4 Tz 56/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud české republiky projednal ve veřejném zasedání dne 21. ledna 2003
v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka
Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal
ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. M., proti
usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 9 To 223/2001, a
podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 9 To
223/2001, a řízením, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o
n v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12.
2001) a § 253 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného V. M.
Napadené usnesení se z r u š u j e .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Plzni se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. 2 T 134/2000,
byl obviněný V. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2
tr. zák., jehož se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době v období mezi 15.
3. 2000 až 17. 4. 2000 v katastru obce L., v lesním revíru M., vytěžil a
odcizil ke škodě s.p. L. ČR, L. s. P., celkem 45,33 m3 dřeva v celkové hodnotě
37 095,- Kč. Za to mu byl v sazbě § 247 odst. 2 tr. zák. uložen podle § 35
odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Pro výkon
tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s
ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu
Plzeň-jih ze dne 28. 8. 2000, sp. zn. 2 T 42/2000, který obviněný převzal dne
4. 9. 2000, a který nabyl právní moci dne 13. 9. 2000, jakož i všechna další
rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázal soud
obviněného k povinnosti zaplatit poškozeným L. ČR, s. p. se sídlem v H. K., na
náhradě škody částku 36 390,- Kč.
Obviněný V. M. podal proti tomuto rozsudku odvolání, které Krajský soud v Plzni
usnesením ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 9 To 223/2001, zamítl podle § 253 odst. 1
tr. ř. jako opožděně podané.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal ministr spravedlnosti
stížnost pro porušení zákona, v níž namítá, že jím byl porušen zákon v
ustanoveních § 2 odst. 5 tr. ř. a § 253 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného
V. M.
Ministr spravedlnosti poukázal na okolnost, že rozsudek byl obviněnému doručen
dne 5. 4. 2001, odvolání proti němu datoval 12. 4. 2001, přičemž razítko pošty
v Z., odkud dopis doporučeně odeslal, je ze dne 17. 4. 2001. Pokud Krajský soud
v Plzni zamítl takto podané odvolání obviněného, odůvodnil svůj postup úvahou,
že je podáno opožděně, přičemž vycházel z data 17. 4. 2001, jež bylo uvedeno na
obálce. Usnesení Krajského soudu v Plzni bylo obviněnému doručeno dne 30. 5.
2001. Obviněný dne 7. 6. 2001 Krajskému soudu v Plzni sdělil, že odvolání podal
včas, a dne 12. 6. 2001 doručil kopii podacího lístku pošty, z něhož je zřejmé,
že zásilku na poště v Z. odevzdal dne 13. 4. 2001. Obviněný V. M. nepodal
žádost o navrácení lhůty podle § 61 odst. 1 tr. ř. a protože soud může jednat
pouze na základě takovéto žádosti, nebylo možno pochybení pracovnice pošty
napravit.
Závěrem podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu
v Plzni ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 9 To 223/2001, byl porušen zákon v
namítaném rozsahu v neprospěch obviněného V. M., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř.
napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost
těch výroků usnesení, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v
rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí
předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Z obsahu trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že rozsudek Okresního soudu
Plzeň-jih ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. 2 T 134/2001, byl obviněnému doručen do
vlastních rukou dne 5. 4. 2001. Lhůta k podání odvolání počala obviněnému běžet
dne 6. 4. 2001 a končila v pátek dne 13. 4. 2001. Okresnímu soudu Plzeň-jih
bylo dne 18. 4. 2001 doručeno podání obviněného, označené jako „Odvolání
podávané ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih“.
Na obálce připojené k tomuto podání je otisk poštovního razítka pošty Z. s
datem 17. 4. 2001 a poštovní nálepka s podacím číslem R 00072. Uvedené údaje
tak potvrzují prvotní úvahu Krajského soudu v Plzni o opožděně podaném odvolání
jako správnou.
Obviněný však poté, co dne 30. 5. 2001 obdržel usnesení Krajského soudu v Plzni
ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 9 To 223/2001, jímž bylo jeho odvolání podle § 253
odst. 1 tr. ř. zamítnuto jako opožděně podané, zaslal Okresnímu soudu Plzeň-jih
doporučenou zásilku, v níž předložil opis podacího lístku č. R 72, kde je
vyznačen on jako odesílatel, adresátem je Okresní soud Plzeň-jih, přičemž
razítko pošty v Z. označuje datum podání dne 13. 4. 2001. Obviněný V. M. byl
poté dne 29. 8. 2001 vyslechnut soudní tajemnicí Okresního soudu Plzeň-jih k
okolnostem podání odvolání, znovu předložil podací lístek s vyznačením podání
zásilky dne 13. 4. 2001 a uvedl, že si rozdílnost dat na podacím lístku a
obálce neumí vysvětlit. Okresní soud Plzeň-jih prováděl ve věci další šetření a
zjistil, že dne 13. 4. 2001 pracovala na poště v Z. M. K., kterou poté dne 13.
11. 2001 k okolnostem podání předmětné zásilky vyslechnul. Uvedla, že
kritického dne skutečně od obviněného inkriminovanou zásilku převzala a na
podacím lístku označila skutečné datum jejího podání. Protože však bylo před
velikonočními svátky, zpracovávala hodně zásilek, byl den výplat a nadto u
přepážky neměla v dostatečném množství známky, zřejmě odložila dopis stranou a
teprve následující pracovní den po velikonocích, tj. 17. 4. 2001 na dopis
vylepila známky a dala razítko pošty.
Je tak prokázáno, že obviněný podal odvolání včas a rozhodnutí o zamítnutí
odvolání jen z důvodu jeho opožděnosti bylo vydáno v rozporu se zákonem. K
porušení zákona však nedošlo na základě pochybení soudu, neboť ten vycházel
jednak z ustálené praxe, že datum uvedené na poštovní razítku je datem podání
zásilky k poštovní přepravě, jednak z ustanovení vyhlášky pro držitele poštovní
licence (§ 9 odst. 7 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů o základních
službách držitele poštovní licence č. 28/2001 Sb.). Obviněnému bylo usnesení
Krajského soudu v Plzni doručeno dne 30. 5. 2001, přičemž podle § 63 odst. 3
tr. ř. mohl požádat o navrácení lhůty. Tento úkon mohl učinit podle § 61 odst.
1 tr. ř. ve lhůtě tří dnů od jeho vyrozumění o tom, že opravný prostředek byl
zamítnut pro opožděnost, tj. dne 4. 6. 2001. Tuto žádost však nepodal. Vzniklé
pochybení tak bylo možno napravit toliko cestou stížnosti pro porušení zákona.
V této souvislosti Nejvyšší soud přihlédl i k ustanovení čl. 6 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod (zákon č. 209/1992 Sb.) a k ustanovení čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod (zákon č. 2/1993 Sb.), podle nichž má
každý právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a
nestranného soudu, v neposlední řadě i k ustanovení čl. 2 Protokolu č. 7 k již
citované Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož
každý, koho soud uzná vinným z trestného činu, má právo dát přezkoumat výrok o
vině nebo trestu soudem vyššího stupně. Vzhledem k těmto ústavně zakotveným
právům musí být ustanovení § 253 odst. 1 tr. ř. aplikováno výlučně tehdy, je-li
odvolání skutečně podáno opožděně.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům poté Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř.
vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 9 To
223/2001, a řízením, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §
2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
(ve znění účinném do 31. 12. 2001) a § 253 odst. 1 tr. ř. v neprospěch
obviněného V. M. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil, jakož i
všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle § 270
odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby ji v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
Vzhledem k závaznému právnímu názoru Nejvyššího soudu, že v případě odvolání
obviněného V. M. proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 3. 2001,
sp. zn. 2 T 134/2001, byla zachována lhůta uvedená v ustanovení § 248 odst. 1
tr. ř., Krajský soud v Plzni o takto podaném odvolání obviněného rozhodne.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2003
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše N o v o t n á