4 Tz 69/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 1.
října 2009 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr.
Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou
podala ministryně spravedlnosti České republiky v neprospěch i ve prospěch
obviněného J. Č., proti usnesení státního zástupce Okresního státního
zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-131, a v
neprospěch i ve prospěch obviněného Ing. P. H., proti usnesení státního
zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1
ZT 37/2007-134, a podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t
o :
I.
Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne
27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-131, b y l p o r u š e n z á k o n v
ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v
neprospěch obviněného J. Č.
II.
Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne
27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-134, b y l p o r u š e n z á k o n v
ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v
neprospěch obviněného Ing. P. H.
III.
Napadená usnesení s e z r u š u j í v celém rozsahu.
Obviněný J. Č. byl usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru
pro odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a
vyšetřování, expozitura Ostrava ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. ČTS: OKFK-15/6-2006,
stíhán podle § 160 odst. 1 tr. ř. pro trestný čin přijímání úplatku podle § 160
odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jehož se měl dopustit tak, že dne 11. 2.
2002 ve V., S., v budově M. ú. V., v kanceláři starosty, po telefonickém
požadavku na Ing. P. H., ředitele společnosti H.B.R., kom. spol, téhož dne, za
účelem vlastního majetkového obohacení osobně převzal od manželky jmenovaného
M. H., finanční částku nejméně 497.000,- Kč, která pocházela z finančních
prostředků společnosti H.B.R., kom. spol. a představovala neoprávněnou výhodu,
na níž J. Č. neměl legitimní nárok a takto učinil v souvislosti s výkonem
funkce jednatele ve společnosti V. b., s.r.o., se sídlem V., S., v níž
zastupoval zájmy majoritního společníka města V. a za realizovaný převod
obchodního podílu právnické osoby V. b., s.r.o., ke kterému bylo přistoupeno
dle Smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené mezi převodcem městem V., a
nabyvatelem H.B.R., kom. spol. dne 23. 10. 2001, na základě které byl 51 %
obchodní podíl převodce úplatně převeden na společnost H.B.R., kom. spol, za
znalcem Ing. V. Z. vyčíslenou cenu 3.618.000,- Kč, jenž však byla pro město V.
se zřetelem k celkovým vysokým aktivům finančně nevýhodná, neboť hodnota 51 %
podílu na základním kapitálu činila nejméně částku 6.773.784,- Kč, když
následně dne 14. 2. 2002 si z takto převzaté částky vložil v hotovosti na svůj
soukromý účet vedený u K. b., a.s., pobočka V. částku 497.000,-Kč.
Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal obviněný J. Č. včas stížnost,
o které rozhodl státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově
tak, že ji usnesením ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-131, podle § 148
odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Obviněný Ing. P. H. byl usnesením policejního orgánu Policie České republiky,
Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie
a vyšetřování, expozitura Ostrava ze dne 9. 2. 2007, sp. zn. ČTS:
OKFK-15/6-2006, stíhán podle § 160 odst. 1 tr. ř. pro trestný čin podplácení
podle § 161 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., jehož se měl dopustit tak, že
dne 11. 2. 2002 ve V., S., v budově M. ú. V., v kanceláři starosty, na základě
telefonického požadavku starosty města V. J. Č., ze dne 11. 2. 2002,
prostřednictvím své manželky M. H., za účelem majetkového obohacení J. Č.,
zajistil osobní předání finanční částky nejméně 497.000,- Kč z prostředků
společnosti H.B.R., kom. spol. a představující neoprávněnou výhodu, na níž J.
Č. neměl legitimní nárok, a to v souvislosti s výkonem funkce jednatele ve
společnosti V. b., s.r.o., se sídlem V., S., v níž zastupoval zájmy majoritního
společníka města V., konkrétně za realizovaný převod obchodního podílu
právnické osoby V. b., s.r.o., ke kterému bylo přistoupeno dle Smlouvy o
převodu obchodního podílu uzavřené mezi převodcem městem V., a nabyvatelem
H.B.R., kom. spol. dne 23. 10. 2001, na základě které byl 51 % obchodní podíl
převodce úplatně převeden na společnost H.B.R., kom. spol., za znalcem Ing. V.
Z. vyčíslenou cenu 3.618.000,- Kč, jenž však byla pro město V. se zřetelem k
celkovým vysokým aktivům finančně nevýhodná, neboť hodnota 51 % podílu na
základním kapitálu společnosti činila nejméně částku 6.773.784,- Kč, když
následně dne 14. 2. 2002 si J. Č. z takto převzaté částky vložil v hotovosti na
svůj soukromý účet vedený u K. b., a.s., pobočka V. částku 497.000,-Kč.
Usnesení o zahájení trestního stíhání napadl obviněný Ing. P. H. včas podanou
stížností, která byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta usnesením
státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2.
2007, č.j. 1 ZT 37/2007-134.
V trestní věci obviněných J. Č. a Ing. P. H. bylo následně rozhodnuto usnesením
státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 4. 6. 2007, sp. zn.
3 NZT 10/2007, podle § 25 tr. ř. per analogiam o odnětí předmětné věci státnímu
zástupci Okresního státního zastupitelství v Přerově a přikázání k dalšímu
provádění úkonů v trestním řízení státnímu zástupci Okresního státního
zastupitelství v Jihlavě. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v
Jihlavě usnesením ze dne 16. 11. 2007, č.j. ZT 327/2007-179, podle § 172 odst.
1 písm. a) tr. ř., trestní stíhání zastavil, tj. z důvodu nejpříznivějšího,
jaký trestní řád zná (skutek, pro který bylo trestní stíhání vedeno se nestal).
Proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze
dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-131, jímž bylo rozhodnuto o stížnosti proti
usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného J. Č., a proti usnesení
státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2.
2007, č.j. 1 ZT 37/2007-134, jímž bylo rozhodnuto o stížnosti proti usnesení o
zahájení trestního stíhání obviněného Ing. P. H., podala ministryně
spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona, a to v neprospěch i
ve prospěch obou obviněných. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §
146 odst. 2 písm. a), § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti poukázala
na shora uvedená ustanovení trestního řádu, dále na ustanovení § 40 odst. 1
písm. a) zák. č. 283/1993 Sb. o státním zastupitelství, v platném znění, podle
kterého ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou jednací řád státního
zastupitelství, na ustanovení § 12 odst. 1 vyhl. č. 23/1994 Sb. o jednacím řádu
státního zastupitelství, z něhož vyplývá, že k výkonu dozoru nad zachováváním
zákonnosti v přípravném řízení trestním je příslušný státní zástupce přidělený
ke státnímu zastupitelství, které působí při soudu, jenž by byl příslušný konat
ve věci po podání obžaloby řízení v prvním stupni, pokud tato vyhláška
nestanoví jinak. Rovněž odkázala na ustanovení § 16 a § 17 tr. ř. týkajících se
věcné příslušnosti soudu a ustanovení § 18 odst. 1 tr. ř., podle kterého řízení
koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Konstatovala, že rozhodnutí
napadená stížností pro porušení zákona vydal státní zástupce místně nepříslušný
a jedná se tedy o rozhodnutí zatížená vadou zmatečnosti.
Dále uvedla, že skutek, pro který bylo zahájeno policejním orgánem trestní
stíhání obviněného J. Č., měl být spáchán ve městě V., tedy v místním obvodu
Okresního soudu ve Vsetíně. Ve městě V. jednak mělo dojít k faktickému předání
úplatku obviněnému J. Č. a dále zde měl nastat následek jeho korupčního
jednání, tedy uzavření nevýhodné smlouvy o převodu obchodního podílu ve
společnosti V. b., s.r.o. a navazující zmenšení majetku města V. Okresní soud
ve Vsetíně je podle § 16 a § 18 odst. 1 tr. ř. soudem věcně a místně příslušným
pro trestní stíhání obviněného J. Č. od okamžiku podání obžaloby a o jeho
místní, ale i věcné příslušnosti, nemohou vznikat pochybnosti.
Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení obecně závazného právního předpisu,
tedy z vyhlášky ministerstva spravedlnosti o vydání jednacího řádu pro státní
zastupitelství, odvíjí se místní a věcná příslušnost státního zástupce pro
vykonávání dozoru nad zákonností v přípravném řízení trestním od příslušnosti
soudu k řízení o trestném činu, který je předmětem přípravného řízení. Jak bylo
uvedeno shora, není pochyb o místní a věcné příslušnosti Okresního soudu ve
Vsetíně pro trestní řízení obviněného J. Č. pro případ podání obžaloby. Z
těchto důvodů je k vykonávání dozoru nad zákonností v přípravném řízení
trestním dána podle § 12 odst. 1 vyhl. č. 23/1994 Sb. příslušnost státního
zástupce činného u Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně a nikoliv
státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově. Okresní soud v
Přerově nepochybně není soudem místně příslušným k trestnímu stíhání obviněného
J. Č. pro skutek vymezený v usnesení policejního orgánu o zahájení trestního
stíhání po případném podání obžaloby.
Podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je k rozhodování o stížnosti podané do
usnesení policejního orgánu příslušný státní zástupce, který vykonává nad
přípravným řízením dozor. K vykonávání dozoru nad přípravným řízením byl
příslušný státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně a státní
zástupce činný u tohoto státního zastupitelství byl povolán rovněž k rozhodnutí
o stížnosti obviněného do usnesení policejního orgánu o zahájení trestního
stíhání. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově k
rozhodnutí o stížnosti obviněného příslušný nebyl. Pokud navzdory své
nepříslušnosti o stížnosti obviněného J. Č. rozhodl, nelze takové rozhodnutí
hodnotit jinak, než jako rozhodnutí nezákonné.
Příslušnost státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově k
rozhodnutí o stížnosti obviněného J. Č. do usnesení policejního orgánu o
zahájení trestního stíhání nemohla být ani založena delegačním usnesením
státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v
Olomouci ze dne 24. 11. 2006, sp. zn. 2 KZN 7209/2006-3. Státní zástupce
Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci v enunciátu
svého delegačního rozhodnutí výslovně uvedl, že je delegováno Okresnímu
státnímu zastupitelství v Přerově \" ... prověřování podezření ze spáchání
trestného činu ... \". Současně byla věc odňata jinak věcně a místně
příslušnému Okresnímu státnímu zastupitelství ve Vsetíně.
Prověřování je úsek trestního řízení upravený v hlavě deváté, části druhé
trestního řádu a končí odložením věci podle § 159a tr. ř., nebo zahájením
trestního stíhání podle § 160 tr. ř. Jedná se o kratší úsek, než kterým je
přípravné řízení. Přípravným řízením se rozumí podle § 12 odst. 10 tr. ř. úsek
trestního řízení zahájený sepsáním záznamu policejním orgánem o zahájení úkonů
trestního řízení a končí podáním obžaloby nebo meritorním rozhodnutím v
přípravném řízení. Pokud delegační rozhodnutí vymezilo rozsah delegace státního
zástupce toliko na prověřování podezření ze spáchání trestného činu, zanikla
příslušnost státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově
okamžikem, kdy policejní orgán zahájil trestní stíhání podle § 160 tr. ř. Tímto
okamžikem bylo prověřování skončeno. Změně charakteru řízení svědčí i změna
spisové značky Okresního státního zastupitelství v Přerově, kdy věc vedená
doposud pod sp. zn. 1 ZN 2094/2006 je nově, od zahájení trestního stíhání,
vedena pod sp. zn. 1 ZT 37/2007. Od zahájení trestního stíhání, jako nového,
relativně samostatného úseku trestního stíhání, byla opětovně až do případného
nového delegačního rozhodnutí založena příslušnost státního zástupce Okresního
státního zastupitelství ve Vsetíně, která vyplývá z § 12 odst. 1 vyhl. č.
23/1994 Sb., za použití § 18 odst. 1 tr. ř.
Vymezení delegace na stádium dozoru nad prověřováním podezření ze spáchání
trestného činu má své plné opodstatnění. Delegující státní zástupce vyčkával,
zda prověřování prokáže policejním orgánem zmiňované vazby na státní zástupce
Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně. Prověřování bylo na samém
počátku, proto lze delegaci pochopit. Správně však byla delegujícím státním
zástupcem obezřetně a zdrženlivě delegace omezena do zahájení trestního
stíhání, tedy do vyhodnocení poznatků získaných prověřováním. Podle výsledků
prověřování, včetně vztahů tehdy podezřelého J. Č. ke státním zástupcům
Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně, mělo být po zahájení trestního
stíhání rozhodnuto opětovně o delegaci s výslovným vymezením, že je delegován
dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení nebo měla být věc
postoupena k výkonu dozoru příslušnému Okresnímu státnímu zastupitelství ve
Vsetíně. Pokud se tak nestalo, vykonával dozor nad zachováním zákonnosti v
přípravném řízení místně nepříslušný státní zástupce a ten také, jako
nepříslušný, rozhodl o stížnosti obviněného J. Č. do usnesení policejního
orgánu o zahájení trestního stíhání.
S ohledem na uvedené skutečnosti dospívá stěžovatelka k závěru, že usnesení
státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2.
2007, č.j. 1 ZT 37/2007-131, je nutno hodnotit jako rozhodnutí zmatečné, jímž
byl porušen zákon ve shora uvedených ustanoveních ve prospěch i v neprospěch
obviněného J. Č. Tato nezákonnost v konečném důsledku mimo jiné znamená, že
všechny úkony trestního řízení vykonané státním zástupcem Okresního státního
zastupitelství v Přerově byly úkony nezákonnými, neboť je vykonával státní
zástupce místně nepříslušný. V přípravném řízení trestním vedeném proti
obviněným J. Č. a ing. P. H. nebyl, v rozporu s ustanovením § 174 odst. 1 tr.
ř., vykonáván dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, neboť za
takový dozor nelze považovat činnost místně nepříslušného státního zástupce.
Dle názoru stěžovatelky pak vzhledem k tomu, že trestní stíhání J. Č. bylo
pravomocně zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. a) tr. ř. před podáním stížnosti
pro porušení zákona, a to usnesením Okresního státního zástupce v Jihlavě ze
dne 16. 11. 2007, č.j. ZT 327/2007-179, z důvodu nejpříznivějšího, jaký trestní
řád zná, t.j. z důvodu, že se vůbec nestal skutek, pro který bylo trestní
stíhání vedeno, nepřichází v úvahu zrušení stížností pro porušení zákona
napadeného usnesení, neboť by takovým zrušením vždy došlo ke zhoršení
procesního postavení obviněného J. Č. Nejvyšší soud by musel podle § 269 odst.
2 věty čtvrté tr. ř. zrušit také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí
obsahově navazující, tedy i usnesení Okresního státního zástupce v Jihlavě ze
dne 16. 11. 2007, č.j. ZT 327/2007-179, o zastavení trestního stíhání
obviněného J. Č. Takový postup zákon neumožňuje, neboť by došlo ke zhoršení
procesního postavení obviněného. Zákaz zhoršení procesního postavení obviněného
v rámci rozhodování o stížnosti pro porušení zákona rovněž vyplývá ze závěrů
nálezu pléna Ústavního soudu ČR ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 1512001,
publikovaného pod číslem 424/2001 Sb., jakož i z dikce ustanovení § 269 odst. 2
věty první tr. ř.
Stěžovatelka závěrem dospívá k závěru, že v této trestní věci přichází v úvahu
vydání pouze tzv. akademického výroku, kterým bude podle § 268 odst. 2 tr. ř.
vysloveno porušení zákona ve prospěch i v neprospěch obviněného J. Č., když
rozhodnutím vydaným místně nepříslušným orgánem činným v trestním řízení
dochází vždy k porušení zákona jak ve prospěch, tak v neprospěch obviněného,
neboť nelze predikovat výsledek řízení, pokud by ve věci rozhodoval věcně a
místně příslušný orgán činný v trestním řízení.
V případě obviněného Ing. P. H. odkázala stěžovatelka na zdůvodnění
nepříslušnosti státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově k
rozhodnutí o stížnosti obviněného J. Č. do usnesení policejního orgánu o
zahájení trestního stíhání, neboť ze zcela totožných důvodů nebyla dána
příslušnost uvedeného státního zástupce ani k rozhodnutí o stížnosti obviněného
ing. P. H. do usnesení policejního orgánu ze dne 9. 2. 2007 o zahájení
trestního stíhání tohoto obviněného. Dle stěžovatelky jsou všechny výhrady
uvedené ve vztahu k obviněnému J. Č. zcela použitelné i ve vztahu k obviněnému
ing. P. H. Vše uvedené ve vztahu k obviněnému J. Č. platí i k petitu stížnosti
pro porušení zákona u obviněného ing. P. H.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby
Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením státního
zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. února 2007,
č.j. 1 ZT 37/2007-131, byl ve prospěch i v neprospěch obviněného J. Č. porušen
zákon v ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a), § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1
písm. c) tr. ř. a dále, že usnesením státního zástupce Okresního státního
zastupitelství v Přerově ze dne 27. února 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-134, byl ve
prospěch i neprospěch obviněného ing. P. H. porušen zákon v ustanoveních § 146
odst. 2 písm. a), § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a
odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení
zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené
části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministryně spravedlnosti, že napadeným
usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne
27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-131, a usnesením státního zástupce Okresního
státního zastupitelství v Přerově z téhož dne, č.j. 1 ZT 37/2007-134, došlo k
porušení zákona, když o stížnostech obviněných Ing. P. H. a J. Č. rozhodoval
nepříslušný státní zástupce.
Jednou ze základních zásad trestního řízení je zásada zákonnosti trestního
stíhání. Tato zásada je zakotvena v ustanovení § 2 odst. 1 tr. ř., podle něhož
nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak, než ze zákonných důvodů a
způsobem, který stanoví tento zákon, tj. trestní řád. Tato zásada je také
ústavně garantována, neboť v č.l. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je
stanoveno, že nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a
způsobem, který stanoví zákon. Tato zásada znamená bezvýjimečnou povinnost
všech orgánů činných v trestním řízení postupovat pouze v absolutní shodě jak s
trestním řádem, tak i ostatními obecně závaznými právními předpisy.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že proti obviněnému J. Č. bylo
podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání usnesením policejního
orgánu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční
kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ostrava ze dne
8. 2. 2007, sp. zn. ČTS: OKFK-15/6-2006, a to pro trestný čin přijímání
úplatku podle § 160 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jehož se měl dopustit v
městě V. Rovněž obviněný Ing. P. H., který byl stíhán podle § 160 odst. 1 tr.
ř. usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování
korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování,
expozitura Ostrava ze dne 9. 2. 2007, sp. zn. ČTS: OKFK-15/6-2006, pro trestný
čin podplácení podle § 161 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., se trestné
činnosti měl dopustit ve městě V.
Místní a věcná příslušnost státních zástupců k výkonu dozoru nad zachováváním
zákonnosti v přípravném řízení trestním není upravena zákonem. Věcná a místní
příslušnost státních zástupců je pro trestní řízení zákonem upravena pouze na
část trestního řízení založenou postavením obviněného před soud na podkladě
obžaloby. Konkrétně podle § 7 odst. 2 zák. č. 283/1993 Sb., o státním
zastupitelství, v platném znění, je státní zastupitelství příslušné k
zastupování státu u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí, pokud
zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Nejvyšší soud proto řešil otázku
příslušnosti státních zástupců k výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti v
přípravném řízení trestním.
Podle § 7 odst. 2 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v platném
znění, státní zastupitelství je příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož
toto státní zastupitelství působí, pokud zvláštní právní předpis nestanoví
jinak.
Podle § 40 odst. 1 písm. a) zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v
platném znění, ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou jednací řád
státního zastupitelství. Ministerstvo spravedlnosti tak učinilo vyhláškou č.
23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, o zřízení poboček
některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech konaných právními
čekateli.
Podle § 12 odst. 1 vyhl. č. 23/1994 Sb., v platném znění, je k výkonu dozoru
nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním příslušný státní
zástupce přidělený ke státnímu zastupitelství, které působí při soudu, jenž by
byl příslušný konat ve věci po podání obžaloby řízení v prvním stupni, pokud
tato vyhláška nestanoví jinak.
Jiné obecně závazné právní předpisy příslušnost státních zástupců k výkonu
dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním neupravují.
Popisované právní úpravě nelze upřít logiku, neboť příslušnost státního
zástupce k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení
trestním odvíjí od trestním řádem určené příslušnosti soudu k trestnímu řízení
na podkladě podané obžaloby.
Protože podle § 7 odst. 2 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v
platném znění, je státní zastupitelství příslušné k zastupování státu u soudu,
u něhož toto státní zastupitelství působí, je namístě, aby byla zachována
příslušnost stejného státního zástupce, jak pro stádium před podáním obžaloby,
tak i pro zastupování obžaloby před soudem. Obžalobu může před soudem účelněji
zastupovat státní zástupce, který je s trestní věcí důkladně obeznámen od
samého počátku, tedy již od zahájení prověřování sepsání záznamu o zahájení
úkonů trestního řízení, přes stádium přípravného řízení.
Věcnou a místní příslušnost soudu k projednání obžaloby stanoví trestní řád v
ustanoveních §§ 16 až 18.
Podle § 16 tr. ř. řízení v prvním stupni koná, jestliže tento zákon nestanoví
něco jiného, okresní soud.
Podle § 17 odst. 1 tr. ř. krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných
činech, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice
činí nejméně pět let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest.
O trestných činech
a) neoprávněného odebrání tkání a orgánů, nedovoleného nakládání s tkáněmi a
orgány, odběru tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu, nedovoleného
nakládání s lidským embryem a lidským genomem, obchodování s lidmi,
b) spáchaných prostřednictvím investičních nástrojů, které jsou přijaty k
obchodování na regulovaném trhu nebo o jejichž přijetí k obchodování na
regulovaném trhu bylo požádáno, nebo jejich padělků a napodobenin, pokud jejich
zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu,
c) porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, manipulace s kurzem
investičních nástrojů, zneužití informace a postavení v obchodním styku,
poškození finančních zájmů Evropských společenství, porušení předpisů o
kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití, porušení povinností při
vývozu zboží a technologií dvojího užití, zkreslení údajů a nevedení podkladů
ohledně vývozu zboží a technologií dvojího užití, provedení zahraničního
obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence, porušení povinnosti v
souvislosti s vydáním povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským
materiálem, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně zahraničního obchodu s
vojenským materiálem, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků a
d) sabotáže, zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace, vyzvědačství,
ohrožení utajované informace, spolupráce s nepřítelem, styků ohrožujících mír,
použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje, plenění v
prostoru válečných operací,
koná v prvním stupni řízení krajský soud i tehdy, je-li dolní hranice trestu
odnětí svobody nižší.
Podle § 18 odst. 1 tr. ř. řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin
spáchán.
Podle § 160 odst. 1 tr. zák. kdo v souvislosti s obstaráváním věcí obecného
zájmu přijme nebo si dá slíbit úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na
tři léta nebo zákazem činnosti. Podle odst. 3 písm. b) odnětím svobody na dvě
léta až osm let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin
uvedený v odstavci 1 jako veřejný činitel.
Podle § 161 odst. 1 tr. zák. kdo jinému v souvislosti s obstaráváním věcí
obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím
svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. Podle odst. 2 písm. b) odnětím
svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,
spáchá-li takový čin vůči veřejnému činiteli.
S ohledem na shora citovaná ustanovení je zřejmé, že místní a věcná příslušnost
státního zástupce pro vykonávání dozoru nad zákonností v přípravném řízení
trestním se odvíjí od příslušnosti soudu k řízení o trestném činu, který je
předmětem přípravného řízení. V dané trestní věci byli obvinění J. Č. a Ing. P.
H. stíháni pro trestné činy (§ 160 odst. 1, odst. 3 písm. b/ tr. zák., resp. §
161 odst. 1, odst. 2 písm. b/ tr. zák.), jejichž dolní hranice činila méně než
pět let, takže k jejich projednání, v případě podání obžaloby, by byl věcně
příslušný okresní soud. Jelikož skutky pro které bylo v případě obviněného J.
Č. i Ing. P. H. zahájeno trestní stíhání měly být spáchány ve městě V. (předání
úplatku i uzavření nevýhodné smlouvy), tedy v obvodu Okresního soudu ve
Vsetíně, místně příslušným k projednání dané trestní věci by byl Okresní soud
ve Vsetíně.
Z výše uvedeného, s přihlédnutím k citovanému ustanovení § 12 odst. 1 vyhl. č.
23/1994 Sb. o jednacím řádu státního zastupitelství, nelze dospět k jinému
závěru, než že v trestní věci obviněného J. Č., ale i v trestní věci obviněného
Ing. P. H. byl k vykonávání dozoru nad zákonností v přípravném řízení trestním
věcně i místně příslušný státní zástupce činný u Okresního státního
zastupitelství ve Vsetíně.
Jak již bylo konstatováno, obviněný J. Č. i obviněný Ing. P. H. podali proti
usnesení o zahájení trestního stíhání stížnosti, o kterých rozhodl státní
zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově tak, že je usneseními ze
dne 27. 2. 2007, sp. zn. 1 ZT 37/2007, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
zamítl jako nedůvodné.
Podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., jestliže lhůta k podání stížnosti již všem
oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1,
předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad
přípravným řízením dozor.
Podle § 147 odst. 1 tr. ř., při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený
orgán
a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat
stížnost, a
b) řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., nadřízený orgán zamítne stížnost, není-li
důvodná.
Jestliže byl v trestní věci obviněných J. Č. a Ing. P. H. věcně i místně
příslušný k vykonávání dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení
trestním státní zástupce činný u Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně,
byl také právě tento státní zástupce (státní zástupce činný u Okresního
státního zastupitelství ve Vsetíně) věcně i místně příslušný k rozhodování o
stížnostech obviněných J. Č. a Ing. P. H. proti usnesením o zahájení trestního
stíhání.
Jelikož o stížnostech obviněných J. Č. a Ing. P. H. proti usnesením o zahájení
trestního stíhání nerozhodoval státní zástupce Okresního státního
zastupitelství ve Vsetíně, ale státní zástupce Okresního státního
zastupitelství v Přerově prověřoval Nejvyšší soud, zda v trestní věci
obviněných J. Č. a Ing. P. H. nedošlo ke změně příslušnosti k výkonu dozoru nad
zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním.
Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že usnesením státního zástupce Krajského
státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 24. listopadu
2006, č.j. 2 KZN 7209/2006-3, bylo rozhodnuto tak, že :„ Podle § 25 trestního
řádu per analogiam se trestní věc prověřování podezření ze spáchání trestného
činu přijímání úplatku podle § 160 odst. 1, 3 písm. a), c) trestního zákona a
trestného činu přijímání úplatku podle § 161 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního
zákona, k nimž mělo dojít tím, že starosta města V. J. Č., ve své kanceláři dne
11. 2. 2002 přijal úplatek ve výši 500.000,- Kč od kom. spol. H.B.R. předaný M.
H., odnímá Okresnímu státnímu zastupitelství ve Vsetíně a přikazuje se
Okresnímu státnímu zastupitelství v Přerově“.
Podle § 12 odst. 10 tr. ř. se trestním řízením rozumí řízení podle tohoto
zákona, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do
právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním
řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek řízení podle tohoto zákona od
sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a
neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto
úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení
věci jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání, anebo do rozhodnutí či
vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před
podáním obžaloby, zahrnující objasňování a prověřování skutečností
nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.
Podle § 160 odst. 1 tr. ř. nasvědčují-li prověřováním podle § 158 tr. ř.
zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li
dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní
orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, pokud
není důvod k postupu podle § 159a odst. 2 a 3 nebo § 159b odst. 1 tr. ř.
Postup před zahájením trestního stíhání (§ 158 až § 159b tr. ř.) je upraven v
hlavě deváté trestního řádu jako první stádium trestního řízení a současně i
přípravného řízení, neboť orgány činné v trestním řízení v něm na rozdíl od
předcházejících fází již postupují zásadně podle ustanovení trestního řádu. Jde
tedy o počátek trestního procesu, jehož úlohou je zjišťovat podmínky, na
základě nichž může být učiněn závěr o přechodu věci do dalšího úseku trestního
řízení nebo závěr o tom, že tu takové podmínky chybí a je nutno věc řešit mimo
rámec trestního řízení.
Dozor státního zástupce je pak vykonáván již od doručení záznamu o zahájení
úkonů trestního řízení (§ 158 odst. 3 věta první a druhá tr. ř.), neboť od
momentu sepsání tohoto záznamu (nebo od provedení neodkladných či
neopakovatelných úkonů dle trestního řádu v bezprostřední souvislosti s tímto
záznamem) začíná přípravné (trestní) řízení a všechny dále provedené úkony jsou
již úkony prováděnými podle trestního řádu.
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci
usnesením ze dne 24. 11. 2006, sp. zn. 2 KZN 7209/2006, odňal pro úsek
prověřování podezření ze spáchání trestného činu přijímání úplatku podle § 160
odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. a trestného činu podplácení podle § 161 odst.
1, 2 písm. a), b) tr. zák., týkající se obviněných J. Č. a Ing. P. H., věcně i
místně příslušnému státnímu zástupci činnému u Okresního státního
zastupitelství ve Vsetíně a věc přikázal podle § 25 tr. ř. per analogiam
státnímu zástupci činnému u Okresního státního zastupitelství v Přerově.
Z uvedeného výčtu je zřejmé, že státní zástupce činný u Okresního státního
zastupitelství v Přerově byl pověřen dozorem nad zachováváním zákonnosti pouze
pro úsek prověřování, t.j. pro úsek trestního řízení zahájený sepsáním záznamu
policejním orgánem o zahájení úkonů trestního řízení a končící úkony dle §
159a tr. ř., případně § 159b tr. řádu. Pro další úsek trestního řízení
následující po úseku prověřování (po předprocesní fázi nastupuje vlastní
přípravné řízení) začínající okamžikem, kdy policejní orgán zahájil trestní
stíhání podle § 160 tr. ř., byl věcně i místně příslušný státní zástupce činný
u Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně.
Od okamžiku zahájení trestního stíhání byla proto opětovně až do případného
nového delegačního rozhodnutí založena příslušnost státního zástupce činného u
Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně. Tato vyplývá z již zmíněného
ustanovení § 12 odst. 1 vyhl. č. 23/1994 Sb., v platném znění.
Obecně lze konstatovat, že vymezení delegace dozoru nad zachováváním zákonnosti
na stádium prověřování podezření ze spáchání trestného činu má své plné
opodstatnění, neboť teprve výsledky prověřování policejním orgánem mohou
případné pochybnosti o možných vazbách obviněných na státní zástupce náležitým
způsobem prokázat či vyvrátit.
V daném případě mělo být podle výsledků prověřování zkoumáno, zda jsou splněny
podmínky pro odnětí věci místně i věcně příslušnému Okresnímu státnímu
zastupitelství ve Vsetíně a přikázání věci k dozoru jinému věcně příslušnému
státnímu zastupitelství v působnosti Krajského státního zastupitelství v
Ostravě, pobočky v Olomouci. V případě prokázání vazeb mezi podezřelým J. Č. a
osobami působícími na Okresním státním zastupitelství ve Vsetíně či osobních
vazeb mezi starostou města a osobami z orgánů na okresní úrovni, jak na to
poukazuje usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v
Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 24. 11. 2006, č.j. 2 KZN 7209/2006-3,
přicházelo v úvahu nové rozhodnutí o delegaci pro úsek následující po úseku
prověřování (t.j. úsek od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby - § 12
odst. 10 tr. ř.). V opačném případě měla být věc vrácena k výkonu dozoru věcně
i místně příslušnému Okresnímu státnímu zastupitelství ve Vsetíně.
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově si vyložil
delegační rozhodnutí zjevně extenzivním způsobem a zcela v rozporu s jeho
výrokem a účelem. Přitom výrok delegačního rozhodnutí užitý výklad vůbec
neumožňuje. Výkladu užitému státním zástupcem Okresního státního zastupitelství
v Přerově by odpovídal jedině takový výrok delegačního rozhodnutí, který by
delegoval výkon dozoru nad zachováním zákonnosti na celé přípravné řízení. Jak
již bylo uvedeno výše, požadavkům trestního řízení by odpovídalo pouze nové
usnesení příslušného státního zástupce krajského státního zastupitelství,
kterým by znovu rozhodl o odnětí a přikázání věci pro fázi od zahájení
trestního stíhání (§ 160 trestního řádu), kdy by vyhodnotil se znalostí
výsledků prověřování, zda jsou osvědčeny důvody pro odnětí a přikázání, a to i
s ohledem na skutečnost, že teprve od tohoto okamžiku se stává obviněný
procesní stranou. Teprve takovým postupem by byly pokryty obě fáze trestního
řízení, tedy prověřování i vlastní trestní stíhání. Protože na výklad
delegačního rozhodnutí jsou kladeny striktní nároky, je nutno výklad zvolený
státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Přerově odmítnout a
přijmout jediný kategorický závěr, že dozor nad zachováním zákonnosti v
přípravném řízení vykonával místně nepříslušný státní zástupce, a to až do
usnesení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 4. 6.
2007, sp. zn. 3 NZT 10/2007, kterým bylo rozhodnuto o delegaci věci.
Úvahy o příslušnosti státního zástupce k výkonu dozoru nad zachováváním
zákonnosti v přípravném řízení trestním byly nezbytné pro posouzení otázky
otevřené mimořádným opravným prostředkem, tj. otázky, který státní zástupce byl
povolán k rozhodnutí o stížnostech obviněných J. Č. a Ing. P. H. podaných proti
usnesení policejního orgánu o zahájení trestních stíhání. Podle § 146 odst. 2
písm. a) tr. ř. předloží policejní orgán stížnost k rozhodnutí státnímu
zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor. Rozhodnout o stížnosti
proti usnesení policejního orgánu tak nemůže libovolný státní zástupce, ale
výlučně státní zástupce vykonávající dozor nad zachováváním zákonnosti v
přípravném řízení trestním. Nejvyšší soud konstatoval, že státní zástupce
Okresního státního zastupitelství v Přerově nebyl příslušný k vykonávání dozoru
nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním v trestní věci
obviněných J. Č. a Ing. P. H., proto nebyl příslušný ani k rozhodování o
stížnostech těchto obviněných, které podali proti usnesení policejního orgánu o
zahájení trestního stíhání.
Zásada zákonnosti trestního řízení spočívá především v tom, že osobě vystavené
trestnímu stíhání skýtá záruku, že orgány činné v trestním řízení budou
postupovat výlučně na základě zákonné licence. Zákonný postup v sobě zahrnuje
nepochybně i povinnost, aby v řízení rozhodovaly pouze příslušné orgány činné v
trestním řízení. Podle článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nikdo
nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Princip zákonného soudce představuje v
demokratickém právním státě jednu z garancí nezávislého a nestranného soudního
rozhodování. Dodržení obecných zákonných podmínek určení příslušnosti soudu je
zárukou toho, že nedojde k libovolnému určování příslušnosti soudu, jehož cílem
by mohlo být ovlivnění výsledku soudního rozhodování. Tento ústavní imperativ
jednak dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, současně však pro každého
účastníka řízení představuje ústavní záruku, že k rozhodování v jeho věci jsou
povolány soudy a soudci podle předem stanovených pravidel tak, aby byla
zachována zásada přidělování soudní agendy podle pevného rozvrhu práce, čímž je
vyloučen výběr soudců a soudů „ad hoc“. Rozhodování každé věci příslušným (tedy
zákonným) soudem a soudcem je tedy neopomenutelnou podmínkou spravedlivého
procesu. Rovněž v případě určení místně i věcně příslušného státního zástupce k
výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení jsou orgány činné
v trestním řízení povinny se řídit příslušnými právními předpisy.
Pokud za daného stavu věci rozhodoval o stížnostech proti usnesení o zahájení
trestního stíhání státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově,
tzn. i nadále vykonával dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném, jednalo
se o státního zástupce místně nepříslušného, v jehož kompetenci nebylo
rozhodovat o stížnostech jak obviněného J. Č., tak obviněného Ing. P. H. do
usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání.
Zde je možno odkázat např. na rozhodnutí Ústavního soudu, který při
interpretaci základního práva na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny)
zahrnul do jeho rámce i dodržení zákonných podmínek určení příslušnosti soudu
(viz. zejména nálezy sp. zn. III. ÚS 232/95, IV. ÚS 222/96, III. ÚS 230/96,
III. ÚS 200/98, III. ÚS 293/98, III. ÚS 182/99, I. ÚS 144/2000, III. ÚS 29/01,
II. ÚS 544/02, III. ÚS 561/02). Princip zákonného soudce představuje v
demokratickém právním státu jednu z garancí nezávislého a nestranného soudního
rozhodování. Dodržení obecných zákonných podmínek stanovení příslušnosti soudu
pak brání eventuálnímu určování příslušnosti soudu s cílem ovlivnění výsledku
rozhodování.
Rovněž v rozhodnutí, sp. zn. IV. ÚS 307/03, Ústavní soud uvádí, že ústavní
imperativ, dle něhož \"nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci\", je
ochranou především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad
hoc. Základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost soudu a soudce) není
vyčerpáno jen zákonným vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu,
ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu. Součástí základního práva na
zákonného soudce je dle stanoviska Ústavního soudu i zásada přidělování soudní
agendy a určení složení senátů na základě pravidel, obsažených v rozvrhu práce
soudů.
Dospěl-li Ústavní soud ve své judikatuře k závěru, dle něhož princip obecnosti
je jedním z klíčových požadavků stanovení příslušnosti soudu, pak pod rámec
ochrany základního práva na zákonného soudce (státního zástupce) dle čl. 38
odst. 1 Listiny nutně podřazuje i dodržení zákonných podmínek vymezujících
příslušnost soudů (státních zástupců).
Za této situace Nejvyšší soud přisvědčil námitce uvedené ve stížnosti pro
porušení zákona, že usnesením státního zástupce Okresního státního
zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-131, jakož i
usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne
27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-134, došlo k porušení zákona. Nejvyšší soud
konstatoval, že došlo toliko k porušení ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr.
ř. a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., když o stížnostech proti usnesením
policejního orgánu o zahájení trestního stíhání rozhodl státní zástupce
nedisponující zákonem stanovenou místní příslušností a v důsledku toho jsou
nezákonná i napadená usnesení, jimiž byly podané stížnosti obviněných zamítnuty
podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Porušení ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř.,
jak na ně ve stížnosti pro porušení zákona poukazovala ministryně
spravedlnosti, Nejvyšší soud nevyslovil, neboť státní zástupce Okresního
státního zastupitelství v Přerově nebyl příslušný k rozhodování a nemohl tak
usnesení o zahájení trestních stíhání, proti nimž podali obvinění J. Č. a Ing.
P. H. stížnost podle § 147 odst. 1 tr. ř., přezkoumávat.
Nejvyšší soud dále zkoumal, zda byl zákon porušen ve prospěch či v neprospěch
obviněných, když dle stěžovatelky byl zákon porušen nejen v neprospěch
obviněných, ale i v jejich prospěch. Jak se podává ze spisového materiálu,
usneseními státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově
napadenými stížností pro porušení zákona byly zamítnuty stížnosti obviněných
proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Zákon ve prospěch obviněných
nemohl být porušen, neboť výsledek stížnostních řízení byl pro obviněné
nepříznivý. Je nepochybné, že procesně horší výsledek stížnostního řízení
nemohl pro oba obviněné nastat. Naopak by se situace mohla vyvinout v jejich
prospěch, pokud by orgán rozhodující o stížnostech těmto vyhověl. Z uvedených
důvodů nelze než konstatovat, že stížností pro porušení zákona napadenými
usneseními státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově došlo
k porušení zákona pouze v neprospěch obou obviněných.
Závěr o porušení zákona toliko v neprospěch obviněných je rozhodující pro další
postup Nejvyššího soudu. Podle ustanovení § 269 odst. 2 tr. ř. byl-li porušen
zákon v neprospěch obviněného, zruší Nejvyšší soud zároveň s výrokem uvedeným
v § 268 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě též vadné
řízení mu předcházející. Je-li nezákonný jen některý výrok napadeného
rozhodnutí a lze-li jej oddělit od ostatních, zruší Nejvyšší soud jen tento
výrok. Zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý
výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
Zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyššímu soudu je tak s ohledem na ustanovení § 269 odst. 2 tr. ř.
obligatorně uloženo (i bez návrhu) přistoupit ke zrušení rozhodnutí
porušujících zákon v neprospěch obviněných. Nejvyšší soud tak i bez návrhu
ministryně spravedlnosti zrušil usnesení státního zástupce Okresního státního
zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-131, i usnesení
státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2.
2007, č.j. 1 ZT 37/2007-134.
Jelikož byl zákon porušen pouze v neprospěch obviněných, zkoumal Nejvyšší soud
(s ohledem na ustanovení § 269 odst. 2 věta poslední tr. ř.), zda po zrušení
stížností pro porušení zákona napadených usnesení jsou splněny podmínky i pro
zrušení dalších rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazujících, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Uvedená problematika, tj. případy, v nichž o stížnosti obviněného do usnesení
policejního orgánu rozhodl nepříslušný státní zástupce, byly již předmětem
rozhodování Nejvyššího soudu České republiky v řízení o stížnosti pro porušení
zákona. Nejvyšší soud spatřoval v takovýchto porušeních zákona zásadní vadu
přípravného řízení se závěrem, že další procesní úkony policejního orgánu
provedené způsobem odpovídajícím zákonu v době, kdy toto usnesení ještě
nenabylo právní moci, jsou v následném řízení procesně použitelné (např.
rozsudek NS ČR ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 4 Tz 204/2003).
Proti usnesení o zahájení trestního stíhání je podle § 160 odst. 7 tr. ř.
přípustná stížnost, která ovšem nemá odkladný účinek (§ 141 odst. 4 tr. ř.). Ve
své podstatě se předmětná trestní věc nacházela ve stadiu, jako by bylo vydáno
usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného a o stížnosti, která proti
němu byla řádně a včas podána, dosud nebylo rozhodnuto příslušným orgánem.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že k nápravě nezákonného stavu postačuje
zrušení vadných rozhodnutí státního zástupce Okresního státního zastupitelství
v Přerově a není třeba rušit další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově
navazující. Všechny případné následující vady přípravného řízení byly totiž
napraveny usnesením o zastavení trestního stíhání obviněných. Na tomto místě je
nutno připomenout, že usnesení o zastavení trestního stíhání Nejvyšší soud ČR
nemohl přezkoumávat, neboť proti tomuto usnesení nebyla stížnost pro porušení
zákona podána a navíc Nejvyšší soud již svým usnesením ze dne 14. 5. 2003, sp.
zn. 4 Tz 58/2003, zaujal stanovisko o nepřípustnosti stížnosti pro porušení
zákona proti rozhodnutí státního zástupce o zastavení trestního stíhaní, neboť
ustanovení § 174a tr. ř. je ustanovením speciálním k § 266 odst. 1 tr. ř. a v
rozsahu své působnosti toto ustanovení nahrazuje.
Nejvyšší soud se zabýval také otázkou, zda jsou po zrušení stížností pro
porušení zákona napadených rozhodnutí dány důvody pro postup podle § 270 odst.
1tr. ř., případně podle § 271 odst. 1 tr. ř. a dospěl k závěru, že tomu tak
není.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo
některého jeho výroku nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, přikáže Nejvyšší
soud zpravidla orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
Podle § 271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí
také sám hned rozhodnout ve věci, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě
skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Nejvyšší
soud nemůže však sám
a) uznat obviněného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem obžaloby
zproštěn nebo pro nějž bylo trestní stíhání zastaveno,
b) uznat obviněného vinným těžším trestným činem, než jakým mohl být uznán
vinným napadeným rozsudkem,
c) uložit obviněnému trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let
nebo trest odnětí svobody na doživotí.
V trestní věci obviněných J. Č. a Ing. P. H. bylo usnesením státního zástupce
Okresního státního zastupitelství v Jihlavě ze dne 16. 11. 2007, č.j. ZT
327/2007-179, trestní stíhání podle § 172 odst. 1 písm. a) tr. ř. zastaveno,
t.j. z důvodu nejpříznivějšího, jaký trestní řád zná (skutek, pro který bylo
trestní stíhání vedeno se nestal).
Vzhledem k ustanovení § 273 tr. ř., podle kterého jestliže Nejvyšší soud
vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení
dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch, by postup podle § 270 odst. 1 tr.
ř., tj. přikázání věci místně i věcně příslušnému státnímu zástupci k novému
projednání a rozhodnutí měl za následek pouze samotné rozhodnutí tohoto orgánu
o stížnostech obviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání (tzn.
zamítnutí stížností obviněných nebo vyhovění stížnostem a zrušení usnesení o
zahájení trestního stíhání), když pokračování v trestním stíhání, které bylo
zastaveno z důvodu nejpříznivějšího pro obviněné je ze zákona nepřípustné. Již
samotným zrušením usnesení vydaných místně nepříslušným státním zástupcem došlo
k napravení nezákonností zjištěných Nejvyšším soudem, navíc zjištěný nezákonný
stav byl napraven rozhodnutím státního zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství o delegaci, tj. nastolení zákonného procesního stavu obnovením
dozoru státního zástupce nad zákonností v přípravném řízení jakož i usnesením o
zastavení trestních stíhání, kdy bylo de facto rozhodnuto i o stížnostech proti
usnesením o zahájení trestního stíhání, takže ani dalšího rozhodování v této
trestní věci nebylo třeba.
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státního
zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1
ZT 37/2007-131, byl porušen zákon v ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a) a § 148
odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného J. Č. a usnesením státního
zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1
ZT 37/2007-134, byl porušen zákon v ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a) a § 148
odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného Ing. P. H. a podle § 269 odst.
2 tr. ř. napadená usnesení bez dalšího zrušil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata