4 Tz 53/2024-1828
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2024 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. S., t. č. ve Vazební věznici Litoměřice, proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 4 To 243/2024, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 4 To 243/2024, byl porušen zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného L. S.
Napadené usnesení se zrušuje. Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ústí nad Labem se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle § 275 odst. 3 tr. ř. se obviněný L. S. nebere do vazby.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 2. 2023, sp. zn. 32 T 89/2022, byl obviněný L. S. uznán vinným dvěma pokračujícími přečiny úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku (body 1 až 54, 55 a 56 výroku o vině daného rozsudku), přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku (bod 57 výroku o vině daného rozsudku) a pokračujícím přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (body 58 až 72 výroku o vině daného rozsudku), kterých se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozhodnutí. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.
2. Trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 10. 2023, sp. zn. 6 T 165/2023, byl obviněný L. S. uznán vinným přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině tohoto trestního příkazu. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 314e odst. 2 písm. c) tr. ř., § 62, § 63 odst. 1 tr. zákoníku k odnětí obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin.
3. Okresní soud v Ústí nad Labem dne 20. 5. 2024 rozhodl usnesením sp. zn. 32 T 89/2022 podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku tak, že obviněný L. S. vykoná úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který mu byl uložen jako podmíněně odložený rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 2. 2023, sp. zn. 32 T 89/2022. Podle § 83 odst. 5 a § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s dozorem. Proti tomuto usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem obviněný podal dne 4. 6. 2024 stížnost.
4. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 4 To 243/2024, zamítl stížnost obviněného proti výše citovanému usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděně podanou.
5. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 4 To 243/2024, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. S. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného L. S. v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) v návaznosti na § 148 odst. 2 tr. ř. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti shrnul dosavadní řízení a dále poukázal na skutečnost, že obviněný byl v poučení, jež je součástí písemně vyhotoveného usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 5. 2024, sp. zn. 32 T 89/2022, nesprávně poučen o lhůtě k podání opravného prostředku. Podle něj bylo možno proti usnesení podat stížnost do tří dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Kopie usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 5. 2024 byla obviněnému doručena prokazatelně 2. 6. 2024. V návaznosti na toto obviněný dne 4. 6. 2024 sepsal stížnost proti výše zmíněnému usnesení a tato byla dne 5. 6. 2024 doručena Okresnímu soudu v Ústí nad Labem. Obviněný tedy dodržel třídenní lhůtu od doručení kopie usnesení. Stěžovatel vyjádřil názor, že stížnost obviněného byla zamítnuta neoprávněně s ohledem na § 148 odst. 2 tr. ř., neboť pokud byl obviněný předsedou senátu nesprávně poučen při oznámení usnesení, pak nelze tuto stížnost zamítnout jako opožděnou podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. Obviněný přitom přesně následoval poučení předsedy senátu, když počítal lhůtu od doručení a nikoli od vyhlášení usnesení.
6. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 4 To 243/2024, byl v neprospěch obviněného porušen zákon ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a zrušil také všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbyla podkladu a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření se stížností pro porušení zákona ztotožnil, včetně závěrečného návrhu.
8. Obhájce obviněného navrhl stížnosti pro porušení zákona vyhovět, obviněného do vazby nebrat a propustit ho na svobodu.
9. Nejvyšší soud proto podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.
10. Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že při vědomí a respektování judikatury Ústavního soudu dospěl k závěru, že stížnost je třeba posoudit jako opožděně podanou, když napadené rozhodnutí bylo vyhlášeno ve veřejném zasedání dne 20. 5. 2024 v přítomnosti obviněného, výrok rozhodnutí a jeho ústní odůvodnění je podchyceno zvukovým záznamem, s nímž zcela koresponduje odůvodnění písemného vyhotovení rozhodnutí. Pokud písemně odůvodněná stížnost byla doručena až dne 5. 6. 2024, bylo to poté, co skončila zákonná lhůta k podání stížnosti, tedy opožděně. Z těchto důvodů, aniž věcně přezkoumal napadené rozhodnutí, zamítl stížnost obviněného podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděně podanou.
11. V ustanovení § 137 odst. 1 tr. ř. je uvedeno, že usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení.
12. V posuzované trestní věci byl obviněný osobně u veřejného zasedání dne 20. 5. 2024 přítomen, usnesení tedy bylo oznámeno vyhlášením. Stížnost jako opravný prostředek by tak mohl obviněný v souladu s ustanovením § 143 odst. 1 tr. ř. podat u Okresního soudu v Ústí nad Labem do tří dnů od oznámení takovéhoto usnesení. V daném případě však došlo k pochybení samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Labem, který obviněného po vyhlášení usnesení nesprávně poučil o lhůtě pro podání stížnosti, když stanovil lhůtu 3 dny od doručení písemného vyhotovení usnesení. Totéž je pak uvedeno i v písemně vyhotoveném usnesení sp. zn. 32 T 89/2022, které mu bylo doručeno do vlastních rukou dne 2. 6. 2024. Zde bylo výslovně uvedeno, že stížnost je možno podat do tří dnů ode dne doručení písemného vyhotovení usnesení, přičemž obviněný L. S. v souladu s tímto poučením stížnost podal dne 5. 6. 2024.
13. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud druhého stupně nesplnil důsledně svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř. a pochybil rovněž při aplikaci ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř., pokud stížnost obviněného zamítl jako opožděně podanou. Podle ustanovení § 148 odst. 2 tr. ř. jako opožděná nemůže být zamítnuta stížnost, kterou oprávněná osoba podala opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením, které jí bylo dáno při oznámení usnesení.
14. Vzhledem k výše uvedenému je zjevné, že byl obviněný ohledně podání stížnosti chybně poučen, a to nejen při vyhlášení usnesení ve veřejném zasedání, ale rovněž i v písemném vyhotovení usnesení, když podle tohoto poučení postupoval a stížnost podal do tří dnů ode dne doručení písemného vyhotovení usnesení.
15. Vzhledem k okolnostem výše uvedeným Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 4 To 243/2024, byl porušen zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného L. S.. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
16. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
17. Obviněný vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 2. 2023, sp. zn. 32 T 89/2022, neboť usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 5. 2024, sp. zn. 32 T 89/2022, bylo rozhodnuto, že obviněný vykoná úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který mu byl uložen jako podmíněně odložený tímto rozsudkem. Proti tomuto usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem obviněný podal stížnost, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 4 To 243/2024, zamítl. Vzhledem k tomu, že usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 4 To 243/2024, bylo zrušeno, bylo nutné, aby Nejvyšší soud podle § 275 odst. 3 tr. ř. rozhodl o vazbě. V tomto ohledu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v nynějším stadiu řízení není u obviněného dán žádný z důvodů vazby podle § 67 písm. a) až c) tr. ř. Nejvyšší soud proto rozhodl, že obviněný se nebere do vazby.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 10. 2024
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu