4 Tz 97/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. února 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. Y., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Tachově ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. 1 T 2/2002, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Tachově ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. 1 T 2/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 314e odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného V. Y.
Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Tachově s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Trestním příkazem Okresního soudu v Tachově ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. 1 T 2/2002, byl obviněný V. Y. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 23. 12. 2001 kolem 6.00 hod. na hraničním přechodu, na výstupu z České republiky do Spolkové republiky Německo ke své pasové kontrole prováděné společně policejními pohraničními orgány ČR a SRN předložil nejprve policejním orgánům ČR a následně policejním orgánům SRN jako svůj pravý doklad cestovní pas Polska vystavený na jméno J. P., s vylepenou fotografií obviněného, kdy tato skutečnost byla zjištěna orgány SRN. Za to byl obviněnému V. Y. podle § 176 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti týdnů nepodmíněně, pro jehož výkon byl obviněný V. Y.podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 7. 2. 2002.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Tachově ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. 1 T 2/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. Y. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 314e odst. 1, 2 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 176 odst. 1 tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že samosoudce Okresního soudu v Tachově podle § 314e odst. 2 tr. ř. tím, že uložil obviněnému V. Y. nepodmíněný trest odnětí svobody, porušil v neprospěch obviněného zákon, neboť uvedený trest není obsažen ve výčtu trestů uvedeném v § 314e odst. 2 tr. ř., které lze uložit trestním příkazem. Pokud měl samosoudce v úmyslu uložit obviněnému V. Y. za jeho trestný čin nepodmíněný trest odnětí svobody, nemohl postupovat podle § 314e tr. ř., nýbrž měl nařídit hlavní líčení ve smyslu § 314d tr. ř.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Tachově ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. 1 T 2/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. Y. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Ustanovení § 314e odst. 2 obsahuje taxativní výčet trestů, které může samosoudce uložit v případech, kdy rozhoduje trestním příkazem. Jiné tresty než ty, které jsou uvedeny v citovaném ustanovení, trestním příkazem uložit nelze.
Novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. došlo k některým změnám úpravy trestního příkazu. Jednou z nich je i úprava škály trestů, jež mohou být trestním příkazem uloženy. Od 1. 1. 2002 může být trestním příkazem trest odnětí svobody uložen pouze jako podmíněně odložený, možnost ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody trestním příkazem byla citovanou novelou zrušena.
Z uvedeného vyplývá, že samosoudce Okresního soudu v Tachově pochybil, pokud trestním příkazem Okresního soudu v Tachově ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. 1 T 2/2002, uložil obviněnému V. Y. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti týdnů. Je třeba přisvědčit názoru uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že pokud měl samosoudce v úmyslu uložit obviněnému V. Y. za jeho trestný čin nepodmíněný trest odnětí svobody, nemohl postupovat podle § 314e tr. ř., nýbrž měl nařídit hlavní líčení ve smyslu § 314d tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Tachově ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. 1 T 2/2002, byl porušen zákon v ustanovení § 314e odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného V. Y., podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Tachově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby rozhodl o vině a trestu obviněného V. Y. při respektování všech zákonných ustanovení, včetně ustanovení § 314e odst. 2 tr. ř., s tím, že pokud bude ukládat obviněnému V. Y. nepodmíněný trest odnětí svobody, bude třeba nařídit hlavní líčení ve smyslu § 314d tr. ř a rozhodnout ve věci rozsudkem.
Jelikož Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal