4 Tz 84/2003
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 1. července
2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr.
Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou
podal ministr spravedlnosti ve prospěch i neprospěch obviněného por. Bc. P.
N., proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v
Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 2 KZv 53/2002 a podle §
268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v
Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 2 KZv 53/2002, b y l p
o r u š e n
z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a v
řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch
obviněného por. Bc. P. N.
Napadené usnesení se z r u š u j e .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, jež na zrušené usnesení obsahově
navazují, zejména usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství
v Olomouci ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. SV 10/2002, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu státnímu zástupci v Olomouci se p ř i k a z u j e , aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci rozhodl usnesením
ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. SV 10/2002, tak, že podle § 307 odst. 1 tr. ř.
podmíněně zastavil trestní stíhání obviněného por. Bc. P. N. pro trestný čin
ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne
8. 4. 2002 kolem 14. 30 hod. v kanceláři č. 96 v budově Okresního ředitelství
Policie ČR ve V. fyzicky napadl nejméně dvěma údery rukou do obličeje
poškozeného por. Mgr. J. K., služebně zařazeného jako policejní rada Policie ČR
SKPV V., který poté upadl na zem, byl nucen vyhledat lékařské ošetření, neboť
utrpěl zranění ve formě otřesu mozku I. stupně s distorsí krční páteře, které
si vyžádalo hospitalizaci na chirurgickém oddělení Nemocnice V. do 11. 4. 2002,
s následným vyšetřením na neurologickém oddělení uvedené nemocnice, včetně
následného klidového režimu s ohledem na bolestivost hlavy a těla poškozeného,
kdy pracovní neschopnost včetně omezení v běžném způsobu života trvala od 8. 4.
2002 do 6. 5. 2002. Podle § 307 odst. 2 tr. ř. byla stanovena zkušební doba v
trvání osmi měsíců. Podle § 307 odst. 3 tr. ř. byla obviněnému uložena
povinnost, aby na základě uzavřené smlouvy s V. z. p., pobočka V., uhradil
škodu v době zkušební lhůty.
Proti tomuto usnesení podali v zákonné lhůtě stížnosti obviněný por. Bc. N. a
poškozený por. Mgr. K., o nichž rozhodl státní zástupce Krajského státního
zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením ze dne 21. 1. 2003, sp.
zn. 2 KZv 53/2002, tak, že je podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako
nedůvodné zamítl.
Usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka
v Olomouci, jež je výše označeno, napadl stížností pro porušení zákona podanou
ve prospěch i neprospěch obviněného ministr spravedlnosti. Vytýká v ní, že
zákon byl tímto usnesením porušen v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a
v řízení mu předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k §
221 odst. 1 tr. zák. a v ustanovení § 307 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 tr. ř.
ve prospěch i neprospěch obviněného.
Podle názoru stěžovatele nebylo provedeným dokazováním náležitě prokázáno, zda
poškozený utrpěl újmu na zdraví ve smyslu ustanovení § 221 odst. 1 tr. zák. V
tomto směru poukázal na rozporné závěry plynoucí ze znaleckého posudku z oboru
zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, vypracovaného znalcem MUDr. Z. K.,
CSc., předloženého ve smyslu ustanovení § 110a tr. ř. obviněným na straně jedné
a závěry vyšetření MUDr. B. B., jakož i odborné neurologické lékařské zprávy
Vojenské nemocnice na straně druhé, když nebylo náležitě zjištěno na základě
jakých objektivně zjištěných poškození tělesné integrity poškozeného byla
stanovena diagnosa lehkého otřesu mozku a podvrtnutí a natažení krční páteře. V
tomto směru měl být k řízení přibrán znalec z odvětví soudního lékařství, který
by posoudil jaká újma na zdraví poškozenému vznikla a posoudil by i mechanismus
jejího vzniku. V situaci, kdy existuje pochybnost o zranění a způsobu jeho
vzniku, měl státní zástupce Krajského státního zastupitelství již z tohoto
důvodu napadené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušit a věc
vrátit státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Olomouci, aby o ní
znovu jednal a rozhodl.
K dalšímu pochybení došlo v souvislosti s nesprávnou aplikací ustanovení § 307
tr. ř., pro jehož užití neměl státní zástupce zákonné podmínky. Souhlas
obviněného, který je jedním z nezbytných předpokladů pro tento procesní postup,
byl dán způsobem, který vzbuzuje pochybnosti, neboť obviněný ho udělil
podmíněně, za situace, bude-li vypracován znalecký posudek z oboru soudního
lékařství, případně bude-li jeho trestní věc postoupena ke kárnému řízení. S
ohledem na závěry znaleckého posudku, který si sám opatřil posléze v podané
stížnosti uvedl, že souhlas k podmíněnému zastavení trestního stíhání
neuděluje. Takto udělovaný a odvolávaný souhlas dle názoru stěžovatele není
tím, který má na mysli ustanovení § 307 tr. ř. Nebyla splněna ani další
podmínka pro aplikaci ustanovení § 307 tr. ř., neboť obviněný se kvalifikovaně
nedoznal k trestnému činu, jak toto ustanovení výslovně požaduje. V neposlední
řadě není vůbec objasněno, zda obviněný uzavřel s poškozeným dohodu o náhradě
škody, či zda učinil jiná potřebná opatření k její náhradě.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud po provedeném řízení vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř. , že
napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanoveních § 148 odst. 1 písm. c) tr.
ř. a v řízení mu předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k
§ 221 odst. 1 tr. zák. a v ustanovení § 307 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 tr.
ř. ve prospěch i neprospěch obviněného por. Bc. P. N., dále aby podle § 269
odst. 2 tr. ř. napadené usnesení, včetně obsahově navazujících rozhodnutí
zrušil, včetně usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v
Olomouci ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. SV 10/2002, a věc poté podle § 270 odst. 1
tr. ř. přikázal státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Olomouci,
aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost
těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v
rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí
předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle § 147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti nadřízený orgán
přezkoumá - a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může
stěžovatel podat stížnost, - b) řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost není-li
důvodná.
Ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. stanoví orgánům činným v trestním řízení
povinnost postupovat v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto
zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž
nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich
rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení
povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení
orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně
stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch osoby, proti níž se
trestní řízení vede.
Podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí
důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech
okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Je třeba konstatovat, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v
Ostravě, pobočka v Olomouci svým procesním postupem tato zákonná ustanovení
nerespektoval.
Obviněný od počátku trestního stíhání nepopírá, že v důsledku rozčilení
poškozeného udeřil dvakrát do obličeje, avšak šlo pouze o dvě facky, zasazené
střídavě pravou a levou rukou, když první ránu poškozený vykryl, ale druhá
facka obviněného zasáhla do obličeje naplno. Popřel, že by poškozeného udeřil
do obličeje vícekrát a že by rány zasadil pěstmi. Oproti této výpovědi stojí
tvrzení poškozeného por. Mgr. K., podle nějž byl obviněným 3 – 4x udeřen pěstí
do obličeje, v další výpovědi rány specifikoval jako údery pěstí do čelisti a
konečně ve výpovědi z 18. 9. 2002 jako „údery spodní částí zavřené dlaně
sevřené v pěst, avšak nikoli klasicky pěstí“. Další přímý svědek kpt. Ing. H.
B. viděl 3 – 4 rány pěstí, přičemž obviněný při tom nadto držel v jedné z pěstí
klíče, které mu nakonec z ruky vypadly. Jiný přímý svědek incidentu npor. Ing.
O. popsal útok ze strany obviněného jako tři facky.
Poškozený por. Mgr. K. vyhledal ihned po napadení lékařské ošetření u MUDr. B.
B., která je jeho závodní lékařkou, a ta bezprostředně na poškozeném neshledala
žádné zjevné známky poranění. Poškozený udával pouze palpační citlivost obou
spánkových krajin, mlhavé vidění, popíral zvracení, nevolnost nebo závrať.
Poškozený byl na doporučení této lékařky hospitalizován na chirurgickém
oddělení nemocnice ve V., ve spise však lékařská zpráva z nemocnice založena
není, pouze v odborném vyjádření MUDr. J. D., praktického lékaře pro dospělé z
H., je zřejmě z takovéto zprávy citováno, že „ RTG hlavy, krční páteře a CT
mozku jsou bez traumatických změn“. Cituje také závěry neurologického vyšetření
této nemocnice, které skončilo rovněž s negativním nálezem.
Poškozený por. Mgr. J. K. byl dne 11. 6. 2002 vyšetřen na neurologickém
oddělení Vojenské nemocnice v O. MUDr. R. D., který v souvislosti s
anamnestickými daty, které poškozený udával o svém zranění, popsal, že jednou z
komplikací bezprostředně po úraze bylo zvracení. Tento údaj však není obsažen
ani ve zprávě MUDr. B., ani MUDr. D., který nadto citoval i nemocniční zprávu.
MUDr. D. popsal také vyšetření RTG krční páteře z 30. 4. 2002, kde nebyly
shledány známky traumatu. Výsledek vyšetření však naznačil tvorbu ventrálního a
dorzálního osteofytu na krční páteři v oblasti C6, jakož i zřejmou kalcifikaci
v předním podélném vazu v dané úrovni, tedy výraznější patologické změny na
krční páteři poškozeného.
Znalec z oboru soudního lékařství MUDr. Z. K., CSc., jehož znalecký posudek si
obviněný v souladu s ustanovením § 110a tr. ř. opatřil a předložil, měl k
dispozici výše popsané lékařské zprávy, přičemž uvedl, že na základě uvedených
vyšetření nelze jednoznačně prokázat, že by poškozený dne 8. 4. 2002 utrpěl
taková poškození tělesné integrity, která by odpovídala jím udávanému způsobu
napadení, tj. 3 – 4 úderům pěstí do obličeje – čelisti. Pokud by byl poškozený
napaden tak, jak uváděl, pak by ony 3 – 4 údery pěstí musely zanechat v
obličeji poškozeného minimálně zarudnutí, spíše však otok, který by musela
MUDr. B. pozorovat. Ta však existenci žádných takovýchto poranění neshledala.
Nadto lékařka popisuje palpační bolestivost obou spánkových krajin, avšak podle
tvrzení samotného poškozeného do této oblasti udeřen nebyl. Znalec poukázal na
skutečnost, že jak ze zprávy MUDr. D., tak MUDr. B. nevyplývá, na základě
jakých objektivně zjištěných poškození tělesné integrity por. Mgr. K. byla
vlastně stanovena diagnosa „ lehký otřes mozku „ a „ podvrtnutí a natažení
krční páteře“. Z obou lékařských zpráv rovněž nevyplývá, že by lékaři byli
informováni o úrazu poškozeného z roku 1998, který utrpěl v souvislosti s
autonehodou. V daném případě chybí srovnání RTG snímků krční páteře poškozeného
z roku 1998 a 2002, rovněž chybí výsledek kontrolního RTG vyšetření minimálně
ze současné doby. Chorobné změny zjištěné RTG vyšetřením ze dne 30. 4. 2002
mohou být příčinou subjektivně uváděných potíží poškozeného v oblasti krční
páteře i bez jakéhokoli zásahu vedeného ze strany jiné osoby, a to i při
negativním zevním nálezu.
Byť obviněný por. Bc. N. v souvislosti s podanou stížností proti usnesení
státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 25. 9.
2002, sp. zn. S V 10/2002m, doplnil tuto stížnost o citovaný znalecký posudek
MUDr. K., CSc., státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě,
pobočka v Olomouci se jím v napadeném usnesení nezabýval a s okolnostmi, jež z
něj vyplývají, se nevypořádal, jak je patrno z odůvodnění tohoto rozhodnutí.
Argumentace v něm obsažená je rozporuplná, neboť státní zástupce na jedné
straně nepochybuje o tom, že poškozený utrpěl otřes mozku 1. stupně s lehkou
distorsí krční páteře, na straně druhé však uvádí, že diagnosa i délka léčení
jsou založeny na „subjektivních stescích poškozeného “. Ve stejném odůvodnění
je obsažena i pochybnost státního zástupce o mechanismu vzniku poranění
poškozeného, když výslovně uvádí, že tvrzení poškozeného o 3 – 4 úderech pěstí
nelze vzít za prokázané, přičemž dále poukazuje na rozdílná tvrzení
poškozeného, přímých svědků a obviněného. Mimo tohoto konstatování však
usnesení neobsahuje žádné další úvahy či hodnocení státního zástupce, z něhož
by bylo možno dovodit, jaký mechanismus vzniku poranění poškozeného vzal
vlastně za prokázaný a proč, a jaké právní závěry z toho vyvodil.
Je třeba konstatovat, že státní zástupce zcela rezignoval na povinnost
vyplývající z ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., přikazující jednak zjistit
skutkový stav bez důvodných pochybností, a objasnit se stejnou pečlivostí
okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného. Ač o způsobu napadení
existují rozdílné verze vzhledem k výpovědím poškozeného, obviněného a
bezprostředně přítomných svědků, ač existují závažné pochybnosti o rozsahu
poškození zdraví por. Mgr. K. v souvislosti s popsaným útokem obviněného, ač
byly zjištěny závažné okolnosti, nasvědčující existenci obecné choroby
poškozeného a zpochybňující příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a
vzniklým následkem v podobě poruchy zdraví poškozeného, nebyly tyto pochybnosti
provedenými důkazy odstraněny. Státní zástupci obou stupňů státních
zastupitelství berou ve svých rozhodnutích za prokázáno, že u poškozeného
vznikla v souvislosti s útokem poškozeného porucha na zdraví, kterou vzhledem k
její intenzitě lze právně kvalifikovat jako trestný čin ublížení na zdraví
podle § 221 odst. 1 tr. zák. Tento závěr však nemá oporu v provedených
důkazech, a zejména poté, co obviněný předložil znalecký posudek znalce MUDr.
K., CSc., bylo povinností orgánů činných v trestním řízení se zejména existencí
příčinné souvislosti mezi protiprávním zaviněným jednáním obviněného a vzniklým
následkem v podobě diagnostikované poruchy na zdraví zabývat. Zcela zásadní
okolností jsou také neobjasněné důsledky autonehody poškozeného v roce 1998 a
jejich vliv na jeho zdravotní stav, obdobně i existence patologických změn
krční páteře poškozeného, aniž by bylo blíže zkoumáno jak se obě skutečnosti
mohly na subjektivních zdravotních potížích poškozeného podílet. Při těchto
pochybnostech měl být k řízení přibrán znalec z oboru zdravotnictví – soudní
lékařství, který by uvedené okruhy problémů posoudil a dotazy shora uvedené
zodpověděl.
I přes neexistenci řádně zjištěného a objasněného skutkového stavu vycházel
státní zástupce v napadeném usnesení z jednoznačné premisy, že obviněný spáchal
trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., byť o tom, zda
byly naplněny jednáním obviněného všechny znaky skutkové podstaty tohoto
trestného činu, byly závažné pochybnosti.
Nejvyšší soud konstatuje, že primárním porušením zákona v posuzované trestní
věci je právě toto nedostatečné zjištění skutkového stavu, z toho se odvíjející
vadné hodnocení provedených důkazů, přičemž důsledkem tohoto porušení zákona je
i zcela předčasný závěr, že obviněný spáchal trestný čin ublížení na zdraví
podle § 221 odst. 1 tr. zák. Tuto vadu měl v souvislosti s přezkumným řízením
podle § 147 odst. 1 tr. ř. státní zástupce Krajského státního zastupitelství v
Ostravě, pobočka v Olomouci zjistit, a pokud to neučinil, završil tento vadný
procesní postup neadekvátním rozhodnutím podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Zákon tak byl porušen pouze v neprospěch obviněného.
Pokud jde o další porušení zákona v souvislosti s aplikací ustanovení § 307 tr.
ř., je již pouhým důsledkem prvotního porušení zákona podrobně rozvedeného
výše. Je třeba přisvědčit závěru, že pro užití tohoto zákonného institutu neměl
státní zástupce vytvořeny zákonné předpoklady.
Citované zákonné ustanovení především požaduje souhlas obviněného s podmíněným
zastavením trestního stíhání, jak plyne přímo ze zákonné dikce, přičemž musí
být učiněn způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti. To znamená, že musí být
jednoznačný, výslovný, naopak nemůže být ničím podmiňován, a z povahy jeho
jednoznačnosti také vyplývá, že nemůže být odvolán a poté znovu udělen. V
posuzované trestní věci pak obviněným vyslovený souhlas požadované náležitosti
neměl, neboť obviněný podmiňoval svůj souhlas určitými procesními postupy
orgánů činných v trestním řízení, nadto posledním stanoviskem obviněného, které
vyjádřil v podané stížnosti, bylo odvolání tohoto podmíněného souhlasu.
Další zákonnou podmínkou pro procesní postup podle § 307 odst. 1 písm. a) tr.
ř. je doznání obviněného. Po obsahové stránce se musí doznání vztahovat na
celý skutek, na všechny jeho skutkové okolnosti naplňující zákonné znaky
stíhaného trestného činu, stejně jako na všechny znaky skutkové podstaty
trestného činu a musí být podporováno i ostatními důkazy. Z obsahu spisu je
zřejmé, že doznání obviněný v tomto rozsahu neučinil, zejména zpochybňoval
objektivní stránku trestného činu, stejně tak i existenci kauzálního nexu mezi
svým jednáním a vzniklým následkem. Pokud byly mezi výpovědí obviněného a
dalšími důkazy takové rozpory, že neumožňovaly dovodit naplnění skutkové
podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a
učinit tak závěr o důvodnosti této právní kvalifikace, bylo možno tyto rozpory
odstranit jen projednáním věci v hlavním líčení.
Jinou nezbytnou podmínkou pro podmíněné zastavení trestního stíhání podle §
307 odst. 1 písm. b) tr. ř. je, že obviněný v souvislosti se škodami
způsobenými trestným činem je beze zbytku finančně vypořádán s poškozeným,
případně spolu uzavřeli dohodu o vyrovnání svých závazků anebo obviněný učiní
jiná dostatečná opatření k uhrazení škody. V posuzované trestní věci se jako
poškozený podle § 43 odst. 3 tr. ř. připojila Policie ČR, Správa
Severomoravského kraje, Všeobecný odbor, právní a obchodní skupiny s částkou 5
039,- Kč, jíž tvořilo bolestné ve výši 4 800,- Kč a ztráta na výdělku při
pracovní neschopnosti poškozeného ve výši 239,- Kč, a tuto částku obviněný dne
14. 7. 2002 uhradil. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v
Olomouci poté dne 21. 9. 2002 poučil jako poškozeného také V. z. p. České
republiky, pobočka ve V., která přípisem doručeným tomuto státnímu
zastupitelství dne 27. 9. 2002, vyčíslila škodu ve výši 5 867,- Kč za náklady
léčení obviněného, a řádně se nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení
připojila. Státní zástupce v usnesení ze dne 25. 9. 2002 však nevěděl, zda
takovýto nárok bude uplatněn, v jaké výši, a proto nemohl ani posoudit, zda
obviněný ve vztahu k tomuto poškozenému vyvinul ono aktivní jednání, požadované
ustanovením § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. Je tedy zřejmé, že ani tato zákonem
požadovaná podmínka pro podmíněné zastavení trestního stíhání nebyla citovaným
usnesením respektována.
Vzhledem k argumentaci uvedené výše poté Nejvyšší soud vyslovil, že pravomocným
usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě,
pobočka v Olomouci ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 2 KZv 53/2002, byl porušen zákon
v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a v řízení, které
mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. poté napadené usnesení zrušil, včetně rozhodnutí,
která na něj obsahově navazovala, zejména pak usnesení státního zástupce
Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. SV
10/2002, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc
poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Okresního státního
zastupitelství v Olomouci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Úkolem státního zástupce bude doplnit dokazování v naznačeném rozsahu vyžádáním
znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, kde znalec
zodpoví výše naznačené dotazy. Teprve po opatření tohoto důkazu jej bude moci
vyhodnotit v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. samostatně, jakož i v
kontextu s důkazy již ve spise fixovanými a bude moci posoudit, zda obviněný
svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu
ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. či nikoli. Nejvyšší soud v této
souvislosti připomíná zákaz reformace in peius, kterým bude státní zástupce
limitován vzhledem k ustanovení § 273 tr. ř., když Nejvyšší soud vyslovil
porušení zákona v neprospěch obviněného, a jeho postavení tudíž nemůže být
budoucím rozhodnutím zhoršeno.
Pro úplnost je třeba připomenout také ustanovení § 270 odst. 4 tr. ř., dle
něhož orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který ve věci
Nejvyšší soud vyslovil, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž
provedení Nejvyšší soud nařídil.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. července 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á