4 Tz 96/2022-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 7. 2022 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Horní Slavkov, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 3. 8. 2020 sp. zn. 1 T 80/2020, o návrhu ministra spravedlnosti na přerušení výkonu rozhodnutí podle § 275 odst. 4 tr. ř. z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 3. 8. 2020 sp. zn. 1 T 80/2020, t a k t o:
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. se obviněnému M. H. přerušuje výkon trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 3. 8. 2020 sp. zn. 1 T 80/2020.
Ministr spravedlnosti podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. H., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 3. 8. 2020 sp. zn. 1 T 80/2020 (právní moc 3. 8. 2020), jímž byl uznán vinným mj. dvěma zločiny krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, jelikož se skutků dopustil (zkráceně) v době vyhlášeného nouzového stavu z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s výskytem coronaviru označovaného jako SARS CoV – 2. K výkonu uloženého trestu byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci a uložena povinnost k náhradě způsobené škody. Stížnost pro porušení zákona je namířena proti výše uvedené právní kvalifikaci a v důsledku toho i proti výměře uloženého trestu odnětí svobody. V petitu podané stížnosti pro porušení zákona pak ministr spravedlnosti mj. podle § 266 odst. 7 tr. ř. navrhl, aby obviněnému M. H. byl výkon uvedeného trestu odnětí svobody podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušen, neboť jej vykonává od 11. 5. 2020, přičemž existuje riziko, že by předpokládaný nový trest odnětí svobody uložený v rozmezí zákonné trestní sazby, nemusel dosáhnout délky již obviněným vykonaného trestu.
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. může Nejvyšší soud před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů od obdržení spisu.
Aniž by Nejvyšší soud předjímal, jak bude o podané stížnosti pro porušení zákona v konečném výsledku rozhodnuto, dospěl k závěru, že návrh ministra spravedlnosti na přerušení výše uvedeného trestu odnětí svobody u obviněného je důvodný. Je tomu tak proto, že s ohledem na procesní a časovou stránku věci a v důsledku toho, že by případně nově uložený trest nemusel dosáhnout délky obviněným již vykonaného trestu odnětí svobody, nelze bez tohoto nebezpečí obviněného dále ponechat ve výkonu trestu, který mu byl napadeným rozsudkem vysloven.
Nejvyšší soud proto podanému návrhu ministra spravedlnosti vyhověl a rozhodl, že se podle § 275 odst. 4 tr. ř. obviněnému M. H. přerušuje výkon trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 3. 8. 2020 sp. zn. 1 T 80/2020.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 7. 2022
JUDr. František Hrabec předseda senátu
9. dne 11. 5. 2020 v době mezi 13:00 a 13.50 hodinami v XY, v ulici XY za čerpací stanicí Benzina za pomoci montážního klíče odšrouboval šrouby od plastového a hliníkového krytu kapoty ze zde zaparkovaného nákladního vozidla zn. MAN L 2007 registrační značky XY majitele společnosti C. se sídlem v XY, IČ XY, poté u horní autobaterie povolil kontakty v úmyslu odcizit autobaterie v hodnotě 12.120 Kč, přičemž byl přistižen a za místa utekl,
přičemž uvedeného jednání se dopustil v době, kdy byl usnesením Vlády České republiky č. 194 v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti České republiky vyhlášen dne 12. 3. 2020 nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví na dobu 30 dnů, který byl prodloužen do 17. 5. 2020.“
Tento rozsudek nabyl právní moci dne 3. 8. 2020 a v souladu s ustanovením § 129 odst. 1 tr. ř. postrádá odůvodnění týkající se výroku o vině a trestu.
Proti citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. H.
V jejím odůvodnění nejprve zmínil obsah výše uvedeného rozsudku okresního soudu, jakož i znění ustanovení § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Dále poukázal na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle nějž platí, že „k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.“ O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Ke stejnému závěru pak dospěl i Ústavní soud v nálezu z 20. 7. 2021 sp. zn. IV. ÚS 767/21, když se ztotožnil s uvedeným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu s tím, že předmětné porušení zákona má i ústavně právní rozměr.
Stěžovatel dále zdůraznil, že v předmětné věci se sice obviněný dopustil v uvedených dnech trestné činnosti za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – rozbití skleněných výplní oken automobilů a následné odcizení několika předmětů nacházejících se v jejich interiérech, a dále odcizení jízdního kola – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace využil či zneužil ke spáchání trestného činu, nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
Z uvedeného vyplývá, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného přitom mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je i uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců trestem zjevně excesivním, jenž byl vyměřen nad horní hranicí trestní sazby stanovené pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i jako zločin krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a trest byl ukládán podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku.
Napadeným rozsudkem okresního soudu tak byl v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, jemuž byl v důsledku tohoto pochybení uložen i excesivní trest.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 3. 8. 2020 č. j. 1 T 80/2020-426 byl v neprospěch obviněného M. H. porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby tento rozsudek Okresního soudu v Teplicích zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal Okresnímu soudu v Teplicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. Současně ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušil obviněnému výkon rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 3. 8. 2020 č. j. 1 T 80/2020-426, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána.
K podané stížnosti pro porušení zákona se ještě před konáním neveřejného zasedání písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). V tomto vyjádření se ztotožnil s názory a argumenty ministra spravedlnosti, které učinil obsahem podané stížnosti pro porušení zákona. Vyslovil s nimi souhlas, jakož i s poukazem na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publ. pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.) a důvody v něm uvedené. Státní zástupce podanou stížnost pro porušení zákona proto označil za opodstatněnou a navrhl jí vyhovět v souladu se závěrečným petitem formulovaným stěžovatelem, na který odkázal. Současně vyslovil souhlas s rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání (§ 274 odst. 4 tr. ř.).
Ustanovený obhájce obviněného se též ke stížnosti pro porušení zákona písemně vyjádřil. Ve svém podání se ztotožnil s argumentací i veškerými důvody, jež jsou v tomto mimořádném opravném prostředku obsaženy a to pokud se týká nesprávně aplikované právní kvalifikace, tak i uloženého trestu odnětí svobody. V závěru navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval v souladu s petitem stížnosti pro porušení zákona.
Pokud jde o poškozené, tak ti svého práva ohledně písemného vyjádření ke znění stížnosti pro porušení zákona ve stanovené lhůtě nevyužili.
Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Za to může být potrestán odnětím svobody až na dva roky.
Stejně bude potrestán pachatel trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a čin spáchá vloupáním.
Trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Za to může být potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
Možností aplikace okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zde uvedl, že zákon s naplněním tam stanovených podmínek počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelná pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, vyskytující se na území České republiky od měsíce března 2020.
Dále Nejvyšší soud zdůraznil, že za jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
V právní větě rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je uvedeno, že zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívající v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ [§ 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], může být naplněn tím, že pachatel se dopustil krádeže v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nestačí zde ovšem jen časová a místní souvislost spáchaného činu s takovou událostí, ale je nutná i určitá věcná souvislost s ní, tedy že se tato událost konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu krádeže. Uvedený vztah bude dán např. tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval apod.
Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm však mohou mít podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět [§ 17 písm. b) tr. zákoníku].
Z výše uvedeného vyplývá, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Nejvyšší soud v této souvislosti dodal, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
Jestliže budou výše uvedené úvahy a závěry aplikovány na trestní věc obviněného M. H., je zřejmé, že útoků popsaných v odsuzujícím rozsudku okresního soudu se dopustil v době od 13. 3. 2020 do 16. 4. 2020 (útoky 1 – 6) a poté v době od 30. 4. 2020 do 11. 5. 2020 (útoky 7 – 9), tedy v době jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to v období výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, jenž vyvolal reakci vlády České republiky, která usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, nouzový stav na území České republiky, který byl dalším usnesením vlády České republiky ze dne 30. 4. 2020 č. 485 prodloužen do dne 17. 5. 2020 24:00 hod.
Současně je však třeba konstatovat, že mezi zmíněnými skutky posouzenými soudem též jako trestný čin krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a událostí v podobě výskytu koronaviru, není dána žádná věcná souvislost ve smyslu výše zmíněných požadavků. Jak vyplývá z učiněných skutkových zjištění, obviněný se sice v kritické době dopustil jednání proti cizímu majetku, ale současně je zřejmé, že přitom nijak nevyužil ani nezneužil výše zmíněnou událost v podobě výskytu koronaviru SARS CoV-2, ani mu její existence spáchání deliktu neusnadnila. Také nemohl reálně počítat s tím, že mu výskyt koronaviru nebo přijetí navazujících opatření pomohou v nezjištění či neodhalení trestné činnosti. Obviněný se v podstatě běžným a obdobným případům podřazovaným pod tutéž právní kvalifikaci podle § 205 tr. zákoníku odpovídajícím způsobem dopustil jednání, kterým se zmocnil cizích věcí tím, že si je přisvojil, popř. se o to pokusil, když převážným dílem se toho dopustil vloupáním. Zároveň se uvedeného jednání dopustil ve lhůtě, která zakládá též užití odst. 2 § 205 tr. zákoníku. Jednalo se ale současně o věci, které nesouvisely s řešením události (výskytu koronaviru), ani nemohly být užity při její eliminaci.
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem zde tudíž nebylo důvodu, aby jednání obviněného bylo posouzeno jako trestný čin krádeže i podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí byla totiž naplněna jen stran časové a místní souvislosti (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak nikoli již stran souvislosti věcné, protože předmětný útok obviněného tuto událost či související dopady nijak nevyužil, nezneužil, nezvýšil apod. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že okresní soud ohledně obviněného učinil nesprávné právní posouzení u obou skutků v případě trestného činu krádeže, pokud u něj bylo dovozeno též naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud tudíž shledal podanou stížnost pro porušení zákona jako důvodnou ohledně vznesené výhrady týkající se výše zmíněné právní kvalifikace u obou skutků, ale i pokud jde o výrok o trestu odnětí svobody, který v důsledku toho byl obviněnému uložen ve výměře, která překračuje horní hranici trestní sazby, v rámci níž mu správně měl být tento druh trestu ukládán. V důsledku toho podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 3. 8. 2020 č. j. 1 T 80/2020-426 byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného M. H. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek okresního soudu zrušil a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Teplicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl při respektování shora uvedených právních závěrů (§ 270 odst. 4 tr. ř.).
Pokud jde o samostatný návrh ministra spravedlnosti na přerušení výkonu rozhodnutí, tak o něm bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto již dne 12. 7. 2022 usnesením pod sp. zn. 4 Tz 96/2022 tak, že obviněnému byl výkon uloženého trestu odnětí svobody podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušen.
O takto podané stížnosti pro porušení zákona bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto v souladu s novelizovaným zněním ustanovení § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. (viz zák. č. 418/2021 Sb.) v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 8. 2022
JUDr. František Hrabec předseda senátu