4 Tz 37/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 12. června
2002 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr.
Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou
podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné Z. S., proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2001, sp. zn. 6 To 117/2001, a
podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř.
rozhodl t a k t o :
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2001, sp. zn. 6 To
117/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1
tr. ř. , § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 a § 259 odst. 3 tr. ř. (ve znění
platném do 31. 12. 2001), a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2
odst. 5, odst. 6 tr. ř. (ve znění platném do 31. 12. 2001) v neprospěch
obviněné Z. S.
Napadený rozsudek se z r u š u j e .
Zrušuje se též rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově ze
dne 30. 1. 2001, sp. zn. 18 T 114/99, jakož i všechna další rozhodnutí, jež na
zrušené rozsudky obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Bruntále, pobočka v Krnově se p ř i k a z u j e ,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněná Z. S. byla rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. 1. 2001,
sp. zn.18 T 114/99, uznána vinnou trestným činem poškozování cizí věci podle §
257 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustila tím, že v době od 24. 10. 1998 do 25.
10. 1998 na ulici K. Č. v K., okres B., požádala J. P. a Š. K., aby z prostor
domu č. 89 odvezli kovové materiály na něm se nacházející s tím, že se jedná o
její věci určené k likvidaci, ačkoli se ve skutečnosti jednalo o majetek firmy
E., a. r. K., takže do sběrny druhotných surovin vyvezli z majetku firmy
nejméně souřadnicový zapisovač ZEPARIX 40 v hodnotě 6 349,- Kč, zahradní
lavičku v hodnotě 150,- Kč, montážní rozvaděče RK v hodnotě 1 200,- Kč, čímž
jmenované firmě způsobila škodu ve výši nejméně 8 199,- Kč. Za to jí byl uložen
trest obecně prospěšných prací ve výměře sto padesáti hodin. Podle § 228
odst. 1 tr. ř. byla obviněná zavázána k povinnosti zaplatit na náhradě škody
poškozenému E., a. r. K., M. G. 66 částku 8 199,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr.
ř. byl týž poškozený odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve
věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku podali odvolání státní zástupce a obviněná. Krajský soud v
Ostravě rozsudkem ze dne 10. 5. 2001, sp. zn. 6 To 117/2001, z podnětu odvolání
obviněné rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. v
napadeném rozsudku zrušil výrok o trestu a sám nově podle § 259 odst. 3 tr. ř.
rozhodl tak, že obviněné uložil trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
Výkon tohoto trestu podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák.
podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Odvolání státního
zástupce bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2001, sp. zn. 6 To
117/2001, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch
obviněné Z. S. a namítal, že citovaným rozsudkem byl porušen zákon v
ustanoveních § 254 odst. 1 tr. ř., § 258 odst. 1 písm. a), d) tr. ř. a v řízení
mu předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch
obviněné Z. S.
Byť obviněná ve svém odvolání uvedla řadu konkrétních tvrzení, jimiž
argumentaci rozsudku soudu I. stupně zpochybňovala či vyvracela, nelze z
odůvodnění rozhodnutí soudu II. stupně zjistit, jak se s jednotlivými argumenty
vypořádal. Odvolací soud se spokojil s tvrzením, že vina obviněné byla
spolehlivě prokázána, a to z výpovědí osmi jmenovitě uvedených svědků. Podle
názoru odvolacího soudu výše škody byla dostatečně objektivizována poškozenou
společností, odvezené věci byly nalezeny ve sběrně druhotných surovin a pro
vinu obviněné S. svědčí i fotodokumentace pořízená nalézacím soudem.
Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona argumentaci soudu II.
stupně napadá pro její nesprávnost. Především nikdo ze slyšených svědků, vyjma
svědka M., nepotvrdil, že do sběrny druhotných surovin byly odvezeny věci z
majetku poškozené společnosti, které jsou uvedeny ve výroku skutkové věty
rozsudku soudu I. stupně.Vedle toho, že mezi obviněnou Z. S. a svědkem M.
nejsou dobré vztahy, nelze přehlédnou ani fakt, že ze zprávy, která je ve spise
založena na č. l. 156, vyplývá, že v kritickém období byla vstupní brána do
dvora otevřena takřka stále. Za tohoto stavu nelze vyloučit, že by na místo
mohla vniknout třetí osoba a odcizit některé věci včetně přístroje Zeparix.
Soud se ani nezabýval zprávou společnosti S. a. s., závod B., z níž vyplývá, že
uvedený přístroj – zapisovač Zeparix byl společnosti E. a. r. předán k
likvidaci, stejně jako montážní rošt rozvaděče a čelní dveře rozvaděče. K tomu,
jak měly být věci zlikvidovány, se svědek M. nevyjádřil. Není také zřejmé, proč
do výčtu věcí poškozené společnosti byla zahrnuta také zahradní lavička.
Rozbor důkazní situace umožňuje dle ministra spravedlnosti učinit závěr, že
soud neměl dostatek spolehlivých důkazů, které by svědčily o rozsahu trestné
činnosti obviněné. Je nepochybné, že nedostatky trpí již přípravné řízení,
neboť nebylo provedeno ohledání místa činu, nebyla pořízena fotodokumentace a
nebylo provedeno šetření ve sběrně druhotných surovin. Nedostatky přípravného
řízení nebyly odstraněny ani v řízení před soudem, nebyl spolehlivě a
nepochybně zjištěn rozsah způsobené škody, což ani nebylo možné, neboť nebyla
bezpečně a spolehlivě provedena identifikace věcí, o které byl zkrácen v
důsledku zavinění obviněné majetek poškozené společnosti.
Pokud odvolací soud shledal rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku o vině
správným, nepostupoval v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Vedle toho, že nebyly provedeny všechny dostupné důkazy, nebyl proveden výslech
zástupce sběrny druhotných surovin, ani nebyla vyžádána písemná zpráva z této
sběrny, neodpovídá hodnocení důkazů výsledkům dokazování. Odvolací soud se tak
nevypořádal s námitkami obviněné, které uplatnila v odvolání. Z tohoto hlediska
je nutno písemně vyhotovené rozhodnutí odvolacího soudu považovat ze
nepřezkoumatelné. Odvolací soud nedostál své revizní povinnosti, která mu
vyplývala z ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001.
Ministr spravedlnosti poukázal ve stížnosti pro porušení zákona na pochybnost,
kterou vzbuzuje použitá právní kvalifikace činu. Pokud by bylo prokázáno, že
věci, které obviněná nabídla k odvozu do sběrny druhotných surovin, náležely do
majetku poškozené společnosti a rozsah způsobené škody by odůvodňoval její
postavení před soud, naplnila by svým jednáním skutkovou podstatu trestného
činu krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Obviněná by byla tzv.
„nepřímým pachatelem“, neboť věděla, že se jedná o majetek jiného, tento
vydávala za svůj a fakticky jej darovala třetí osobě jako sběrnou surovinu.
Tomuto závěru odpovídají i provedené důkazy, zejména výpovědi svědků K. a P.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 268 odst. 2 tr.
ř. vyslovil namítané porušení zákona rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne
10. 5. 2001, sp. zn. 6 To 117/2001, k němuž došlo v neprospěch obviněné Z. S.,
aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek, jakož i rozsudek soudu I. stupně
zrušil, včetně všech na ně obsahově navazujících rozhodnutí, a dále aby
postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost
těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v
rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí
předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. (ve znění platném do 31. 12. 2001) ukládá orgánům
činným v trestním řízení povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový
stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný
pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti
svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného. Orgány činné v trestním řízení
poté podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení
založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich
souhrnu.
Podle § 254 odst. 1 tr. ř. (ve znění platném do 31. 12. 2001) nezamítne-li
odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost
všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání, jakož i
správnost řízení, které mu předcházelo, přihlíží přitom i k vadám, které
odvoláním vytýkány nebyly.
Je třeba konstatovat, že se Krajský soud v Ostravě v napadeném rozsudku těmito
zákonnými ustanoveními důsledně neřídil, zejména nerespektoval revizní princip,
vyplývající z ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. (ve znění platném do 31. 12.
2001), když se ztotožnil se závěry nalézacího soudu o vině obviněné, aniž se
vypořádal s odvolacími námitkami obviněné, kde uváděla řadu argumentů, které
její vinu zpochybňovaly.
Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že obviněná je vlastnicí průmyslového
objektu se stavební parcelou č. 3314 o výměře 159 čtverečních metrů. Část svých
nemovitostí předala do nájmu sdružení podnikatelů E. a. r., zastoupenému R. M.
na základě nájemní smlouvy ze dne 23. 12. 1995. Pro neshody, které vznikly mezi
účastníky nájemního vztahu, byla nájemní smlouva vypovězena. Stěhování
společnosti E. a. r. probíhalo od podzimu 1998. Naposledy se odvozu věcí ze
skladu a prodejny účastnil svědek R. K., který věci postupně vynesl na dvůr. Z
jeho výpovědi je zřejmé, že se jednalo o trubky, regály, kabely apod. Část z
vynesených věcí byla ostatně nalezena ve sběrně druhotných surovin, kde byl
svědek K. společně s majitelem společnosti M., přičemž se jednalo o pancéřové
trubky a regály. Tyto věci dali stranou s tím, že si je odvezou, k čemuž však
nedošlo, neboť pracovník této sběrny jím sdělil, že musí dát 2,- Kč za
kilogram, případně donést potvrzení vystavené Policií ČR, že se skutečně jedná
o odcizené věci. Množství a sortiment odcizených věcí byly stanoveny na základě
skladových karet při následně provedené inventuře ve společnosti E. a. r.
Z výpovědi obviněné vyplývá, že ke dni 23. 10. 1998 skončila s podnikáním,
takže na dny 24. 10. a 25. 10. 1998 zorganizovala úklid prostor, v nichž dříve
podnikala společnost E. a. r. a také i obviněná. S úklidem jí na její žádost
pomáhali Š. K. a J. P. Z výpovědi J. P. bylo zjištěno, že první den úklidu
odvezli ze dvora hliníkové a měděné dráty a nějaké trubky, rozhodně nešlo o
originální kotouče kabelů. Dráty nejdříve opálili a poté odvezli do sběrny.
Další den pomáhal s úklidem J. Č., se kterým P. odvezl nadvakrát na dvoukolovém
vozíku do sběrny drobný kovový odpad, např. různá železa, šrouby, tyče apod.
Když se chystali potřetí, přišli policisté a proto odpad složili zpět. Tento
svědek rozhodně vyloučil, že by do sběrny odváželi jakékoli přístroje nebo
stroje. Svědek K. připustil, že se prvého dne podílel na opalování a odvozu
kabelů, taktéž on nepotvrdil, že by do sběrny odváželi nějaké přístroje. Oba
svědkové shodně uvedli, že jednali na základě pokynů obviněné, která je
informovala, že jde o její věci. Pokud jde o okolnost, zda do
dvora, kde měla společnost E. a. r. věci po jistou dobu uloženy, měly či neměly
přístup jiné osoby než pracovníci této společnosti, svědkyně M. uvedla, že v
době, kdy se společnost stěhovala, pracovníkům této společnosti půjčila vedoucí
pošty klíč od vstupní brány. Stejnou okolnost potvrdila i svědkyně M., která
rovněž v jednom případě nějakým mužům, kteří tvrdili, že jsou pracovníci
společnosti, klíče půjčila. Po jak dlouhou dobu a zda byl dvůr odemčen, kdo se
v něm pohyboval a jak si počínal, nemohly svědkyně uvést, neboť z oken pošty
do dvora není vidět. Pokud jde o skutečnost, že společnosti E. a. r. byly do
sběrny odvezeny věci, jež jsou specifikovány ve výroku rozsudku, potvrdil to
svědek R. M., který uvedl, že ve sběrně byl také souřadnicový přístroj
Zeparix, přední dveře skříňky rozvaděče a montážní rošt rozvaděče. Rozsah
chybějících věcí určil výsledek inventury a výše škody byla stanovena
zůstatkovou hodnotou věcí.
Z obsahu výše uvedeného je zřejmé, že mimo svědka M. nepotvrdil žádný jiný
svědek, že do sběrny druhotných surovin byly odvezeny věci, jež jsou
specifikovány ve výroku rozsudku soudu I. stupně. Soudy obou stupňů
nevyhodnotily obsah písemného sdělení vedoucí pošty v K. ze dne 8. 1. 2001 (č.
l. 156 spisu), z něhož plyne, že v kritické době byla brána do dvora, kde
sídlila společnost E. a. r., otevřena prakticky celodenně a v tomto směru
zůstala zcela opomenuta námitka obviněné, že do dvora mohla vniknout kterákoli
třetí osoba a věci odcizit, včetně přístroje Zeparix. Pochybnosti vzbuzuje také
stanovení hodnoty tohoto přístroje, neboť ze zprávy S. a. s. O., závod B., jež
je založena ve spise na č. l. 69, vyplývá, že tato společnost předala dne 4. 4.
1997 společnosti E. a. r. k likvidaci zapisovač Zeparix v ceně 6 349,- Kč, 1
ks montážního roštu rozvaděče RK v ceně 500,- Kč a l ks čelních dveří rozvaděče
RK v ceně 1 200,- Kč. Svědek M. se coby majitel společnosti, jíž věci byly k
likvidaci předány, nevyjádřil k tomu, za jakých okolností měly být tyto
předměty zlikvidovány a proč se tak nestalo. Neobjasněno zůstalo také i to,
proč v případě nezlikvidování těchto věcí byla jejich cena i po roce a půl
stejná, aniž byla brána v úvahu amortizace. Zcela absurdní je pak závěr o
odcizení zahradní lavičky, o níž se ve svědecké výpovědi nezmínil nikdo ze
svědků, přičemž závěr soudů obou stupňů o jejím odcizení se opírá pouze o tzv.
inventurní protokol, k jehož obsahu nebyl vyslechnut žádný svědek.
Rozbor důkazní situace pak umožňuje učinit závěr, že soud I. stupně neměl
dostatek spolehlivých důkazů, které by prokazovaly trestnou činnost obviněné a
rozsah této činnosti, jakož by umožňovaly spolehlivě stanovit rozsah případně
způsobené škody. Vadami trpělo již přípravné řízení, čehož si byl soud I.
stupně zřejmě vědom, pokud po nápadu obžaloby věc usnesením ze dne 18. 6. 1999
podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. vrátil státnímu zástupci k došetření,
přičemž oprávněně poukazoval na ty vady v dokazování, které nyní akcentuje ve
svém rozhodnutí i Nejvyšší soud. Krajský soud v Ostravě však v řízení o
stížnosti státního zástupce proti tomuto usnesení je dne 13. 8. 1999 podle §
149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a okresnímu soudu uložil, aby o věci znovu
jednal a rozhodl, když podle jeho názoru dokazováním v přípravném řízení byly
objasněny základní skutečnosti nezbytné pro rozhodnutí. Podle názoru
Nejvyššího soudu mělo být provedeno ohledání místa činu, a to jak na dvoře v
ul. K. Č., tak ve sběrně druhotných surovin, přičemž měla být také pořízena
fotodokumentace. Bylo rovněž nutné provést výslech pracovníka výkupu odpadů ve
sběrně druhotných surovin k tomu, kdo, co a v jakém množství dodal do sběrny, a
jakou částku za to dostal. Stejně mělo být prověřeno tvrzení svědka M., že
našel své věci ve sběrně, avšak než stačil přinést potvrzení policie a věci si
odvézt, tyto ze sběrny zmizely. Tyto nedostatky přípravného řízení nebyly
odstraněny ani v řízení před soudem, když nebyl spolehlivě zjištěn rozsah
způsobené škody, což ostatně nebylo ani možné v situaci, kdy nebyla provedena
identifikace věcí, o které měl být zkrácen majetek společnosti E. a. r.
Důvodnou shledal Nejvyšší soud i tu část stížnosti pro porušení zákona, která
brojí proti užité právní kvalifikaci činu. Při výkladu ustanovení § 247 tr.
zák. není podmínkou naplnění zákonných znaků této skutkové podstaty to, že se
pachatel činu obohatí na úkor vlastníka, ale přisvojení si cizí věci tím, že se
jí pachatel zmocní. Přisvojením věci se přitom rozumí získání možnosti trvalé
dispozice s věcí a zároveň vyloučení dosavadního vlastníka z držení a nakládání
s věcí. O přisvojení se jedná i tehdy, jestliže pachatel po činu věci odhodí,
daruje je, apod. Zmocnit věcí se přitom pachatel nemusí vlastní rukou, ale může
skutečně použít tzv. živého nástroje. Jde např. o osoby, které pro skutkový
omyl ohledně vlastnictví této věci nemohly porozumět významu svého jednání.
Podle ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák. je takovýto nepřímý pachatel trestně
odpovědný za úmyslný trestný čin, který prostřednictvím tzv. živého nástroje
spáchal a jehož skutkovou podstatu naplnil. Okolnost, že věci z majetku firmy
E. a. r. nechala obviněná S. prostřednictvím J. P. a Š. K. odevzdat ve sběrně
druhotných surovin a sama od nich nepřevzala žádnou částku, kterou za prodej
těchto věcí získali, nemění nic na skutečnosti, že s věcmi tvořících majetek
společnosti E. a. r. nakládala jako vlastník a současně vyloučila z držení a
nakládání s těmito věcmi vlastníka skutečného, tj. společnost E. a. r. Pokud by
tedy bylo prokázáno, že se obviněná dopustila protiprávního jednání, jež je jí
obžalobou kladeno za vinu, naplnila by svým jednáním skutkovou podstatu
trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák., nikoli trestného činu poškozování
cizí věci podle § 257 tr. zák.
Pokud odvolací soud shledal rozhodnutí soudu I. stupně správným ve výroku o
vině, nedostál důsledně své povinnosti řádně přezkoumat napadený rozsudek, jak
mu přikazovalo ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. (ve znění platném do 31. 12.
2001). Stížnosti pro porušení zákona je třeba přisvědčit i v závěru, že se
odvolací soud nevypořádal řádně s uplatněnými odvolacími námitkami obviněné,
pouze paušálním odkazem na vzájemně rozporné svědecké výpovědi konstatoval
nezpochybnitelnost výroku o vině v rozsahu zjištěném okresním soudem, přičemž v
této části odůvodnění rozhodnutí soudu II. stupně nekonvenuje požadavku
ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř.
Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud vzhledem k argumentaci výše uvedené vyslovil
podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.
5. 2001, sp. zn. 6 To 117/2001, byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1,
§ 258 odst. 1 písm. e), § 259 odst. 3 tr. ř. (ve znění platném do 31.12. 2001),
a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v
neprospěch obviněné Z. S. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek
Krajského soudu v Ostravě v celém rozsahu, stejně jako rozsudek Okresního soudu
v Bruntále, pobočka v Krnově ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 18 T 114/99, jakož i
všechna další rozhodnutí, jež na zrušené rozsudky obsahově navazovala, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle § 270
odst. 1 tr. ř. přikázal orgánu, o jehož rozhodnutí jde, tj. Okresnímu soudu v
Bruntále, pobočka v Krnově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Okresní soud doplní dokazování v rozsahu, který je podrobně rozveden výše, a
teprve poté, co vyhodnotí dosud opatřené důkazy s důkazy nově provedenými ve
smyslu § 2 odst. 6 tr. ř., může dospět k odpovídajícím právním závěrům.
Vzhledem k tomu, že bylo vysloveno porušení zákona v neprospěch obviněné, je
třeba upozornit na zákaz reformationis in peius, tzn., že v novém řízení nemůže
dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněné (§ 273 tr. ř.). Pro úplnost se
připomíná ustanovení § 270 odst. 4 tr. ř., podle něhož je orgán, jemuž byla
věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a
je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. června 2002
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á