4 Tz 96/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20.
prosince 2007 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a
JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti
České republiky ve prospěch obviněného J. G., proti pravomocnému rozsudku
bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 26. 11. 1954, sp. zn.
T 56/1954, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr.
ř. t a k t o :
Pravomocným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne
26. 11. 1954, sp. zn. T 56/1954 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e
n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb., § 270 odst. 1
písm. b) zákona č. 86/1950 Sb. v neprospěch obviněného J. G.
Napadený rozsudek se z r u š u j e v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. se z a s t a v u j e trestní stíhání
obviněného J. G., pro skutek spočívající v tom, že dne 29. 10. 1954 po nástupu
vojenské základní služby odmítl obléci vojenský stejnokroj a vykonávat
vojenskou službu a přitom se odvolával na svoje náboženské přesvědčení, že je
členem náboženské společnosti S. J., čímž měl spáchat trestný čin vyhýbání se
služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb.
Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 26. 11.
1954, sp. zn. T 56/1954, byl obviněný J. G. uznán vinným trestným činem
vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950
Sb., trestního zákona, kterého se měl dopustit výše popsaným jednáním. Za to
byl odsouzen podle § 270 odst. 1 tr. zák. (č. 86/1950 Sb.) k trestu odnětí
svobody v trvání 3 roků a podle § 68 odst. 1 písm. a) tr. ř. (č. 87/1950 Sb.)
mu byla uložena povinnost nahradit náklady trestního řízení zálohované státem.
Dále byla obviněnému podle § 43 tr. zák. (č. 86/1950 Sb.) vyslovena ztráta
čestných práv občanských a ztráta čestných práv občanských uvedených v § 44
odst. 2 tr. zák. na 3 roky. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení,
tj. 26. 11. 1954.
Ještě před tímto odsouzením byl obviněný J. G. rozsudkem bývalého Nižšího
vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 13. 12. 1952, sp. zn. Vt 59/52, uznán
vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm.
b) tr. zák. (č. 86/1950 Sb.), za což mu byl uložen trest odnětí svobody v
trvání dvou let. Trestnost jednání obviněného spočívala v tom, že dne 31. 10.
1952 u svého útvaru v M. po nástupu vojenské základní služby odmítl převzít
vojenský stejnokroj a vykonávat vojenskou službu a odvolával se přitom na
svoje náboženské přesvědčení s odůvodněním, že je S. J. a vojenskou službu mu
jeho víra nedovoluje. Rozsudek se stal pravomocným dnem vyhlášení, tj. dnem 13.
12. 1952. Tento trest obviněný vykonal jen částečně, neboť byl účasten amnestie
prezidenta republiky ze dne 4. 5. 1953 a byl mu prominut trest odnětí svobody v
trvání 1 roku. Následně byl obviněný opětovně předvolán k výkonu vojenské
služby, kterou, jak již bylo uvedeno výše, znovu odmítl vykonávat z důvodu
svého náboženského přesvědčení.
Proti rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 26. 11.
1954, sp. zn. T 56/1954, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost
pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. G. Vytkl v ní porušení zákona v
ustanoveních § 15 odst. 1 zák. č. 150/1948 Sb., Ústavy Československé
republiky, § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb., o trestním řízení
soudním, ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb.,
trestního zákona.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti poukázal
zejména na skutečnost, že bývalý Nižší vojenský soud v Brně – PSP 47 se při
svém rozhodování důsledně neřídil zákonnými ustanoveními (§ 15 odst. 1 zák. č.
150/1948 Sb., Ústavy Československé republiky, § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 zákona
č. 87/1950 Sb., o trestním řízení soudním, ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1
písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona) a nerespektoval základní
práva a svobody obviněného J. G. zaručená Ústavou a mezinárodními smlouvami a
dokumenty. Ústava v tehdejší době sice formálně zaručovala svobodu vyznání a
svědomí, avšak právní norma nižší právní síly, jíž by realizace takových svobod
byla zaručena, vydána nebyla a praktická ustanovení jiných norem nižší právní
síly, jako byl např. i trestní zákon, tuto svobodu prakticky likvidovala.
Obviněný tak neměl možnost dostát svým povinnostem, které mu byly uloženy
zákonem, aniž by se dostal do rozporu se svým svědomím. Výše popsané jednání
obviněného proto nemohlo být kvalifikováno jako trestný čin, z čehož vyplývá,
že Nižší vojenský soud v Brně – PSP 47 uznal obviněného J. G. vinným
nedůvodně. Předmětný čin obviněného dnes již zemřelého J. G. byl prohlášen za
trestný v rozporu s mezinárodním právem a Ústavou Československé republiky ve
smyslu § 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. Návrh na
rehabilitační řízení v této věci však podán nebyl.
Dle názoru ministra spravedlnosti uvedeného ve stížnosti pro porušení zákona
bylo již v rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne
13. 12. 1952, sp. zn. Vt 59/52, konstatováno, že obviněný J. G. dne 31. 10.
1952 odmítl po nástupu vojenské služby převzít vojenský stejnokroj a vykonávat
vojenskou službu a odvolával se přitom na své náboženské přesvědčení s
odůvodněním, že je S. J. Obviněný tedy od počátku jednal v úmyslu trvale se
vojenské službě vyhnout a tento svůj úmysl dal jednoznačně najevo s tím, že jej
pod žádným tlakem nehodlá změnit. Trest, který mu tehdy byl uložen, odpykal
částečně, neboť na jeho trestní věc se vztahovala amnestie z 4. 5. 1953. Tento
úmysl jako trvalý potvrdil obviněný i svým dalším jednáním, které bylo
předmětem jednání bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ve věci
vedené pod sp. zn. T 56/54. Na jednání obviněného ze dne 29. 10. 1954 je proto
třeba pohlížet ve vztahu k jeho jednání ze dne 31. 10. 1952 jako na jeden
skutek, pro který byl již obviněný odsouzen rozsudkem bývalého Nižšího
vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 13. 12. 1952, sp. zn. Vt 59/52.
Obviněný J. G. podle názoru ministra spravedlnosti tedy již od počátku dal
najevo svůj úmysl trvale se vyhnout vojenské službě. Vzhledem k tomuto
jednotícímu úmyslu je nutno jednání obviněného ze dne 31. 10. 1952 a ze dne 29.
10. 1954 ve vztahu k výkonu vojenské služby považovat za jeden skutek, pro
který byl odsouzen již rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP
47 ze dne 13. 12. 1952, sp. zn. Vt 59/52. Další odsouzení rozsudkem bývalého
Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 26. 11. 1954, sp. zn. T
56/1954, bylo porušením obecně a trvale platné zásady „ne bis in idem“.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v uvedeném
rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. citovaný rozsudek zrušil včetně všech
obsahově navazujících rozhodnutí a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr.
ř., případně podle § 271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. z podnětu
této stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného
rozhodnutí, nikoliv však správnost řízení, které mu předcházelo, neboť
předmětné trestní spisy bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně (sp. zn. Vt
59/52 a T 56/54) byly již skartovány, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Je třeba přisvědčit názoru ministra spravedlnosti České republiky vyslovenému
ve stížnosti pro porušení zákona, že již v rozsudku bývalého Nižšího vojenského
soudu v Brně – PSP 47 ze dne 13. 12. 1952, sp. zn. Vt 59/52, je konstatováno,
že obviněný J. G. u hlavního líčení vypověděl, že z důvodu svého náboženského
přesvědčení nemůže vykonávat základní vojenskou službu, neboť je členem
náboženské společnosti S. J., uznává jedině Bibli, kterou staví nad platné
zákony lidské společnosti a je ochoten plnit mu uložené povinnosti jen v tom
případě, pokud to nebude v rozporu s Biblí. Obviněný u hlavního líčení dal
tedy zcela jednoznačně najevo svůj úmysl trvale se vojenské službě vyhnout.
Přesto byl následně rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne
26. 11. 1954, sp. zn. T 56/54, odsouzen pro skutek spočívající v tom, že dne
29. 10. 1954 odmítl převzít vojenský stejnokroj a vykonávat vojenskou službu a
odvolával se při tom na své náboženské přesvědčení. Podle ustálené judikatury
Ústavního soudu České republiky (např. nálezy ze dne 18. 9. 1995, sp. zn. IV.ÚS
81/95 a ze dne 20. 3. 1997, sp. zn. I.ÚS 184/96) se jedná o týž skutek a
tedy o věc rozsouzenou. Zde je na místě připomenout, že znění § 220 odst. 1, §
166 odst. 1 písm. b), § 89 odst. 1 písm. f) a § 89 odst. 2 písm. d) zák. č.
87/1950 Sb., trestního řádu, lze vyložit jako odpovídající znění § 11 odst. 1
písm. f) nyní platného trestního řádu - tedy povinnost zastavit trestní
stíhání, jestliže trestní stíhání obviněného pro týž skutek skončilo
pravomocným rozsudkem soudu a tento rozsudek nebyl v předepsaném řízení zrušen.
Se zřetelem na výše uvedené tedy Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v
ustanoveních § 2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb., § 270 odst. 1 písm. b) zákona
č. 86/1950 Sb. Nižší vojenský soud v Brně neměl obviněného J. G. uznat vinným
trestným činem vyhýbání se služební povinnosti, nýbrž podle § 166 odst. 1
písm. b) zák. č. 87/1950 Sb. mělo být jeho trestní stíhání zastaveno z důvodu,
že se jedná o věc již rozsouzenou. Zákon byl tak porušen v neprospěch
obviněného J. G. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky
napadený rozsudek zrušil, zrušil i všechna obsahově navazující rozhodnutí,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Při splnění podmínek uvedených v § 271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České
republiky rozhodl ve věci sám a podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. trestní
stíhání obviněného J. G. zastavil, neboť jeho trestní stíhání pro týž skutek
skončilo pravomocným rozsudkem soudu a tento rozsudek nebyl v předepsaném
řízení zrušen.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2007
Předseda senátu
JUDr. J. P.