4 Tz 46/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. dubna 2001 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Ing. J. J., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 9. 1991, sp. zn. Rt 121/91, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 9. 1991, sp. zn. Rt 121/91, a řízením, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a § 2 odst. 1 písm. b), odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, v neprospěch obviněného Ing. J. J.
Napadené usnesení se z r u š u j e.
Podle § 2 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, n e n í Ing. J. J. ú č a s t e n r e h a b i l i t a c e podle tohoto zákona.
Rozsudkem Okresního soudu ve Zbraslavi ze dne 10. 12. 1949, sp. zn. T 636/49, byl Ing. J. J. v bodě 1. výroku rozsudku uznán vinným přečinem ohrožování jednotného hospodářského plánu z nedbalosti podle § 38 zákona č. 231/1948 Sb. jehož se dopustil tím, že v době od 1. 7. 1949 v K., jako hospodářský správce, pověřený ústředním ředitelstvím Československých státních statků, národní podnik, vedením státního hospodářství v K., se nestaral dostatečně o majetek mu svěřený, ve žních 1949 nechal slámu ze sklizeného a vymláceného ječmene na poli tak dlouho, že ztratila na hodnotě, neodvedl pšenici z loňské sklizně, pracovním silám v době sklizně řepky dal vyklízet chlévy, aby zahladil stopy nepořádku, neboť mrva nebyla vyvážena a ponechána pod dobytkem až do výše 60 cm, takže bylo ohroženo zdraví ustájeného dobytka a zároveň tím snížena úrodnost polí, odňal hospodářství jednu pracovní sílu pro potřebu své vlastní domácnosti a platil ji z prostředků národního podniku, čímž tento poškodil o částku 8 314,- Kčs, krmil vlastního vepře a drůbež v počtu 149 kusů krmivem národního podniku, nesprávným vyplácením mzdy porušil pracovní morálku zaměstnanců, nevedl řádné záznamy o chodu hospodářství, ač tyto jsou předepsány a dopustil, aby byla zapisována falešná čísla, čímž bylo větší množství zásob podstatně odňato.V bodě 2.
rozsudku byl uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 183 tr. zák., jehož se dopustil tím, že odňal pro krmení vlastního vepře a drůbeže ze sýpky krmivo v hodnotě 12 657,- a 759,- Kčs. V bodě 3. výroku rozsudku byl uznán vinným přestupkem podvodu podle § 197/461 tr. zák., jehož se dopustil tím, že během provádění revize v říjnu 1949 nařídil zaměstnancům, aby ukryli asi 50 - 60 kg krmné rýže v ceně asi 150 - 180,- Kčs, ač tato již byla předtím ze zásob odepsána jako vydaná, aby její neoprávněné odepsání zahladil.
Za to byl podle § 184 I. sazby tr. zák. se zřetelem na ustanovení § 25 a 55 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu těžkého žaláře v trvání šesti měsíců, zostřeného a doplněného dvěma tvrdými lůžky měsíčně a podle § 47 zák. č. 231/1948 Sb. k peněžitému trestu ve výši 5 000,- Kčs, v případě nedobytnosti k náhradnímu trestu těžkého žaláře v trvání patnácti dnů, a ke ztrátě práva volebního.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak obviněný Ing. J. J., tak veřejný žalobce. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 7. 1950, sp. zn. To 538/50, z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle § 102 odst. 3 zákona č. 231/1948 Sb. zrušil a obviněného podle § 259 č. 2 tr. ř. zprostil z obžaloby, že 1. od 1. 7. 1949 do října 1949 v K. jako hospodářský správce pověřený Ústředním ředitelstvím československých státních statků - národní podnik, vedením státního hospodářství v K., neplnil a porušil povinnosti vyplývající z jeho zaměstnání v úmyslu ohrozit provádění nebo plnění jednotného hospodářského plánu, 2. v téže době a tamtéž krmivo pro vepře a drůbež v celkové hodnotě 13 416,- Kčs, tedy věci jemu jako vedoucímu československými státními státky - národní podnik svěřené, hodnotu 6 000,- Kčs převyšující, za sebou zadržel a sobě přivlastnil, 3. dne 24. 10. 1949 tamtéž dal ukrýt 50 - 60 kg krmné rýže před revizními orgány, přičemž lstivým jednáním uvedl československé státní statky v omyl, jímž tyto škodu na svém majetku 6 000,- Kčs nepřevyšující trpěti měly a částkou 4 500,- Kčs skutečně utrpěly. Tím měl spáchat v bodě 1. zločin sabotáže podle § 36 odst. 1 zákona č. 231/1948 Sb., v bodě 2. zločin zpronevěry podle § 183 tr. zák. a v bodě 3. přestupek podvodu podle § 197/461 tr. zák. Soukromý účastník - československé státní statky, národní podnik, ústřední ředitelství v P., byl podle § 366 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu způsobené škody ve výši 24 240, 20,- Kčs na pořad práva soukromého. Podle § 102 odst. 2 zákona č. 319/1948 Sb. bylo odvolání veřejného žalobce jako neodůvodněné zamítnuto.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl usnesením dne 26. 9. 1991, sp. zn. Rt 121/91, tak, že podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 119/1991 Sb., o soudní rehabilitaci, prohlásil u odsouzeného Ing. J. J. za zrušený výrok o vině přečinem ohrožování jednotného hospodářského plánu z nedbalosti podle § 38 zákona č. 231/1948 Sb. z rozsudku Okresního soudu ve Zbraslavi ze dne 10. 12. 1949. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 119/1991 Sb., o soudní rehabilitaci, zastavil trestní stíhání pro přečin ohrožování jednotného hospodářského plánu podle § 38 zákona č. 231/1948 Sb., kterého se měl Ing. J. J. dopustit tím, že z nedbalosti neplnil a porušil povinnosti vyplývající z jeho zaměstnání, ač mohl věděti, že tím ohrožuje provádění nebo plnění jednotného hospodářského plánu. Dále podle § 2 odst. 2 zákona č. 119/1991 Sb., o soudní rehabilitaci, bylo za trestné činy rehabilitací nedotčené upuštěno od stanovení přiměřeného trestu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 10. 1991.
Proti tomuto pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Ing. J. J., neboť podle jeho názoru jím došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 1, odst. 2 zákona č. 119/1991 Sb., o soudní rehabilitaci, a § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
Obvodní soud pro Prahu 5 vydal napadené rozhodnutí na základě nedostatečných podkladových materiálů a je v rozporu se zákonem. Tento soud neměl zákonný důvod k rozhodnutí podle zákona č. 119/1991 Sb., neboť tento zákon řeší pouze případy, kdy odsuzující rozhodnutí bylo vydáno a je pravomocné. U Ing. J. J. tomu tak nebylo, neboť odsuzující rozsudek byl soudem II. stupně zrušen. Podaný návrh tedy měl Obvodní soud pro Prahu 5 zamítnout.
Závěrem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil namítané porušení zákona, podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a dále aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Účelem zákona č. 119/1991 Sb., o soudní rehabilitaci, bylo zrušit odsuzující rozsudky za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti, respektující občanská politická práva a svobody zaručené ústavou a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestné, umožnit rychlé přezkoumání případů osob protiprávně odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku trestního řízení. Tento zákon v ustanovení § 2 odst. 1 přikazoval soudům, aby nevyčkávajíce návrhů odsouzených osob, ze zákona rozhodovaly o zrušení soudních rozhodnutí, jež byla vyhlášena v době od 25.
února 1948 do 1. ledna 1990, týkajících se skutků spáchaných po 5. květnu 1945, a to za vyjmenované trestné činy. Uvedené zákonné ustanovení se pod ad b) týkalo také těch odsouzení, k nimž došlo na podkladě zákona na ochranu republiky č. 231/1948 Sb., mj. též pro přečin ohrožování jednotného hospodářského plánu z nedbalosti podle § 38 citovaného zákona. Až potud mohly být úvahy Obvodního soudu pro Prahu 5, které jej vedly k rozhodnutí o užití rehabilitace, správné. Základním předpokladem pro úvahu podle § 2 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, zda konkrétní odsouzený je vůbec a do jaké míry účasten rehabilitace, však byla existence pravomocného odsuzujícího soudního rozhodnutí.
V posuzované trestní věci však Obvodní soud pro Prahu 5 vycházel pouze z faktu, že bývalý Okresní soud ve Zbraslavi vydal dne 10. 12. 1949 pod sp. zn. T 636/49 odsuzující rozsudek, přičemž je zřejmé, že o proběhnuvším řízení před soudem druhého stupně a jeho výsledku nevěděl. Z obsahu protokolu o neveřejném zasedání ze dne 26. 9. 1991 v trestním spise, sp. zn. Rt 121/91 totiž nevyplývá, že by byl přečten též rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 7. 1950, sp. zn. To 538/50, a rovněž úkony předsedkyně senátu, jimiž toto zasedání připravovala, nesvědčí o tom, že by vyžadovala celý spis bývalého Okresního soudu ve Zbraslavi a že by jej skutečně při rozhodování o rehabilitaci měla k dispozici.
V opačném případě by totiž Obvodní soud pro Prahu 5 musel vědět, že rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a Ing. J. J. byl obžaloby v celém rozsahu zproštěn. Důsledkem tohoto procesního postupu je neexistence pravomocného odsuzujícího soudního rozhodnutí jakožto základního předpokladu pro úvahy zda vůbec přichází v úvahu užití rehabilitace. Obvodní soud v Praze 5 pak v důsledku nesprávného zjištění skutkového stavu vadně aplikoval rehabilitaci na neexistující soudní rozhodnutí. Od tohoto primárního pochybení se poté odvíjely i jeho další chybné úvahy o upuštění od stanovení přiměřeného trestu za rehabilitací nedotčené činy.
Vzhledem k okolnostem výše uvedeným poté Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 9. 1991, sp. zn. Rt 121/91, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a § 2 odst. 1 písm. b), odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů v neprospěch obviněného Ing. J. J. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a za podmínek § 271 odst. 1 tr. ř. poté ve věci sám rozhodl. Vzhledem k zjištěním, která jsou výše podrobně rozvedena bylo nutno vycházet z ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 119/1991 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, a neexistence pravomocného odsuzujícího soudního rozhodnutí ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) citovaného zákona pak odůvodňuje rozhodnutí o podaném návrhu Ing. J. J. ze dne 16. 4. 1991 tak, že Ing. J. J. není účasten rehabilitace podle tohoto zákona.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. dubna 2001
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná