4 Tz 255/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 21.
prosince 2000 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti
České republiky v neprospěch obviněných 1) M. B., 2) L. G., proti usnesení
Městského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 6 Nt 507/2000, a rozhodl t a
k t o :
Podle § 268 odst. 1 tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně rozhodl
usnesením ze dne 6. 4. 1999, sp. zn. 5 Zt 544/99 tak, že podle § 307 odst. 1
tr. ř. podmíněně zastavil trestní stíhání obviněných M. B. a L. G. pro pokus
trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 247 odst. 1 písm. b) tr.
zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustili tím,
že dne 24. 2. 1999 v době kolem 00.20 hod. v B. -K. v L. třídě se pokusili
vloupat do novinového stánku tak, že oba hlídali poblíž stánku, zatímco dosud
neustanovená osoba vylomila mříž stánku v oblasti zámku, rozbila skleněnou
výplň výlohy, avšak z novinového stánku nic neodcizili, neboť se spustilo
poplašné zařízení a všichni se dali na útěk, přičemž svým jednáním způsobili
provozovatelce stánku L. H. škodu ve výši 4 000,- Kč. Zkušební doba byla podle
§ 307 odst. 2 tr. ř. stanovena každému z obviněných na dobu patnácti měsíců.
Toto rozhodnutí nabylo u obou obviněných právní moci dne 29. 6. 1999.
Dne 9. 3. 2000 podal státní zástupce Městského státního zastupitelství
v Brně Městskému soudu v Brně návrh na povolení obnovy řízení ve shora uvedené
trestní věci. Tento návrh odůvodnil zjištěním, že v době rozhodnutí o
podmíněném zastavení trestního stíhání nebylo orgánům činným v trestním řízení
známo, že obvinění M. B. a L. G. spáchali v době od 30. 9. 1998 do 11. 1. 1999
další tři útoky proti majetku. Jednak šlo o násilné vniknutí do skladu firmy T.
H., a. s., pobočka B., kde v noci z 30. 9. 1998 na 1. 10. 1998 měli odcizit
žárovky v hodnotě 521 640,- Kč, o měsíc později z téhož skladu zboží za 2 664
200,- Kč a měli způsobit i další škodu ve výši 3 200,- Kč, posléze v noci na
11. 1. 1999 na stejném místě měli znovu vniknout do téhož skladu, kde však
proto, že byli vyrušeni signálem elektrotechnického zabezpečení, nic
neodcizili, avšak na zařízení způsobili další škodu ve výši 3 188,- Kč.
Obvinění pro tuto trestnou činnost bylo vyšetřovatelem vůči obviněným vzneseno
dne 6. 5. 2000, dne 16. 6. 2000 byla krajským státním zástupcem v Brně podána
obžaloba ke Krajskému soudu v Brně na oba obviněné pro trestný čin krádeže
podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. dílem dokonaný a dílem
nedokonaný podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr.
zák. Protože v tomto stadiu řízení bylo shledáno, že všechna shora popsaná
vloupání naplňují ve smyslu ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. skutkovou podstatu
jediného pokračujícího trestného činu, nebylo v trestním řízení po podání
obžaloby pokračováno, a státní zástupce podal Městskému soudu v Brně návrh na
povolení obnovy řízení ve věci, v níž bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 6 Ntv
507/2000, návrh státního zástupce na povolení obnovy řízení vedeného u
Městského státního zastupitelství v Brně pod sp. zn. 5 Zt 544/99 podle § 283
písm. d) tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost. Trestní spis byl
na základě této stížnosti předložen Krajskému soudu v Brně. Státní zástupce
svým přípisem ze dne 31. 5. 2000, který byl Krajskému soudu v Brně doručen dne
1. 6. 2000, vzal podanou stížnost zpět. Předsedkyně Krajského soudu v Brně
usnesením ze dne 12. 6. 2000, sp. zn. 8 To 195/2000, vzala podle § 144 odst. 4
tr. ř. toto zpětvzetí stížnosti na vědomí.
Ministr spravedlnosti České republiky podal proti usnesení Městského
soudu v Brně ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 6 Ntv 507/2000, ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 272 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněných M.
B. a L. G. Napadenému rozhodnutí vytýká, že jím byl ve prospěch obviněných
porušen zákon v ustanoveních § 283 písm. d) tr. ř. a § 2 odst. 4, odst. 5 tr.
ř.
Obě citovaná ustanovení ukládají orgánům činným v trestním řízení
povinnost postupovat z úřední povinnosti tak, aby trestní věci byly
projednávány co nejrychleji a aby tento postup byl zaměřen ke zjištění
skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném
pro jejich rozhodnutí.
Napadené rozhodnutí o zamítnutí návrhu na obnovu řízení vytvořilo
situaci bránící orgánům trestního řízení vést o jediném, byť pokračujícím
skutku, jedno řízení a učinit jedno meritorní rozhodnutí, nadto za okolností,
kdy pro méně závažný útok bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno, a kdy pro
závažnější útoky z důvodu předchozího rozhodnutí nelze v řízení pokračovat a
skutečný rozsah spáchaného skutku tedy objasnit. Žádá-li soud vyčkat nejdříve
eventuelního rozhodnutí podle § 308 odst. 1 tr. ř., případně uplynutí lhůty
podle § 308 odst. 2 tr. ř., jde o postup na úkor rychlosti a plnosti dalšího
řízení. V této souvislosti stížnost pro porušení zákona připomíná, že
pokračovat v řízení po rozhodnutí o podmíněném zastavení umožňuje zákon v
ustanovení § 308 odst. 1 tr. ř. jen tehdy, zjistí-li soud, že se obviněný ve
zkušební lhůtě neosvědčil nebo že nedostál uloženým omezením, jiné důvody však
nepřipouští. Splní-li tedy obviněný dané mu podmínky, je rozhodnutí o osvědčení
obligatorní. Možnost pokračování v řízení pro celý skutek by tedy byla
podstatně ztížena i pro značný odstup času.
Soud zpochybnil i ustanovení § 283 písm. d) tr. ř. v tom, že neshledal důvody
obnovy podle § 278 odst. 3 tr. ř., neboť v podaném návrhu mu bylo sděleno i
doloženo, že vyšly najevo skutečnosti i důkazy dříve orgánům trestního řízení
neznámé, o tom, že trestná činnost, pro kterou bylo trestní stíhání podmíněně
zastaveno, byla podstatně rozsáhlejší a pro společnost více nebezpečná než se
původně předpokládalo, že tedy důvody k zastavení nebyly a naopak bylo na místě
podat proti obviněnému obžalobu.
Trestní řád zásadně připouští v ustanovení § 277 povolení obnovy proti
pravomocnému zastavení trestního stíhání, tuto možnost však neomezuje jen na
některé formy zastavení (např. § 172, § 223 tr. ř. apod.). Povolit obnovu a
připustit pokračování v trestním stíhání pro týž skutek lze proto i v případě,
kde došlo k podmíněnému zastavení trestního stíhání. V dané věci je rovněž
podstatné, že usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání bylo
pravomocné, neboť proti němu nebyl podán řádný opravný prostředek. Eventuelní
další účinky tohoto rozhodnutí ve smyslu § 308 odst. 3 tr. ř. nemohou být pro
posouzení důvodnosti podaného návrhu na obnovu řízení rozhodující, neboť v době
podání návrhu a rozhodování o něm podmínky podle § 308 odst. 1 tr. ř. dosud
nenastaly a nebyl splněn ani předpoklad pro fikci podle § 308 odst. 2 tr. ř.
Protože tedy rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stalo
pravomocným a za současného stavu nejsou dány podmínky k pokračování v trestním
stíhání ve smyslu ustanovení § 308 odst. 1 tr. ř., nelze účelu zákona podle § 1
odst. 1 tr. ř. dosáhnout jinak než povolením obnovy řízení ve smyslu návrhu,
jež byl státním zástupcem podán.
Závěrem ministr spravedlnosti České republiky navrhl, aby Nevyšší soud České
republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil namítané
porušení zákona, k němuž usnesením Městského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2000,
sp. zn. 6 Nt 507/2000, došlo, toto usnesení podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil
včetně obsahově navazujících rozhodnutí a dále aby postupoval podle § 270 odst.
1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona podle
§ 267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i
řízení, které mu předcházelo, a zjistil, že zákon porušen nebyl.
Městský soud v Brně odůvodnil své rozhodnutí tvrzením, že nejsou dány důvody
pro povolení obnovy v rozsahu, který je vymezen v ustanovení § 278 odst. 3 tr.
ř. Podle tohoto zákonného ustanovení se obnova řízení, které skončilo
pravomocným usnesením státního zástupce nebo vyšetřovatele o zastavení
trestního stíhání, povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti dříve neznámé, které by
samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve, mohly
vést k závěru, že důvody k zastavení tu nebyly a že je na místě podat proti
obviněnému obžalobu. Usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání ve
smyslu § 307 odst. 1 tr. ř. není podle názoru tohoto soudu usnesením o
zastavení trestního stíhání ve smyslu § 172 tr. ř., je pouze rozhodnutím
mezitímním, kdy není vyloučeno, že se v trestním stíhání obviněného bude
pokračováno, pokud se ve stanovené době podmíněného zastavení trestního stíhání
neosvědčí. Až pravomocné rozhodnutí o tom, že se obviněný ve zkušební době
osvědčil nebo uplynutí lhůty, stanovené v § 308 odst. 2 tr. ř., má za následek
účinky zastavení trestního stíhání. To byly důvody, které vedly nalézací soud k
závěru, že důvody obnovy ve smyslu § 278 odst. 3 tr.ř. nejsou dány, a proto
podle § 283 písm. d) tr. ř. návrh na povolení obnovy zamítl.
Nejvyšší soud tuto argumentaci považuje v zásadě za správnou, přičemž považuje
za nutné v této souvislosti zabývat se obecnější úvahou o možnosti podání
mimořádného opravného prostředku proti pravomocnému rozhodnutí o podmíněném
zastavení trestního stíhání, jímž obnova řízení je. Obnova řízení je na rozdíl
od jiných opravných prostředků přípustná jen proti zákonem výslovně stanovenému
okruhu pravomocných rozhodnutí, který nemůže být výkladem rozšiřován. Lze ji
sice povolit mimo jiné i v případech, skončilo-li řízení pravomocným usnesením
soudu nebo státního zástupce o zastavení trestního stíhání (§ 278 odst. 2,
odst. 3 tr. ř.). Jde-li o podmíněné zastavení trestního stíhání, nastávají však
účinky zastavení trestního stíhání - srovnatelné s jinými případy zastavení
trestního stíhání ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. - teprve za splnění
předpokladů uvedených v § 308 odst. 3 tr. ř., tj. až právní mocí rozhodnutí o
tom, že se obviněný osvědčil, nebo marným uplynutím lhůty uvedené v § 308 odst.
2 tr. ř. (jednoho roku od uplynutí zkušební doby, v níž nebylo bez viny
obviněného rozhodnuto o jeho osvědčení). Proto je možno obnovu povolit až po
vzniku těchto účinků, neboť do doby, než nastanou, nelze považovat řízení za
skončené ve smyslu § 278 odst. 2, odst. 3 tr. ř. Návrh na obnovu řízení lze
tedy podat jen proti usnesení o osvědčení obviněného či pokračování v trestním
stíhání učiněnému podle § 308 odst. 1 tr. ř. ve spojení s usnesením o zastavení
trestního stíhání podle § 307 tr. ř. Proti samotnému usnesení o podmíněném
zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. ř., které neznamená konečné
vyřešení věci, není návrh na obnovu přípustný (tj. v průběhu zkušební doby).
Obnovu řízení, jež skončilo samotným usnesením o podmíněném zastavení trestního
stíhání podle § 307 tr. ř., by bylo možné povolit toliko za předpokladu, že po
něm (po uplynutí zkušební doby) již nenásledovalo rozhodnutí podle § 308 odst.
1 tr. ř., ale nastala fikce osvědčení se obviněného podle § 308 odst. 2 tr. ř.
Správnosti těchto závěrů nasvědčuje i v pořadí poslední vládní návrh novelizace
trestního řádu, kde se již počítá s tím, že podle novelizovaných ustanovení §
278 odst. 2, odst. 3 tr. ř. by bylo možné povolit obnovu řízení, které skončilo
pravomocným usnesením soudu nebo státního zástupce o podmíněném zastavení
trestního stíhání, a to i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti
uvedené v ustanovení § 308 odst. 3 tr. ř. Pro úplnost je třeba odmítnout jako
nepřípadnou argumentaci stížnosti pro porušení zákona, že akceptování výše
uvedeného výkladu práva jde na úkor rychlosti a úplnosti řízení, když určujícím
kriteriem v tomto případě musí být respektování zákona, nikoli jeho účelový
rozšiřující výklad.
Vzhledem k okolnostem výše podrobně rozvedeným pak Nejvyšší soud pokládá
napadené rozhodnutí Městského soudu v Brně za správné a zákonné, zákon porušen
nebyl, a proto stížnost pro porušení zákona podle § 268 odst. 1 tr. ř. zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. prosince 2000
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á