4 Tz 32/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22.
září 2010 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců
JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou
podala ministryně spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněných J. M.
a J. F., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v
Pardubicích ze dne 30. 9. 2009 sp. zn. 14 To 216/2009, v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 186/2008 a rozhodl podle §
268 odst. 2 tr. ř. t a k t o :
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 30. 9.
2009 sp. zn. 14 To 216/2009 b y l p o r u š e n z á k o n v
ustanoveních § 254 odst. 1, odst. 2, § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 a
§ 259 odst. 3 tr. ř. ve prospěch obviněných J. M. a J. F.
Ministryně spravedlnosti podala podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro
porušení zákona v neprospěch obviněných J. M. a J. F., proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 30. 9. 2009 sp. zn. 14 To
216/2009, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí
nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 186/2008.
Stěžovatelka poukázala na to, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze
dne 18. 5. 2009 sp. zn. 2 T 186/2008 (bod 1/ výroku o vině) byl obviněný J. M.
(spolu s obviněným T. P., jehož se tato stížnost pro porušení zákona netýká)
uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr.
zák., jehož se dopustil společně s obviněným P. tím, že v době od 17.00 hodin
dne 25. 2. 2008 do 5.10 hodin dne 26. 2. 2008 v Č. V., okr. Ú. n. O., po
předchozí dohodě po vypáčení dveří vnikli do prodejny v domě a odcizili zde
finanční hotovost ve výši 5.500,- Kč, cigarety, tabák, zapalovače, různé
potraviny a alkohol v celkové hodnotě 16.538,- Kč a na zařízení prodejny
způsobili škodu ve výši 2.110,- Kč, vše ke škodě D. Z., přičemž obviněný M. byl
rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 7. 2007 č. j. 3 Tm 33/2007-114
odsouzen za trestný čin krádeže.
Za tento trestný čin byl obviněnému M. uložen podle § 247 odst. 1 tr. zák.
trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a
§ 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let.
Adhezní výrok v souvislosti s tímto skutkem učiněn nebyl.
Týmž rozsudkem (bod 2/ výroku o vině) byl obviněný J. F. (spolu s obviněnými S.
Z. a J. L., jichž se tato stížnost pro porušení zákona netýká) uznán vinným
trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., jehož se
dopustil společně s obviněnými Z. a L. tím, že v době od 16.00 hodin dne 17. 6.
2008 do 6.45 hodin dne 18. 6. 2008 v K., okr. Ú. n. O., v ulici H. po vypáčení
visacího zámku a rozbití skleněné výplně okna vnikli do garáže a provozovny
klempířské dílny v domě, kde následně vypáčili dveře do kanceláře a odcizili
zde elektrickou pilu zn. Narex EPR3, akuvrtačku zn. Narex ASV-14, příklepovou
vrtačku zn. Bosch PBH220RE, úhlovou brusku zn. Ferm Fag-125/950 a elektrický
kabel, vše v celkové hodnotě 9.490,- Kč ke škodě K. F., dále zde odcizili
prázdnou tašku na nářadí, brašnu s nářadím, měděné háky a visací zámek v
celkové hodnotě 2.630,- Kč, a na zařízení dílny způsobili škodu ve výši 260,-
Kč, a to ke škodě provozovatelů dílny K. F., K. P. a Z. Z., přičemž obviněný F.
byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 27. 9. 2007 č. j. 1 Tm
26/2007-152 odsouzen za trestný čin krádeže.
Za tento trestný čin byl obviněnému F. podle § 247 odst. 1 tr. zák. uložen
trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a
§ 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let.
Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození K. F., K. P. a Z. Z. odkázáni se
svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudek též obsahuje rozhodnutí ohledně dalšího skutku (bod 3/ výroku o vině),
spáchaného obviněným S. Z. samotným, toho se však tato stížnost pro porušení
zákona netýká.
Proti výše citovanému rozsudku podala v zákonem stanovené lhůtě odvolání pouze
státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí, jenž je
zaměřila výlučně v neprospěch obviněných J. M. a J. F., a to do výroků o
uložených trestech, přičemž se domáhala jejich citelnějšího postihu, tedy
uložení již nepodmíněných trestů odnětí svobody.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 30.
9. 2009 sp. zn. 14 To 216/2009 byl napadený rozsudek nalézacího soudu k
odvolání státní zástupkyně podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř.
zrušen ohledně obviněného J. F. v celém rozsahu, tedy ve výrocích o vině a
trestu i v adhezním výroku, ohledně obviněného J. M. ve výroku o trestu.
Odvolací soud současně podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve zrušené části znovu sám ve
věci rozhodl, a to tak, že obviněného J. F. uznal vinným trestným činem krádeže
podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., jehož se dopustil společně s
obviněným Z. a L. tím, že v době od 16.00 hodin dne 17. 6. 2008 do 6.45 hodin
dne 18. 6. 2008 v K., okr. Ú. n. O., v ulici H. po vypáčení visacího zámku a
rozbití skleněné výplně okna vnikli do garáže a provozovny klempířské dílny v
domě, kde následně vypáčili dveře do kanceláře a odcizili zde elektrickou pilu
zn. Narex EPR3, akuvrtačku zn. Narex ASV-14, příklepovou vrtačku zn. Bosch
PBH220RE, úhlovou brusku zn. Ferm Fag-125/950 a elektrický kabel, vše v celkové
hodnotě 9.490,- Kč ke škodě K. F., dále zde odcizili prázdnou tašku na nářadí,
brašnu s nářadím, měděné háky a visací zámek v celkové hodnotě 2.630,- Kč, a
na zařízení dílny způsobili škodu ve výši 260,- Kč, a to ke škodě provozovatelů
dílny K. F., K. P. a Z. Z. Z popisu skutku byl tedy vypuštěn údaj o jeho
předchozím odsouzení ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod
sp. zn. 1 Tm 26/2007 a v návaznosti na to skutek nebyl právně kvalifikován
také podle písm. e) odst. 1 § 247 tr. zák., přičemž odvolací soud tomuto
obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Poškození K. F., K. P. a Z.
Z. byli ve vztahu k obviněnému F. se svými nároky na náhradu škody podle § 229
odst. 1 tr. ř. opětovně odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněnému J. M., ohledně něhož zůstal výrok o vině nedotčen, odvolací soud
uložil trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně
odložen na zkušební dobu v trvání 2 let a 6 měsíců.
Ministryně spravedlnosti je toho názoru, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci
Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 30. 9. 2009 sp. zn. 14 To 216/2009 byl
porušen zákon v ustanovení § 254 odst. 1, 2, § 258 odst. 1 písm. b), d), e),
odst. 2 a § 259 odst. 3 tr. ř., a to ve prospěch obviněných J. M. a J. F.
Poukázala přitom na znění těchto ustanovení trestního řádu a namítla, že
odvolací soud je striktně nerespektoval. Uvedla, že odvolací soud je vázán
obsahem odvolání, resp. specifikací v něm vytýkaných vad rozsudku soudu prvního
stupně. V tomto smyslu pak přezkoumává nejen rozsudečný výrok odvoláním
výslovně napadený, nýbrž i výroky, na něž napadený výrok navazuje. I zde ale
platí, že tak činí z hlediska v odvolání vytýkaných vad.
Odvoláním státního zástupce byly napadeny toliko výroky o trestu, týkající se
obviněných F. a M., přičemž odvolání bylo zaměřeno v jejich neprospěch s tím,
že rozsudku soudu prvního stupně bylo vytýkáno, že jim uložil pouze podmíněné
tresty odnětí svobody a nikoli tresty nepodmíněné. Za této situace tedy měl
odvolací soud přezkoumat napadené rozsudečné výroky pouze z toho hlediska, zda
odvolání státního zástupce je či není důvodné, a pokud by je shledal
nedůvodným, měl je podle § 256 tr. ř. zamítnout. Nebyl však oprávněn na jeho
podkladě rozsudek rušit a sám znovu rozhodovat ve prospěch obviněných (u
obviněného F. se tak stalo ve výrocích o vině i trestu, u obviněného M. pouze
ve výroku o trestu).
V závěru stížnosti pro porušení zákona pak ministryně spravedlnosti navrhla,
aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského
soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 30. 9. 2009 sp. zn. 14 To
216/2009 byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1, 2, § 258 odst. 1 písm.
b), d), e), odst. 2 tr. ř. a § 259 odst. 3 tr. ř., a to ve prospěch obviněných
J. M. a J. F.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost
těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v
rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí
předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Z přezkoumávaného trestního spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp.
zn. 2 T 186/2008, konkrétně z protokolu o hlavním líčení,
vyplývá, že po vyhlášení rozsudku okresním soudem v hlavním líčení dne 18. 5.
2009 a po poučení o opravných prostředcích si obvinění J. M. a J. F., stejně
jako přítomný státní zástupce, ponechali k dispozici zákonnou lhůtu k
vyjádření. Po doručení písemného vyhotovení rozsudku v zákonné osmidenní lhůtě
proti němu podal odvolání pouze státní zástupce Okresního státního
zastupitelství v Ústí nad Orlicí, které směřoval v neprospěch obviněných J. M.
a J. F., a to výhradně proti výroku o uložených trestech, které podle obsahu
podaného odvolání u obou obviněných pokládal za nepřiměřeně mírné a požadoval
uložení trestů nepodmíněných. Spis byl poté s předkládací zprávou postoupen
Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, k rozhodnutí o podaném
odvolání státního zástupce.
Krajský soud předmětné odvolání projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30.
9. 2009 a z jeho podnětu pak ve svém rozsudku sp. zn. 14 To 216/2009 provedl
výše zmíněné změny ve prospěch obviněných, konkrétně ve výroku o vině a trestu
u obviněného F. a ve výroku o trestu u obviněného M. Odvolací soud v odůvodnění
svého rozhodnutí pak mj. uvádí, že odvolání státního zástupce neshledal
důvodným ve smyslu navrhovaných změn, ale zjistil pochybení v neprospěch
obviněných, která bylo třeba napravit. V další části odůvodnění rozsudku pak
uvádí argumenty, podle nichž byl obviněný F. nesprávně uznán vinným trestným
činem krádeže též podle písm. e) § 247 odst. 1 tr. zák. a tím je nesprávný též
výrok o trestu, konkrétně délka zkušební doby podmíněného odsouzení. Ke
stejnému pochybení ohledně stanovení délky zkušební doby podmíněného odsouzení
pak došlo i u obviněného M. Krajský soud proto uvedená pochybení, k nimž došlo
u jmenovaných obviněných v rozsudku soudu prvního stupně, k odvolání státního
zástupce, byť bylo podáno v neprospěch obviněných, napravil svým vlastním
rozhodnutím.
Podle § 254 odst. 1 tr. ř., nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud
odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch
oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost
postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám,
které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na
správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle odst. 2 tohoto ustanovení trestního řádu platí, že mají-li vytýkané vady
svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání,
přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání
napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat
odvolání.
Podle § 258 odst. 1 tr. ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek (mimo jiné)
také
b) pro vady rozsudku, zejména pro nejasnost nebo neúplnost jeho skutkových
zjištění týkajících se přezkoumávané části rozsudku, nebo proto, že se ohledně
takové části soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí,
d) bylo-li v přezkoumávané části rozsudku porušeno ustanovení trestního zákona,
e) je-li uložený trest v přezkoumávané části rozsudku nepřiměřený.
Podle § 258 odst. 2 tr. ř. jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze
ji oddělit od ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-
li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o
trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
Podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud,
jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl
v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených
před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od
skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení
a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v
hlavním líčení, nebo
b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.
V prvé řadě je nutné zdůraznit, že novela trestního řádu provedená zák.
č. 265/2001 Sb. opustila tzv. revizní princip, který se až do jejího přijetí
dominantně uplatňoval v řízení o odvolání a podle něhož soud druhého
stupně musel přezkoumat všechny výroky napadeného rozsudku, proti nimž mohl
odvolatel podat odvolání, správnost každého výroku z hlediska všech v úvahu
přicházejících vad skutkových i právních, a to jak hmotněprávních, tak
procesněprávních, a řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, z hlediska
případných vad, jež mohly způsobit, že některý výrok je nesprávný nebo chybí.
Citovaná novela přitom vycházela z toho, že státní zástupce jako veřejný
žalobce má v trestním řízení v souladu se svým ústavním a zákonným zakotvením
hájit veřejný zájem. Rovněž obviněný, pokud podá odvolání, má právo sám zvolit
způsob své obhajoby. Podobně je tomu u ostatních osob oprávněných brojit proti
rozsudku nebo některé jeho části. Opravné řízení je ovládáno dispoziční
zásadou, tzn. nemůže dojít k přezkoumání věci, aniž by byl podán opravný
prostředek z vůle oprávněných osob. V zásadě proto není důvodu, aby odvolací
soud tato hlediska nerespektoval a bez ohledu na obsah podaných odvolání vždy
přezkoumával celé rozhodnutí a celé předcházející řízení před soudem prvního
stupně, a to z hlediska všech vad přicházejících v úvahu (tedy např. pokud
některá ze stran podá odvolání pouze proti výroku o trestu, automaticky
přezkoumával i celý výrok o vině).
Odvolací řízení se tedy nadále řídí principem vázanosti odvolacího
soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými vadami. Tento princip je však
modifikován (rozšířen) tak, že odvolací soud má povinnost v konkrétním případě
jít nad rámec výroků nebo vad vymezených v odvolání, aby odvolatel nebyl
poškozen neznalostí práva a aby jinak důvodně a správně vymezené vady rozsudku
neznamenaly pro formální překážky nemožnost jejich odstranění. Uvedené obecné
vymezení obsahu a rozsahu přezkoumávání rozsudku v odvolacím řízení je tedy
rozšířeno tam, kde je třeba respektovat obsahovou (věcnou) souvislost
jednotlivých částí napadeného rozsudku, protože výroky odvoláním
napadené a nenapadené mohou mít takovou vzájemnou návaznost, že
vada jednoho z nich ovlivňuje správnost i výroku jiného. Tím se zároveň
odvolateli zaručuje dostatečně efektivní využití odvolacího práva i v
případech, jestliže se mu nepodařilo v odvolání dostatečně vystihnout všechny
souvislosti a důsledky jinak správně a důvodně vytýkaných vad. V odvolání totiž
postačí správně vymezit všechny napadené výroky, protože pak jsou přezkoumávány
z hlediska všech vad, které mohly způsobit jejich nesprávnost, anebo postačí
náležitě konkretizovat všechny vytýkané vady, neboť pak jsou přezkoumávány i
jiné než odvoláním napadené výroky, jestliže v nich má vytýkaná vada původ.
Alespoň jeden výrok napadeného rozsudku a jednu vytýkanou vadu je však nutno v
odvolání vždy vymezit, protože jde o nezbytné obsahové
náležitosti (§ 249 odst. 1 tr. ř.), jejichž nesplnění vede k odmítnutí odvolání
(§ 253 odst. 3 tr. ř.).
Rozsah přezkumné povinnosti odvolacího soudu je tak i nadále omezen
osobou odvolatele a od ní odvozeným právem napadat jednotlivé výroky rozsudku a
předchozí řízení. Odvolací soud však přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen
ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel odvolání skutečně podal, a
správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Jiné výroky a jim
předcházející řízení přezkoumat zásadně nesmí, i když by šlo o výroky,
proti nimž odvolatel odvolání podat mohl, lež neučinil tak, pokud ovšem
nejde o výjimky podle § 254 odst. 2 a 3 tr. ř.
Proto si odvolací soud musí před rozhodnutím o odvolání vyjasnit,
zda byl odvoláním napaden celý rozsudek či pouze jeho část, a podle toho
vymezit rozsah své přezkumné povinnosti. Oddělitelným výrokem je takový výrok,
který lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i
samostatně zrušit (§ 258 odst. 2 tr. ř.), tedy např. výrok o trestu,
o náhradě škody či o ochranném opatření. Oddělitelným však bude i jednotlivý
výrok o vině tam, kde ve společném řízení je rozhodnuto o více skutcích.
Vzhledem k procesnímu pojetí dílčích útoků pokračování v trestném činu (§ 89
odst. 3 tr. zák.) jako samostatných skutků (§ 12 odst. 12 tr. ř.) není
vyloučena možnost postupného, a tedy odděleného projednávání jednotlivých
dílčích útoků.
Odvolací soud je vázán v přezkumné činnosti zásadně tím, který výrok
rozsudku odvolatel napadl a jaké vady v jeho rámci vytýká. Toto výchozí
vymezení (a omezení) přezkumné pravomoci odvolacího soudu ve vztahu k napadeným
výrokům však rozšiřuje ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř., a to pro případy, když
vada, která je vytýkána napadenému výroku rozsudku, má svůj původ v jiném
výroku, který nebyl napaden odvoláním. Pak musí odvolací soud přezkoumat i
tento jiný (odvoláním nenapadený) výrok za předpokladu, že odvolatel mohl též
proti němu podat odvolání, i když tak neučinil.
Dalším výrokem, který není odvoláním napaden, se zabývá jen v případě,
že v přezkoumávaném výroku skutečně zjistí vytýkanou vadu, jež má původ v jiném
výroku, než který byl napaden odvoláním, a za předpokladu, že odvolatel mohl i
proti tomuto výroku podat odvolání, byť tak neučinil. Bylo by vybočením z
principu vázanosti soudu obsahem podaného odvolání, kdyby odvolací soud
přezkoumával navazující (nenapadený) výrok rozsudku přímo bez dalšího a
zjišťoval existenci případných vad tohoto výroku či předcházejícího řízení.
Podmínkou přezkoumání nenapadeného výroku je právě vada zjištěná ve výroku
napadeném, která spojuje svým původem oba výroky.
( Viz. Pavel Šámal a kol., Trestní řád, komentář 6. vydání. Praha:
C. H. Beck, 2008, str. 1985 – 1986, 1991 – 1992 ).
Z toho co bylo shora uvedeno je zřejmé, že Krajský soud v Hradci
Králové, pobočka v Pardubicích, pokud se na podkladě podaného odvolání
státního zástupce zabýval výrokem o vině v rozsudku soudu prvního
stupně a tento v případě obviněného F. podrobil revizi v tom smyslu, že jej
zrušil a vyslovil jej znovu v podobě příznivější pro obviněného, překročil v
daném případě svoji přezkumnou povinnost vyplývající z ustanovení § 254 odst.
1, odst. 2 tr. ř. Je tomu tak proto, že odvolací řízení bylo vyvoláno výhradně
z podnětu státního zástupce, který podal odvolání v neprospěch obviněných M. a
F., a to pouze do výroku o uložených trestech. Odvolací soud se tak měl zabývat
výhradně oddělitelnými výroky o trestech, které byly jmenovaným obviněným
uloženy soudem prvního stupně, a to z pohledu oprávněnosti námitek vznesených
státním zástupcem.
Obviněnému F. byl trest odnětí svobody uložen v rámci trestní sazby
trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. (v délce 6 měsíců), jehož
výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu, což odvolací soud vyhodnotil
jako správné rozhodnutí, a nebyl zde tudíž důvod přihlížet k jakékoli případné
vadě ve výroku o vině, která neměla současně vliv na správnost výroku o trestu,
ve smyslu státním zástupcem podaného odvolání. Čili jinými slovy řečeno,
odvolací soud mohl v projednávaném případě přihlížet pouze k takové vadě výroku
o vině, která by zapříčinila, že soudem prvního stupně bylo rozhodnuto pro
obviněného příznivěji, než tomu správně a v souladu se zákonem mělo být. Tedy
změnit rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o vině bylo možné pouze ve
smyslu odvolání podaného státním zástupcem v neprospěch obviněného, jelikož
výrok o trestu (který byl odvoláním napaden) navazuje na výrok o vině (který
odvoláním napaden nebyl), proti němuž státní zástupce je oprávněn též podat
odvolání v neprospěch obviněného.
Závěr Nejvyššího soudu je proto takový, že vzhledem ke zjištění
krajského soudu, že výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně netrpí vadami,
které by zapříčinily jeho příznivější znění pro obviněné, v jejichž neprospěch
bylo odvolání státním zástupcem podáno, nebyl oprávněn se jinými případnými
vadami výroku o vině zabývat. To pak zároveň znamená, že nebyl ani oprávněn
zrušit v rozsudku okresního soudu výrok o vině ohledně obviněného F. z důvodů
uvedených v § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. a sám podle § 259 odst. 3 tr.
ř. nově o vině tohoto obviněného rozhodnout způsobem pro obviněného
příznivějším.
Významově obdobný závěr pak lze učinit i ve vztahu k výrokům o
uložených trestech obviněným M. a F. Ty jim byly soudem prvního stupně uloženy
shodně v trvání 6 měsíců, tedy v rámci trestní sazby trestného činu krádeže
podle § 247 odst. 1 tr. zák., jímž byli oba uznáni vinnými, přičemž výkon
uložených trestů odnětí svobody jim byl oběma podmíněně odložen na zkušební
dobu v trvání 4 let, čili rovněž v souladu s platnou právní úpravou (viz § 59
odst. 1 tr. zák.). Nebyl zde proto na základě podaného odvolání státního
zástupce žádný důvod činit jakékoli úvahy směrem ke zmírnění uložených trestů.
Naopak, veškeré úvahy odvolacího soudu se měly zaměřit na případnou důvodnost
námitek odvolatele, tedy na to, zda by tresty uložené obviněným měly být
zpřísněny. Pokud odvolací soud neshledal odvolání státního zástupce důvodným,
měl jedinou možnost, a to zamítnout je podle § 256 tr. ř., a nikoli
postupovat podle § 258 odst. 1 písm. e) a § 259 odst. 3 tr. ř. a obviněným
uložit tresty mírnější, byť pouze pokud jde o délku zkušební doby podmíněného
odsouzení.
Protože Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích výše
uvedeným způsobem naznačeným Nejvyšším soudem nepostupoval a rozhodl o odvolání
státního zástupce tak, jak to vyplývá z jeho rozsudku ze dne 30. 9. 2009 sp.
zn. 14 To 216/2009, Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že tímto
stížností pro porušení zákona napadeným rozhodnutím porušil zákon ve prospěch
obviněných J. M. a J. F. v ustanoveních § 254 odst. 1, odst. 2, § 258 odst. 1
písm. b), d), e), odst. 2 a § 259 odst. 3 tr. ř.
Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona ve
prospěch obviněných, rozhodl pouze tzv. akademickým výrokem, aniž by zrušil
napadené rozhodnutí nebo jemu předcházející řízení, jelikož takový postup podle
dikce ustanovení § 269 odst. 2 tr. ř. a násl. nepřicházel v úvahu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec