I. Pro zamítnutí žádosti podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, musí správní orgán v řízení prokázat přímý úmysl cizince získat pobytové oprávnění předstíráním skutkových okolností, s nimiž zákon o pobytu cizinců na území České republiky spojuje možnost získání pobytového oprávnění, v situaci, kdy skutečný skutkový stav, jenž je takto zastírán či zkreslován, udělení pobytového oprávnění v principu vylučuje, a současně prokázat, že si je cizinec umělé povahy takových okolností vědom.
II. Zamítnutí žádosti podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, pro obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území nelze opírat jen o podání účelové žádosti, jehož se cizinec dopustil v minulosti v jiném řízení. Toto rozhodnutí musí vycházet především z okolností, jichž se cizinec s vědomím jejich zkreslení či nepravdivosti dovolává v aktuálním řízení.
Uvedený výklad pojmu „sporů z veřejnoprávních smluv“ ostatně odpovídá i smyslu a účelu rozdělení pravomocí mezi orgány rozhodující v oblasti veřejného práva (zde správní orgány) a v oblasti práva soukromého (zde soudy rozhodující v občanském soudním řízení) . „Soubor“ práv a povinností, jehož centrálním bodem je zákonem předvídaná, byť ne vždy nezbytně nutně platná či vůbec uzavřená veřejnoprávní smlouva, má být posuzován komplexně, ve všech svých vzájemných souvislostech, a pokud možno jedním orgánem, resp . soustavou orgánů . Je tedy zásadně třeba v pochybnostech vykládat ustanovení o pravomocech rozhodovat o právech a povinnostech majících určitou povahu a podstatu (veřejnoprávní, či naopak
Prejudikatura: č . 2295/2011 Sb . NSS . chodnému pobytu . soukromoprávní) tak, že o nich bude rozhodovat pokud možno jeden orgán . Z výše uvedeného vyplývá, že aby se v případě nároku tvrzeného společností ČAS – SERVICE jednalo o nárok, k rozhodnutí o němž by nebyly příslušné správní orgány rozhodující o sporech z veřejnoprávních smluv, muselo by z tvrzení žalobkyně vyplývat, že takový nárok nemá souvislost s právními vztahy v oblasti veřejného práva, které zákon umožňuje upravit veřejnoprávními smlouvami, například proto, že se jedná o soukromoprávní bezdůvodné obohacení podle § 451 a násl . občanského zákoníku z roku 1964 . To však v projednávaném případě není splněno . Jak již bylo uvedeno, povaha plnění, které mělo být fakticky poskytováno žalobkyní, je zjevně veřejnoprávní a mohlo být poskytováno na základě veřejnoprávní smlouvy, v daném případě veřejnoprávní smlouvy subordinační ve smyslu § 161 správního řádu .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 11/2 016
Žalobce podal dne 8 . 12 . 2010 u Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, Inspektorátu cizinecké policie Poděbrady, žádost o povolení k přechodnému pobytu . V souvislosti s nabytím účinnosti novely zákona o pobytu cizinců na území České republiky zákonem č . 427/2010 Sb . došlo ke změně věcné příslušnosti a k rozhodování o žádosti žalobce bylo od 1 . 1 . 2011 příslušné Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“), kterému byla věc postoupena . Své postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie žalobce dovozoval ze skutečnosti, že žije ve společné domácnosti s paní Liying Ch ., občankou Čínské lidové republiky, a jejím synem Petrem Ch ., občanem České republiky .
Ministerstvo rozhodnutím ze dne 10 . 1 . 2012 žádost žalobce zamítlo podle § 87e odst . 1 ve spojení s § 87d odst . 1 písm . a) zákona o pobytu cizinců na území České republiky, neboť žalobce nedoložil své tvrzené postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie, a nepředložil tak náležitosti stanovené zákonem . Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaná zamítla a jím napadené rozhodnutí potvrdila rozhodnutím ze dne 25 . 6 . 2012 . Proti rozhodnutí žalované podal žalobce u Krajského soudu v Praze žalobu, která byla zamítnuta rozsudkem ze dne 27 .
2 . 2013, čj . 45 A 42/2012-69 . O kasační stížnosti žalobce rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25 . 9 . 2013, čj . 6 As 30/2013-42, tak, že zrušil rozsudek krajského soudu ze dne 27 . 2 . 2013 a rozhodnutí žalované ze dne 25 . 6 . 2012 . Nejvyšší správní soud mimo jiné uvedl, že žalobce v míře minimálně nezbytné pro prokázání splnění zákonných podmínek pro vyhovění žádosti doklady předložil . Žalovaná následně svým rozhodnutím ze dne 18 . 12 . 2013 rozhodnutí ministerstva ze dne 10 .
1 . 2012 zrušila a vrátila mu věc k novému projednání, a to jednak v návaznosti na zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu a jednak s ohledem na následné předložení dalších dokladů žalobcem v průběhu řízení před žalovanou .
Po novém projednání věci ministerstvo rozhodnutím ze dne 22 . 8 . 2014 zamítlo žá- SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 11 /2016
dost žalobce o povolení k přechodnému pobytu podle § 87e odst . 1 písm . c) zákona o pobytu cizinců na území České republiky, neboť dospělo k závěru, že se žalobce dopustil obcházení citovaného zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území . Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, které žalovaná rozhodnutím ze dne 17 . 12 . 2014 zamítla . Žalovaná poukázala na to, že žalobce vstoupil na území České republiky v roce 2001 neoprávněně bez platného cestovního dokladu a víza . V roce 2006 byl žalobce kontrolován hlídkou policie, které se prokázal jiným dokladem než svým vlastním .
V řízení o správním vyhoštění žalobce uvedl nepravé jméno (Yi P . J .) . Poté, co bylo žalobci uloženo správní vyhoštění, požádal o udělení mezinárodní ochrany a v rámci řízení opět uvedl tuto nepravou identitu . V řízení o mezinárodní ochraně uvedl, že jeho manželka se jmenuje Liying Ch . a že také žádala o udělení mezinárodní ochrany v České republice . S manželkou mají syna Bing B . J ., občana Čínské lidové republiky . Žalovaná zjistila, že pod totožností syna bylo dne 23 . 2 .
2011 prostřednictvím zastupitelského úřadu požádáno o udělení víza nad 90 dnů, které však nebylo uděleno . Dále žalovaná uvedla, že žalobce v roce 2007 podal žádost o povolení k trvalému pobytu z důvodu sdílení společné domácnosti s družkou Evou B ., avšak v tiskopisu žádosti uvedl jako svou manželku paní Liying Ch . S Evou B . žalobce následně uzavřel manželství . Podle žalované byla v průběhu řízení o udělení povolení k trvalému pobytu prokázána svědeckými výpověďmi a negativními kontrolami účelovost tohoto manželství a žádost byla zamítnuta (byť z důvodu, že žalobce byl evidován jako nežádoucí osoba) .
Žalovaná též připomenula, že v aktuálním řízení žalobce odmítal odpovídat na většinu otázek týkajících se soužití s paní Evou B . Dle žalované bylo ze skutečností zřejmé, že se žalobce opakovaně dopustil nedodržování právních předpisů na území České republiky . Žalobce se v průběhu celého pobytu na území České republiky dopouštěl obcházení zákona s cílem získat povolení k pobytu . Z podkladů bylo evidentní, že žalobce nerespektuje společenské, kulturní a mravní normy, jež jsou
sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu základních norem, a jedná i v rozporu s dobrými mravy a morálkou . Žalobce se neúspěšně snažil zlegalizovat pobyt již v minulosti, a to nasvědčuje tomu, že má snahu tímto ovlivňovat správní orgány v jejich rozhodování a získat pro sebe výhody, které mu nepřísluší, a tím obcházet zákon s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území .
Proti rozhodnutí žalované ze dne 17 . 12 .
2014 podal žalobce další žalobu u krajského soudu, přičemž předně namítl nezákonnost názoru ministerstva a žalované o údajném obcházení zákona s cílem získat povolení k pobytu, které má vyplývat z jeho minulosti .
I kdyby minulost žalobce byla natolik problematická, že by umožňovala zamítnutí žádosti, muselo by se jednat o odlišný důvod pro zamítnutí žádosti, a to pro závažné narušení veřejného pořádku . Z judikatury správních soudů však vyplývá, že nelze jeho jednání pod tento důvod subsumovat, a proto ministerstvo zamítlo žádost z důvodu obcházení zákona . Tento závěr však nemá oporu v provedeném dokazování, v obsahu spisového materiálu ani v judikatuře správních soudů či praxi správních orgánů . Jedná se o snahu zamítnout jeho žádost za každou cenu . Správní orgány podle žalobce dovozují, že se dopustil obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu, ze skutečnosti, že v minulosti pobýval na území České republiky nelegálně, z údajného opakovaného porušení zákona o pobytu cizinců na území České republiky a jeho nejasného osobního stavu .
Žalobce sice pobýval na území nelegálně, ale stalo se to již před více než osmi lety a nemůže to být důvodem pro zamítnutí žádosti z důvodu obcházení zákona . Žalobci bylo za jeho protiprávní jednání uloženo správní vyhoštění, které bylo následně příslušným orgánem zrušeno proto, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie . K dalším porušením zákona o pobytu cizinců na území České republiky žalobce uvedl, že v prvním případě se jednalo o bagatelní přestupek, za který byla žalobci uložena pokuta 200 Kč, a řízení bylo ukončeno před téměř třemi lety . Další údajná pochybení není možno přičítat k tíži žalobce, neboť byl potrestán za chybějící vízum z důvodu nezákonného rozhodnutí, které však bylo Nejvyšším správním soudem zrušeno . Na žalobce je tak nutno pohlížet jako na osobu v uvedeném období legálně pobývající na území České republiky . Správní orgány tak vlastní pochybení přičítají k tíži žalobce .
Žalobce dále uvedl, že důvody zamítnutí žádosti je nutno vztahovat k řízení, v jehož rámci je rozhodnutí vydáváno . Pokud správní orgán zamítá žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu na základě přesvědčení, že se dopustil obcházení zákona, pak by se žalobce musel dopustit obcházení zákona v souvislosti s daným řízením nebo v jeho rámci . Správní orgán nemůže vycházet z předchozího jednání žalobce, ale musí prokázat, že se žalobce dopustil obcházení v rámci řízení o vydání povolení k přechodnému pobytu, a nikoliv kdysi v minulosti . Krajský soud v Praze rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení .
Z odůvodnění:
(…) Žalobce má však pravdu, že právní kvalifikace zmiňovaných jednání není správná, a napadené rozhodnutí je proto nezákonné . V této souvislosti krajský soud konstatuje, že § 87e odst . 1 písm . c) zákona o pobytu cizinců na území České republiky jako důvod pro zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu stanoví obcházení citovaného zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území . Vedle toho zákon v tomto ustanovení zmiňuje typově dvě jednání, kterými může cizinec takto zákon obcházet .
Jsou jimi účelové uzavření manželství a účelové určení otcovství formou souhlasného prohlášení . S ohledem na použití příslovce „zejména“ se jedná o výčet demonstrativní, a obcházení zákona se tedy cizinec může dopustit rovněž jiným jednáním než některým ze dvou uvedených (srov . rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8 . 6 . 2015, čj . 11 A 128/2012-51) . Podle Nejvyššího správního soudu toto ustanovení „míří na konání cizinců, kteří žádají o pobytové oprávnění na základě předstíraných či jinak zkreslených rodinných vztahů“ (rozsudek Nejvyššího SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 11/2 016 správního soudu ze dne 25 . 8 . 2015, čj . 6 Azs 96/2015-30, bod [26]) .
Z toho podle krajského soudu plyne, že se cizinec může dopustit obcházení zákona s cílem získat přechodný pobyt na území České republiky i jiným způsobem, než že by účelově uzavřel manželství či souhlasným prohlášením účelově určil otcovství k dítěti .
Subjektivní stránka jednání cizince považovaného za relevantní ve smyslu § 87e odst . 1 písm . c) zákona o pobytu cizinců na území České republiky však v každém případě musí spočívat v přímém úmyslu (což lze dovodit ze slov „s cílem“), přičemž tento úmysl se musí vztahovat k získání pobytového oprávnění obcházením zákona, tj . využitím umělých skutkových okolností, jejichž cílem je naplnit podmínky, s nimiž zákon o pobytu cizinců na území České republiky spojuje možnost získání pobytového oprávnění, přičemž skutečný skutkový stav, jenž je takto zastírán či zkreslován, naopak z hlediska platného cizineckého práva udělení pobytového oprávnění v principu vylučuje .
Jak vyplývá z demonstrativního výčtu v § 87e odst . 1 písm . c) zákona o pobytu cizinců na území České republiky, takové umělé skutkové konstrukce budou zpravidla spočívat v předstírání či zkreslování rodinných vztahů, zákon svou obecnou textací nicméně nevylučuje ani simulaci jiných okolností, jež mohou být pro udělení či zachování přechodného pobytu relevantní . Přímý úmysl se tak musí vztahovat nejen k samotné snaze získat pobytové oprávnění (ostatně takový úmysl má z povahy věci každý žadatel), ale současně i k využití předstíraných či zkreslených rozhodných skutečností .
Předstírat rozhodné okolnosti přitom nemusí jen žadatel osobně, popř . osoby jednající z jeho popudu, ale postačí i využití okolností, které uměle vytvořil třeba i někdo jiný bez účasti žadatele . I v takovém případě si však žadatel musí být jejich umělé povahy vědom a i přes tuto znalost chtít takové okolnosti za účelem získání pobytového oprávnění využít .
Z uvedeného vyplývá, že jednání, které je cizinci dáváno k tíži, může v krajním případě spočívat jen v samotném podání žádosti SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 11 /2016
o udělení či prodloužení pobytu, v níž uvede zkreslené či předstírané okolnosti, které zákon považuje za důvod pro vyhovění žádostí, aniž by se jinak sám aktivně na vytvoření takových okolností podílel . Obcházením zákona totiž není jen vlastní tvorba umělé situa- ce, která má zastřít skutečný stav, který se rozchází s účelem zákonné úpravy, nýbrž již úkon, který je způsobilý dosáhnout stavu odporujícího cíli přijaté právní regulace . Správní orgán však musí takovému žadateli prokázat jak to, že v žádosti uplatněné rozhodné skutečnosti jsou simulované (vytvořené jen „na oko“), tak to, že si toho žadatel byl vědom a hodlal tento stav využít v řízení o podané žádosti ve svůj prospěch .
Okolnosti, o něž se správní orgán ve svém závěru opírá, také musí být vůbec způsobilé vést k získání pobytového oprávnění . Není proto možné zamítnout žádost o povolení přechodného pobytu s odkazem na § 87e odst . 1 písm . c) zákona o pobytu cizinců na území České republiky jen pro jednání, které, byť je protiprávní, nijak žadateli neprospívá . Příkladem jednání, které by mohlo jako obcházení zákona o pobytu cizinců na území České republiky s cílem získat přechodný pobyt na území vést podle tohoto ustanovení k zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu, by mohla být žádost dítěte mladšího 21 let schopného projevit svou vůli, samostatně jednat a rozpoznat protiprávnost jednání, které by se dovolávalo manželství, jež „na oko“ uzavřel jeden z jeho rodičů, popř .
prarodičů (dle právní úpravy účinné v současné době) s občanem Evropské unie, jestliže by toto dítě současně vědělo, že se jedná o úkon předstíraný . Obdobně by mohla být zamítnuta žádost partnera cizinky, který vědomě vy- užije toho, že jeho partnerka učiní s občanem Evropské unie souhlasné prohlášení o otcovství, ačkoliv se jedná o dítě tohoto partnera . Je přitom nerozhodné, zda cizinka prohlášení činila jen s cílem získat pobytové oprávnění pro sebe, nebo i (popř . jen) pro partnera, stejně jako to, zda z tohoto důvodu byla žádost o získání přechodného pobytu matce dítěte zamítnuta (její povolení zrušeno), nebo takto získaným pobytovým oprávněním stále dispo-
nuje, popř . fakt, že společné dítě v důsledku tohoto obcházení zákona je již nezpochybnitelně považováno za občana Evropské unie . Tzv . účelovost jednání jiného může být prokázána v řízení týkajícím se osoby, která sama předstíranou situaci svým jednáním navodila, což samozřejmě zjednodušuje dokazování v řízeních týkajících se dalších osob, které na takovém skutkovém stavu založily své žádosti o přechodný pobyt (pak již zpravidla stačí jen prokazovat znalost skutečného stavu u těchto osob v době, kdy se takové skutečnosti ve svém řízení dovolávaly), ale může být prokázána i samostatně v řízení o žádosti osoby, která jen takového simulovaného skutkového stavu využila pro svůj prospěch .
Je obecným právním principem, že zneužití práva nelze v právním státě poskytovat právní ochranu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30 . 12 . 2009, čj . 8 Afs 56/2007-479, č . 2295/2011 Sb . NSS), a totéž platí i pro případy obcházení zákona . Je-li proto jednání cizince vedeno úmyslem obejít zákon o pobytu cizinců na území České republiky využitím předstíraných nebo zkreslených skutečností, zejm . rodinných vztahů, a to s cílem získat pobyt na území, nemůže být takovému jednání poskytnuta ochrana a žádosti o udělení povolení k přechodnému pobytu vyhověno .
Na tomto závěru přitom nemůže nic změnit ani skutečnost, že cizinec hodnověrným způsobem formálně doloží, že má s občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti, jestliže tento status občana Evropské unie byl získán obcházením zákona (byť samotnému občanovi Evropské unie, jedná-li se o dítě, u nějž došlo k účelovému prohlášení otcovství, v této souvislosti zpravidla nelze nic vytýkat) . Znovu je však třeba zopakovat, že ministerstvo musí v řízení o žádosti cizince prokázat, že si žadatel takového obcházení zákona byl vědom a dovolává se jej s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území .
Takový závěr však z napadeného rozhodnutí dovodit nelze .
Obcházení zákona ve smyslu § 87e odst . 1 písm . c) zákona o pobytu cizinců na území České republiky nemůže spočívat v tom, že
žalobce vstoupil na území neoprávněně bez platného cestovního dokladu a víza, že mu bylo uloženo správní vyhoštění, že požádal o udělení mezinárodní ochrany nebo že se při pobytové kontrole prokazoval jiným dokladem než svým vlastním . O tato jednání totiž svou žádost o udělení přechodného pobytu neopíral a ani by to nebylo logické, neboť takové skutky rozhodně důvodem svědčícím pro vyhovění žádosti nejsou . Rozhodně toto jednání nemůže spočívat ani v samotném podání žádosti o povolení k přechodnému pobytu bez dalšího, neboť žalovaná neuvádí žádné předstírané skutkové okolnosti, jichž by se žalobce s vědomím jejich zkreslení či nepravdivosti v projednávané žádosti dovolával .
Ustanovení § 87e odst . 1 písm . c) zákona o pobytu cizinců na území České republiky totiž nelze vykládat tak, že by obcházení zákona, jejž se cizinec dopustil v minulosti v souvislosti s jinou žádostí o získání či prodloužení pobytového oprávnění, tohoto cizince diskvalifikovalo navždy do budoucna a umožňovalo jeho každou následnou žádost o přechodný pobyt s odkazem na toto minulé jednání bez dalšího zamítat . Byť gramatické znění zákona tuto výkladovou variantu umožňuje, se zřetelem k požadavku na respekt k ústavním právům cizince a jeho rodinných příslušníků (zejm .
pokud jde o soukromý a rodinný život, byť ty lze do jisté míry zohlednit i v rámci posuzování podle § 174a zákona o pobytu cizinců na území České republiky) a s přihlédnutím k obecným principům právního řádu, který i v případě protiprávních jednání (včetně těžkých trestných činů) zakotvuje povinnost zohledňovat běh času a jemu úměrně snižující se naléhavost postihu, resp . zohledňování takového protiprávního jednání (institut promlčení, zahlazení odsouzení včetně trestu vyhoštění na dobu neurčitou, možnost žádat o podmíněné propuštění i u doživotního trestu odnětí svobody apod .), je třeba možnost aplikace tohoto ustanovení vztahovat pouze na ty případy, kdy se cizinec o obcházení zákona snaží právě posuzovanou žádostí .
Nelze totiž vyloučit např . skutečnost, že takový cizinec naváže reálný a trvalý vztah s občanem Evropské unie, ať již v České republice v době pobytu na krátkodo- SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 11/2 016 bá víza, nebo třeba i v zahraničí a po letech se oba budou chtít přesunout na území České republiky . Taková žádost by již nemusela mít se zneužitím práva nic společného a bylo by z hlediska práv partnera či manžela – občana Evropské unie nepřijatelné, pokud by nebylo možné takové žádosti vyhovět .
Poukazují-li tedy ministerstvo a žalovaná na účelovost uzavřeného manželství s paní Evou B ., mohlo se jednat o skutečnost prokazující snahu žalobce předstírat či zkreslit jeho skutečné rodinné vztahy, nicméně toto jednání bylo předmětem dřívějšího řízení o udělení povolení k trvalému pobytu, resp . jeho zrušení, nebylo však důvodem, o nějž se opírala žádost nynější, k níž se vztahuje napadené rozhodnutí . Toto jednání by samozřejmě mohlo být článkem v řetězci jednání žalobce, kterým případně chce obcházet zákon o pobytu cizinců na území České republiky, samo o sobě však pro toto řízení s ohledem na důvody žádosti, která se opírala o sdílení domácnosti s nezletilým Petrem Ch ., občanem České republiky, a jeho matkou, paní Liying Ch ., není rozhodné .
Obdobný závěr platí rovněž ve vztahu ke skutečnosti, že žalobce neuváděl po určitou dobu svou pravou identitu, neboť to se týkalo jen pobytové kontroly a řízení o udělení mezinárodní ochrany . V řízení o povolení přechodného pobytu žalovaná nezpochybňuje, že žalobce uvádí svou skutečnou identitu . Závěr ministerstva a žalované, že se žalobce dopustil obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu, opřený pouze o tyto skutečnosti, proto krajský soud nepovažuje za přijatelný, neboť ty zmiňované okolnosti, které by obcházením zákona být mohly, žalobce ne- uplatňuje s cílem získat pobytové oprávnění v tomto řízení .
Takové okolnosti tak mohou mít význam jen v tom směru, že nepochybně odůvodňují zvýšenou ostražitost na straně správních orgánů a opravňují je k důkladnějšímu zkoumání a prověřování okolností, o něž žalobce projednávanou žádost skutečně opírá, nemohou však opravňovat žalovanou v rozporu se základními principy správního řízení k vykročení z předmětu řízení o podané žádosti .
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 11 /2016
Pravdou je, že ministerstvo a žalovaná v odůvodnění svých rozhodnutí rovněž poukazují na skutečnost, že žalobce v rámci řízení o mezinárodní ochraně uvedl, že jeho manželka se jmenuje Liying Ch ., tedy shodně jako jeho současná tvrzená družka, a že se shoduje rovněž datum narození . Zároveň mají mít společně syna jménem Bing B . J ., který měl dříve žádat prostřednictvím zastupitelského úřadu o udělení víza nad 90 dnů, které mu nebylo uděleno . Tyto skutečnosti však ministerstvo a žalovaná pouze uvádějí, aniž by je jakkoliv hodnotily a dovozovaly z nich jakoukoliv jinou skutečnost, která by potvrzovala jejich závěr o obcházení zákona žalobcem s cílem získat přechodný pobyt .
Krajský soud nesdílí názor žalobce, že je ministerstvu a žalované „prokazatelně znám“ jeho osobní stav . Podle soudu je skutečně minimálně zvláštní, že se současná družka jmenuje stejně jako manželka žalobce nebo že se žalobce oženil s občankou České republiky, aniž by ze správního spisu průkazně vyplývalo, že se se svou původní manželkou rozvedl . To by přitom mohlo v minulosti dokonce v krajním případě zakládat i trestní odpovědnost žalobce (trestný čin dvojího manželství) . Tyto okolnosti jsou však pro závěr, že se žalobce snažil předstírat či zkreslit své rodinné vztahy, a dopustil se tak obcházení zákona s cílem získat přechodný pobyt na území, zcela nedostatečné .
Pokud se chtěly správní orgány v rámci svých úvah stran obcházení zákona žalobcem vydat tímto směrem, měly daleko podrobněji zjišťovat skutkové okolnosti případu a jejich vědomé využití žalobcem v tomto řízení . Pro závěr o naplnění skutkové podstaty § 87e odst . 1 písm . c) zákona o pobytu cizinců na území České republiky v intencích shora vyslovených právních závěrů krajského soudu je tedy skutkový stav zjištěný nedostatečně .
Na druhou stranu takový závěr není dosavadními zjištěními vyloučen (srov . skutkové okolnosti v citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu, čj . 6 Azs 96/2015-30) . Rozhodné skutečnosti by však ministerstvo muselo zkoumat daleko podrobněji a vést k nim dokazování . (…)
Minping J . proti Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců o povolení k pře- novení o postoupení smlouvy a o poukázce a ustanovení o započtení“ . Přiměřené použití občanského zákoníku je tak vyloučeno jen pro taxativně uvedené instituty, mezi nimiž ani bezdůvodné obohacení, ani náhrada škody nejsou uvedeny .