. K.
je následně stíhán jako účastník na části trestného jednání obviněného J. S.,
proto jeho trestní stíhání je odvozeno od trestního stíhání obviněného J. S.
(tzv. akcesorita účastenství).
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že v případě projednávané trestní věci
byl podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. k projednání a rozhodnutí o stížnosti
obviněných J. S. a JUDr. O. K. proti usnesení vrchního komisaře Policie České
republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální
policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, 5. oddělení ze dne 11. 1.
2013, č. j. KRPA-176-72/TČ-2011-000075, příslušný státní zástupce Vrchního
státního zastupitelství v Praze, nikoli státní zástupce Městského státního
zastupitelství v Praze. Pokud o stížnosti obviněných proti usnesení policejního
orgánu, jímž bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání, rozhodl
státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, byl tím porušen
zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněných.
Nejvyšší soud proto rozhodl tím způsobem, že podle § 268 odst. 2 tr. ř.
vyslovil, že napadeným usnesením státní zástupkyně Městského státního
zastupitelství v Praze ze dne 19. 4. 2013, sp. zn. 1 KZV 11/2013, byl porušen
zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněných J. S.
a JUDr. O. K. Nejvyšší soud dále zrušil podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené
usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno státnímu zástupci Vrchního státního
zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl,
tedy aby rozhodl o stížnosti obviněných J. S. a JUDr. O. K. proti usnesení
vrchního komisaře Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl.
města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné
kriminality, 5. oddělení ze dne 11. 1. 2013, č. j. KRPA-176-72/TČ-2011-000075.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal