4 Tz 54/2010 ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. září 2010 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných JUDr. R. M. a V. P., proti 1) usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň–jih ze dne 29. 5. 2009, č.j. ZT 107/2009-26 a 2) usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň–jih ze dne 29. 5. 2009, č.j. ZT 107/2009-29 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň–jih ze dne 29. 5. 2009, č.j. ZT 107/2009-26, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného JUDr. R. M.
Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň–jih ze dne 29. 5. 2009, č.j. ZT 107/2009-29, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného V. P.
Napadená usnesení s e z r u š u j í.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství Plzeň-město s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Západočeského kraje, Územního odboru SKPV Plzeň-jih, oddělení obecné kriminality, ze dne 7. 5. 2009, č.j. KRPP-2478-21/TČ-2009-030671, bylo podle ustanovení § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání:
1) obviněného JUDr. R. M. pro trestný čin nadržování podle § 166 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.,
2) obviněného V. P. pro trestný čin nadržování podle § 166 odst. 1 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Proti citovanému usnesení o zahájení trestního stíhání podali oba obvinění stížnost. O stížnosti obviněného JUDr. R. M. rozhodl státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň–jih usnesením ze dne 29. 5. 2009, č.j. ZT 107/2009-26, tak, že ji jako nedůvodnou zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a stejně rozhodl i o stížnosti obviněného V. P., a to usnesením ze dne 29. 5. 2009, č.j. ZT 107/2009-29.
Proti oběma předmětným pravomocným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň–jih, tj. proti:
- usnesení ze dne 29. 5. 2009, č.j. ZT 107/2009-26, - usnesení ze dne 29. 5. 2009, č.j. ZT 107/2009-29,
podala následně ministryně spravedlnosti u Nejvyššího soudu České republiky společnou stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných JUDr. R. M. a V. P. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněných JUDr. R. M. a V. P.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti uvedla, že podle platné právní úpravy se místní a věcná příslušnost státního zástupce pro vykonávání dozoru nad zákonností v přípravném řízení trestním odvíjí od příslušnosti soudu k řízení o trestném činu, který je předmětem přípravného řízení. V dané věci v případě skutku, který byl právně kvalifikován jako trestný čin nadržování podle § 166 odst. 1 tr. zák., nebylo zjištěno místo spáchání, ale místní příslušnost bylo možno určit podle bydliště obou obviněných ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 tr. ř., popř. podle místa, kde trestná činnost vyšla najevo, což je obvod soudního okresu Plzeň-město. V případě trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. bylo pak od počátku jednoznačně dáno místo spáchání před Okresním soudem Plzeň-jih, který má své sídlo také v obvodu soudního okresu Plzeň-město. Podle názoru ministryně spravedlnosti je tedy zřejmé, že v dané věci byl k vykonávání dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení věcně i místně příslušný státní zástupce činný u Okresního státního zastupitelství Plzeň-město a právě tento státní zástupce byl příslušný k rozhodování o výše zmíněných stížnostech obviněných proti rozhodnutí policejního orgánu o zahájení trestního stíhání.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona proto ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že:
- usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň– jih ze dne 29. 5. 2009, č.j. ZT 107/2009-26, - usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň– jih ze dne 29. 5. 2009, č.j. ZT 107/2009-29,
byl porušen zákon v neprospěch obviněných JUDr. R. M. a V. P. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadená usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v platném znění, státní zastupitelství je příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
Podle ustanovení § 12 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, o zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech konaných právními čekateli, v platném znění, je k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním příslušný státní zástupce přidělený ke státnímu zastupitelství, které působí při soudu, jenž by byl příslušný konat ve věci po podání obžaloby řízení v prvním stupni, pokud takto vyhláška nestanoví jinak.
Podle ustanovení § 16 tr. ř. řízení v prvním stupni koná, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, okresní soud.
Podle ustanovení § 17 odst. 1 tr. ř. krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest. Výjimky z uvedeného ustanovení se netýkají projednávané věci.
Podle ustanovení § 18 odst. 1 tr. ř. řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán a podle ustanovení § 18 odst. 2 tr. ř. nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo.
Podle ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
Podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, není-li důvodná.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že proti obviněnému JUDr. R. M. bylo výše specifikovaným usnesením policejního orgánu zahájeno trestní stíhání pro trestný čin nadržování podle § 166 odst. 1 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a proti obviněnému V. P. bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin nadržování podle § 166 odst. 1 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. U uvedených trestných činů činí dolní hranice trestu odnětí svobody méně než pět let, proto by byl v případě podání obžaloby u soudu k jejich projednání věcně příslušný okresní soud.
Ze shora citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že místní a věcná příslušnost státního zástupce pro vykonávání dozoru na zákonností v přípravném řízení trestním se odvíjí od příslušnosti soudu k řízení o trestném činu, který je předmětem přípravného řízení.
Trestného činu nadržování se obvinění JUDr. R. M. a V. P. podle výroku příslušného usnesení o zahájení trestního stíhání měli zkráceně dopustit tím, že pomohli pravomocně odsouzenému pachateli trestného činu Ing. V. Ř. v úmyslu umožnit mu, aby unikl trestnímu stíhání nebo trestu tím, že v přesně nezjištěnou dobu, nejdříve od 7. 4. 2006 do nejpozději 15. 5. 2006, v souvislosti s kupní smlouvou o úplatném převodu nemovitosti mezi obcí L., zastoupenou Ing. V. Ř. jako starostou obce jako prodávajícím a mezi V. P. jakou kupujícím, datovanou dnem 27. 3. 2006, když
- JUDr. R. M. v uvedenou dobu na přesně nezjištěném místě vyhotovil a následně na přesně nezjištěném místě a nejištěným způsobem předal Ing. V. Ř. dodatečně vyhotovený zápis z jednání mezi Ing. V. Ř. a V. P. a dále
- JUDr. R. M. v uvedenou dobu na přesně nezjištěném místě vyhotovil a následně na přesně nezjištěném místě a nejištěným způsobem předal Ing. V. Ř. dodatečně vyhotovený dodatek č. 1 datovaný dnem 31. 3. 2006 ke smlouvě o úplatném převodu nemovitosti,
- přičemž oba tyto dokumenty v uvedenou dobu na nezjištěném místě podepsal svědek V. P., přičemž veškeré shora uvedené jednání bylo činěno za účelem zakrytí trestné činnosti nyní již pravomocně odsouzeného Ing. V. Ř.
Z uvedeného je zřejmé, že místo spáchání projednávaného trestného činu nadržování podle § 166 odst. 1 tr. zák. zjištěno nebylo. Místní příslušnost bylo však možno zcela jednoznačně určit podle ustanovení § 18 odst. 2 tr. ř., podle kterého nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, a jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. V případě tohoto činu byl tak místně příslušným obvod Okresního soudu Plzeň-město, ve kterém mají oba obvinění bydliště.
Trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. se obviněný V. P. sám podle výroku příslušného usnesení o zahájení trestního stíhání měl zkráceně dopustit tím, že v procesním postavení svědka nejprve dne 12. 9. 2006 při svém výslechu při Policii ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Plzeň, Prešovská 10, Plzeň, poté při svém výslechu v průběhu hlavního líčení u Okresního soudu Plzeň-jih, Sady 5. května 11, Plzeň, dne 10. 1. 2007 a dne 11. 4. 2008 vypovídá zřejmou nepravdu o jednání dne 27. 3. 2006 v obci L., okr. P.-j., s odsouzeným Ing. V. Ř. V případě tohoto trestného činu bylo tedy od počátku jednoznačně dáno místo spáchání činu před Okresním soudem Plzeň-jih, který má své sídlo v obvodu Okresního soudu Plzeň-město, proto místně příslušným byl rovněž, stejně jako u trestného činu nadržování, obvod Okresního soudu Plzeň-město, ve kterém byl trestný čin spáchán.
Je tedy možno uzavřít (s přihlédnutím k výše citovanému ustanovení § 12 odst. 1 vyhlášky č. 23/1994 Sb.), že v projednávané trestní věci obviněných JUDr. R. M. a V. P. byl k vykonávání dozoru nad zachováváním zákonností v přípravném řízení trestním věcně i místně příslušný státní zástupce činný u Okresního státního zastupitelství Plzeň-město a tento byl také příslušný k rozhodování o stížnostech obou obviněných proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Západočeského kraje, Územního odboru SKPV Plzeň-jih, oddělení obecné kriminality, ze dne 7. 5. 2009, č.j. KRPP-2478-21/TČ-2009-030671, kterým bylo zahájeno jejich trestní stíhání.
Nejvyšší soud České republiky se proto z výše rozvedených důvodů ztotožnil s názorem ministryně spravedlnosti zmíněným ve stížnosti pro porušení zákona, že pokud o předmětných stížnostech obviněných JUDr. R. M. a V. P. proti usnesení o zahájení trestního stíhání rozhodl státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih, a to namísto příslušného státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, došlo tímto postupem k porušení zákona v neprospěch obou obviněných.
Nejvyšší soud České republiky proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že:
1) pravomocným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň–jih ze dne 29. 5. 2009, č.j. ZT 107/2009-26, byl porušen zákon v ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného JUDr. R. M.,
2) pravomocným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň–jih ze dne 29. 5. 2009, č.j. ZT 107/2009-29, byl porušen zákon v ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného V. P.
Nejvyšší soud České republiky podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadená usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství Plzeň-město přikázáno, aby jako věcně i místně příslušný věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněných JUDr. R. M. a V. P., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněných (§ 273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2010
Předseda senátu: JUDr. Jiří Pácal