4 Tz 38/2024-
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2024 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné A. K., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 23 T 94/2021, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 23 T 94/2021, byl porušen zákon v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněné A. K.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu. Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Děčíně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 23 T 94/2021, byla obviněná A. K. uznána vinnou jednak přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku (bod I. daného rozsudku) a jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku (bod II. daného rozsudku), kterých se dopustila jednáním v období od 7. 6. 2018 do 17. 12. 2020 (bod I.) a od 12. 11. 2020 do 4. 12. 2020 (bod II.). Za uvedené trestné činy byla obviněná A. K. odsouzena podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 23 T 109/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl právní moci dne 23. 11. 2021.
2. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 23 T 109/2020, byla obviněná A. K. uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, který spáchala ve dnech 19. 1. 2020, 22. 1. 2020, 7. 2. 2020 a 5. 3. 2020, za což jí byl podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla obviněná pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Kaufland Česká republika v. o. s., částku 5 951 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 3. 2. 2020.
3. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 3 T 91/2020, byla obviněná A. K. uznána vinnou dalším trestným činem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, který spáchala ve dnech 18. 6. 2020 a 22. 6. 2020. Za to byl obviněné za současného zrušení podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku výroku o vině a trestu, jakož i dalších výroků, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, v rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 23 T 109/2020, uložen podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku společný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 2 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Albert Česká republika, s. r. o., částku 59,80 Kč a poškozené Kaufland Česká republika, v. o. s., částku 6 271 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 6. 2021.
4. Proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 23 T 94/2021, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné A. K. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku.
5. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti poukázal na relevantní právní úpravu § 43 odst. 2 tr. zákoníku a upozornil na to, že napadeným rozsudkem sp. zn. 23 T 94/2021 byl uložen souhrnný trest ve vztahu k v tu dobu již neexistujícímu rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 23 T 109/2020, neboť ten byl zrušen časově předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 3 T 91/2020. Obviněná byla v jistém smyslu dvakrát potrestána za jeden trestný čin. Správně, jak plyne z výše sdělených dat, měl být v posuzované trestní věci ve vztahu k trestní věci vedené pod sp. zn. 23 T 94/2021 a pod sp. zn. 3 T 91/2020 uložen jeden souhrnný trest podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 337 odst. 1 tr. zákoníku v zákonném rozmezí do 2 let.
6. Důsledkem uvedeného pochybení je fakt, že existují dvě vedle sebe stojící pravomocná odsuzující rozhodnutí, obviněná má aktuálně uloženy dva tresty odnětí svobody, a to jeden v trvání 10 měsíců a druhý trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců.
7. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 23 T 94/2021, byl porušen zákon v neprospěch obviněné A. K. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, aby dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření se stížností pro porušení zákona ztotožnil, včetně závěrečného návrhu.
9. Nejvyšší soud proto podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost toho výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku.
10. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
11. Z geneze trestních věcí zmíněných výše je zřejmé, že obviněná byla nejprve odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 23 T 109/2020, za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný ve dnech 19. 1. 2020, 22. 1. 2020, 7. 2. 2020 a 5. 3. 2020, k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 3 T 91/2020, byl přečin z 19. 1. 2020, 22. 1. 2020, 7. 2. 2020 a 5. 3. 2020, o němž bylo rozhodnuto shora citovaným rozsudkem, posouzen jako dílčí útok pokračujícího trestného činu. Byl proto zrušen výrok o vině a trestu z výše uvedeného rozsudku a obviněná byla uznána vinnou pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (body 5 – 7 výroku, přičemž skutek z původního rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 23 T 109/2020, je popsán v bodech 1 – 4) a byl jí uložen v souladu s § 45 odst. 1 tr. zákoníku společný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
12. Při rozhodování v posuzované věci si byl Okresní soud v Děčíně sice vědom, že trestná činnost obviněné páchaná v období od 7. 6. 2018 do 17. 12. 2020 (bod I.) a od 12. 11. 2020 do 4. 12. 2020 (bod II.) je v souběhu s trestnou činností z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 23 T 109/2020, přehlédl však, že v mezidobí byl uvedený rozsudek ve výroku o vině i trestu zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 3 T 91/2020, zrušen. Pokud obviněné uložil v rozporu s § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest ve vztahu k - v tu dobu již neexistujícímu – rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 23 T 109/2020, v důsledku tohoto pochybení za sbíhající se trestnou činnost obviněné existuje více platně uložených trestů.
13. Při aplikaci shora uvedených východisek na posuzovanou věc je nutno souhlasit se stěžovatelem, že obviněné byl uložen souhrnný trest v rozporu se zákonnými hledisky pro jeho ukládání vytčenými v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku, neboť uložení souhrnného trestu přichází v úvahu vedle dalších podmínek pouze v případě, lze-li k takovému odsouzení přihlížet. Tato vada založila existenci dvou (vedle sebe stojících) pravomocných odsuzujících rozhodnutí, jimiž došlo k uložení trestu za týž dílčí útoky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchané ve dnech 19. 1. 2020, 22. 1. 2020, 7. 2. 2020 a 5. 3. 2020.
14. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 23 T 94/2021, byl porušen zákon v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněné A. K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, jakož zrušil i další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a v souladu s ustanovením § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Děčíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž podle § 270 odst. 4 tr. ř. je uvedený soud vázán právním názorem, který ve věci Nejvyšší soud vyslovil a ve věci bude muset opětovně rozhodnout o trestu s přihlédnutím k právnímu stavu, který bude panovat v době jeho rozhodování, a to v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 tr. zákoníku, při respektování § 273 tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 7. 2024
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu