4 Tz 95/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 20. prosince
2007 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr.
Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou
podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. G., zemřelého, proti
pravomocnému rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne
13. 12. 1952 sp. zn. Vt 59/1952, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271
odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o :
Pravomocným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne
13. 12. 1952 sp. zn. Vt 59/1952 b y l p o r u š e n z á k o n v
ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona ve znění zákona č. 86/1950 Sb., a
v řízení předcházejícím v ustanoveních § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 tr. řádu ve
znění zákona č. 87/1950 Sb. v neprospěch obviněného J. G.
Napadený rozsudek s e z r u š u j e .
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný J. G., zemřelý, se podle § 226 písm. b) tr. ř.
z p r o š ť u j e o b ž a l o b y
bývalého vojenského prokurátora Nižší vojenské prokuratury v Brně z r. 1952,
bez označení spisové značky, že
dne 31. 10. 1952 u svého útvaru v M. po nástupu vojenské základní služby odmítl
převzít vojenský stejnokroj a vykonávat vojenskou službu, odvolávaje se přitom
na své náboženské přesvědčení S. J.,
v čemž obžaloba spatřovala trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle §
270 odst. 1 písm. b) tr. zákona ve znění zákona č. 86/1950 Sb.
Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 13. 12.
1952 sp. zn. Vt 59/1952, byl obviněný J. G. uznán vinným trestným činem
vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona ve
znění zákona č. 86/1950 Sb. (dále jen trestního zákona z roku 1950). Za tento
trestný čin byl obviněnému podle § 270 odst. 1 tr. zákona z roku 1950 uložen
trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Rozsudek nabyl právní moci dnem
vyhlášení.
Uvedeného trestného činu se obviněný J. G. dopustil tím, že dne 31. 10. 1952 u
svého útvaru v M. po nástupu základní vojenské služby odmítl převzít vojenský
stejnokroj a vykonávat vojenskou službu, a odvolával se při tom na svoje
náboženské přesvědčení, že je členem náboženské společnosti S. J.
Proti tomuto rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně podal ministr
spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro
porušení zákona ve prospěch obviněného zemřelého J. G. Namítá v ní, že zákon
byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanovení § 15 odst. 1 zákona č.
150/1948 Sb., Ústavy Československé republiky, § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 zákona
č. 87/1950 Sb., o trestním řízení soudním, (dále jen tr. řádu z roku 1950) ve
vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) trestního zákona z roku 1950.
Poukázal na shora citovaná zákonná ustanovení, jimiž se při svém rozhodování v
předmětné trestní věci bývalý Nižší vojenský soud v Brně důsledně neřídil. V
případě trestného činu obviněného J. G. se totiž jednalo o čin směřující k
uplatnění základního práva občana zaručeného mu ustanovením § 15 odst. 1 Ústavy
Republiky Československé z roku 1948, a dále článkem 18 Všeobecné deklarace
lidských práv, podle kterého má každý právo na svobodu myšlení, svědomí a
náboženství, přičemž toto právo v sobě zahrnuje i volnost změnit své
náboženství nebo víru, jakož i svobodu, projevovat své náboženství nebo víru
sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo bohoslužbou a zachováním obřadů.
Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §
268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v
Brně – PSP 47 ze dne 13. 12. 1952 sp. zn. Vt 59/1952 byl v neprospěch
obviněného zemřelého J. G. porušen zákon v ustanovení § 15 odst. 1 zákona č.
150/1948 Sb., Ústavy Československé republiky, § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 tr.
řádu z roku 1950 ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona z
roku 1950. Dále navrhl, aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu byl rozsudek bývalého
Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 13. 12. 1952 sp. zn. Vt
59/1952 zrušen včetně všech dalších rozhodnutí, která na něj obsahově
navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením rozsudku, pozbyla
podkladu, a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1, případně podle § 271 odst.
1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §
267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti
nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní
uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal,
že zákon byl porušen. Je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud vzhledem k již
provedené skartaci trestního spisu měl k dispozici kopii rozsudku bývalého
Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 13. 12. 1952 sp. zn. Vt 59/52, jež byla
podle originálu ověřena Vojenským ústředním archivem v Praze dne 1. 10. 2007.
Proto i rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu ve vztahu k řízení, jež
vydání rozsudku předcházelo, byl omezen touto písemností. Pro úplnost je třeba
uvést, že v původním rozsudku je obviněný důsledně označován jako J. G.
Podle § 15 odst. 1 Ústavy Republiky Československé z roku 1948 se svoboda
svědomí zaručuje.
Podle § 1 odst. 1 tr. řádu z roku 1950 účelem trestního řízení je upravit
řízení v oboru trestního soudnictví tak, aby trestné činy byly náležitě
zjištěny a jejich pachatelé podle zákona potrestáni.
Podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona z roku 1950 se trestného činu vyhýbání
služební povinnosti dopustil ten, kdo se úmyslně vyhnul plnění služební
povinnosti nebo služebního úkonu tím, že padělal listinu, předstíral nemoc,
použil jiného úskoku nebo se odvolával na své náboženské nebo jiné přesvědčení.
Z obsahu přezkoumávaného rozsudku vyplývá, že soud prvního stupně vycházel ze
zjištění, že důvodem odmítnutí převzít vojenský stejnokroj a vykonávat
vojenskou službu bylo u obviněného jeho náboženské přesvědčení. V průběhu
trestního řízení však nebyla náležitě vyhodnocena konkrétní situace v době, kdy
došlo k trestné činnosti obviněného, kdy přes obecně deklarovanou náboženskou
svobodu nebyla současně zajištěna možnost tuto svobodu v případě konfliktu s
danými občanskými povinnostmi realizovat. Stěžovatel právem poukazuje i na
ústavní aspekty této trestní věci. Nebylo ani přiměřeně vzato v úvahu základní
lidské právo obviněného vyplývající z čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv
(čl. 15 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), tedy právo na svobodu
svědomí, již nelze zaměňovat se svobodou víry, ani se svobodou náboženskou,
zejména když motiv jednání pod imperativem svědomí je v případě odmítání
vojenské služby nutno považovat za určující. S ohledem na výše uvedené a
vzhledem k čl. 15 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nelze jednání
obviněného, spočívající v odmítnutí konání vojenských povinností považovat za
trestný čin.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem bývalý Nižší vojenský soud v Brně – PSP
47 v svém rozsudku ze dne 13. 12. 1952 sp. zn. Vt 59/1952 pochybil, pokud
uznal obviněného vinným výše uvedeným trestným činem.
Nejvyšší soud rovněž poukazuje na právní názor a závěry nálezu pléna Ústavního
soudu České republiky ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. Pl ÚS 42/02, a navazující
rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 5. 2003,
sp. zn. 15 Tz 67/2003, v jiné obdobné trestní věci, že „pokud obviněný odmítl
konat vojenskou službu z důvodu svého náboženského přesvědčení, a toto jednání
bylo reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím, na kterém se
maximy plynoucí z víry či náboženského přesvědčení toliko podílely, pak svým
jednáním pouze uplatňoval i tehdejší Ústavou 9. května z roku 1948 (ústavní
zákon č. 150/1948 Sb.) zaručené právo na svobodu svědomí a náboženského
přesvědčení. Ačkoliv tato ústava deklarovala v článku 15 odst. 1 svobodu
svědomí, zároveň ji nepřípustně omezovala již v odstavci 2 citovaného článku,
podle něhož víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu, nemůže však být
důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost uloženou mu
zákonem. Deklarovanou svobodu svědomí negovala ale i v článku 34 odst. 2 tak,
že stanovila každému občanu povinnost konat vojenskou službu, navíc v době, kdy
tehdejší právní řád neumožňoval alternativu k výkonu vojenské základní služby
pro případy, že by její výkon vedl k popření náboženského přesvědčení
jednotlivce. Vzhledem k uvedenému a s odkazem na výše citované výkladové teze
vztahující se k naplňování svobody svědomí jednotlivce i z pohledu dnes
platných norem, především článku 15 Listiny základních práv a svobod, nelze
považovat jednání obviněného spočívající v odmítnutí konání vojenské služby v
roce 1953 za trestný čin“.
Z konfrontace napadeného rozhodnutí s výše uvedenými právními názory a závěry
Ústavního soudu a Nejvyššího soudu je zřejmé, že bývalý Nižší vojenský soud v
Brně svým rozsudkem sp. zn. Vt 59/1952 v neprospěch obviněného zemřelého J. G.
porušil zákon v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona z roku 1950, a
v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 tr.
řádu z roku 1950. Tento závěr učinil Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. poté Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek
bývalého Nižšího vojenského soudu Brno- PSP 47 ze dne ze dne 13. 12. 1952 sp.
zn. Vt 59/1952, jakož i všechna další rozhodnutí, která na tento rozsudek
obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
Vzhledem k výše citovaným právním názorům, které v totožných trestních kauzách
zaujal Ústavní soud i Nejvyšší soud, že totiž odmítnutí vojenské služby, jejíž
výkon by byl v rozporu se svědomím obviněného a v rozporu s realizací jeho
náboženské a osobní svobody, nenese znaky protiprávnosti, mohl Nejvyšší soud v
této trestní věci podle § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodnout sám, když v dalším
řízení není nutné provádět další dokazování a Nejvyšší soud mohl vycházet ze
skutkového stavu v původní trestní věci, který byl jinak správně zjištěn.
Rozhodl tak o obžalobě, která byla na obviněného podána vojenským prokurátorem
bývalé Nižší vojenské obvodové prokuratury v Brně, pro skutek spočívající v
tom, že obviněný zemřelý J. G. dne 31. 10. 1952 u svého útvaru v M. po nástupu
vojenské základní služby odmítl převzít vojenský stejnokroj a vykonávat
vojenskou službu, odvolávaje se přitom na své náboženské přesvědčení S. J.,
právně kvalifikovaný jako trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle §
270 odst. 1 písm. b) tr. zákona z roku 1950, když obviněného podle § 226 písm.
b) tr. ř. obžaloby zprostil, neboť skutek není trestným činem.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á