4 Tz 35/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. dubna 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. Č., proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10.10. 2005, sp. zn. 8 T 48/98, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 8 T 48/98, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 72 odst. 4 tr. zák. v neprospěch obviněného P. Č.
Napadené usnesení s e z r u š u j e.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Hradci Králové s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 8 T 48/98, byl obviněný P. Č. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 15. 12. 1997 kolem 3.00 hod. v herně U A. v J. v silně podnapilém stavu fyzicky napadl obsluhu této herny V. B., v úmyslu ji usmrtit a zmocnit se tržby herny, když ji náhle zákeřně zezadu bodl kuchyňským nožem s délkou čepele 13 cm do zad, intenzívně jmenovanou rdousil rukama přiloženýma na její krk a dále ji fyzicky napadal až do doby, kdy tato začala předstírat smrt, poté do nehybně ležící poškozené kopl a z herny odcizil tržbu herny, tržbu z výherních automatů, včetně mincí do zásobníku do hracích automatů v celkové výši nejméně 24.000,- Kč na hotovosti ke škodě majitele firmy P. H., poškozené V. B. odcizil kožený batoh s osobními věcmi v celkové hodnotě ve výši cca 2.000,- Kč, přičemž popsaným fyzickým útokem této poškozené způsobil zejména bodnou ránu zad vpravo v blízkosti páteře, pronikající do pohrudniční dutiny, s vniknutím vzduchu a krvácením do pohrudniční dutiny vpravo, se smrštěním pravé plíce a dechovými obtížemi, jakož i zhmoždění měkkých tkání krku a drobná poranění horních i dolních končetin, s dobou hospitalizace do 22. 12. 1997 a následným léčením a pracovní neschopností do 1. 3. 1998, když k usmrcení poškozené nedošlo jen náhodou a dále i díky její obraně a použité lsti. Za to byl obviněnému P. Č. podle § 219 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti let. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu bylo podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. uloženo ochranné ústavní protialkoholní léčení. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit Zdravotní pojišťovně MV, pobočce H. K., škodu ve výši 7.647,- Kč, České kooperativě, pojišťovně, a. s., škodu ve výši 8.703,- Kč a P. H., ve výši 6.641,- Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 23. 10. 1998.
Na základě žádosti obviněného ze dne 15. 9. 2004 Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 8 T 48/98, rozhodl podle § 72 odst. 4 tr. zák. tak, že se mění ochranné léčení psychiatrické ve formě ústavní uložené obviněnému výše citovaným rozsudkem téhož soudu ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 8 T 48/98, na ochranné léčení psychiatrické ve formě ambulantní. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 10. 2005.
Proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 8 T 48/98, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. Č. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 72 odst. 4 tr. zák. ve vztahu k ustanovení § 351a, § 2 odst. 5 tr. ř.
Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku upozornil na skutečnost, že celé řízení ohledně návrhu obviněného P. Č. na změnu uložené ochranné protialkoholní léčby z ústavní formy na formu ambulantní bylo vedeno jako řízení o přeměně ochranného psychiatrického léčení z ústavní formy na formu ambulantní. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 10. 10. 2005 vyplývá, že napadené usnesení bylo Krajským soudem v Hradci Králové ve veřejném zasedání nesprávně vyhlášeno, stejná chyba byla i ve výroku a v odůvodnění napadeného usnesení. Jak stěžovatel dále uvedl, tuto nesprávnost nelze odstranit aplikací ustanovení § 131 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 138 tr. ř. formou opravy vyhotovení a opisů zmíněného usnesení, neboť ze strany soudu došlo již k chybnému vyhlášení tohoto usnesení v rámci konaného veřejného zasedání.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 8 T 48/98, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. Č. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. nebo § 271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení § 72 odst. 4 tr. zák. jestliže je ukládán trest odnětí svobody, ochranné léčení se zpravidla začíná po nástupu výkonu trestu ve věznici. V ostatních případech se ochranné léčení vykonává zpravidla v léčebném zařízení. Lze-li však vzhledem k povaze choroby a léčebným možnostem očekávat, že účel splní i léčení ambulantní, může soud nařídit i tento způsob léčby, popřípadě ústavní léčení změnit dodatečně na léčení ambulantní nebo naopak. Nepostačí-li délka výkonu trestu odnětí svobody ve věznici ke splnění účelu léčení, soud může rozhodnout o jeho pokračování v léčebném nebo ambulantním zařízení.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 T 48/98 vyplývá, že dne 10. 10. 2005 proběhlo veřejné zasedání, kde předmětem jednání byla změna ústavní protialkoholní léčby. Z obsahu výše uvedeného trestního spisu, konkrétně z protokolu o veřejném zasedání ze dne 10. 10. 2005 dále vyplývá, že bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo podle § 72 odst. 4 tr. zák. změněno ochranné léčení psychiatrické ve formě ústavní uložené obviněnému rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 8 T 48/98, na ochranné léčení psychiatrické ve formě ambulantní. Rovněž z výrokové části i odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o přeměně ochranného léčení psychiatrického ve formě ústavní na ochranné léčení psychiatrické ve formě ambulantní.
Vzhledem k tomu, že písemné vyhotovení usnesení bylo ve shodě s obsahem usnesení, jak bylo vyhlášeno, nepřicházel v úvahu postup podle § 131 tr. ř. a tento nedostatek bylo v daném případě možné napravit jen v řízení o stížnosti pro porušení zákona. Podle ustanovení § 131 odst. 1 tr. ř. předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech, tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně. Ustanovení § 131 tr. ř. se podle § 138 tr. ř. přiměřeně užije též na opravu vyhotovení usnesení. Oprava vyhotovení nebo opisu usnesení se může týkat kterékoliv jeho části, tzn. jak výroku, tak i odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Rozhodujícím kritériem je soulad s rozhodnutím tak, jak bylo vyhlášeno, nelze proto opravou odstraňovat věcné či procesní nedostatky, k nimž došlo ve vyhlášeném rozhodnutí, ani nesoulad mezi rozhodnutím, jak bylo usneseno v poradě senátu, a jeho vyhlášením.
Nejvyšší soud konstatoval, že v posuzovaném případě došlo k pochybení Krajského soudu v Hradci Králové, když místo usnesení o změně ochranného léčení protialkoholního ve formě ústavní na ochranné léčení protialkoholní ve formě ambulantní, vyhlásil usnesení, kterým rozhodl podle § 72 odst. 4 tr. zák. tak, že se mění ochranné léčení psychiatrické ve formě ústavní uložené obviněnému rozsudkem téhož soudu ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 8 T 48/98, na ochranné léčení psychiatrické ve formě ambulantní. Toto pochybení se pak projevilo i v písemném vyhotovení usnesení, když ve výrokové části i v odůvodnění bylo uvedeno, že se podle § 72 odst. 4 tr. zák. mění ochranné léčení psychiatrické ve formě ústavní uložené obviněnému P. Č. rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 8 T 48/98, na ochranné léčení psychiatrické ve formě ambulantní.
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 8 T 48/98, byl porušen zákon v ustanoveních § 72 odst. 4 tr. zák. v neprospěch obviněného P. Č. Nejvyšší soud dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného P. Č., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. J. P.