4 Tz 86/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. července 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. K., proti pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 2 T 3/2002, a podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 2 T 3/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 60 odst. 1 tr. zák. a § 330 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného K. K.
Napadené usnesení s e z r u š u j e v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. 2 T 3/2002, byl obviněný K. K. uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním nejméně dne 13. 12. 2001, za což byl odsouzen podle § 249a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Trestní příkaz byl obviněnému K. K. doručen dne 25. 2. 2003 a právní moci nabyl téhož dne, když obviněný i jeho obhájkyně se vzdali práva odporu.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 2 T 3/2002, bylo rozhodnuto v trestní věci obviněného K. K. tak, že se podle § 60 odst. 1 tr. zák. nařizuje výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, uloženého trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. 2 T 3/2002. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný K. K. pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. V souladu s ustanovením § 134 odst. 3 tr. ř. bylo vyhotoveno zjednodušené usnesení bez odůvodnění, neboť státní zástupce i obviněný se okamžitě po vyhlášení tohoto usnesení vzdali práva stížnosti.
Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 2 T 3/2002, podal obviněný K. K. stížnost. Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 8 To 195/2006, výše uvedenou stížnost podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl, neboť byla podána osobou, která se jí výslovně vzdala.
Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 2 T 3/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. K. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 60 odst. 1 tr. zák. ve vztahu k ustanovení § 60 odst. 2 tr. zák. a v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v řízení předcházejícím.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 2 důsledně nedbal výše uvedených zákonných ustanovení. Přestože z ustanovení § 60 odst. 2 tr. zák. jednoznačně vyplývá, kdy je možno rozhodnout o tom, že si obviněný trest vykoná po uplynutí roční lhůty, která uplyne po skončení zkušební doby, toto nerespektoval a rozhodl, že obviněný si trest vykoná, ač lhůta stanovená zákonem uplynula již dne 25. 2. 2006. Z obsahu spisu pak nevyplývá, že by obviněný K. K. zavinil, že nebylo možno do roka po uplynutí zkušební doby rozhodnout o tom, zda se osvědčil či nikoliv.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 2 T 3/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného K. K. ve vytýkaném směru, a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil spolu se všemi dalšími rozhodnutími na zrušené rozhodnutí obsahově navazujícími, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Z obsahu trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že obviněnému K. K. započala běžet zkušební doba podmíněného odsouzení z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. 2 T 3/2002, dnem 26. 2. 2003, který následoval po dni nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Zkušební doba 2 roky potom obviněnému uplynula dnem 25. 2. 2005. Lhůta ve smyslu ustanovení § 60 odst. 2 tr. zák. tedy počala obviněnému běžet dnem 26. 2. 2003 a skončila dnem 25. 2. 2005.
Podle § 60 odst. 1 tr. zák. jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná.
Podle § 60 odst. 2 tr. zák. neučinil-li soud do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil.
V konkrétní posuzované situaci byl obviněný K. K. znovu odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., jak je patrno z opisu trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 5. 2005, sp. zn. 44 T 69/2005 a dále pro trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák., jak je patrno z opisu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 9 T 130/2005, kterých se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení. Tímto odsouzením se však mohl Obvodní soud pro Prahu 2 zabývat a hodnotit je z pohledu ustanovení § 60 odst. 1 tr. zák. pouze do data 25. 2. 2006. Uvedeným datem by nebyl limitován pouze v případě, že by obviněný zavinil stav, kdy by soud nemohl rozhodnout. Z obsahu trestního spisu však vyplývá, že obviněný K. K. nenese vinu na tom, pokud Obvodní soud pro Prahu 2 nerozhodl podle § 60 odst. 1 tr. zák. ve lhůtě stanovené v § 60 odst. 2 tr. zák. o tom, že se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení neosvědčil a že se mu nařizuje výkon původně podmíněného trestu odnětí svobody. Samosoudce jmenovaného soudu dne 21. 2. 2006 nařídil ve věci veřejné zasedání až na den 29. 3. 2006. S ohledem na to, že Obvodní soud pro Prahu 2 napadené usnesení vyhlásil dne 29. 3. 2006, přičemž lhůta podle § 60 odst. 2 tr. zák. uplynula již dne 25. 2. 2006, nastala po tomto dni u obviněného K. K. fikce jeho osvědčení ve zkušební době podmíněného odsouzení. Z tohoto důvodu Obvodní soud pro Prahu 2 po 25. 2. 2006, a tedy i dne 29. 3. 2006, neměl procesní podmínky pro aplikaci ustanovení § 330 odst. 1 tr. ř., tj. aby konal veřejné zasedání, v němž by rozhodoval o tom, zda se obviněný ve zkušební době osvědčil či zda bude nařízen výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody.
Vzhledem k uvedeným zjištěním Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 2 T 3/2002 a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 60 odst. 1 tr. zák. a § 330 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného K. K. Poté podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, včetně všech rozhodnutí, která na toto usnesení obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V daném případě nepřicházelo v úvahu učinit ve věci rozhodnutí nové, proto Nejvyšší soud nepostupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a nepřikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc znovu projednal a rozhodl, ani nezvolil postup podle § 271 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. J. P.
: