4 Tz 50/2024
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2024 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. Ž., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 14. 4. 2023, č. j. 101 T 40/2023-55, a rozhodl t a k t o :
I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že trestním příkazem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 14. 4. 2023, č. j. 101 T 40/2023-55, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného P. Ž.
II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje trestní příkaz Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 14. 4. 2023, č. j. 101 T 40/2023-55. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Dne 18. 9. 2024 byla doručena Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, č. j. MSP-508/2024-ODKA-SPZ/2 (dále jen „stížnost“, popř. „stížnost pro porušení zákona“), kterou podal ministr spravedlnosti (dále také jako „ministr“) podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného P. Ž. (dále jen „obviněný“). Stížností ministr napadá pravomocný trestní příkaz Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově (dále jen „nalézací soud“, příp. „okresní soud“) ze dne 14. 4. 2023, č. j. 101 T 40/2023-55 (dále jen „trestní příkaz“), který nabyl právní moci téhož dne.
2. Ministr v podané stížnosti předně zrekapituloval obsah napadeného rozhodnutí. Dále se vyjadřuje k relevantní právní úpravě, když akcentuje, že podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku se přečinu krádeže dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních 3 letech odsouzen nebo potrestán. Připomíná, že pojmem „byl za takový trestný čin v posledních třech letech odsouzen“ se rozumí speciální recidiva pachatele, přičemž není třeba, aby došlo k výkonu trestu, byť i jen zčásti. Dodává, že ohledně odsouzení, které zakládá zpětnost, se nesmí v době rozhodování (ex nunc), a to případně ani před odvolacím soudem, na pachatele hledět, jako by odsouzen nebyl. Uzavírá, že u „odsouzení“ je rozhodující právní moc rozsudku.
3. Oproti tomu pojmem „potrestán“ se rozumí předchozí trestní postih pachatele pro takový čin, kdy pachatel byl nejen odsouzen, ale právě i vykonal alespoň zčásti uložený trest, pokud výkon trestu nebo samotná právní moc rozsudku, kterým byl trest uložen, nemá za následek to, že se na pachatele hledí, jako by odsouzen nebyl. Připomíná, že u potrestání je pak rozhodující okamžik výkonu trestu, upuštění od výkonu trestu, okamžik podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, prominutí trestu nebo jeho zbytku na základě milosti, amnestie apod.
4. Z hlediska aplikace uvedených závěrů na posuzovanou věc konstatuje, že má za to, že napadeným rozhodnutím došlo ke zjevnému porušení zákona. Shrnuje, že poté, co byl obviněný rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 28. 2. 2017, č. j. 101 T 236/2016-105, který nabyl právní moci dne 17. 3. 2017, odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, byl z výkonu tohoto trestu podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 2. 2019, sp. zn. 0 PP 335/2018, za současného uložení zkušební doby v trvání 3 let. Toto usnesení nabylo právní moci dne 6. 2. 2019, přičemž konec zkušební doby připadl na 6. 2. 2022. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 4. 2022, č. j. 0 PP 335/2018-72, bylo podmíněné propuštění obviněného ponecháno v platnosti a zkušební doba byla prodloužena o 2 roky na celkových 5 let. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 5. 2022. Dalším usnesením Okresního soudu v Pardubicích, tentokrát ze dne 25. 4. 2024, č. j. 0 PP 335/2018-100, bylo podmíněné propuštění obviněného ponecháno v platnosti a zkušební doba byla prodloužena o 2 roky na celkových 7 let. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 5. 2024.
5. Vzhledem k výše uvedenému je podle něj zřejmé, že jednání popsané v trestním příkazu ze dne 14. 4. 2023, č. j. 101 T 40/2023-55, nenaplnilo znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, neboť obviněný byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 28. 2. 2017, č. j. 101 T 236/2016-105, dne 6. 2. 2019 za současného stanovení zkušební doby v délce 3 let, která byla následně opakovaně prodlužována. Podle ministra tedy dne 6. 2. 2019 začala běžet tříletá lhůta, po kterou, v případě spáchání přečinu krádeže, by citované rozhodnutí Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 28. 2. 2017, č. j. 101 T 236/2016-105, zakládalo právní kvalifikaci přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Po uplynutí doby 3 let od tohoto data, tedy po 6. 2. 2022, již však podle něj k takovému odsouzení zpětnost vztáhnout nelze. Další prodloužení zkušební doby podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody na tuto skutečnost podle něj nemá žádný vliv. Akcentuje, že obviněný se jednání, pro které byl napadeným trestním příkazem uznán vinným, dopustil až dne 19. 2. 2023.
6. Závěrem podané stížnosti proto ministr shrnuje, že shora specifikovaným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Vyslovuje tedy přesvědčení, že jednání, kterého se obviněný dopustil, nemělo být podle něj kvalifikováno jako přečin krádeže, neboť toto jednání nenaplňuje znaky trestného činu.
7. Proto ministr Nejvyššímu soudu navrhuje, aby podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 14. 4. 2023, č. j. 101 T 40/2023-55, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. Ž. v ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku, dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. v celém rozsahu zrušil jak tento trestní příkaz ze dne 14. 4. 2023, č. j. 101 T 40/2023-55, tak i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a také aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k předmětné stížnosti zaslala vyjádření ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 1 NZZ 2047/2024, kdy předně zrekapitulovala obsah podané stížnosti a následně konstatovala, že se s ní a v ní obsaženou argumentací ztotožňuje. Navrhuje proto ve shodě s ministrem, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. konstatoval, že shora specifikovaným trestním příkazem byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku, a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil, jakož i zrušil všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň se vyjadřuje v tom smyslu, že souhlasí s projednáním věci v neveřejném zasedání podle § 274 odst. 4 tr. ř. ve znění účinném od 8. 12. 2021.
9. Obviněnému byla podaná stížnost ministra spravedlnosti společně s vyjádřením Nejvyššího státního zastupitelství zaslána do vlastních rukou, přičemž byla doručena tzv. fikcí dne 16. 11. 2024. Obviněný se v soudem stanovené lhůtě ke stížnosti pro porušení zákona nevyjádřil. Jelikož však Nejvyšší soud rozhodl tak, že stížnosti pro porušení zákona podané ve prospěch obviněného vyhověl, mohl rozhodnout i bez jeho souhlasu s projednáním věci v neveřejném zasedání podle § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř.
10. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal důvody pro zamítnutí stížnosti pro porušení zákona podle § 268 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející.
11. Nejvyšší soud se nejprve zabýval relevantní právní úpravou. Přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, kdy v tomto případě bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
12. V obecné rovině je nutno připomenout také znění § 89 odst. 1 tr. zákoníku, podle kterého při podmíněném propuštění stanoví soud zkušební dobu u odsouzených za přečin až na tři roky a u odsouzených za zločin na jeden rok až sedm let. Zkušební doba počíná podmíněným propuštěním odsouzeného na svobodu.
13. Podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku, jestliže podmíněně propuštěný vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil, jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná. Výjimečně může soud vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného ponechat podmíněné propuštění v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k rozhodnutí o tom, že se zbytek trestu vykoná, a stanovit nad odsouzeným dohled (písm. a)), přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než dvě léta, přičemž nesmí překročit horní hranici zkušební doby stanovené v § 89 odst. 1 nebo § 90 odst. 2 tr. zákoníku (písm. b)), stanovit dosud neuložená přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 tr. zákoníku směřující k tomu, aby vedl řádný život (písm. c)), nebo uložit odsouzenému, který se dopustil trestného činu v souvislosti s řízením motorového vozidla, dosud neuloženou povinnost podrobit se terapeutickému programu pro řidiče (písm. d)).
14. Současně je potřeba dodat, že podle § 91 odst. 3 tr. zákoníku vyslovil-li soud, že se podmíněně propuštěný osvědčil, má se za to, že trest byl vykonán dnem, kdy byl podmíněně propuštěn.
15. Zároveň podle § 91 odst. 4 tr. zákoníku u podmíněně propuštěného se má za to, že trest byl vykonán dnem, kdy došlo k podmíněnému propuštění, také tehdy, neučinil-li soud bez jeho viny do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odst. 1.
16. Nejvyšší soud rovněž považuje za nezbytné připomenout také další obecná teoretická východiska a judikaturní závěry týkající se této problematiky.
17. Podle komentářové literatury k trestnímu zákoníku znakem odlišujícím skutkovou podstatu podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku od krádeží páchaných podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku je tzv. zpětnost neboli recidiva pachatele, kterou zákonodárce shledal typově společensky škodlivější, než jsou jednání uvedená v § 205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, jelikož ji jako kvalifikační znak s přísnější trestní sazbou vyčlenil do samostatné skutkové podstaty. Takovým činem, za který byl pachatel v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, se rozumí především krádež podle § 205 tr. zákoníku, ale může jím být i trestný čin loupeže podle § 173 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 9. 1996, sp. zn. 3 To 595/96, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 22/1997), kterým se pachatel rovněž zmocňuje věci, popřípadě k tomu směřuje. Odsouzení pachatele za takový čin vyžaduje pravomocné rozhodnutí o vině trestným činem krádeže nebo loupeže. Potrestání pachatele za takový čin na rozdíl od „pouhého“ odsouzení znamená, že pachatel již vykonal alespoň část některého z trestů vyjmenovaných v § 52 tr. zákoníku, který mu byl uložen (mimo jiné) za trestný čin krádeže nebo loupeže (dále viz KANDOVÁ, Katarína, ČEP, David. § 205 [Krádež]. In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 56–64.).
18. K odsouzení nebo potrestání pachatele musí dojít v době tří let před spácháním trestného činu podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, což značí, že se jedná o tzv. omezenou recidivu. V posledních třech letech před spácháním činu tedy musí dojít buď k právní moci rozsudku, jímž byl pachatel uznán vinným trestným činem krádeže nebo loupeže, nebo k vykonání trestu, potažmo (podmíněného) upuštění od výkonu trestu, podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo prominutí (zbytku) trestu na základě rozhodnutí prezidenta republiky. Tyto okamžiky se v době spáchání trestného činu podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku mohou kumulovat, takže pachatel může být k okamžiku spáchání činu v posledních třech letech jak odsouzen, tak i potrestán, když je v rámci právní kvalifikace takového jednání namístě vyjádřit oba tyto znaky. V rámci spáchání předchozího trestného činu krádeže či loupeže přitom může docházet v intencích § 205 odst. 2 tr. zákoníku k několika okamžikům potrestání, a to například nejdříve v době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, kdy však následně v důsledku nedodržení podmínek podmíněného propuštění dojde k nařízení výkonu zbytku trestu odnětí svobody, takže dalším okamžikem potrestání bude vykonání trestu odnětí svobody. Určujícím pro posouzení naplnění znaku potrestání v posledních třech letech je vždy poslední z nastíněných okamžiků potrestání pachatele (blíže viz KANDOVÁ, Katarína, ČEP, David. § 205 [Krádež]. In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 56–64.).
19. Je tedy zjevné, že zákon u přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku přísněji postihuje pachatele, který se dopustil recidivy trestného činu krádeže nebo obdobného trestného činu, přičemž vedle této recidivy, vázané na odsouzení nebo potrestání v době posledních tří let před spácháním činu, nevyžaduje splnění žádné další podmínky, tedy ani způsobení škody na cizím majetku nikoli nepatrné (10 000 Kč). Proto podle této skutkové podstaty lze postihnout recidivujícího pachatele, a to bez ohledu na způsobenou výši škody posuzovaným skutkem. Výše způsobené škody však bude mít význam z hlediska povahy a závažnosti činu ve smyslu § 39 odst. 1, 2 tr. zákoníku, resp. v mimořádných případech také z hlediska případného použití zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku s ohledem na společenskou škodlivost činu a princip ultima ratio, přičemž by zřejmě přicházelo v úvahu posouzení činu jako přestupku (viz § 205 [Krádež]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2558–2560, marg. č. 20.).
20. Ze shora uvedené komentářové literatury k trestnímu zákoníku, která ve značné míře vychází ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, tak podle Nejvyššího soudu jednoznačně vyplývá, že pro naplnění skutkové podstaty krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku musí být pachatel za tento trestný čin (popř. i trestný čin loupeže) v posledních 3 letech odsouzen nebo potrestán, přičemž pro účely potrestání je zapotřebí, aby byl trest alespoň zčásti vykonán, když relevantní je právě mj. okamžik podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
21. Ve vztahu k podmíněnému propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, respektive k § 89 odst. 1 tr. zákoníku je potřeba ještě pro úplnost připomenout, že zkušební doba je nutným důsledkem toho, že propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je jen podmíněné. Po novele provedené zákonem č. 357/2011 Sb. soud stanoví zkušební dobu diferencovaně podle toho, za jaký trestný čin byl pachatel (podmíněně propuštěný) pravomocně odsouzen. Zkušební dobu nelze zkrátit a vyslovit ještě před jejím uplynutím, že podmíněně propuštěný se osvědčil, a lze ji dodatečně prodloužit jen podle § 91 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a s omezením tam uvedeným, jestliže odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu zbytku trestu odnětí svobody a soud rozhodl o ponechání podmíněného propuštění v platnosti (blíže viz § 89 [Zkušební doba a přiměřená omezení a přiměřené povinnosti při podmíněném propuštění]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1422– 1423, marg. č. 1.).
22. Dnem právní moci rozhodnutí podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku o tom, že se podmíněně propuštěný osvědčil, dochází podle § 91 odst. 3 tr. zákoníku ke vzniku zákonné fikce, že trest byl vykonán již dnem, kdy byl odsouzený podmíněně propuštěn. Tyto účinky tedy nastávají ex tunc, tj. dnem podmíněného propuštění či dnem právní moci rozhodnutí o podmíněném upuštění (viz KALVODOVÁ, Věra. § 91 [Společné ustanovení]. In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 17.). V případě trestu odnětí svobody, z jehož výkonu byl pachatel podmíněně propuštěn, platí, že došlo-li k zákonné fikci vykonání trestu podle § 91 odst. 3 tr. zákoníku, má se za to, že tento trest byl vykonán celý (viz R 35/2008) (viz § 91 [Společné ustanovení]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1444–1445, marg. č. 6.).
23. V předmětné věci lze shrnout, že obviněný byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody za trestný čin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku dne 6. 2. 2019. Zkušební doba mu byla stanovena v trvání 3 (tří) let. Zkušební doba by tak bez dalšího uplynula již 6. 2. 2022. Jelikož mu však byla opakovaně prodloužena, a to celkově na 7 let, naposledy usnesením ze dne 25. 4. 2024, dosud fakticky neuplynula. K prvnímu prodloužení zkušební doby o další 2 (dva) roky došlo 21. 4. 2022 usnesením Okresního soudu v Pardubicích, které nabylo právní moci dne 3. 5. 2022. Následně mu byla prodloužena o další 2 (dva) roky, a to usnesením téhož soudu ze dne 25. 4. 2024, které nabylo právní moci 14. 5. 2024. Jelikož dosud zkušební doba neuplynula, nebylo rozhodnuto ani o osvědčení se obviněného.
24. Nejvyšší soud má tedy za postavené najisto, že v projednávané věci nebylo možno na obviněného v době spáchání předmětného trestného činu, tj. dne 19. 2. 2023, hledět jako na osobu, která se ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody osvědčila, když zkušební doba podmíněného propuštění ještě neuplynula (tato byla opakovaně prodlužována). Zde je třeba uvést, že podle Nejvyššího soudu by ovšem případné rozhodnutí o osvědčení ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody mělo relevanci z hlediska stanovení okamžiku výkonu celého jemu uloženého trestu, ale tedy nikoliv pouze jeho části, která je rozhodným kritériem pro „potrestání“ ve smyslu § 205 odst. 2 tr.
zákoníku. Jinak vyjádřeno, samotná skutečnost, že dosud neuběhla zkušební doba podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který by měl zakládat naplnění znaku zpětnosti, je podle Nejvyššího soudu z hlediska naplnění znaku skutkové podstaty přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, tj. potrestání pachatele v posledních třech letech pro takový čin, irelevantní. Je totiž zapotřebí akcentovat, že z hlediska naplnění kritérií pro právní kvalifikaci jednání obviněného coby přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr.
zákoníku byl relevantní den podmíněného propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody, tzn. 6. 2. 2019, neboť od tohoto dne byl naplněn znak, že obviněný byl potrestán, když se nevyžaduje celý výkon uloženého trestu odnětí svobody, neboť postačí i výkon částečný. Rozhodnutí o prodloužení zkušební doby podmíněného propuštění totiž nenaplňuje znak skutkové podstaty podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku spočívající v odsouzení či potrestání. Toliko rozhodnutí o nařízení výkonu zbytku trestu odnětí svobody, ze kterého byl obviněný podmíněně propuštěn, a výkon tohoto trestu ve lhůtě 3 let od okamžiku podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody by měl za následek, že by začala tzv. běžet nová 3letá lhůta z pohledu skutkové podstaty podle § 205 odst. 2 tr.
zákoníku. Taková naznačená situace v dané věci nenastala. Proto od okamžiku dne podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody bylo nutno počítat zákonem stanovené 3 roky od potrestání, tedy i od částečného výkonu trestu odnětí svobody, z jehož by bylo možno dovodit naplnění znaku, že byl obviněný pro takový čin potrestán. Pokud se tedy obviněný dopustil uvedeného protiprávního jednání až dne 19. 2. 2023, dopustil se jej až po uplynutí doby 3 let od jeho potrestání – tedy v tomto případě konkrétně ode dne jeho podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
25. Pro jistou přesnost Nejvyšší soud uvádí, že si je vědom pravomocného odsouzení obviněného pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 131 T 182/2021, kdy v této věci se skutku měl dopustit dne 27. 11. 2021. Protože ovšem v této věci byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací, který vykonal 25. 7. 2022, nebylo možno k tomuto odsouzení přihlížet, neboť ode dne výkonu tohoto trestu se na obviněného hledělo, jako by nebyl odsouzen (viz § 65 odst. 5 tr. zákoníku).
26. Z hlediska nyní posuzované věci je tedy namístě s ohledem na shora citované závěry shrnout, že Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově nepostupoval v intencích zákona, pokud obviněného shledal vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit dne 19. 2. 2023, a to přestože byl z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn již dne 6. 2. 2019, tj. zákonem stanovená doba předchozích tří let, v nichž měl být obviněný odsouzen nebo potrestán, uplynula již dne 6. 2. 2022. Nebyly tak podle Nejvyššího soudu naplněny podmínky pro aplikaci této samostatné skutkové podstaty krádeže (§ 205 odst. 2 tr. zákoníku).
27. Nejvyšší soud tudíž po přezkumu napadeného trestního příkazu i předcházejícího řízení podle § 267 odst. 3 tr. ř. uzavírá, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, neboť v dané věci byl Okresním soudem v Karviné – pobočkou v Havířově ze dne 14. 4. 2023, č. j. 101 T 40/2023, porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného P. Ž.
28. Vzhledem ke shora prezentovanému závěru Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 14. 4. 2023, č. j. 101 T 40/2023-55, byl porušen zákon v neprospěch obviněného. Za splnění podmínek § 269 odst. 2 tr. ř. byl zrušen trestní příkaz Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 14. 4. 2023, č. j. 101 T 40/2023-55, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázána Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
29. V novém projednání věci Nejvyšší soud závěrem připomíná, že podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud. Současně je třeba zdůraznit, že stížnost byla podána ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně v jeho neprospěch.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2024
JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu