4 Tz 282/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. prosince 2000 ve veřejném
zasedání v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců Mgr. J. H. a JUDr.
D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České
republiky v neprospěch obviněného P. Š., proti pravomocnému trestnímu příkazu
Okresního soudu v Ú. n. O., sp. zn. 1 T 189/2000, ze dne 29. 5. 2000, a rozhodl
podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek
uvedených v § 272 tr. ř. t a k t o :
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ú. n. O. ze dne 29. 5. 2000,
sp. zn. 1 T 189/2000, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 23 odst.
1, § 31 odst. 1 a § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a tímto trestním příkazem a v
řízení, které mu předcházelo, dále v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.,
a to ve prospěch obviněného P. Š.
Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ú. n. O. s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
Trestním příkazem Okresního soudu v Ú. n. O. ze dne 29. 5. 2000, sp. zn. 1 T
189/2000, byl obviněný P. Š. uznán vinným dvojnásobným trestným činem
zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., trestným činem podvodu podle
§ 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestným činem křivého obviněného podle § 174
odst. 1 tr. zák. Trestných činů zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr.
zák. se dle soudního rozhodnutí dopustil tím, že:
1) ve V. M., okres Ú. n. O., dne 20. 4. 1998 převzal od D. J. peněžité částky
ve výši 9.000,- Kč a 2.700,- DM (50.193,- Kč), určené na zakoupení osobního
vozidla, vozidlo nezakoupil, peníze nevrátil, použil pro vlastní potřebu a
způsobil tak poškozenému D. J. škodu ve výši 59.193,- Kč,
2) ve V. M., okres Ú. n. O., dne 20. 7. 1998 po ústní dohodě si vypůjčil od V.
K. osobní vozidlo zn. ŠKODA FAVORIT 136L, SPZ PUJ-14-22, za účelem cesty na
dovolenou, vozidlo v dohodnutém termínu nevrátil a prodal v Řecku, čímž
majiteli vozidla Ing. A. K. způsobil škodu ve výši 79.700,- Kč.
Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a
trestného činu křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. se dle soudního
rozhodnutí dopustil tím, že ve V. M., okres Ú. n. O., dne 14. 5. 1998 kolem
21.30 hodin podvodně vylákal ke škodě D. K. 8.500,- Kč a ke škodě P. L. 8.500,-
Kč, když jim slíbil předat 1.000,- DM, toto neučinil a peněžitou částku ve výši
17.000,- Kč použil pro osobní potřebu, poté, když byl téhož dne jmenovanými
upomínán o předání DM nebo vrácení peněz, odešel na Policii ČR, Obvodní
oddělení ve V. M. a zde po zákonném poučení lživě obvinil P. L. a M. N. z
trestného činu loupeže, že jej přepadli v restauraci "Na poště" ve V. M. a
odcizili mu jízdní kolo, mobilní telefon a 1.000,- DM.
Za tyto čtyři trestné činy mu byl uložen podle § 250 odst. 2 tr. zák. úhrnný
trest odnětí svobody v trvání jednoho roku podmíněně odložený na zkušební dobu
5 let. Zároveň byl uznán povinným zaplatit náhradu škody D. J. 59.193,- Kč, D.
K. 8.500,- Kč, P. L. 8.500,- Kč a Ing. A. K. 79.700,- Kč. Se zbytkem nároku byl
poškozený Ing. A. K. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestní
příkaz nabyl právní moci dne 21. 6. 2000.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky ve
lhůtě uvedené v § 272 tr. ř. stížnost pro porušení zákona. Vytkl v ní porušení
zákona v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6, § 314e odst. 1, odst. 2 tr. ř. a §
23 odst. 1, § 31 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zák. ve prospěch obviněného P. Š.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona pak ministr spravedlnosti poukázal
mimo jiné na to, že soud si především měl ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. opatřit
úplný důkazní materiál, zejména spisy o předchozím odsouzení obv. P. Š.,
minimálně pak spis Okresního soudu v Chrudimi, sp. zn. 2 T 130/93, spisy
Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, sp. zn. 2 T 447/93 a sp. zn. 1 T 295/94,
případně spisy Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. Nt 1823/95 a sp. zn. Pp
74/96. Na jejich podkladě a podle výsledků prováděného dokazování pak měl v
rámci hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. učinit závěr i o podmínkách
pro ukládání trestu obv. Š. a o svém dalším procesím postupu při rozhodování.
Při hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu § 3 odst. 4
tr. zák. měl soud vzít zřetel na skutečnost, že obv. P. Š. svým jednáním
způsobil škodu v celkové výši 155.893,- Kč, přičemž s ohledem na to, že se
vyhýbá trestnímu stíhání pobytem v cizině, jde o škodlivý následek, který ani
nehodlá napravit. Po spáchání podvodného jednání vůči D. K. a P. L. se pokusil
odvrátit trestní i majetkové důsledky svého trestného jednání křivým obviněním
P. L. a M. N. z údajného spáchání loupeže, měl tedy v úmyslu jim způsobit další
citelnou újmu na jejich právech. Při hodnocení způsobu provedení činu nemělo
být opomenuto, že se zpronevěry automobilu ke škodě Ing. K. dne 20. 7. 1998
dopustil poté, co proti němu již bylo od 4. 6. 1998 vedeno trestní stíhání pro
jinou, mimo jiné i majetkovou trestnou činnost. Je osobou s výraznými sklony k
protispolečenskému jednání, specielním recidivistou v páchání majetkové trestné
činnosti a předchozí trestní postihy včetně pobytu ve výkonu trestu odnětí
svobody nevedly k jeho nápravě. Míra jeho zavinění je vysoká a pohnutkou ke
spáchání trestných jednání byla snaha po obohacení se, přičemž peníze
spotřebovával převážně na hru na automatech. Při určování výměry trestu ve
smyslu § 31 odst. 1 tr. zák. měl soud zohlednit i obecně přitěžující okolnosti
ve smyslu § 34 písm. i) tr. zák. - spáchání více - celkem čtyř - trestných činů
a ve smyslu § 34 písm. j) tr. zák., neboť obv. P. Š. byl již pro trestné činy
opakovaně odsuzován, nové trestné činnosti se dopustil dokonce ve zkušební
lhůtě po podmíněném propuštění z výkonu dříve uložených nepodmíněných trestů
odnětí svobody, z nichž mu zbývá vykonat 2 roky a téměř 5 měsíců. Polehčující
okolnosti dány nebyly.
Za této situace podle názoru ministra spravedlnosti uložení trestu odnětí
svobody mírně nad spodní hranicí trestní sazby, dané § 250 odst. 2 tr. zák.
dobou 6 měsíců až 3 let, nemůže ve smyslu § 23 odst. 1 tr. zák. přispět k
výchově pachatele k tomu, aby vedl řádný život, nemůže působit výchovně na
ostatní členy společnosti a nemůže přispívat k ochraně společnosti před
pachateli trestných činů. Pro uložení trestu odnětí svobody ve výměře vyšší než
1 rok však soud nemohl rozhodovat formou trestního příkazu podle § 314e odst.
1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Ve věci mělo být nařízeno hlavní líčení. Osoba
pachatele, jeho dosavadní život a okolnosti případu v žádném případě
nenasvědčují tomu, že by účelu trestu mohlo být dosaženo i bez jeho výkonu. Pro
podmíněný odklad výkonu trestu ve smyslu § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. tedy
nebyly dány zákonné podmínky.
Vzhledem ke všem výše popsaným okolnostem ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v uvedeném
rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, stejně jako
obsahově navazující rozhodnutí, a aby dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. ve lhůtě
uvedené v § 272 tr. ř. z podnětu této stížnosti pro porušení zákona správnost
všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i správnost řízení, které mu
předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.
Nejvyšší soud předně zjistil, že přípravné řízení v posuzované trestní věci
proběhlo v souladu se zákonem jako řízení proti uprchlému podle § 302 a
následujících tr. ř., byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné
pochybnosti, právo obviněného na obhajobu bylo plně zachováno, k pochybení
nedošlo ani při právní kvalifikaci správně zjištěného skutkového stavu. Jinak
tomu však bylo při ukládání trestu obviněnému Petru Š.
Je třeba přisvědčit názoru vyslovenému ve stížnosti pro porušení zákona, že při
ukládání trestu odnětí svobody obviněnému P. Š. ve výměře 1 roku nebyla
respektována ustanovení § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák., hovoří o účelu
trestu a jeho výměře. Obviněný P. Š. měl spáchat 4 trestné činy, z nichž 3 byly
majetkového charakteru s celkově způsobenou škodou přesahující 150.000,- Kč,
majetkovou trestnou činnost měl páchat i po sdělení obvinění pro jinou
majetkovou trestnou činnost, trestné činnosti se měl dopouštět ve zkušební
lhůtě po podmíněném propuštění z výkonu dříve uložených trestů odnětí svobody,
pro trestné činy i majetkového charakteru byl v minulosti odsouzen. Všechny
tyto okolnosti zvyšují stupeň nebezpečnosti trestných činů pro společnost
natolik, že svůj účel u obviněného P. Š. nemůže splnit trest odnětí svobody
uložený při dolní hranici trestní sazby § 250 odst. 2 tr. zák.
Dále byl v napadeném trestním příkazu porušen zákon v ustanovení § 58 odst. 1
písm. a) tr. zák., neboť okolnosti případu (opakovaná trestná činnost téhož
druhu páchaná i po sdělení obvinění a výše způsobené škody) i osoba pachatele
(předchozí odsouzení i pro majetkovou trestnou činnost, páchání trestných činů
ve zkušební lhůtě po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody)
neumožňovaly podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody.
Je nepochybné, že posuzovaný výrok o trestu je ve zřejmém nepoměru ke stupni
nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř.,
neboť místo nepodmíněného trestu odnětí svobody byl uložen podmíněný trest
odnětí svobody při dolní hranici zákonné trestní sazby.
Ze shora popsaného je zřejmé, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v
Ústí nad Orlicí byl porušen zákon v ustanoveních § 23 odst. 1, § 31 odst. 1 a §
58 odst. 1 písm. a) tr. zák. Tímto trestním příkazem v řízení mu předcházejícím
byl porušen zákon dále v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť pro
ukládání trestu v souladu se zásadami uvedenými v § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1
tr. zák. bylo nezbytné opatřit jako důkaz všechny trestní spisy týkající se
předchozích odsouzení obviněného P. Š.
Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. za splnění podmínek uvedených v § 272
tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz v celém rozsahu stejně jako všechna
obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad
Orlicí, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž podle §
270 odst. 4 tr. ř. je vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší
soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud
nařídil. V této trestní věci bude nezbytné nařídit hlavní líčení, neboť
opětovnému rozhodnutí trestním příkazem brání ustanovení § 314e odst. 2 písm.
a) tr. ř. - ukládaný trest odnětí svobody nemůže být do jednoho roku, jak
vyplývá ze shora uvedeného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. prosince 2000
Předseda senátu:
JUDr. J. P.