5 Ads 77/2016- 38 - text
5 Ads 77/2016 - 39 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: M. K., zastoupená Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Ostrava, Jaklovecká 1249/18, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1/376, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2016, č. j. 38 Ad 25/2012 - 79,
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .
Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) shora označeným usnesením odmítl návrh žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) na obnovu řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 38 Ad 25/2012, které bylo skončeno rozsudkem ze dne 25. 6. 2014, č. j. 38 Ad 25/2012 – 64; tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2012, sp. zn. SZ/727/2012/9S-MSK, č. j. MPSV UM/11138/12/9S-MSK.
Žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě ze dne 10. 8. 2012, č. j. MPSV-UP/3347417/12/HMN, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatelky o dávku pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí.
Krajský soud dovodil, že v dané věci není obnova řízení podle § 114 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) přípustná, proto návrh podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl a s ohledem na její zjevnou bezúspěšnost stěžovatelce podle § 36 odst. 3 s. ř. s. nepřiznal osvobození od soudních poplatků a podle § 35 odst. 8 s. ř. s. zamítl její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost a navrhla, aby jí byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupce; usnesením ze dne 25. 4. 2016, č. j. 5 Ads 77/2016 – 24, Nejvyšší správní soud návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce zamítl, dne 17. 5. 2016 předložila stěžovatelka plnou moc k zastupování advokátem.
Důvody uvedené v kasační stížnosti stěžovatelka podřadila pod důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s.; tvrdí, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku; v této souvislosti poukazuje na skutkové okolnosti věci; dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného usnesení.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud poté přezkoumal usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost není důvodná.
Přestože stěžovatelka výslovně důvody kasační stížnosti podřadila pod důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s., je třeba uvést, že podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 625/2005, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud proto považoval za důvod podání kasační stížnosti důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Směřuje-li kasační stížnost proti usnesení krajského soudu, kterým byl návrh odmítnut, nepřísluší kasačnímu soudu přezkoumávat správnost či zákonnost správního rozhodnutí, proti němuž stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje své výhrady, tedy věcí samou, ale zkoumá pouze to, zda krajský soud postupoval v souladu se zákonem, když návrh odmítl, aniž by se jím in meritum zabýval.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka se domáhala obnovy soudního řízení ukončeného pravomocným rozsudkem ze dne 25. 6. 2014, č. j. 38 Ad 25/2012 – 64, (právní moci nabyl dne 1. 7. 2014), kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky ze dne 16. 10. 2012, kterou se domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ve věci příspěvku na živobytí. Podle § 114 odst. 1 s. ř. s. obnova řízení je přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení a) o ochraně před zásahem správního orgánu, b) ve věcech politických stran a politických hnutí.
Z citovaného ustanovení a contrario vyplývá, že návrh na obnovu řízení v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. není přípustný; takový návrh soud odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelkou tvrzené důvody stran skutkového stavu i právního posouzení věci, které uplatnila v žalobě (a opětovně je zmiňuje v kasační stížnosti), jsou proto z hlediska posouzení přípustnosti jejího návrhu na obnovu řízení zcela irelevantní.
Krajský soud postupoval zcela v souladu s dikcí zákona, pokud návrh na obnovu řízení odmítl, jeho rozhodnutí je přitom přezkoumatelné, neboť v něm srozumitelně uvedl důvody, které jej k tomuto rozhodnutí vedly. Krajský soud rovněž nepochybil, když stěžovatelce, s přihlédnutím k výše uvedenému, nepřiznal osvobození od soudních poplatků a neustanovil jí pro řízení o zjevně neúspěšném návrhu zástupce z řad advokátů. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je zjevně nedůvodná, proto ji v souladu s § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla ve věci úspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží; žalovaný, který měl ve věci úspěch, žádné náklady nad rámec běžné správní činnosti nevynaložil, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. května 2016
JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu