4 Tz 62/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 8. října 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Ing. R. V., proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 2 KZt 181/2002, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 2 KZt 181/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. a), b), § 149 odst. 1 písm. b) a § 308 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného Ing. R. V.
Napadené usnesení s e z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Plzni s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dne 11. 12. 2000 sdělil tehdejší vyšetřovatel Městského úřadu vyšetřování Policie ČR v Plzni Ing. R. V. obvinění z trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že dne 7. 10. 2000 v 17.30 hodin jel v P. vozem Škoda 105 L SPZ PMC 87-50 po vozovce ulice P. směrem do centra města v levém jízdním pruhu, v prostoru křižovatky P. – K P. – Z., na které odbočoval vlevo do ulice K P., se na přechodu pro chodce střetl s chodcem K. Š., který přecházel vozovku ulice K P. z levé strany, přičemž při střetu utrpěl chodec Š. těžké zranění –zlomeninu stehenní kosti v oblasti kyčelního kloubu vlevo a odřeninu v obličeji; požití alkoholu ze strany účastníků nehody bylo vyloučeno, technická závada zjištěna nebyla a na vozidle obviněného nevznikla hmotná škoda.
Usnesením náměstka Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 2. 2. 2001, sp. zn. 4 Zt 2083/2000, bylo trestní stíhání obv. Ing. V. pro popsaný skutek podle § 307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno, přičemž podle § 307 odst. 2 tr. ř. byla stanovena zkušební doba v trvání jednoho roku. Z odůvodnění tohoto usnesení je patrno, že se tak stalo proto, že především jde o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, obviněný s takovým rozhodnutím souhlasí, k činu se doznal a učinil opatření k tomu, aby poškozeným byla škoda nahrazena tím, že pojistnou událost uplatnil u České pojišťovny, a. s., z titulu zákonného pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel. Toto usnesení nabylo právní moci dnem 13. 2. 2001.
Po uplynutí zkušební doby rozhodl náměstek Okresního státního zastupitelství Plzeň-město dalším usnesením ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 4 Zt 2083/2000, podle § 308 odst. 1 tr. ř. tak, že obv. Ing. R. V. se v průběhu zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání osvědčil.
Proti tomuto usnesení podal stížnost poškozený K. Š.; podstatou její argumentace bylo to, že obdržel pouze částku 10 800,- Kč z titulu bolestného, to však za kompenzaci nepovažuje.
Z podnětu této stížnosti bylo pak usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 2 KZt 181/2000, napadené usnesení podle § 149 odst. 1 tr. ř. zrušeno a Okresnímu státnímu zastupitelství Plzeň-město bylo podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. přikázáno o věci znovu jednat a rozhodnout. Stížnostní orgán zde především uložil, aby v dalším řízení bylo ověřeno, zda a do jaké míry byly oprávněné nároky poškozeného Š. a také Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR v průběhu zkušební doby uspokojeny.
Proti tomuto usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Ing. R. V. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. a), b) a § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. v souvislosti s ustanovením § 308 odst. 1 tr. ř.
Ve stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti mimo jiné na to, že povinnost nahradit v průběhu zkušební doby způsobenou škodu se podle § 307 odst. 3 tr. ř. obviněnému ukládá pouze v případě, že s poškozeným o způsobu náhrady škody uzavřel dohodu. V případě, že škoda způsobená činem byla již v době rozhodování o podmíněném zastavení trestního stíhání nahrazena, ale také v případě, že obviněný učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, se mu taková povinnost neukládá. Při rozhodování podle § 308 odst. 1 tr. ř. o tom, zda se obviněný ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání osvědčil či nikoli, lze to, zda škoda byla nahrazena, zkoumat pouze za předpokladu, že obviněnému byla povinnost k její náhradě uložena. V konkrétním případě je nepochybné, že obv. Ing. R. V. v průběhu zkušební doby řádný život vedl, případná další omezení podle § 307 odst. 4 tr. ř. mu uložena nebyla. Bylo-li oznámení pojistné události České pojišťovně, a. s., včetně následné součinnosti obviněného s pojišťovnou, při rozhodování o podmíněném zastavení jeho trestního stíhání akceptováno jako „jiné potřebné opatření k náhradě škody“ ve smyslu § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř., nelze již v souvislosti s rozhodováním o osvědčení se obviněného ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání zkoumat, zda, resp. do jaké míry byly oprávněné nároky poškozených subjektů skutečně tímto způsobem uspokojeny.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Je třeba přisvědčit názoru uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, se obviněnému uloží, aby škodu v průběhu zkušební doby nahradil pouze v případě, že s poškozeným uzavřel dohodu o způsobu náhrady škody - § 307 odst. 3 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001. Podmínkou pro zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, není výlučně uzavření takovéto dohody o způsobu náhrady škody, nýbrž i náhrada takové škody, učinění jiných potřebných opatření k její náhradě, popřípadě nemusí být škoda nahrazována či činěna příslušná opatření vůbec – pokud trestným činem škoda nebyla způsobena.
V posuzovaném případě bylo trestní stíhání obviněného Ing. R. V. podmíněně zastaveno podle § 307 odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, neboť mimo jiné učinil jiná potřebná opatření k náhradě škody – škodnou událost k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla oznámil České pojišťovně, a. s. Proto mu také nebyla v předmětném rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 3 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, uložena povinnost škodu v průběhu zkušební doby nahradit. Ostatně dohoda o způsobu náhrady škody mezi obviněným a poškozeným uzavřena nebyla.
Za shora popsané situace při rozhodování o osvědčení se v průběhu zkušební doby podle § 308 odst. 1 tr. ř. není možné zkoumat podmínku uvedenou v tomto zákonném ustanovení – splnil povinnost nahradit způsobenou škodu zjišťováním, zda a do jaké míry byly oprávněné nároky poškozených v průběhu zkušební doby uspokojeny. Povinnost obviněného k náhradě škody byla splněna jeho oznámením příslušné škodné události České pojišťovně, a. s. Pouze v případě uzavření dohody o způsobu náhrady škody a uložení povinnosti obviněnému k její náhradě podle § 307 odst. 3 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání je třeba při rozhodování o osvědčení se obviněného v průběhu zkušební doby zjišťovat, zda splnil povinnost z uzavření dohody a uložené mu podle § 307 odst. 3 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001 – nahradit způsobenou škodu.
Lze tedy s ohledem na výše uvedené uzavřít, že usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 2 KZt 181/2002, byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. (vadně splněná přezkumná povinnost), § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. (nedůvodně zrušeno stížností napadené rozhodnutí a přikázáno orgánu nižšího stupně nové projednání a rozhodnutí věci) a § 308 odst. 1 tr. ř. (pochybení při rozhodování o osvědčení se při podmíněném zastavení trestního stíhání). Zákon byl porušen v neprospěch obviněného Ing. R. V.Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž je podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který shora vyslovil Nejvyšší soud.
Jelikož Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného Ing. R. V., nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch - § 273 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal