4 Tz 74/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12.
května 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. J. P. a soudců JUDr. F.
H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr
spravedlnosti ve prospěch obviněných MUDr. M. K. a MUDr. L. K., proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 8 To 306/2003, a
podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o
:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne dne 7.8.2003, sp. zn. 8 To 306/2003 a
v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v
ustanoveních § 147 odst. 1 tr. řádu a § 149 odst.1 písm. b) tr. řádu v
neprospěch obviněných MUDr. M. K. a MUDr. L. K.
Napadené usnesení s e z r u š u j e .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Praze s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 2 T 7/2002,
rozhodla samosoudkyně o obžalobě Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1
podané pod sp.zn. 3 Zt 383/2001 tak, že podle § 314c odst. 1 písm.a) tr. řádu
z důvodů uvedených v § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastavila trestní stíhání
obviněných MUDr. M. K. a MUDr. L. K. pro skutek kvalifikovaný obžalobou jako
trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst.1, odst.2 tr. zákona, jehož se
měli dopustit tím, že v Nemocnici M. s. sv. K. B. v P., V., na interním
oddělení v průběhu hospitalizace Ing. F. K., do propuštění dne 28. 8. 1998
obviněná MUDr. M. K. jako ošetřující lékařka a obviněný MUDr. L. K. jako
kardiolog neprovedli echokardiografické vyšetření poškozeného, které by
odhalilo skutečnou příčinu jeho náhlého onemocnění disekci aorty, a tím
neumožnili jediný adekvátní léčebný postup, kterým by byla chirurgická léčba,
takže poškozený dne 1. 9. 1998 zemřel ve Fakultní nemocnici M. vykrvácením v
důsledku ruptury aorty postižené disekcí, neboť tento skutek není trestným
činem a není důvod k postoupení věci.
Proti tomuto usnesení podala státní zástupkyně v zákonné lhůtě a v souladu s
ust. § 314c odst. 4 tr. řádu stížnost, kterou však po prostudování revizního
znaleckého posudku U. K. v P., lékařské fakulty, opatřeného soudem po podání
obžaloby, vzala zpět. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 6. 2003,
sp. zn. 2 T 7/2002, vzala samosoudkyně podle § 144 odst. 4 tr. řádu
zpětvzetí stížnosti na vědomí.
Proti citovanému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 5. 2002, sp.
zn. 2 T 7/2002, podali v zákonné lhůtě stížnost rovněž poškození RNDr. D. K.,
J. K., B. K. a JUDr. P. K., jakožto pozůstalí po zemřelém Ing. F. K. Městský
soud v Praze usnesením ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 8 To 306/2003, rozhodl o
těchto stížnostech tak, že podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadené
usnesení zrušil a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 uložil, aby o věci znovu jednal a
rozhodl.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 8 To
306/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení
zákona ve prospěch obviněných MUDr. M. K. a MUDr. L. K. Namítá v ní, že zákon
byl v neprospěch obviněných porušen v ustanovení § 149 odst. 1 písm. b) tr.
řádu a § 314c odst. 4 tr. řádu.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti na
to, že stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 5. 2002,
sp. zn. 2 T 7/2002, podali poškození RNDr. D. K., J. K., B. K. a JUDr. P. K. v
zákonné lhůtě, ovšem jedná se o osoby neoprávněné. Podle § 314c odst. 4 tr.
řádu mohou proti rozhodnutí podle odstavce 1 tohoto ustanovení podat stížnost
státní zástupce a obviněný, jež má nejde-li o přerušení trestního stíhání,
odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání
nebo o schválení narovnání mohou takovou stížnost podat též obviněný a
poškozený. V posuzovaném případě nešlo o podmíněné zastavení trestního stíhání
ani o schválení narovnání podle § 188 odst. 1 písm. f) tr. řádu, nýbrž o
zastavení trestního stíhání podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. řádu s odkazem na
okolnosti uvedené v § 172 odst. 1 tr. řádu.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným
usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 8 To 306/2003, byl
porušen zákon v neprospěch obviněných MUDr. M. K. a MUDr. L. K. ve vytýkaném
směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil a podle § 271 odst.
1 tr. ř. sám rozhodl tak, že se stížnosti poškozených podle § 148 odst. 1 písm.
b) tr. řádu zamítají, protože byly podány osobami neoprávněnými.
Poškozený JUDr. P. K. se vyjádřil k podané stížnosti pro porušení zákona, kdy
opakoval námitky obsažené ve stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu
1, sp. zn. 2 T 7/2003 a dále uvedl, že v případě uznání oprávněnosti stížnosti
ministra spravedlnosti by došlo k potlačení, resp. zmaření práva poškozených na
spravedlivé projednání věci před soudem. Navrhl, aby Nejvyšší soud stížnost pro
porušení zákona zamítl, vrátil věc soudu I. stupně s tím, aby o věci znovu
jednal a rozhodl a současně zvážil případné převedení projednávané věci k
jinému Obvodnímu soudu v Praze. Zmocněnec poškozených JUDr. PhDr. S. B.
vyjádření JUDr. P. K. doplnil s tím, že dle jeho názoru v ust. § 314c odst.4
tr. řádu je porušena zásada rovnosti stran trestního řízení, když proti
usnesení o zastavení trestního stíhání není oprávněn podat stížnost poškozený.
Navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 224 odst. 5 tr. řádu řízení přerušil a věc
postoupil Ústavnímu soudu ČR.
Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost
výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v
rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí
předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle § 147 odst. 1 tr. řádu při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený
orgán
a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel
podat stížnost, a
b) řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu nezamítne-li nadřízený orgán stížnost,
zruší napadené usnesení, a je-li podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí
uloží orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci znovu
jednal a rozhodl.
Podle § 314c odst. 4 tr. řádu proti rozhodnutí podle odstavce 1, tedy i proti
rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, mohou státní zástupce a obviněný
podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný
účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o
schválení narovnání mohou takovou stížnost podat též obviněný a poškozený.
Usnesením samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7.5.2002, sp.
zn. 2 T 7/2002, bylo rozhodnuto podle § 314c odst. 1 písm.a) tr. řádu o
zastavení trestního stíhání obviněných MUDr. M. K. a MUDr. L. K., a to z důvodů
uvedených v § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu, když samosoudkyně dospěla k
závěru, že skutek uvedený v obžalobě není trestným činem a není důvod k
postoupení věci. Usnesení o zastavení trestního stíhání bylo řádně oznámeno
oprávněným osobám. Obvinění MUDr. M. K. a MUDr. L. K. po poučení o opravných
prostředcích v zákonem stanovené lhůtě práva stížnosti nevyužili. U obviněné
MUDr. M. K. uplynula lhůta k podání stížnosti dnem 26. 5. 2003 a u obviněného
MUDr. L. K. uplynula lhůta k podání stížnosti dnem 28. 7. 2003. Státní zástupce
Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 podal v zákonem stanovené lhůtě
proti usnesení stížnost, kterou přípisem ze dne 17. 6. 2003 vzal zpět.
Ustanovení § 314c odst. 4 tr. řádu stanoví okruh osob oprávněných k podání
stížnosti, když uvádí, že proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou státní
zástupce a obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního
stíhání, odkladný účinek. Právo podání stížnosti dává poškozenému pouze proti
rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení
narovnání. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že osoby oprávněné k podání stížnosti v
zákonem stanovené lhůtě této možnosti nevyužily, resp. stížnost vzaly zpět,
takže v souladu s ustanovením § 140 odst. 1 tr. řádu nabylo usnesením Obvodního
soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 2 T 7/2002, právní moci dnem 29.
7. 2003.
Jestliže za této situace podali poškození RNDr. D. K., J. K., B. K. a JUDr. P.
K. proti citovanému usnesení stížnost, jedná se dle § 314c odst. 4 tr. řádu o
osoby neoprávněné a Městský soud v Praze měl usnesením stížnosti poškozených
podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítnout, protože se jedná o stížnosti
podané osobami neoprávněnými.
V této souvislosti je zapotřebí uvést, že při rozhodování o stížnosti nadřízený
orgán nejprve zkoumá, zda nejsou dány důvody pro zamítnutí stížnosti dle § 148
odst. 1 písm. a), b) tr. řádu, a pokud zjistí, že některý z důvodů uvedených v
citovaném ustanovení tr. řádu dán je (stížnost je nepřípustná, podána opožděně
apod.), z úřední povinnosti takovouto stížnost zamítne usnesením z formálních
důvodů a není oprávněn věc meritorně přezkoumávat.
Pokud Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 8 To 306/2003
rozhodl ke stížnosti poškozených RNDr. D. K., J. K., B. K. a JUDr. P. K. podle
§ 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu, napadené usnesení zrušil a Obvodnímu soudu pro
Prahu 1 uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl, porušil zákon v ustanovení §
147 odst. 1 tr. řádu a v ustanovení § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Po takto
vysloveném porušení zákona podle § 268 odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud podle §
269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil, neboť zákon byl porušen v
neprospěch obviněných MUDr. M. K. a MUDr. L. K. Následně pak byla zrušena
všechna další rozhodnutí, která na toto usnesení obsahově navazovala, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázal Nejvyšší soud Městskému soudu v Praze,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle § 270 odst. 4 tr. řádu je Městský soud v Praze vázán právním názorem,
který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést procesní úkony,
jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Podle § 273 tr. řádu jestliže Nejvyšší
soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněných, nemůže v novém
řízení dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch..
Pokud zmocněnec poškozených ve svém vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona
namítal nerovnost procesních stran a předložení věci Ústavnímu soudu ČR s
poukazem na to, že zákon v přípravném řízení umožňuje vedle obviněného i
poškozenému podání stížnosti proti usnesení o zastavení trestního stíhání, ale
v případě rozhodování před soudem již toto oprávnění poškozenému dáno není,
Nejvyšší soud se s jeho závěry neztotožnil. Ve stručnosti lze konstatovat, že v
přípravném řízení zajišťuje dozor nad zachováním zákonnosti toliko státní
zástupce a pouze on je oprávněn mimo jiné zastavit trestní stíhání. Podáním
obžaloby přechází věc na soud, který je povinen o ní konat řízení a rozhodnout
o ní, a to i na základě doplněného skutkového stavu věci, jak tomu bylo v této
projednávané trestní věci. Byť se od tohoto okamžiku státní zástupce stává v
řízení stranou, má zvláštní povinnost, která vyjadřuje skutečnost, že současně
zastupuje specifický veřejný zájem, tj. zájem státu na tom, aby byly zjištěny
trestné činy a jejich pachatelé a tito pachatelé byli za ně spravedlivě
potrestáni a dochází ke zdůraznění povinnosti státního zástupce řídit se
zákonem a vnitřním přesvědčením založeným na uvážení všech okolností případu.
S ohledem na tyto skutečnosti pak ve stádiu trestního řízení po podání obžaloby
zákonodárce právo stížnosti proti usnesení o zastavení trestního stíhání
poškozenému již nedává a důsledně respektuje ust. § 142 odst. 1 tr. řádu
(obdobně dle ust. § 246 odst. 1 písm. d) tr. řádu má poškozený, který uplatnil
nárok na náhradu škody, právo napadnout rozsudek pro nesprávnost výroku o
náhradě škody). Ve prospěch poškozeného a místo něho může a má v řízení před
soudem podat stížnost státní zástupce.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.
Vypracoval:
JUDr. P. Š.