4 Tz 55/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 5. května 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné A. B., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 7. 2002, sp. zn. 5 T 58/2002, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 7. 2002, sp. zn. 5 T 58/2002, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné A. B.
Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 4 s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Trestní příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 7. 2002, sp. zn. 5 T 58/2002, byla obviněná A. B. uznána vinnou trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustila tím, že dne 25. 7. 2002 kolem 11.40 hod., v nákupním středisku J. M., P., N., odcizila 2 ks teplého vosku zn. Veet v hodnotě á 269,- Kč, a to tak, že je při nákupu vložila do své kabelky, čímž poškozené společnosti J. M. vznikla škoda celkem ve výši 538,- Kč, odcizené zboží bylo vráceno zpět do prodeje. Obviněná se této trestné činnosti dopustila přesto, že byla v minulosti odsouzena pro stejný trestný čin, naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 1T 68/2001 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Za to jí byl v sazbě § 247 odst. 1 tz. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 1, 2 tr. ták. za použití § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Trestní příkaz nabyl právní moci dne 26. 7. 2002.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné A. B. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch obviněné porušen v ustanoveních § 2 odst. 5 tr. ř., a dále v § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák.
Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku napadenému rozhodnutí vytkl, že jím byl obviněné A. B. opětovně uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, přičemž Obvodní soud pro Prahu 4 nezohlednil skutečnost, že obviněné byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 1 T 36/2002, pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., rovněž uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, z něhož v době rozhodování ve věci sp. zn. 5 T 58/2002 neměla obviněná nic vykonáno. Vzhledem k tomu, že nejvyšší možná výměra trestu obecně prospěšných prací činí podle § 45a odst. 1 tr. zák. 400 hodin, byl uložením nového trestu obecně prospěšných prací vzhledem k předchozímu nevykonanému trestu stejného druhu porušen zákon v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněné A. B. v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. trestní příkaz v napadeném rozsahu zrušil, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon porušen byl.
Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. umožňuje soudu uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 až 400 hodin.
Podle § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá- li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 tato zákonná ustanovení svým procesním postupem důsledně nerespektovala, a v situaci, kdy obviněná neměla dosud z pravomocně uloženého trestu obecně prospěšných prací nic vykonáno, uložila jí stejný druh trestu v maximální výměře, čímž o 400 hodin překročila onu nejvyšší výměru stanovenou pro tento druh trestu zákonem.
Z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 5 T 58/2002, Nejvyšší soud zjistil, že dne 26. 7. 2002 podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 uvedenému soudu návrh na potrestání na obviněnou A. B. pro výše uvedenou trestnou činnost. Samosoudkyně tohoto soudu vydala dne 26. 7. 2002 ve věci trestní příkaz, jímž při vyslovení výroku o vině ve shodě s podaným návrhem na potrestání a s užitím shodné právní kvalifikace činu, uložila obviněné A. B. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Obvodní soud pro Prahu 4 však pochybil, pokud do svých úvah o trestu nepojal existenci trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 1 T 36/2002, který nabyl právní moci dne 12. 2. 2002, jímž byl obviněné pro trestný čin krádeže, kterého se dopustila tím, že dne 28. 1. 2002 kolem 17.10 hod. v P., n. R. obchodní dům K. odcizila z volného prodeje v oddělení potravin J. M. dva kusy šampónů zn. Elseve v celkové hodnotě 159,80,- Kč, přičemž tohoto jednání se dopustila přesto, že byla za takový trestný čin v posledních třech letech odsouzena (naposledy dne 12. 7. 2000 rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 1 T 81/2000). Za tento trestný čin byl obviněné uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, z něhož obviněná v době vydání trestního příkazu 5 T 58/2002 nic nevykonala. Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 v době, kdy v trestní věci, jež je napadena stížností pro porušení zákona, rozhodovala, tuto skutečnost nemohla zjistit z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen, protože Obvodní soud pro Prahu 1, který trestní příkaz ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 1 T 36/2002, vydal, vypravil trestní list až dne 10. 9. 2003. Nicméně nastolila stav, kdy obviněná má vykonat trest obecně prospěšných prací v úhrnné výměře 800 hodin, ač trestní zákon uložení trestu v této výměře nedovoluje.
Tato skutečnost však mohla být zjištěna z řádně provedeného výslechu obviněné. Obviněná byla dne 26. 7. 2004 předvedena před samosoudkyni, byl jí doručen návrh na potrestání a poskytnut dostatečný časový prostor k tomu, aby si tento návrh prostudovala. Když po zákonném poučení podle § 33 odst. 1 tr. ř. obviněná výslovně prohlásila, že chce k věci vypovídat, vyjádřila se jednak ke skutkovým okolnostem případu, jednak uvedla, že se nachází ve lhůtě podmíněného odsouzení. Samosoudkyně měla při této příležitosti možnost a současně povinnost zjistit, zda údaje, které jsou uvedeny v rejstříku trestů o předchozích odsouzeních obviněné, odpovídají realitě a zda v mezidobí obviněná byla či nebyla znovu odsouzena pro jinou trestnou činnost. Takovéto zjištění bylo nadto odůvodněno sdělením Policie ČR, který je obsažen přímo v trestním spisu sp. zn. 5 T 58/2002, v němž je uvedeno zadržení obviněné v souvislostí s krádeží spáchanou dne 28. 1. 2002.
Vzhledem k uvedeným pochybením porušila samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. , neboť nezjistila spolehlivě skutkový stav, pod kterýžto pojem nutno vztáhnout i objasnění okolností, které mají vzhledem k osobě pachatele význam z hlediska stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry, a tato nedostatečně provedená zjištění se promítla i do vadného hodnocení důkazů v tomto směru.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení § 266 odst. 1, 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Nejvyšší soud vzhledem k argumentaci výše uvedené poté podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 7. 2002, sp. zn. 5 T 58/2002, a řízením, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné A. B.
Poté podle § 269 odst. 2 tr. ř. v napadený trestní příkaz zrušil a současně zrušil také všechna další rozhodnutí, která na tento výrok obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V tomto ohledu se Nejvyšší soud neztotožnil s návrhem ministra spravedlnosti, aby byl trestní příkaz zrušen pouze v napadené části, tedy jen ve výroku o trestu. Trestní příkaz má podle ustanovení § 314e odst. 5 tr. ř. povahu odsuzujícího rozsudku, což znamená, že trestním příkazem nelze obviněného např. zprostit obžaloby podle § 226 tr, ř., či upustit od potrestání podle § 24 a násl. tr zák. V uvedeném „odsuzujícím“ smyslu tvoří výroky trestního příkazu jednotu a jsou s nimi spojeny účinky předpokládané zákonem. Je-li proti trestnímu příkazu podán odpor, nelze jeho podáním dosáhnout zrušení jen některého z výroků trestního příkazu, ani pokud by podaný odpor proti takovémuto výroku výlučně směřoval, neboť v důsledku uplatnění tohoto specifického opravného prostředku se trestní příkaz ruší zásadně celý, tj. ve všech výrocích a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení. Nepřichází tedy v úvahu, aby se trestní příkaz stal částečně pravomocným a další řízení se vedlo jen o uložení trestu. V posuzovaném případě byl trestní příkaz zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut stal nezákonným a bylo třeba jej zrušit celý, byť zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu, když nápravu lze sjednat pouze pokračováním v řízení.
Věc podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obvodní soud pro Prahu 4 si opatří v rámci řádných úvah o druhu a výměře trestu spis Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 1 T 36/2002, vyžádá si nový opis rejstříku trestů obviněné, jakož i zprávu Probační a mediační služby ČR, středisko Praha, pracoviště Praha 7 k tomu, zda a případně v jakém rozsahu obviněná něco z předchozího trestu obecně prospěšných prací vykonala. Teprve poté bude moci tyto důkazy vyhodnotit spolu s důkazy, jež jsou již součástí trestního spisu ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. a dospět k správným závěrům z hlediska ustanovení § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák. Obvodní soud pro Prahu 4 bude v rámci těchto úvah limitován ustanovením § 273 tr. ř., neboť nové rozhodnutí nesmí být v neprospěch obviněné vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněné (zákaz reformationis in peius).
Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. května 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á