4 Tz 50/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. srpna 2009 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. B., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 1. 2009 sp. zn. 2 T 3/2009 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 1. 2009 sp. zn. 2 T 3/2009 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., v neprospěch obviněného J. B.
Napadený trestní příkaz se ohledně obviněného J. B. z r u š u j e .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Prostějově s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Ministryně spravedlnosti podala k Nejvyššímu soudu podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 1. 2009 sp. zn. 2 T 3/2009, který nabyl právní moci dne 4. 3. 2009.
Citovaným trestním příkazem byl obviněný J. B. uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil společně s J. N. šesti skutky v časovém období od 29. 8. 2008 do 12. 9. 2008 v okrese P., kdy v pěti případech bez použití násilí společně odcizili litinové kanalizační mříže, čtyři kusy plechových nájezdů, litinovou kanálovou mříž, čtyři kusy železného škrabáku na boty a v šestém případě násilím vnikli do plechové buňky, ze které odcizili kovový držák shrnovacího stroje, přičemž všechny odcizené kovové předměty odevzdali do sběrny surovin a získané finanční prostředky použili pro vlastní potřebu a tímto svým jednáním způsobili škodu ve výši 13.310,- Kč. Za uvedený trestný čin byl jmenovaný odsouzen, za použití § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození odkázání se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Výkon trestu obecně prospěšných prací zatím nebyl nařízen a ani podmínky výkonu trestu nebyly s obviněným projednány.
Předchozím trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 26. 11. 2008 sp. zn. 2 T 122/2008, který nabyl právní moci dne 30. 12. 2008, byl obviněný J. B. uznán vinným ze spáchání trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jichž se dopustil na tom skutkovém základě, že v době od 15 hodin dne 9. 9. 2008 do 02.00 hodin dne 10. 9. 2008 řídil z obce V. do obce U., okres P. a dále do P. osobní automobil značky Škoda Felicia a dne 11. 9. 2008 v době kolem 12 hodin z obce V. do obce U., okres P. a zpět a poté dne 12. 9. 2008 v době kolem 02.00 hodin opět z obce V. do obce U. a zpět řídil osobní motorové vozidlo značky Škoda Felicia, a to i přesto, že není držitelem řidičského oprávnění, které by ho opravňovalo k řízení motorových vozidel uvedených v § 81 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) a přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 2. 2007 sp. zn. 1 T 32/2007, který nabyl právní moci dne 22. 3. 2007, odsouzen za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle ustanovení § 180d tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, přičemž zkušební doba byla stanovena na 18 měsíců a dále k trestu zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu 2,5 roku. Za tyto skutky byl odsouzen podle § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1 tr. zák., s přihlédnutím k § 314e odst. 2 písm. b) tr. ř. a k § 37a tr. zák., ke společnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, při současném zrušení výroku o vině a trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 9. 2008 sp. zn. 1 T 197/2008, který nabyl právní moci dne 4. 11. 2008. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 42 měsíců.
Trestní příkaz Okresního soudu v Prostějově ze dne 26. 11. 2008 sp. zn. 2 T 122/2008 byl obviněnému J. B. doručen dne 16. 12. 2008 a právní moci nabyl dne 30. 12. 2008. Usnesením podle § 336 odst. 2 tr. ř. ze dne 6. 3. 2009 pod sp. zn. 2 T 122/2008 nařídil samosoudce Okresního soudu v Prostějově obviněnému J. B. výkon trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Citované usnesení o nařízení výkonu trestu převzal obviněný J. B. dne 28. 4. 2009 a doposud nezapočal vykonávat nařízený alternativní trest.
Stěžovatelka je toho názoru, že samosoudkyně Okresního soudu v Prostějově nevěnovala dostatečnou pozornost soudní lustraci, z níž vyplývá odsouzení J. B. pod sp. zn. 2 T 122/2008. K vlastnímu rozhodování při vydání trestního příkazu dne 27. 1. 2009 si nepřipojila spisy stran předchozích odsouzení obviněného J. B. Před vydáním trestního příkazu tedy neověřila, zda alternativní trest ve výši 250 hodin z předchozího odsouzení ve věci sp. zn. 2 T 122/2008, jmenovaný skutečně vykonal. Namísto toho vydala bez důkladného prověření okolností rozhodných pro ukládání trestu další trestní příkaz, kterým obviněnému J. B. uložila druhý samostatný trest obecně prospěšných prací v trvání 300 hodin, ačkoliv jmenovaný předchozí uložený trest v době rozhodování samosoudkyně Okresního soudu v Prostějově neměl vykonán, a to ani zčásti, ani neměl výkon tohoto alternativního trestu nařízený.
Z téhož důvodu pak došlo k porušení zákona v ustanovení o ukládání trestu za více trestných činů ve smyslu § 35 odst. 2 tr. zák. Trestní příkaz Okresního soudu v Prostějově ze dne 26. 11. 2008 sp. zn. 2 T 122/2008, který nabyl právní moci dne 30. 12. 2008, byl doručen J. B. dne 16. 12. 2008. Přitom trestný čin krádeže, pro který byl pravomocně odsouzen následným trestním příkazem Okresního soudu Prostějov ze dne 27. 1. 2009 sp. zn. 2 T 3/2009 spáchal v časovém období od 29. 8. 2008 do 12. 9. 2008, tedy v době, která předcházela vydání trestního příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 26. 11. 2008, takže v dané věci měl být namísto dvou samostatných trestů ukládán trest souhrnný podle § 35 odst. 2 tr. zák., což se nestalo. Vzhledem k tomu, že odsouzený v době rozhodování soudu ve věci sp. zn. 2 T 3/2009 neměl vykonán předtím uložený trest obecně prospěšných prací, nemohlo se na něj hledět, jako by nebyl odsouzen (§ 35 odst. 3 tr. zák.).
Ministryně spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona konstatuje, že v důsledku toho došlo k porušení zákona v ustanovení § 36 tr. zák. ve spojení s § 45a odst. 1 tr. zák., neboť odsouzenému byl uložen trest obecně prospěšných prací, který s ohledem na dosud nevykonaný trest stejného druhu přesahuje maximální výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu, uvedenou v ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák., ve výměře 400 hodin. V daném případě celková výměra trestu činí 550 hodin. Překročení hranice zákonné trestní sazby tohoto druhu trestu uložením dvou samostatných trestů je třeba považovat za uložení trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř. Dále byl napadeným rozhodnutím zákon porušen v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., neboť nalézací soud nerespektoval zásadu ovládající ukládání trestů a neuložil souhrnný trest za sbíhající se trestné činy.
Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 1. 2009 sp. zn. 2 T 3/2009 byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. B. v ustanoveních § 45a odst. 1, § 36 a § 35 odst. 2 tr. zák. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadený trestní příkaz zrušil a zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Prostějově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Podle § 36 tr. zák. věty prvé, jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal předtím, než byl dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle § 45a odst. 1 tr. zák. věty prvé může soud obviněnému uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Z výše uvedeného je patrno, že v okamžiku rozhodování Okresního soudu v Prostějově v trestní věci sp. zn. 2 T 3/2009, tj. dne 27. 1. 2009, měl obviněný v jiné trestní věci téhož soudu (sp. zn. 2 T 122/2008) pravomocně uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, z něhož neměl podle střediska Probační a mediační služby v Prostějově ze dne 15. 4. 2009 nic vykonáno. Navzdory tomu byl obviněnému uložen další trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. V důsledku toho došlo k tomu, že obviněnému byly uloženy dva tresty obecně prospěšných prací, překračující ve své celkové výměře horní hranici zákonné trestní sazby.
Je tudíž možno konstatovat, že v posuzované věci došlo k porušení ustanovení § 36 tr. zák. ve spojení s ustanovením § 45a odst. 1 tr. zák., neboť v důsledku postupného uložení dvou trestů obecně prospěšných prací (300 a 250 hodin), kdy z prvého z nich nebylo v době ukládání druhého trestu nic vykonáno, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu, která činí 400 hodin, jíž je nutno respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest či tresty tohoto druhu uložené dřívějšími rozhodnutími nebyly zčásti nebo zcela vykonány.
Podle Nejvyššího soudu, jakož i podle stávající judikatury, je překročení horní hranice zákonné trestní sazby při ukládání trestu konkrétnímu obviněnému nutné považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř., a tudíž podání stížnosti pro porušení zákona, byť jen z tohoto důvodu, je třeba označit za opodstatněné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2006 sp. zn. 4 Tz 145/2006).
Rovněž další námitka ministryně spravedlnosti spočívající v tom, že Okresní soud v Prostějově měl obviněnému ukládat souhrnný trest je zcela důvodná.
Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.
Z předložených spisů vyplývá, že předmětné skutky, za něž byl obviněný odsouzen, byly všechny spáchány před 16. 12. 2008, tj. dříve než byl obviněnému doručen trestní příkaz ve věci sp. zn. 2 T 122/2008. Jak již zmínila ministryně spravedlnosti, podle § 314e odst. 5 tr. ř. trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku, přičemž účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. Předmětné trestné činy, za něž byl obviněný odsouzen dvěma výše citovanými trestními příkazy Okresního soudu v Prostějově, tak vůči sobě byly ve vztahu vícečinného souběhu a obviněnému za ně měl být uložen jediný trest, v konkrétním případě trest společný a souhrnný zároveň (viz § 37a, § 35 odst. 2 tr. zák.).
Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního předsvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Je zcela zřejmé, že k výše popsaným hmotněprávním pochybením jednoznačně došlo proto, že Okresní soud v Prostějově nezjistil řádně skutkový stav věci, při současném hodnocení neúplných důkazů právě ve vztahu k ukládanému trestu. Samosoudkyně tohoto soudu totiž při projednávání a rozhodování věci sp. zn. 2 T 3/2009 nevěnovala pozornost lustraci na přední straně podané obžaloby (č. l. 65 spisu), z níž odsouzení obviněného J. B. ve věci sp. zn. 2 T 122/2008 jasně vyplývalo. Samosoudkyně si předmětný trestní spis nevyžádala a nezjistila skutečný stav věci, mající zásadní význam zejména na ukládání případného trestu obviněnému.
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 1. 2009 sp .zn. 2 T 3/2009, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. B. Porušení zákona v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. do výroku rozsudku uvedeno nebylo pouze proto, že okresní soud předmětné ustanovení neaplikoval, ač jej aplikovat měl a Nejvyšší soud do výroků svých rozhodnutí uvádí pouze ta hmotně právní ustanovení, která byla orgány trestního řízení nesprávně použita. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud napadený trestní příkaz zrušil, a to pouze v části týkající se obviněného J. B., jelikož spolu s ním byl odsouzen i J. N., v jehož prospěch ale mimořádný opravný prostředek podán nebyl a ani mu neprospíval důvod, pro který došlo k zrušení trestního příkazu v případě obviněného J. B. Dále byla zrušena všechna další rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Prostějově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud si vyžádá aktuální opis z rejstříku trestů obviněného, zprávu Probační a mediační služby ČR o stavu výkonu trestu obecně prospěšných prací a dále potřebný přílohový spis či spisy, přičemž poté věc v souladu se zákonem a s důrazem na správnost výroku o trestu opětovně rozhodne.
Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle § 273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec