4 Tz 74/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22.
října 2009 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr.
Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou
podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. Š.,
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 42 To
79/2008, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl
Usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 17. 12. 2008, sp.
zn. 42 To 79/2008, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 149
odst. 1, § 278 odst. 1 a § 284 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného J. Š.
Napadené usnesení s e z r u š u j e .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Brně, pobočka v Jihlavě s e p ř i k a z u j e, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 8. 4. 1993, sp. zn. 2 T
365/1992, byl obviněný J. Š. uznán vinným pod bodem 1 a), b) trestným činem
neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák., pod bodem 2
trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 3 trestným
činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen podle § 241 odst.
1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v
trvání 3 a ½ (tři a půl) roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2
písm. a) tr. zák. zařazen do I. NVS. Proti rozsudku podal obviněný J. Š.
odvolání.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 7. 1993, sp. zn. 3 To 150/1993, rozhodl
tak, že z podnětu odvolání obviněného J. Š. podle § 258 odst. 1 písm. b), odst.
2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině trestným činem znásilnění
podle § 241 odst. 1 tr. zák. spáchaným pod bodem 3 výroku o vině napadeného
rozsudku, dále ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a za
podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněnému J. Š. uložil za trestné činy
neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle
§ 235 odst. 1 tr. zák., kterými zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině
nezměněn, podle § 235 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný
trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 39a odst. 2 písm. a)
tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do I. NVS. Podle § 226 písm. c) tr. ř.
byl obviněný J. Š. zproštěn obžaloby pro skutek spáchaný dne 15. 8. 1992,
kvalifikovaný v obžalobě jako trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 tr.
zák.
Jednání popsaného v bodě 2) výroku rozsudku soudu I. stupně, tj. trestného činu
vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., se měl obviněný J. Š. dopustit tím, že
dne 31. 7. 1992 kolem 02:00 hodin u obce H., okres Ch., násilím odvedl Z. A.,
ze silnice do vzrostlého obilí, kde ji donutil ke tření jeho pohlavního údu a
orálnímu a análnímu pohlavnímu styku, po němž jí vyhrožoval, že pokud celou
událost někomu oznámí, nakazí ji virem HIV nebo ji zastřelí. Jednání popsaného
v bodě 1b) výroku rozsudku soudu I. stupně, t.j trestného činu neoprávněného
užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák., se měl dopustit tím, že dne 31.
7. 1992 kolem 01:15 hodin v objektu firmy D. v H., okres Ch. při výkonu strážní
služby neoprávněn užil k soukromé jízdě do obce H., vzdálené 2 km a zpět
firemní malý motocykl zn. Babeta.
Okresní státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou
dne 10. 9. 2007 podal k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou ve prospěch
obviněného J. Š. návrh na povolení obnovy řízení a Okresní soud ve Žďáru nad
Sázavou usnesením ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 1 Nt 8/2007, rozhodl podle § 278
odst. 1 tr. ř. tak, že v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad
Sázavou, sp. zn. 2 T 365/92, povolil ve prospěch obviněného J. Š. obnovu
řízení. Podle § 284 odst. 1 tr. ř. pak zrušil rozsudek Okresního soudu ve Žďáru
nad Sázavou ze dne 8. 4. 1993, č. j. 2 T 365/1992-246, ve znění rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 1993, č. j. 3 To 150/1993-246, ve výroku o
vině i ve výroku o trestu. Zároveň zrušil všechna další rozhodnutí na zrušení
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením
pozbyla podkladu. Dále podle § 284 odst. 2 tr. ř. věc vrátil státnímu zástupci
k došetření.
Usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 1 Nt
8/2007, a to výrok jímž byla věc podle § 284 odst. 2 tr. ř. vrácena k došetření
státnímu zástupci, napadl státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve
Žďáru nad Sázavou stížností, o které rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka v
Jihlavě usnesením ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 42 To 79/2008, tak, že podle §
278 odst. 1 tr. ř. povolil obnovu řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem
Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 8. 4. 1993, č. j. 2 T 365/1992-246,
ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 1993, sp. zn. 3 To
150/1993, a to ohledně trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák.
Podle § 284 odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou
ze dne 8. 4. 1993, č. j. 2 T 365/1992-246, ve znění rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 1993, sp. zn. 3 To 150/1993, a to ve výroku
o vině trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. (bod 2), ve výroku
o trestu a současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí
obsahově navazující, pokud ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 42 To
79/2008 (správně Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě), podala ministryně
spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch
obviněného J. Š. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 278 odst.
1, § 284 odst. 1 a § 2 odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku ministryně spravedlnosti
poukázala na znění shora uvedených právních předpisů a konstatovala, že Krajský
soud v Brně (pobočka v Jihlavě) při rozhodování těchto právních předpisů
důsledně nedbal.
Konstatovala, že v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou
pod sp. zn. 2 T 365/1992, by důkazem o nevině J. Š. měly být provedené
biologické expertízy, které jsou v soudním spise sp. zn. 2 T 365/1992 již
založeny. V tomto případě by mělo jít o důkaz, který má zcela jiný obsah než v
původním řízení. Poukazuje na odborné vyjádření Policie ČR OKTE Brno, že v
případě obviněného J. Š. se jedná o nevylučovatele krevní skupinové vlastnosti
a toto doplňuje zjištěním experta Policie ČR OKTE Policie SVČK Hradec Králové,
který tuto skutečnost potvrdil. Orgány činné v trestním řízení se tak
nezabývaly otázkou, zda J. Š. může být zůstavitelem stop spermatu na oděvních
součástkách poškozené A. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou po projednání návrhu
na povolení obnovy řízení usnesením ze dne 21. 10. 2008 rozhodl podle § 284
odst. 1 tr. ř. o povolení obnovy řízení, rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad
Sázavou ze dne 8. 4. 1993, č. j. 2 T 365/1992-246, ve znění rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 7. 7. 1993, č.j. 3 To 150/1993-246, ve vině i ve výroku o
trestu zrušil, zrušil i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená
rozhodnutí a současně podle § 284 odst. 2 tr. ř. věc vrátil státnímu zástupci k
došetření.
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou napadl
usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou stížností, o níž rozhodl Krajský
soud v Brně, pobočka v Jihlavě, usnesením ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 42 To
79/2008, tak, že podle § 278 odst. 1 tr. ř. povolil obnovu řízení ve věci
vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 365/1992, a to
pouze ohledně trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. Současně byl
podle § 284 odst. 1 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou
ze dne 8. 4. 1993, č. j. 2 T 365/1992-246, ve znění rozsudku Krajského soudu v
Brně ze dne 7. 7. 1993, sp. zn. 3 To 150/1993, a to ve výroku o vině trestným
činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. (bod 2), ve výroku o trestu a
současně byla zrušena všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově
navazující, pokud ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Stěžovatelka namítla, že Krajský soud v Brně (pobočka v Jihlavě) zcela pominul
tu skutečnost, že jednání popsaná pod bodem 2) a pod bodem 1b) výroku rozsudku
jsou na sebe vzájemně, jak z hlediska vlastního děje (časového i průběhového),
tak i z hlediska důkazního (výpověď poškozené Z. A.) napojena, nelze v žádném
případě i ve vztahu k samotnému bodu 1b) nově pořízený důkaz pominout, a je tak
třeba, při absenci přímého důkazu, o konání neoprávněné jízdy na motocyklu zn.
Babeta do obce H. v inkriminovaný den, stejně jako v bodě 2), pochybovat. Soud
druhého stupně při svém rozhodování důsledně nevyhodnotil nové skutečnosti z
hlediska jejich významu ve vztahu k přezkoumávanému pravomocnému rozhodnutí,
omezil se pouze na jejich hodnocení toliko ve vztahu ke skutku popsaném v bodě
2) a dále již nezkoumal, zda tyto mohou být způsobilé i ve vztahu ke skutku
popsaném v bodě 1b) citovaného rozsudku odůvodnit jiné než původní rozhodnutí.
Je tedy zřejmé, že Krajský soud v Brně (pobočka v Jihlavě) vydáním usnesení ze
dne 17. 12. 2008, jímž podle § 278 odst. 1 tr. ř. rozhodl o povolení obnovy
řízení toliko ve vztahu k trestnému činu vydírání dle § 235 odst. 1 tr. zák.,
rozhodl v rozporu s ustanovením § 2 odst. 6, § 278 odst. 1 a § 284
odst. 1 tr. ř., neboť při rozhodování o podané stížnosti bylo namístě napadené
rozhodnutí Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou zrušit a dle § 278 odst. 1 tr.
ř. povolit obnovu řízení, a to jak ohledně trestného činu vydírání dle § 235
odst. 1 tr. zák. (v bodě citovaného rozsudku), tak i trestného činu
neoprávněného užívání cizí věci dle § 249 odst. 1 tr. zák. (v bodě 1b/) a
současně dle § 284 odst. 1 tr. ř. zrušit rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad
Sázavou ze dne 8. 4. 1993, č. j. 2 T 365/1992-246, ve znění rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 7. 7. 1993, sp. zn. 3 To 150/1993, a to ve výroku o vině
trestným činem vydírání dle § 235 odst. 1 tr. zák. (bod 2) a trestným činem
neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. (bod 1b/), ve
výroku o trestu a současně zrušit i všechna další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby
Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu
v Brně (správně Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě) ze dne 17. 12. 2008,
sp. zn. 42 To 79/2008, jímž bylo rozhodnuto podle § 278 odst. 1 tr. ř. o
povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve
Žďáru nad Sázavou ze dne 8. 4. 1993, č. j. 2 T 365/1992-246, ve znění rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 1993, sp. zn. 3 To 150/1993, a dle § 284
odst. 1 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 8.
4. 1993, č. j. 2 T 365/1992-246, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze
dne 7. 7. 1993, č. j. 3 To 150/1993-246, a to ve výroku o vině trestným činem
vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. (bod 2), ve výroku o trestu a současně i
všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu, a v řízení, které jeho vydání předcházelo,
byl porušen zákon v neprospěch odsouzeného J. Š. v ustanoveních § 2 odst. 6, §
278 odst. 1 a § 284 odst. 1 tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené
rozhodnutí Krajského soudu v Brně (správně Krajského soudu v Brně, pobočky v
Jihlavě) zrušil, jakož i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a
dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 267 odst. 3 tr.
ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla
stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož
i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a zjistil následující.
Jak již bylo uvedeno shora obviněný J. Š. byl rozsudkem Okresního soudu ve
Žďáru nad Sázavou ze dne 8. 4. 1993, sp. zn. 2 T 365/1992, ve spojení s
rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 1993, sp. zn. 3 To 150/1993,
uznán vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst.
1 tr. zák. a trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a byl mu
uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a pro výkon
trestu byl zařazen do I. NVS.
Podle výroku o vině z rozsudku soudu I. stupně, který zůstal rozhodnutím
odvolacího soudu nedotčen, se měl obviněný J. Š. trestného činu neoprávněné
užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák, a to jednání popsaného v bodě 1
b), dopustit tak, že dne 31. 7. 1992 kolem 01:15 hodin v objektu firmy D. v H.,
okres Ch. při výkonu strážní služby neoprávněn užil k soukromé jízdě do obce
H., okr. Ch., vzdálené 2 km a zpět firemní malý motocykl zn. Babeta. Trestného
činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., a to jednání popsaného pod bodem
2), se měl dopustit tím, že dne 31. 7. 1992 kolem 02:00 hodin u obce H., okres
Ch., násilím odvedl Z. A., ze silnice do vzrostlého obilí, kde ji donutil ke
tření jeho pohlavního údu a orálnímu a análnímu pohlavnímu styku, po
němž jí vyhrožoval, že pokud celou událost někomu oznámí, nakazí ji virem HIV
nebo ji zastřelí. Trestného činu vydírání se měl dopustit právě v souvislosti s
neoprávněnou jízdou s malým motocyklem zn. Babeta do obce H.
Ze spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. 2 T 365/92, vyplývá, že
obviněný J. Š. v přípravném řízení, při svém prvním výslechu učiněném dne 7. 8.
1992 za účasti obhájce doznal jak jízdu s malým motocyklem zn. Babeta dne 31.
7. 1992, tak i to, že se potkal s poškozenou Z. A. a měl s ní anální pohlavní
styk. Tvrdil, že poškozenou k ničemu nenutil. V následujících výpovědích
učiněných v přípravném řízení i v hlavním líčení obviněný J. Š. popřel, že by
se žalovaných jednání dopustil.
Poškozená Z. A. při prvním výslechu v přípravném řízení dne 31. 7. 1992 k osobě
pachatele uvedla, že se jednalo o muže ve věku 40 až 50 roků, střední postavy,
vysokého asi 175 cm. Muže nikdy před tím neviděla a asi by ho ani nepoznala.
Jako svědek byla vyslýchána dne 25. 8. 1992 a následně dne 17. 9. 1992, kdy
uváděla, že při její výpovědi dne 25. 8. 1992 byl přítomen i obviněný J. Š.
Nedovedla potvrdit zda se jednalo skutečně o muže, který se jí snažil znásilnit.
Z odborného vyjádření policie ČR, odbor kriminalistické techniky a expertíz
Hradec Králové ze dne 12. 10. 1992 bylo mimo jiné zjištěno, že na oděvních
svršcích poškozené Z. A. byla mikroskopicky prokázána přítomnost spermií.
Výsledky serologických testů se zobrazily jako krevní skupinová vlastnost A.
Zkoumáním vzorku slin obviněného J. Š. byla stanovena krevní skupinová
vlastnost 0 nebo se jedná o nevylučovatele nositele jakékoli krevní skupiny v
systému AB0.
Okresní soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že závěry o vině obviněného učinil na
základě doznání obviněného, který uváděl takové skutečnosti, které mohl znát
pouze pachatel, dále na základě výpovědi poškozené Z. A., jakož i odborných
vyjádření policie ČR ohledně biologických expertíz. Krajský soud odvolání
obviněného, pokud se týká shora uvedených trestných činů, nevyhověl, když se
ztotožnil se závěry o vině obviněného učiněnými soudem I. stupně.
Ze spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. 1 Nt 8/2007, Nejvyšší
soud zjistil, že okresní státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve
Žďáru nad Sázavou podal dne 10. 9. 2007 k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou
ve prospěch obviněného J. Š. návrh na povolení obnovy řízení. V návrhu mimo
jiné uvedl, že v roce 2006 bylo Policií ČR správa východočeského kraje, odbor
obecné kriminality Hradec Králové, vedeno trestní stíhání obviněného M. P. pro
pokračující trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr.
zák. a další, kdy se měl trestných jednání dopustit v letech 1994 – 2005, a to
na okresech Ch. ve 4 případech, S. v 1 případě, H. B. ve 3 případech a Ž. n. S.
v 1 případě, přičemž po prostudování spisu obviněného J. Š. dospěl vrchní
komisař k závěru, že i tohoto jednání se s největší pravděpodobností dopustil
právě obviněný M. P. Dále poukázal na skutečnost, že obviněný J. Š. podle již
dříve provedených expertíz nebyl zůstavitelem stop spermatu na oděvních
svršcích poškozené Z. A.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou vyžádal ve věci nová odborná vyjádření, která
potvrdila, že obviněný J. Š. nebyl zůstavitelem stop spermatu na oděvních
svršcích poškozené Z. A. Následně rozhodl Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou
usnesením ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 1 Nt 8/2007, tak, že v trestní věci
vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. 2 T 365/92, povolil ve
prospěch obviněného J. Š. obnovu řízení, zrušil rozsudek Okresního soudu ve
Žďáru nad Sázavou ze dne 8. 4. 1993, č. j. 2 T 365/1992-246, ve znění rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 1993, č. j. 3 To 150/1993-246, ve vině i ve
výroku o trestu a současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušení
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením
pozbyla podkladu a věc vrátil státnímu zástupci k došetření.
Podle § 278 odst. 1 tr. ř. obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem
nebo trestním příkazem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy
soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi
a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném
nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený
trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu ke stupni
nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh
trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
Nejvyšší soud vázán důvody uváděnými ve stížnosti pro porušení zákona podané
ministryní spravedlnosti ČR přezkoumával správnost a zákonnost postupu
Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě pokud usnesením ze dne 17. 12. 2008,
sp. zn. 42 To 79/2008, povolil obnovu řízení pouze ve vztahu k trestnému činu
vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák.
Ze shora uvedeného výčtu nelze přehlédnout, že obviněný J. Š. měl motocykl zn.
Babeta použít dne 31. 7. 1992 kolem 01:15 hodin k jízdě z objektu firmy D. v H.
do obce H. a zpět (jednání kvalifikováno jako trestný čin neoprávněného užívání
cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák.), přitom téhož dne, tj. 31. 7. 1992
kolem 02:00 hodin na zpáteční cestě u obce H. měl násilím odvést Z. A. ze
silnice do vzrostlého obilí, zde ji donutil ke tření jeho pohlavního údu a
orálnímu a análnímu pohlavnímu styku (jednání kvalifikováno jako trestný čin
vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák.). Je nepochybné, že obě jednání jsou úzce
časově propojeny, kdy důkazní situace ohledně trestného činu neoprávněného
užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. je přímo vázána na důkazní
situaci ohledně trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. Za
takového stavu věci správně Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne
21. 10. 2008, sp. zn. 1 Nt 8/2007, rozhodl podle § 278 odst. 1 tr. ř. o
povolení obnovy řízení v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad
Sázavou, sp. zn. 2 T 365/92, ve prospěch obviněného J. Š. a podle § 284 odst. 1
tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 8. 4. 1993,
č. j. 2 T 365/1992-246, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7.
1993, č. j. 3 To 150/1993-246, ve vině i ve výroku o trestu.
Naopak s postupem Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, pokud povolil
obnovu řízení jen ohledně trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák.,
z výše uvedených důvodů souhlasit nelze. Stížnostní soud chybně vyhodnotil
důkazní situaci, když nevzal v úvahu, že jednání popsaná pod bodem 2) a pod
bodem 1b) výroku rozsudku jsou na sebe vzájemně, jak z hlediska časového i
průběhového (dne 31. 7. 1992 mezi 01.15 až 02.00 hodin v souvislosti s jízdou
na motocyklu), tak i z hlediska důkazního (obviněný trestnou činnost popíral a
neurčitá výpověď poškozené Z. A. ohledně osoby pachatele) spojena. Navíc
Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě pochybil, pokud rozhodl ve věci, aniž
stížností napadené usnesení zrušil. Přitom podle § 149 odst. 1 tr. ř. nezamítne-
li nadřízený orgán stížnost, zruší napadené usnesení, a je-li podle povahy věci
potřeba nového rozhodnutí, buď a) rozhodne sám ve věci, nebo b) uloží orgánu,
proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci znovu jednal a rozhodl. V
důsledku nesprávného postupu Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě zůstalo
usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 1 Nt
8/2007, nedotčeno.
Za této situace Nejvyšší soud přisvědčil názoru ministryně spravedlnosti
uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že usnesením Krajského soudu v
Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 42 To 79/2008, byl porušen
zákon v neprospěch obviněného J. Š.
Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu
v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 42 To 79/2008, byl
porušen zákon v ustanoveních § 149 odst. 1, § 278 odst. 1 a § 284 odst. 1 tr.
ř. v neprospěch obviněného J. Š., podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení
zrušil, dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal věc Krajskému soudu v Brně,
pobočka v Jihlavě k novému projednání a rozhodnutí.
Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním
názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty
procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata