4 Tz 43/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 30. května 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. J., proti pravomocném trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 50 T 46/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 50 T 46/2004, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. J.
Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.
Zrušují se také všechna rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 9 s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 50 T 46/2004, byl obviněný P. J. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil tím, že nejméně dne 3. 6. 2004, kdy byl zadržen hlídkou Policie ČR v P. – H. P., B. ulici, poté, co společně s další osobou vnikl do areálu bývalého vojenského objektu, se bezdůvodně zdržoval na území hlavního města Prahy, ačkoliv si byl vědom trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy v trvání tří let, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6, ze dne 17. října 2001, sp. zn. 2 T 132/2001, a který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 61 To 550/2001, ze dne 15. 1. 2002. Za to mu byl v sazbě § 171 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř., za použití § 45 odst. 1, § 45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 4. 2005.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. J. Namítá v ní, že napadeným rozhodnutím byl zákon v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v řízením předcházejícím.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti uvedl, že Obvodní soud pro Prahu 9 uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin překročil maximální možnou výměru tohoto trestu, a to vzhledem k dříve uloženému a dosud nevykonanému trestu téhož druhu ve výměře 300 hodin Tento trest byl obviněnému uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 9. 2004, sp. zn. 3 T 101/2004. Stěžovatel dále upozornil na porušení zákona v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., neboť přicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu, když posuzovaná trestná činnost byla spáchána dříve, než byl dne 24. 9. 2004 vyhlášen rozsudek téhož soudu sp. zn. 3 T 101/2004. Podle názoru ministra spravedlnosti o předchozím odsouzení k trestu obecně prospěšných prací samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 9 mohl vědět v případě řádně provedené lustrace předcházejících trestních řízení téhož obviněného, neboť se jednalo o spisy téhož soudu.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 50 T 46/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. J. v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle ustanovení § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle ustanovení § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud z obsahu napadeného spisu zjistil, že se samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 9 těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Dne 18. 10. 2004 podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 u Obvodního soudu pro Prahu 9 obžalobu na obviněného P. J. Dne 20. 10. 2004 vydal tento soud v uvedené trestní věci trestní příkaz sp. zn. 50 T 46/2004, jímž obviněného P. J. při stejném popisu skutku a užití právní kvalifikace ve shodě s podanou obžalobou uznal vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák., a uložil mu trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Dne 24. 9. 2004 však byl u stejného soudu vydán rozsudek, sp. zn. 3 T 101/2004, jímž byl obviněnému P. J. pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.
Existence tohoto předchozího odsouzení obviněného byla přitom samosoudci Obvodního soudu pro Prahu 9 známa, a to především z lustra, které je vyznačeno na obžalobě podané na obviněného P. J. Rovněž v odůvodnění obžaloby ve věci sp. zn. 50 T 46/2004, je uvedeno, že obviněný je v současné době stíhán pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., a současně i upřesňuje, že návrh na potrestání obviněného byl podán k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 18. 6. 2004. Přes tyto relevantní informace o dalším trestním řízení proti témuž obviněnému samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 9 trestní spis ve věci sp. zn. 3 T 101/2004, nevyžádal a neseznámil se s jeho obsahem, a tuto skutečnost rozhodnou z hlediska úvah o uložení adekvátního druhu a výměry trestu proto nemohl řádně vyhodnotit.
Nezohlednění uvedených skutečností vedlo především k porušení zákona v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem nebyl uložen souhrnný trest, přestože trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák. se obviněný P. J. dopustil před tím, než byl v trestní věci sp. zn. 3 T 101/2004, vyhlášen rozsudek. K uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. však nebyla dne 20. 10. 2004, tedy v den vydání napadeného rozhodnutí, splněna zákonná podmínka, podle níž při ukládání souhrnného trestu musí být dřívější odsuzující rozsudek o jiném trestném činu pachatele pravomocný. Povinností samosoudce bylo v situaci, kdy ještě předchozí odsouzení obviněného nenabylo právní moci, vyčkat s dalším rozhodnutím do doby, než předchozí rozsudek nabude právní moci (srov. rozhodnutí 27/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za této situace však nebyly dány ani zákonné procesní podmínky pro vydání trestního příkazu vzhledem k ustanovení § 314e odst. 4 písm. c) tr. ř., podle něhož nelze trestní příkaz vydat, jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem.
K porušení zákona došlo rovněž uložením dvou samostatných trestů obecně prospěšných prací, jejichž celková výměra činí 500 hodin, přestože ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. připouští nejvyšší výměru trestu obecně prospěšných prací v maximální výměře 400 hodin. Porušeno bylo i ustanovení § 36 tr. zák., které upravuje povinnost soudu zohlednit výši stejného druhu trestu, který byl uložen jiným rozsudkem, a nebyl dosud vykonán a výši nově ukládaného trestu tak, aby jejich celkový součet nepřekročil zákonem povolenou nejvyšší možnou výměru pro takovýto druh trestu.
Je třeba konstatovat, že k porušení zákona došlo i v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť pod pojem zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, je nutno zahrnout i ta zjištění, která mají vzhledem k osobě pachatele význam z hlediska stanovení adekvátního a zákonného druhu trestu a jeho výměry.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. neboť uložený trest je v posuzované trestní věci ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 10. 2004 sp. zn. 50 T 46/2004, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. J. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla dále podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obvodní soud pro Prahu 9 v nově provedeném řízení doplní dokazování spisem téhož soudu sp. zn. 3 T 101/2004, který je nezbytný z hlediska úvah o uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák., aktuálním opisem rejstříku trestů obviněného a zprávou Probační a mediační služby České republiky. Tímto důkazem provede zjištění, zda obviněný z trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen právě rozsudkem sp. zn. 3 T 101/2004, již celý trest či alespoň jeho část vykonal, v případě částečného výkonu zjistí jeho rozsah. Jen provedením a vyhodnocením těchto důkazů spolu s důkazy, které již jsou součástí trestního spisu, může Obvodní soud pro Prahu 9 dospět k odůvodněným a přiléhavým závěrům vedoucím k uložení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Je však zřejmé, že ve věci bude třeba nařídit hlavní líčení, neboť vydání trestního příkazu z důvodů uvedených výše je ze zákona vyloučeno.
Obvodní soud pro Prahu 9 bude při svém rozhodování omezen ustanovením § 273 tr. ř., které zakazuje, aby novým rozhodnutím došlo ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v jeho prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 270 odst. 4 tr. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á