4 Tz 83/2009
U S N E S E N Í
Předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky rozhodl dne 16. prosince 2009
o návrhu obviněného D. K., na bezplatnou obhajobu, případně za sníženou odměnu,
v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou v jeho prospěch podala
ministryně spravedlnosti České republiky, proti usnesení Okresního soudu v
Ostravě ze dne 16. 3. 2009 sp. zn. PP 33/2009 a proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. 1 To 266/2009, t a k t o:
Podle § 33 odst. 2 tr. ř. a contr. se návrh obviněného D. K. z a m í t á.
Ministryně spravedlnosti podala k Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněného D. K.
stížnost pro porušení zákona proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne
16. 3. 2009 sp. zn. PP 33/2009 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze
dne 9. 6. 2009 sp. zn. 1 To 266/2009, jimiž byla zamítnuta žádost o jeho
podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
Protože obviněný je t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen
za přípravu trestného činu podvodu podle § 7 odst. 1, § 250 odst. 1, 4 tr.
zák., jsou u něho dány důvody nutné obhajoby. Obviněný byl proto vyzván, aby se
rozhodl, zda si obhájce sám zvolí na plnou moc, anebo zda mu má být ustanoven
předsedou senátu. Pro případ, že by si chtěl obhájce sám zvolit, byla mu dána
lhůta do 11. 12. 2009. Obviněný sdělil, že si obhájce zvolí sám na plnou moc.
Dne 4. 12. 2009 byla Nejvyššímu soudu doručena plná moc, kterou si obviněný
zvolil za obhájce JUDr. P. Ch., advokáta se sídlem v O., ul. S. Následně bylo
zvolenému obhájci zasláno vyrozumění o konání veřejného zasedání, které bylo
nařízeno na den 5. 1. 2010 od 10.00 hod. a opis stížnosti pro porušení zákona,
které jmenovaný obhájce podle doručenky převzal dne 14. 12. 2009. Dne 10. 12.
2009 byl Nejvyššímu soudu doručen písemný návrh obviněného, v němž žádá, aby
bylo rozhodnuto o jeho nároku na bezplatnou obhajobu, případně na obhajobu za
sníženou odměnu. Dne 11. 12. 2009 zvolený obhájce obviněného JUDr. Ch.
Nejvyššímu soudu sdělil, že mu klient (obviněný D. K.) odvolal plnou moc k jeho
zastupování před Nejvyšším soudem a tudíž, že zastupování obviněného z jeho
strany skončilo a on se veřejného zasedání nezúčastní.
Podle § 33 odst. 2 tr. ř. osvědčí-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby
si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení
soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. V takovém
případě náklady obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát.
Z uvedené dikce zákona vyplývá, že obviněný musí osvědčit, že nemá dostatek
prostředků, aby si hradil náklady obhajoby. To znamená, že již současně s
návrhem by měl předložit potřebné doklady osvědčující, že nemá dostatek
takových prostředků (např. potvrzení, že je mu poskytováno hmotné zabezpečení
uchazečů o zaměstnání, potvrzení od obce jeho místa trvalého bydliště, že není
vlastníkem žádného majetku, který by mohl být použit k úhradě nákladů obhajoby,
daňové přiznání, pokud ho podává, výpis z jeho bankovního účtu, výpis z
katastru nemovitostí apod.).
Protože obviněný nic takového ke své žádosti nepřiložil a tudíž neosvědčil, že
nemá dostatek prostředků k hrazení obhajoby, byl jeho návrh předsedou senátu
zamítnut.
Zde je však třeba dodat, že v situaci, kdy ve prospěch obviněného byla podána
stížnost pro porušení zákona proti rozhodnutí soudů, jimiž byla zamítnuta jeho
žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, tak vzhledem k
dikci ustanovení § 151 odst. 1 tr. ř. a § 152 a násl. tr. ř., nese náklady na
nutnou obhajobu, které obviněnému vznikly v důsledku podání stížnosti pro
porušení zákona, stát. Obviněný sám pak k povinnosti nahradit státu odměnu a
hotové výdaje uhrazené obhájci zavázán být nemůže.
Z uvedeného tudíž vyplývá, že vzhledem k povaze projednávané věci a procesnímu
postavení obviněného D. K., je zcela nadbytečné z jeho strany žádat o přiznání
nároku na obhajobu bezplatnou, či za sníženou odměnu.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec
Ministryně spravedlnosti podala podle § 266 odst. 1 tr. ř. k Nejvyššímu soudu
ve prospěch obviněného D. K. stížnost pro porušení zákona, a to jednak proti
usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2009 sp. zn. PP 33/2009 a
jednak proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. 1 To
266/2009.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku stěžovatelka poukázala, že
prvně citovaným usnesením Okresního soudu v Ostravě bylo ve veřejném zasedání
rozhodnuto tak, že žádost obviněného D. K. o podmíněné propuštění z výkonu
trestu odnětí svobody, uloženého mu rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne
28. 3. 2002 sp. zn. 32 T 19/1997, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. 1 To 87/2004, se podle § 61 odst. 1 tr.
zák. a contrario zamítá. Z obsahu spisu vyplývá, že okresní soud si sice
vyžádal u Krajského soudu v Ostravě spis sp. zn. 32 T 19/1997, na jehož základě
obviněný trest vykonával, ale poté, co mu byly Krajským soudem v Ostravě
zaslány toliko rozsudky Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci
(sp. zn. 32 T 19/1997, 1 To 87/2004) se s tímto spokojil a poté u veřejného
zasedání dne 16. 3. 2009, kde se rozhodovalo o žádosti obviněného o jeho
podmíněné propuštění, pouze tyto rozsudky k důkazu přečetl. Soud si neopatřil
spisy týkající se předchozích odsouzení obviněného, ale ani spisy, které se
týkaly odsouzení následujících a spokojil se toliko s opatřením rozsudku
Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 72 T 132/2007 a sp. zn. 72 T 153/2005, které
k důkazu u veřejného zasedání rovněž přečetl. Okresní soud rovněž pochybil,
pokud si nevyžádal zprávu z místa bydliště obviněného ani zprávu z místa
bydliště matky obviněného, která ve svém návrhu, ke kterému se de facto
obviněný D. K. připojil, uvedla, že po propuštění z výkonu trestu bude syn
bydlet u ní a doufá, že jí poskytne potřebnou pomoc a péči, když je vážně
nemocná, trpí potížemi se srdcem, páteří, má vysoký tlak a řadu dalších potíží
spojených s věkem.
Podle stěžovatelky pak v důsledku tohoto vadného procesního postupu, kdy
okresní soud neprovedl úplná skutková zjištění, o nichž nemohou být důvodné
pochybnosti, došlo k pochybení, pokud žádost obviněného byla zamítnuta.
Ministryně spravedlnosti je pak i toho názoru, že pochybil i Krajský soud v
Ostravě, který svým usnesením dne 9. 6. 2009 v neveřejném zasedání pod sp. zn.
1 To 266/2009 zamítl stížnost obviněného D. K. směřující proti usnesení
Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2009 sp. zn. PP 33/2009, jako
nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný převzal usnesení okresního soudu o zamítnutí žádosti o podmíněné
propuštění dne 29. 4. 2009 a dne 30. 4. 2009 prostřednictvím svého obhájce
JUDr. P. Ch. podal proti předmětnému rozhodnutí stížnost a to u Okresního soudu
v Ostravě. Spis byl se stížností doručen na krajský soud dne 25. 5. 2009 a
krajský soud o stížnosti rozhodl dne 9. 6. 2009. Toto své rozhodnutí o
zamítnutí stížnosti obviněného jako nedůvodné učinil přesto, že dne 28. 5. 2009
podáním, které bylo obviněným prostřednictvím obhájce doručeno přímo k
Okresnímu soudu v Ostravě, vzal podanou stížnost zpět. Je pravdou, že zpětvzetí
stížnosti bylo krajskému soudu soudem prvního stupně toliko faxováno (viz č. l.
177 spisu), ale přesto krajský soud na toto zpětvzetí stížnosti nebral při svém
rozhodnutí dne 9. 6. 2009 zřetel, a pouze ve svém přípise ze dne 30. 7. 2009,
když vracel spis okresnímu soudu, uvedl, aby do budoucna byly veškeré faxované
písemnosti, týkající se rozhodování Krajského soudu v Ostravě o opravných
prostředcích, zasílány neprodleně v originále, když faxová zpráva má toliko
informativní charakter. Krajský soud však na faxové sdělení soudu prvního
stupně o zpětvzetí stížnosti obviněného nijak nereagoval a ani si je dotazem u
tohoto soudu neověřil, nevyžádal si originál tohoto podání a rovněž
nekontaktoval obhájce obviněného, popř. samotného obviněného s dotazem, zda
skutečně podanou stížnost vzal zpět.
Podle stěžovatelky usnesením Krajského soudu v Ostravě došlo objektivně k
porušení zákona v neprospěch obviněného D. K., protože tento soud jako soud
druhého stupně rozhodl o zamítnutí stížnosti do rozhodnutí soudu prvního stupně
za situace, kdy toto rozhodnutí již bylo pravomocné. Účinek zpětvzetí stížnosti
nastává momentem, kdy je takové podání doručeno buď orgánu, o jehož usnesení se
jedná, nebo orgánu povolanému o podané stížnosti rozhodnout. To znamená, že již
doručením zpětvzetí stížnosti obviněného prostřednictvím jeho obhájce Okresnímu
soudu v Ostravě, tedy dne 28. 5. 2009, nabylo usnesení tohoto soudu o zamítnutí
žádosti o podmíněné propuštění právní moci. K porušení zákona v neprospěch
obviněného pak došlo tím, že obviněnému byla nezákonně prodloužena lhůta, po
jejímž uplynutí může opakovat svoji žádost o podmíněné propuštění.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministryně spravedlnosti navrhla,
aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením
Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2009 sp. zn. PP 33/2009, byl v
neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 61 odst. 1 písm. a) tr. zák.
a v předcházejícím řízení též v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a napadeným
usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. 1 To 266/2009,
byl porušen zákon v ustanoveních § 144 odst. 2, § 144 odst. 4, § 140 odst. 1
písm. b), písm. bb), § 331 odst. 1 tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak aby
obě napadená rozhodnutí zrušil a současně také všechna další rozhodnutí, na
zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Poté, aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a
věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost
těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v
rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí
předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle § 61 odst. 1 písm. a) tr. zák. může soud po výkonu poloviny uloženého
trestu odnětí svobody obviněného podmíněně propustit na svobodu, jestliže
obviněný ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal
polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život.
Na obviněného D. K. se navíc vztahovala povinnost vykonat alespoň dvě třetiny
uloženého trestu odnětí svobody, vyplývající z ustanovení § 62 odst. 1 tr.
zák., jelikož byl pravomocně odsouzen za přípravu trestného činu podvodu podle
§ 7 odst. 1, § 250 odst. 1, 4 tr. zák.
V odůvodnění napadeného usnesení, jímž Okresní soud v Ostravě zamítl žádost
obviněného o podmíněné propuštění, se v závěru uvádí, že je u něho splněna
první ze dvou zákonných podmínek pro možnost podmíněného propuštění, jíž je
vzorné chování v průběhu výkonu trestu, které prokazuje polepšení. Ohledně
druhé z podmínek se pak konstatuje, že s ohledem na trestní minulost
obviněného, závažnost spáchané trestné činnosti, pro kterou je ve výkonu
trestu, i aktuálně probíhající trestní stíhání, nelze jednoznačně stanovit, zda
od jeho osoby lze očekávat do budoucna vedení řádného života. Okresní soud
zdůrazňuje, že obviněný nenastoupil do výkonu trestu sám (musel do něj být
dodán policií), přičemž nyní projednávanou trestnou činnost (sp. zn. 72 T
2/2007, zjevně se ale má jednat o sp. zn. 72 T 132/2007) měl páchat až do doby
dodání do výkonu trestu. Vzhledem k tomu nelze konstatovat, že by od něho bylo
možno očekávat vedení řádného života a protože soudu nebyla poskytnuta záruka
za dovršení jeho nápravy, která by mohla být soudem akceptována, byla žádost o
podmíněné propuštění zamítnuta.
Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 16. 3. 2009 lze zjistit, že kromě
výslechu obviněného D. K. a svědka – vychovatele L. H., a přečtení listinných
materiálů v podobě žádosti o podmíněné propuštění, rozsudkových dat, hodnocení
obviněného z výkonu trestu odnětí svobody atd., měl okresní soud k dispozici
pouze rozsudky Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 72 T 132/2007, sp. zn. 72 T
153/2005, rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 32 T 19/1997 a rozsudek
Vrchního soudu v Olomouci sp. zn.1 To 87/2004, které rovněž přečetl. Jiné
důkazy ve veřejném zasedání před vydáním meritorního rozhodnutí prováděny
nebyly.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že závažnost a povaha trestného činu, pro
který byl pachatel odsouzen, mají při rozhodování o podmíněném propuštění
význam toliko pro posouzení otázky, zda lze mít skutečně za to, že se obviněný,
který se ve výkonu trestu řádně chová a plní veškeré své povinnosti, natolik
polepšil, že je důvodná naděje, že povede řádný život. K trestnému činu
obviněného rozhodně nelze přihlížet izolovaně. Jak jeho chování před spácháním
trestného činu, tak jeho chování projevené spáchaným činem, stejně jako jeho
chování ve výkonu trestu, jsou okolnosti, které ve vzájemné souvislosti jsou
důležité pro posouzení otázky, zda od obviněného lze v budoucnu očekávat vedení
řádného života.
Z odůvodnění napadeného usnesení okresního soudu je zřejmé, že zamítl žádost
obviněného o podmíněné propuštění, aniž by odpovědně uvážil všechny okolnosti,
k nimž nutno přihlížet při zkoumání její důvodnosti, zejména aniž by zjistil
potřebná fakta z trestního spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 32 T
19/1997. Okresní soud zjevně pochybil, pokud rozhodl bez tohoto spisu, pouze na
základě rozsudků soudu nalézacího a soudu odvolacího. Bez prostudování
trestního spisu totiž není možné zodpovědně posoudit závažnost trestné činnosti
obviněného, ani stupeň jeho převýchovy. Bylo proto potřebné, aby okresní soud
trval na zapůjčení předmětného trestního spisu, resp. těch jeho částí, které
byly nezbytné pro rozhodnutí o žádosti obviněného o podmíněné propuštění, příp.
alespoň jejich ověřených kopií.
Zde je zároveň třeba uvést, že v době rozhodování Okresního soudu v Ostravě
nebyla jím k důkazu provedená a v meritorním rozhodnutí zmiňovaná soudní
rozhodnutí ve věcech sp. zn. 72 T 132/2007 a sp. zn. 72 T 153/2005 pravomocná.
Toho si okresní soud byl dobře vědom. Proto i jeho argument vztahující se k
době páchání údajné trestné činnosti obviněným ve věci sp. zn. 72 T 132/2007
nebyl případný a v souvislosti se zamítnutím žádosti obviněného o podmíněné
propuštění nemělo k jeho užití vůbec dojít.
K řádnému zjištění, zda byla ze strany obviněného splněna zákonná podmínka
spočívající v tom, že od něho lze do budoucna očekávat vedení řádného života,
pak měly být opatřeny i další důkazy, jako např. zpráva o jeho chování z místa
bydliště, ale i zpráva z místa bydliště jeho matky za účelem zjištění
potřebných poznatků k její osobě. V úvahu přicházel i svědecký výslech matky
obviněného k údajům uváděným v jí zpracovaném podnětu k zahájení řízení o
podmíněné propuštění ze 14. 1. 2009. Tato pak měla být i vyzvána k předložení
příslušné lékařské zprávy k objektivizaci jí deklarovaných zdravotních problémů
a k posouzení nezbytnosti pomoci a péče, které jí měl obviněný – její syn v
případě podmíněného propuštění poskytnout. Taktéž měly být blíže konkretizovány
případné možnosti ohledně jeho budoucího zaměstnání.
Protože k prověření předmětných skutečností ze strany okresního soudu nedošlo,
lze souhlasit s názorem stěžovatelky vyjádřeném ve stížnosti pro porušení
zákona, že Okresní soud v Ostravě před tím, než vydal rozhodnutí, jímž zamítl
žádost obviněného D. K. o podmíněné propuštění, nepostupoval v souladu s
ustanoveními § 2 odst. 5, 6 tr. ř., podle nichž orgány činné v trestním řízení
postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za
součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Důkazy přitom hodnotí podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém
uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. V důsledku
tohoto závažného procesního pochybení nemůže obstát ani vydané meritorní
rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 28. 5. 2009, tedy dnem, kdy projev o
zpětvzetí stížnosti obviněného byl doručen Okresnímu soudu v Ostravě (viz č. l.
176 spisu). Proto pokud je na usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 3.
2009 sp. zn. PP 33/2009 vyznačeno datum nabytí právní moci 9. 6. 2009, jde o
údaj nesprávný.
Za nesprávné a zákonu odporující je třeba označit i postup a usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. 1 To 266/2009, jímž byla podle § 148
odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněného D. K., kterou původně
podal proti již dříve citovanému usnesení Okresního soudu v Ostravě, kterým
byla zamítnuta jeho žádost o podmíněné propuštění.
Podle § 144 ost. 2 tr. ř. oprávněná osoba může podanou stížnost vzít výslovně
zpět, dokud o ní nebylo rozhodnuto.
Podle § 144 odst. 4 tr. ř. zpětvzetí stížnosti vezme, není-li překážek,
usnesením na vědomí orgán povolaný k rozhodnutí o stížnosti, a nebyla-li věc
dosud tomuto orgánu předložena, orgán, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje;
v řízení před soudem činí toto rozhodnutí předseda senátu.
Podle § 140 odst. 1 písm. b), písm. bb) tr. ř. usnesení je pravomocné a
vykonatelné, jestliže zákon sice proti němu připouští stížnost avšak oprávněné
osoby se stížnosti výslovně vzdaly, nebo ji výslovně vzaly zpět.
Z přezkoumávaného spisu lze zjistit, že obviněný D. K. ihned po vyhlášení
usnesení, jímž Okresní soud v Ostravě zamítl jeho žádost o podmíněné
propuštění, podal proti němu do protokolu o veřejném zasedání stížnost. Po
doručení písemného vyhotovení usnesení všem oprávněným osobám byl spis s již
odůvodněnou stížností obviněného předložen dne 25. 5. 2009 Krajskému soudu v
Ostravě k rozhodnutí. Neveřejné zasedání bylo předsedou senátu tohoto soudu
nařízeno na 9. 6. 2009. Dne 28. 5. 2009 bylo Okresnímu soudu v Ostravě doručeno
písemné podání obviněného, zastoupeného jím zvoleným obhájcem, že stížnost
podanou proti usnesení z 16. 3. 2009 bere zpět. Toto prohlášení bylo
následujícího dne, tj. 29. 5. 2009, faxováno Krajskému soudu v Ostravě. Z
neznámých důvodů však namísto, aby předseda senátu tohoto soudu postupoval v
souladu s výše citovanými ustanoveními § 144 odst. 2, 4 tr. ř., v řízení bylo
pokračováno a dne 9. 6. 2009 krajský soud vydal usnesení, které bylo rovněž
napadeno stížností pro porušení zákona.
Zde je třeba uvést, že pokud měl krajský soud pochyby o věrohodnosti zpětvzetí
podané stížnosti, byl každopádně povinen se touto okolností zabývat a zjednat
si v této otázce jasno a nikoli bez dalšího v řízení pokračovat a tuto
informaci zprostředkovanou okresním soudem zcela ignorovat. Nejvyšší soud je
tohoto názoru, že k zpětvzetí podané stížnosti došlo způsobem, který trestní
řád připouští a nebylo zde žádného důvodu vést v této věci další řízení, když
jediný správný postup měl být takový, že předseda senátu krajského soudu měl
vzít svým usnesením toto zpětvzetí stížnosti na vědomí. Takové rozhodnutí má
ale pouze deklaratorní povahu, a proto i když předseda senátu stížnostního
soudu takové rozhodnutí nevydal, přesto právní moc usnesení soudu prvního
stupně nastala okamžikem doručení zpětvzetí tomuto soudu, tedy 28. 5. 2009.
Jestliže krajský soud v řízení pokračoval jiným způsobem, který vyústil ve
vydání usnesení, jímž podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost
obviněného, nepostupoval v souladu se zákonem
K jednoznačnému porušení zákona v neprospěch obviněného pak došlo tím, že mu
předmětným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě byla prodloužena lhůta, po
jejímž uplynutí by mohl opakovat svoji žádost o podmíněné propuštění, neboť
tato se počítá od právní moci negativního soudního rozhodnutí. Tento závěr
vyplývá z ustanovení § 331 odst. 1 tr. ř., podle něhož o podmíněném propuštění
z trestu odnětí svobody rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo ředitele
věznice, v níž se vykonává trest, na žádost obviněného nebo i bez takové
žádosti, a to ve veřejném zasedání. Byla-li žádost obviněného o podmíněné
propuštění zamítnuta, může jí obviněný opakovat teprve po uplynutí jednoho roku
od zamítavého rozhodnutí, ledaže by žádost byla zamítnuta jen proto, že dosud
neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro podmíněné propuštění.
Vzhledem k výše uvedeným zjištěním a závěrům Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2
tr. ř. vyslovil, že oběma napadenými usneseními (Okresního soudu v Ostravě a
Krajského soudu v Ostravě) byl v neprospěch obviněného D. K. porušen zákon v
ustanoveních trestního řádu, jak jsou uvedena ve výroku tohoto rozsudku v
bodech I. a II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. obě tato napadená usnesení zrušil
včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou
pozbyla svého podkladu (výrok ad III.). Věc pak výrokem ad IV. podle § 270
odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby ji v intencích tohoto
rozsudku Nejvyššího soudu v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To
jinými slovy znamená, že si okresní soud opatří veškeré procesní spisy
obsahující soudní rozhodnutí, na základě nichž obviněný vykonává, resp.
vykonával trest odnětí svobody (nebo jejich ověřené kopie), vyžádá si
aktualizovanou zprávu o jeho chování a plnění povinností ve výkonu trestu
odnětí svobody, jakož i všechny ostatní zprávy či písemné materiály, o nichž se
v tomto rozhodnutí zmínil Nejvyšší soud. Vyslechne matku obviněného v postavení
svědkyně k otázkám naznačeným Nejvyšším soudem, případně provede důkazy další,
podle vlastního uvážení. Teprve po vyhodnocení takto komplexního důkazního
materiálu bude moci objektivně rozhodnout o žádosti obviněného o podmíněné
propuštění, přičemž zároveň posoudí, zda obviněný aktuálně ( viz § 88 a násl.
zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník) a to i s ohledem na ustanovení § 77 zák.
č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody …, splňuje veškeré zákonné
podmínky pro takové rozhodnutí. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud
vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen
provést jím nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec