4 Tz 30/2024
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2024 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Marty Ondrušové a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného A. K., proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 7. 12. 2023 č. j. 1 ZT 243/2023-29 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 7. 12. 2023 č. j. 1 ZT 243/2023-29 a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a § 143 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného A. K.
Napadené usnesení se zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Ministr spravedlnosti podal podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného A. K. (dále též jen obviněný) dne 10. 5. 2024 k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 7. 12. 2023 č. j. 1 ZT 243/2023-29, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, KŘ policie Libereckého kraje, Územní odbor Liberec, oddělení hospodářské kriminality (dále též jen policejní orgán) ze dne 29. 11. 2023 č. j. KRPL-66318-42/ TČ-2022-180581, jímž proti výše jmenovanému bylo podle § 160 odst. 1, 5 tr. ř. zahájeno trestní stíhání pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.
2. V odůvodnění svého podání stěžovatel poukázal, že policejním orgánem bylo již usnesením ze dne 12. 9. 2023 pod č. j. KRPL-66318-29/TČ-2022-180581 zahájeno trestní stíhání proti obviněnému pro přečin křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přičemž státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci svým usnesením ze dne 7. 11. 2023 č. j. 1 ZT 243/2023-16 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítla jeho stížnost. V samotném závěru odůvodnění tohoto usnesení státní zástupkyně uvedla své stanovisko, že ze strany obviněného se jednalo o promyšlené a cílené podvodné jednání, i za cenu křivého obvinění pracovnic banky, a že z provedeného prověřování lze mít důvodně za prokázané, že obviněný naplnil všechny znaky trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. a), d) tr. zákoníku a přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
3. V důsledku tohoto stanoviska státní zástupkyně pak bylo rozšířeno trestní stíhání obviněného usnesením policejního orgánu ze dne 29. 11. 2023 č. j. KRPL-66318-42/TČ-2022-180581, podle § 160 odst. 1, 5 tr. ř. o další skutek, který byl kvalifikován jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Proti tomuto usnesení policejního orgánu podal obviněný stížnost, o níž rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci usnesením ze dne 7. 12. 2023 č. j. 1 ZT 243/2023-29 tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítla.
4. V další části odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku stěžovatel poukázal na znění relevantní právní úpravy, konkrétně ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., § 160 odst. 2, 7 tr. ř., § 143 odst. 1 tr. ř. a § 148 odst. 1 tr. ř. Současně konstatoval, že dozorující státní zástupkyně tuto úpravu při svém postupu a rozhodování o podané stížnosti obviněného nerespektovala, čímž porušila zákon v jeho neprospěch. Konkrétní porušení zákona stěžovatel spatřuje v tom, že dozorující státní zástupkyně nepředložila stížnost obviněného nadřízenému státnímu zástupci k rozhodnutí a o podané stížnosti sama rozhodla, ačkoli její vyjádření v závěru odůvodnění usnesení ze dne 7. 11. 2023 č. j. 1 ZT 243/2023-16 lze posoudit jako faktické udělení pokynu policejnímu orgánu ve smyslu dotčeného ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. k rozšíření trestního stíhání obviněného o další skutek, který je nutno kvalifikovat jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Zároveň pak státní zástupkyně o podané stížnosti obviněného rozhodla již dne 7. 12. 2023, ačkoli obviněnému bylo usnesení o zahájení trestního stíhání pro další skutek doručeno až dne 8. 12. 2023, jeho obhájci již dne 29. 11. 2023. Lhůta pro podání stížnosti tudíž začala ve smyslu § 143 odst. 1 tr. ř. běžet až od dne 9. 12. 2023 a její konec připadl na den 11. 12. 2023, kdy teprve mohlo být o stížnosti rozhodováno. Čili v neprospěch obviněného byl porušen zákon i v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť podaná stížnost obviněného byla státní zástupkyní zamítnuta předčasně, a to ještě předtím, než započala běžet lhůta pro její podání. Pochybil ale i policejní orgán, který nevyčkal na doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému a předložil podanou stížnost státní zástupkyni v rozporu s ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. předčasně, tedy před tím, než započala běžet lhůta pro podání stížnosti.
5. Ministr spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 7. 12. 2023 č. j. 1 ZT 243/2023 29 byl porušen zákon v ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného A. K. Poté aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, včetně dalších rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. aby přikázal věc státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, aby ji v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Zároveň vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, pokud k tomu budou splněny zákonné podmínky.
6. K podané stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřil v rámci postupu podle § 274 odst. 5 tr. ř. státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve reprodukoval procesní postup a rozhodnutí policejního orgánu a na něj navazující postup a rozhodnutí o podané stížnosti státní zástupkyně a dospěl k závěru, že v konkrétním případě došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného v tom smyslu a rozsahu, jak je uvedeno ve stížnosti pro porušení zákona. Současně ale vyjádřil určitý nesouhlas či pochybnost o tvrzení stěžovatele, že se v uvedeném případě jednalo o pokyn ze strany státní zástupkyně ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., když se spíš jednalo o její souhlas, podle stejného zákonného ustanovení. Na podporu svého názoru pak poukázal i na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, v nichž byla uvedená problematika řešena. V závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud o podané stížnosti pro porušení zákona rozhodl v souladu s petitem v ní obsaženým.
7. Rovněž obhájce obviněného se k podané stížnosti pro porušení zákona poměrně obsáhle písemně vyjádřil. Nejprve vyjádřil souhlas s jejím podáním a následně se i on věnoval rozboru pojmů pokyn a souhlas, coby úkonů, které v konkrétním případě dozorující státní zástupkyni vylučovaly z rozhodnutí o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o rozšíření jeho trestního stíhání o přečin podvodu. V závěru pak zaujal názor, že ze strany státní zástupkyně se jednalo o pokyn ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť tímto způsobem prezentovala své stanovisko k věci. Jestliže věc následně nepředložila funkčně příslušnému nadřízenému státnímu zástupci k rozhodnutí, ale sama o podané stížnosti obviněného rozhodla, porušila zákon v neprospěch obviněného. Navrhl proto, aby stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti bylo vyhověno. Nad rámec obsahu podané stížnosti pro porušení zákona obhájce obviněného též vyjádřil názor, že dotyčná státní zástupkyně by měla rozhodnout o svém vyloučení z důvodu podjatosti v dané věci s poukazem na znění § 30 odst. 1 tr. ř.
8. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného.
9. Podle § 160 odst. 7 tr. ř. proti usnesení o zahájení trestního stíhání může obviněný podat stížnost.
Podle § 143 odst. 1 tr. ř. se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení; jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho opatrovníku nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.
Podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost není-li důvodná.
10. V posuzovaném případě Nejvyšší soud z obsahu předloženého spisu zjistil, že v rámci svého usnesení ze dne 7. 11. 2023 č. j. 1 ZT 243/2023-16, kterým dozorující státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci zamítla stížnost obviněného proti předchozímu usnesení policejního orgánu, jímž bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro přečin křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. a) tr. zákoníku, v závěru jeho odůvodnění v podstatě instruovala policejní orgán, aby obvinění jmenovaného bylo rozšířeno o přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr.
zákoníku, což se také následně na základě usnesení policejního orgánu ze dne 29. 11. 2023 stalo. Takovýto úkon – (právní stanovisko, názor) dozorující státní zástupkyně namířený vůči policejnímu orgánu lze označit za pokyn ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., nikoli za souhlas. Pokud by se mělo jednat o souhlas, musel by mu předcházet nějaký úkon policejního orgánu, který by bylo možné pokládat svým způsobem za dotaz na státní zástupkyni, např. jestli skutek spáchaný obviněným naplňuje znaky ještě nějakého jiného trestného činu než jen toho, pro nějž již vůči němu trestní stíhání zahájeno bylo.
V usnesení ze dne 12. 9. 2023, jímž bylo policejním orgánem zahájeno trestní stíhání proti obviněnému pro spáchání přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, se však žádný podobný dotaz či žádost o ujištění správnosti právního názoru, že by se mohlo jednat i o přečin podvodu, nenachází. Neobstojí zde ani názor o předchozím souhlasu státní zástupkyně s případnou úvahou policejního orgánu ohledně rozšíření trestního stíhání obviněného o další trestný čin. Jednak nelze v primárním usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného takovou úvahu vůbec zaznamenat a zároveň by takový postup byl v rozporu se zásadou oficiality.
Na rozdíl od pokynu státního zástupce, nemá pouhý jeho souhlas přikazující povahu. V daném případě by tak státní zástupkyně vyslovovala svůj souhlas s něčím, o čem policejní orgán vůbec nedal najevo, že by to hodlal učinit (rozšířit trestní stíhání obviněného o další trestný čin). Bylo by pak sporné, zda by vyslovení takového nevyžádaného či neavizovaného předchozího souhlasu byl policejní orgán povinen bezvýhradně uposlechnout. Je ale nakonec věcí státního zastupitelství, aby si cestou svých interních předpisů upravilo, ve kterých případech se jedná o pokyn státního zástupce, a ve kterých jde o jeho souhlas.
V přezkoumávané věci je však v konečném výsledku zcela lhostejné, jestli úkon státní zástupkyně vůči policejnímu orgánu bude označen za pokyn nebo za souhlas. Podle ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. totiž existuje jak v případě předchozího pokynu, tak i v případě souhlasu dozorujícího státního zástupce jeho povinnost postoupit případnou stížnost obviněného k projednání a rozhodnutí nadřízenému státnímu zástupci.
K tomu je třeba zdůraznit, že uvedené ustanovení trestního řádu má zásadní význam pro zajištění objektivity rozhodování o stížnosti. Státní zástupce, který vykonává dozor nad přípravným řízením a v jeho rámci nad činností jednotlivých policejních orgánů, je zásadně orgánem oprávněným k rozhodnutí o stížnosti podané proti usnesení těchto policejních orgánů. Výjimkou je ale situace, kdy tento státní zástupce sám dal souhlas nebo pokyn k vydání usnesení policejnímu orgánu. V důsledku toho by totiž nemohl zcela nestranným způsobem podanou stížnost přezkoumat a rozhodnout o ní. V těchto případech proto musí být taková stížnost jeho prostřednictvím předložena státnímu zástupci nadřízeného státního zastupitelství, aby o ní rozhodl. Tyto zásady lze bezpochyby vztáhnout i na případ obviněného A. K., přičemž v duchu těchto zásad nebylo státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Liberci postupováno.
11. Pokud jde o další stěžovatelem vytýkané pochybení spočívající v tom, že státní zástupkyně o podané stížnosti proti usnesení policejního orgánu, jímž bylo trestní stíhání obviněného rozšířeno o další trestný čin, rozhodla dříve (7. 12. 2023), než vůbec začala obviněnému běžet zákonná lhůta k podání stížnosti, tak je třeba konstatovat, že k takovému pochybení rovněž došlo, což vyplývá ze znění ustanovení podle § 143 odst. 1 tr. ř. v konfrontaci s datem, kdy bylo usnesení policejního orgánu o rozšíření trestního stíhání o další trestný čin obviněnému doručeno (8.
12. 2023). V této souvislosti není podstatné, že totéž usnesení policejního orgánu bylo obhájci obviněného doručeno do datové schránky již dne 29. 11. 2023. Ten zřejmě z procesní opatrnosti adresoval písemnou stížnost proti předmětnému usnesení policejního orgánu o rozšíření obvinění K. již dne 30. 11. 2023. Z předloženého spisu ovšem nelze zjistit, v jaké podobě a kterého dne byl spisový materiál policejním orgánem dozorující státní zástupkyni předložen se stížností formulovanou obhájcem obviněného.
Je každopádně jasné, že tomu muselo být dříve, než bylo usnesení o rozšíření trestního stíhání doručeno obviněnému, jelikož státní zástupkyně stížnost zamítla již dne 7. 12. 2023. V tomto ohledu tak nesporně pochybil policejní orgán, jestliže nevyčkal v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. až bude předmětné usnesení doručeno též obviněnému, tomu uplyne třídenní lhůta k případnému podání stížnosti, což nelze nikdy vyloučit ani v případě, že obviněný má obhájce a ten již stížnost podal, a teprve poté měl spis předložit dozorující státní zástupkyni.
12. Proto s ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 7. 12. 2023 č. j. 1 ZT 243/2023-29 a v řízení, které jeho vydání předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a § 143 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného A. K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak bylo napadené usnesení zrušeno, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem k této změně pozbyla svého podkladu. Věc potom byla podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázána státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, což znamená, že o stížnosti obviněného proti předmětnému usnesení o rozšíření trestního stíhání jeho osoby bude muset být nově rozhodnuto.
Pokud jde o ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., tak v něm porušení zákona vysloveno nebylo, jelikož v souladu s obsahem podané stížnosti pro porušení zákona nebyla a ani nemohla být zkoumána otázka správnosti samotného zamítnutí stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o rozšíření jeho trestního stíhání. V tom je také odpověď na pasáž ve vyjádření obhájce obviněného, v níž se zmiňuje o podjatosti státní zástupkyně a o vhodnosti jejího vyloučení z dalšího řízení. Jelikož ministr spravedlnosti svoji stížnost pro porušení zákona nezaměřil proti případné věcné nesprávnosti usnesení policejního orgánu o rozšíření trestního stíhání obviněného o další trestný čin, nemohlo být jakkoli posuzováno ani navazující zamítavé usnesení dozorující státní zástupkyně, a to již vůbec ne z důvodů naznačených obhájcem obviněného ve zmíněné pasáži vyjádření. Nejvyšší soud pouze nad rámec posuzované problematiky v dané souvislosti upozorňuje, že vyjádření právního názoru, a to případně i nesprávného, nemůže být samo o sobě důvodem ke konstatování, že dotyčný státní zástupce má poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, atd. (viz § 30 odst. 1 tr. ř.).
13. O podané stížnosti pro porušení zákona bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto v souladu s ustanovením § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 6. 2024
JUDr. František Hrabec předseda senátu