4 Tz 42/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. května 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. H., proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 2. 2005 sp. zn. 3 T 25/2005, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 2. 2005 sp. zn. 3 T 25/2005 a v řízení, které mu předcházelo, byl v neprospěch obviněného P. H. p o r u š e n z á k on v ustanoveních § 45 odst. 2 tr. zák. a § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
Napadený rozsudek s e z r u š u j e .
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Benešově s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 3 T 33/2003 byl obviněný P. H. pravomocně uznán vinným trestnými činy poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. a) tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil pokračujícím jednáním v době ode dne 11. 6. 2002 do dne 3. 7. 2002 na různých místech v okrese M. B. Za tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 24.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců. Současně soud povolil splátky uloženého peněžitého trestu ve výši 2.000,- Kč měsíčně splatné vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2003 sp. zn. 29 T 11/2003 byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., který spáchal skutkem ze dne 29. 1. 2003 v P. Za toto jednání byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 24.000,- Kč, přičemž soud obviněnému povolil splátky uloženého peněžitého trestu ve výši 2.000,- Kč měsíčně splatné vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců. Současně bylo rozhodnuto, že se zrušuje výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 3 T 33/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 22. 1. 2004, když opožděně podané odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze dne 22. 1. 2004 sp. zn. 5 To 47/2004 podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto.
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 23. 6. 2003 sp. zn. 3 T 445/2002 byl jmenovaný obviněný společně s obviněným P. V. uznán vinným trestními činy poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. a) tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil jednak v době ode dne 11. 6. 2002 do dne 3. 7. 2002 na různých místech v okrese M. B., jednak ve 30 případech na okrese B. v době ode dne 3. 8. 2002 do dne 3. 9. 2002.
Za tyto trestné činy byl odsouzen ke společným trestům obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a peněžitému trestu ve výměře 35.000,- Kč. Zároveň soud stanovil, že peněžitý trest bude zaplacen v měsíčních splátkách po 5.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil obviněnému náhradní trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců. Podle § 37a tr. zák. byl zrušen výrok o vině obviněného P. H. pokračujícími trestnými činy podle § 182 odst. 1 písm. a), § 247 odst. 1 písm. a), b), e) a § 257 odst. 1 tr. zák. v rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 3 T 33/2003, a celý výrok o trestu tohoto rozsudku, jakož i další výroky, které mají v uvedených výrocích o vině a trestu svůj podklad. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost nahradit během výkonu trestu podle svých sil Č. T. a. s., způsobenou škodu, o níž bylo též rozhodnuto podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř.
Usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 2. 2005 sp. zn. 3 Nt 156/2004, bylo k návrhu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Benešově rozhodnuto podle § 278 odst. 1 tr. ř. o povolení obnovy řízení vedeného před Okresním soudem v Benešově pod sp. zn. 3 T 445/2002 v části týkající se obviněného P. H., a to v jeho prospěch. Podle § 284 odst. 1 tr. ř. byl zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 23. 6. 2003 č. j. 3 T 445/2002-161 v části týkající se obviněného P. H. a výrok, jímž byl podle § 37a tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 3 T 33/2003, jakož i další výroky, jež mají v uvedeném výroku o trestu svůj podklad.
Důvodem pro předmětnou obnovu řízení bylo, že výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 3 T 33/2003 byl postupně zrušen při ukládání souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. Obvodním soudem pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 16. 6. 2003 sp. zn. 29 T 11/2003. Poté pak znovu v rámci uložení společného trestu podle § 37a tr. zák. dne 23. 6. 2003 sp. zn. 3 T 445/2002 Okresním soudem v Benešově, když tomuto soudu v době rozhodování nebylo (a nemohlo být) známo označené rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10, ve vztahu k němuž navíc přicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. Duplicitně bylo poté těmito soudy rozhodováno i ve vykonávacím řízení při zápočtech trestů vykonávaných na základě rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 3 T 33/2003.
Okresní soud v Benešově poté rozhodl rozsudkem ze dne 21. 2. 2005 sp. zn. 3 T 25/2005 v obnoveném řízení tak, že se obviněný P. H. za trestné činy podle § 9 odst. 2 k § 182 odst. 1 písm. a), § 247 odst. 1 písm. a), b), e), § 257 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 23. 6. 2003 č. j. 3 T 445/2002-161, a za trestný čin podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2003 sp. zn. 29 T 11/2003, odsuzuje podle § 182 odst. 1 tr. zák., za použití § 35 odst. 2, § 45 odst. 1, 2, § 45a odst. 1 a § 53 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. k souhrnným trestům odnětí svobody ve výměře 10 měsíců, pro jehož výkon se podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazuje do věznice s dozorem, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 380 hodin a k peněžitému trestu ve výměře 10.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. se pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoví náhradní trest odnětí svobody ve výměře 2 měsíců. Současně se zrušuje výrok o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2003 sp. zn. 29 T 11/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Tento rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. dne 21. 2. 2005.
V návaznosti na tento rozsudek soud pod sp. zn. 3 T 25/2005 rozhodl o zápočtu vykonaných trestů, a to usnesením ze dne 25. 3. 2005, jímž byl do souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem započten celý vykonaný trest odnětí svobody ode dne 28. 7. 2004 do dne 28. 12. 2004, když do výkonu zbylého trestu v původní výměře 10 měsíců byl započten usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 6. 2004 sp. zn. 29 T 11/2003, výkon trestu obecně prospěšných prací jako 150 dnů trestu odnětí svobody, a do peněžitého trestu ve výměře 10.000,- Kč byl započten peněžitý trest ve výši 2.000,- Kč, započtený usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 6. 2004 sp. zn. 29 T 11/2003 ve výši 16.000,- Kč, s tím, že 14.000,- Kč z této částky bude vráceno odsouzenému jako přeplatek, a 2 měsíce náhradního trestu nařízeného na základě zbytku nezaplaceného peněžitého trestu ve výši 8.000,- Kč (z původních 24.000,- Kč), usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 9. 2004 sp. zn. 29 T 11/2003 z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2003 č. j. 29 T 11/2003-79, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2004 č. j. 5 To 47/2004-107, který byl rozsudkem Okresního soudu v Benešově sp. zn. 3 T 25/2005 při ukládání trestu souhrnného zrušen. Usnesením Okresního soudu v Benešově sp. zn. 3 T 25/2005 ze dne 31. 1. 2006 byl ještě obviněnému P. H. započten do souhrnného trestu obecně prospěšných prací ve výměře 380 hodin, uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 2. 2005 č. j. 3 T 25/2005-15 dosud vykonaný trest obecně prospěšných prací v délce 80 hodin z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 23. 6. 2003 č. j. 3 T 445/2002-161, jehož výrok o trestu ohledně obviněného P. H. byl zrušen usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 2. 2005 č. j. 3 Nt 156/2004-13, při povolení obnovy řízení.
Proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 2. 2005 sp. zn. 3 T 25/2005 podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. H. Podle jeho názoru byl zákon porušen v ustanovení § 45 odst. 2 tr. zák. a v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v řízení předcházejícím, když nelze uložit trest obecně prospěšných prací vedle trestu odnětí svobody. Okresní soud v Benešově napadeným rozsudkem, jímž rozhodoval v obnoveném trestním řízení, jakkoli byl ve svém rozhodnutí k obviněnému P. H., s ohledem na rozsah trestné činnosti, jinak shovívavý, tím, že mu vedle trestu odnětí svobody uložil i trest obecně prospěšných prací, porušil zákon v jeho neprospěch. Tím je jeho rozhodnutí nezákonné.
Ministr spravedlnosti proto v závěru podané stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 2. 2005 sp. zn. 3 T 25/2005 byl v neprospěch obviněného P. H. porušen zákon v ustanovení § 45 odst. 2 tr. zák. Dále navrhl, aby byl napadený rozsudek podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušen, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu a poté, aby bylo postupováno podle § 270 odst. 1, příp. podle § 271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle § 45 odst. 1 tr. zák. soud může uložit trest obecně prospěšných prací, odsuzuje-li pachatele za trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož hranice nepřevyšuje 5 let, jestliže k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba.
Podle § 45 odst. 2 tr. zák. za podmínek uvedených v odstavci 1 lze trest obecně prospěšných prací uložit, i když ve zvláštní části tohoto zákona není stanoven. Může být uložen jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu. Nelze však uložit trest obecně prospěšných prací vedle trestu odnětí svobody.
Je proto zcela evidentní, že Okresní soud v Benešově pochybil, pokud napadeným rozsudkem obviněnému P. H. uložil vedle trestu odnětí svobody i trest obecně prospěšných prací. Tím nerespektoval ustanovení § 45 odst. 2 věty poslední tr. zák., čímž porušil zákon v neprospěch obviněného.
Toto pochybení okresního soudu však nebylo jediné. Jestliže předcházejícím rozsudkem ze dne 23. 6. 2003 sp. zn. 3 T 445/2002 Okresní soud v Benešově konstatoval (mj. nesprávně s ohledem na sdělení obvinění P. H. pro skutek spáchaný od 11. 6. do 3. 7. 2002, k čemuž došlo dne 3. 7. 2002 – viz ust. § 12 odst. 11 tr. ř.), že skutek, za nějž byl obviněný P. H. odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 3 T 33/2003 a skutek, za který obviněného projednával sám ve věci pod sp. zn. 3 T 445/2002, tvoří pokračování a jsou tak splněny podmínky pro uložení společného trestu ve smyslu § 37a tr. zák., a také tak bylo rozsudkem ze dne 23. 6. 2003 rozhodnuto, nebylo možné, aby po povolení obnovy řízení a při zachování výroku o vině z rozsudku ze dne 23. 6. 2003 sp. zn. 3 T 445/2002 v právní moci, nebylo v následném rozsudku ze dne 21. 2. 2005 sp. zn. 3 T 25/2005 znovu vysloveno uložení společného trestu. Obviněnému P. H. tak měl být posledně citovaným rozsudkem Okresního soudu v Benešově uložen jediný, a to společný a zároveň souhrnný trest (podle § 37a a § 35 odst. 2 tr. zák.), při zrušení výroků o trestech z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 3 T 33/2003 a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2003 sp. zn. 39 T 11/2003. Pouhým zrušením výroku o trestu z citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 by totiž opětovně začal platit výrok o trestu z uvedeného rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi, což by odporovalo zásadě, že za sbíhající se trestné činy má být obviněnému uložen jediný trest. Okresním soudem v Benešově tak došlo k nesprávnému zjištění skutkového stavu včetně hodnocení důkazů ve vztahu k ukládanému trestu (viz § 2 odst. 5, 6 tr. ř.).
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 2. 2005 sp. zn. 3 T 25/2005 byl v neprospěch obviněného P. H. porušen zákon v ustanovení § 45 odst. 2 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Napadený rozsudek podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud touto změnou pozbyla svého podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Benešově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu. To tedy znamená, že jmenovaný soud nařídí ve věci nové hlavní líčení, v němž rozhodne o uložení zákonného trestu obviněnému P. H.
V této souvislosti nelze neučinit poznámku, že v důsledku předchozího nesprávného rozhodovacího postupu Okresního soudu v Benešově bude možné obviněnému uložit pouze takový trest, který nebude přísnější než trest, který byl rozhodnutím Nejvyššího soudu zrušen (viz ust. § 273 tr. ř., pochopitelně bez uložení trestu obecně prospěšných prací), ale zároveň tak nebude moci být respektována ta část ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., která stanoví, že souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.
V daném případě se jedná o souhrnný trest uložený obviněnému rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2003 sp. zn. 29 T 11/2003, který byl v každém případě přísnější, než tomu bude možné při novém rozhodování Okresního soudu v Benešově. Jedná se ale o porušení zákona ve prospěch obviněného, které již nelze v dalším řízení účinně napravit. Okresní soud v Benešově musí mít též na paměti, že podle § 270 odst. 4 tr. ř. je vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec