4 Tz 82/2011-20
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. října 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného E. K., proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 2 T 137/2008 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 2 T 137/2008, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 1 a § 65 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného E. K.
Napadené usnesení s e z r u š u j e .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Příbrami s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 6. 2008, sp. zn. 2 T 137/2008, byl obviněný E. K. uznán vinným ze spáchání:
- trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.),
- trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák.
Za uvedené jednání byl odsouzen podle § 180d tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. za použití § 35 odst. 1, § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a podle § 49 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků. Daný trestní příkaz nabyl právní moci dne 6. 9. 2008.
Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 2 T 137/2008, byl poté obviněnému nařízen výkon uloženého trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 6. 2008, sp. zn. 2 T 137/2008.
Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 2 T 137/2008, bylo podle § 465 odst. 2 tr. ř. a § 419 tr. zákoníku rozhodnuto o poměrném zkrácení trestů obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 2 roků, které byly obviněnému E. K. uloženy trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 6. 2008, sp. zn. 2 T 137/2008, na tresty obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin a zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 18 měsíců.
Podáním ze dne 6. 9. 2010 sdělila Probační a mediační služba Okresnímu soudu v Příbrami, že obviněný výkon trestu obecně prospěšných prací vůbec nezahájil s tím, že v mezidobí byl umístěn ve Vazební věznici Praha – Ruzyně.
V předmětném trestním spisu je rovněž založen rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 1 T 174/2009, v právní moci dne 10. 2. 2010, kterým byl obviněný E. K. (vedle dalších obviněných) uznán vinný ze spáchání:
- pokračujícího trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.,
- pokračujícího trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.,
- trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Zmíněný rozsudek obsahuje též výrok o náhradě škody.
Poté bylo usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 2 T 137/2008, v právní moci téhož dne, rozhodnuto podle § 340b odst. 1 tr. ř. a § 65 odst. 2 tr. zákoníku o přeměně nevykonaného trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin, který byl obviněnému E. K. uložen trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 6. 2008, sp. zn. 2 T 137/2008, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 2 T 137/2008, na trest odnětí svobody v trvání 180 dnů a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 2 T 137/2008, podal následně ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného E. K.. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 2 odst. 1 a § 65 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného E. K.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že dle jeho názoru Okresní soud v Příbrami v posuzované trestní věci chybně postupoval při hodnocení, která právní úprava je pro obviněného příznivější s tím, že pokud použil novou právní úpravu, porušil zákon v neprospěch obviněného. Odkázal přitom na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 13 To 147/2010, které Nejvyšší soud České republiky schválil k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 2 T 137/2008, byl porušen zákon v neprospěch obviněného E. K. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., příp. podle § 271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení § 45a odst. 4 tr. zák. (účinného do 31. 12. 2009) jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest, přemění soud trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody.
Podle ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku (účinného od 1. 1. 2010) se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
Podle ustanovení § 65 odst. 2 tr. zákoníku (účinného od 1. 1. 2010) jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest, může soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody.
Otázkou rozhodování o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody v případech, kdy byl trest odnětí svobody pravomocně uložen ještě za účinnosti dřívějšího trestního zákona (č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009), ale k rozhodování o přeměně trestu došlo až za účinnosti nového tr. zákoníku (tj. po 1. 1. 2010), se Nejvyšší soud České republiky již zabýval a na nejednotnou soudní praxi reagoval tak, že schválil k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 13 To 147/2010 (R 5/2011 tr.). Z citovaného usnesení mimo jiné vyplývá, že přepočet nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody je třeba považovat za obsahovou složku trestnosti činu, neboť jde o zákonem určenou součást ukládaného trestu obecně prospěšných prací. Proto se uplatní zásada časové působnosti trestních zákonů podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud soud po účinnosti trestního zákoníku dospěje k závěru, že přemění trest obecně prospěšných prací uložený před 1. 1. 2010 na trest odnětí svobody, postupuje podle § 45a odst. 4 tr. zák. a každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací počítá za jeden den odnětí svobody. Postup podle trestního zákoníku za těchto okolností není pro pachatele příznivější. Nejvyšší soud České republiky se po prostudování předmětného spisového materiálu ztotožnil s názorem ministra spravedlnosti uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona v tom, že Okresní soud v Příbrami napadeným usnesením nesprávně rozhodl o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody. Srovnáním podmínek pro přeměnu trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody ve výše citovaných ustanoveních § 45a odst. 4 tr. zák. a § 65 odst. 2 tr. zákoníku je zřejmé, že použití v současnosti platného zákona není pro obviněného příznivější. V případě projednávané věci byl obviněnému nařízen výkon trestu odnětí svobody v trvání 180 dnů namísto nařízení výkonu trestu odnětí svobody na 90 dnů (při aplikaci § 45 a odst. 4 tr. zák.).
Není tedy pochyb o tom, že Okresní soud v Příbrami měl při rozhodování v příslušné věci postupovat podle zákona účinného v době spáchání činu (tj. podle § 45a odst. 4 tr. zák.) a rozhodnout o přeměně nevykonaného trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin (z trestního příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 6. 2008, sp. zn. 2 T 137/2008, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 2 T 137/2008) na trest odnětí svobody v trvání 90 dnů.
Nejvyšší soud České republiky proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 2 T 137/2008, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 1 a § 65 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného E. K. a podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo Okresnímu soudu v Příbrami přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a aby při svém rozhodování respektoval všechna zákonná ustanovení včetně ustanovení § 2 odst. 1 a § 45a odst. 4 tr. zák. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného E. K., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2011
Předseda senátu: JUDr. Jiří Pácal