znění účinném pro zdaňovací období roku 2007 (v textu jen „zákon o DPH“) Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nestanoví kritéria, z nichž by by- lo možné jednoznačně v tom kterém případě odvodit, zda se jednalo o dvě služby (zde poskytování logistických služeb a služeb skladovacích); je třeba vyjít přede- vším z předmětu a charakteru plnění. Pokud je plnění tvořeno souborem dílčích plnění a úkolů, je namístě vzít v úvahu všechny okolnosti, za kterých došlo k dotčenému plnění, za účelem určení, jednak zda se jedná o dvě nebo několik odlišných plnění, nebo o jediné plnění, a jednak zda v posledně uvedeném případě má být toto jediné plnění kvalifikováno jako poskyt nutí služeb. O jediné plnění se jedná zejména v případech, kde je třeba považovat jeden nebo více prvků za plnění hlavní, zatímco naopak, jeden nebo více prvků je třeba pova- žovat za plnění vedlejší, sdílející s hlavním plněním stejný daňový režim. Stejně to- mu je, pokud dvě nebo více plnění nebo úkonů poskytnutých osobou povinnou k dani jsou tak těsně spojena, že objektivně tvoří jediné nerozdělitelné hospodářské plnění, jehož rozdělení by bylo umělé.
znění účinném pro zdaňovací období roku 2007 (v textu jen „zákon o DPH“) Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nestanoví kritéria, z nichž by by- lo možné jednoznačně v tom kterém případě odvodit, zda se jednalo o dvě služby (zde poskytování logistických služeb a služeb skladovacích); je třeba vyjít přede- vším z předmětu a charakteru plnění. Pokud je plnění tvořeno souborem dílčích plnění a úkolů, je namístě vzít v úvahu všechny okolnosti, za kterých došlo k dotčenému plnění, za účelem určení, jednak zda se jedná o dvě nebo několik odlišných plnění, nebo o jediné plnění, a jednak zda v posledně uvedeném případě má být toto jediné plnění kvalifikováno jako poskyt nutí služeb. O jediné plnění se jedná zejména v případech, kde je třeba považovat jeden nebo více prvků za plnění hlavní, zatímco naopak, jeden nebo více prvků je třeba pova- žovat za plnění vedlejší, sdílející s hlavním plněním stejný daňový režim. Stejně to- mu je, pokud dvě nebo více plnění nebo úkonů poskytnutých osobou povinnou k dani jsou tak těsně spojena, že objektivně tvoří jediné nerozdělitelné hospodářské plnění, jehož rozdělení by bylo umělé.
C.) V daném případě nebylo sporu o tom, že žalobce poskytoval souhrnně dvě dílčí pl- nění, a to (a) v podobě provozování skladové- ho hospodářství a dalších úkonů nezbytných a souvisejících s přijetím, vyskladněním a odesláním zboží, které přijímá na svůj sklad, a (b) plnění v podobě objednávání a přebírání dílů, přebírání a kontrolování hotových výrob- ků a zajišťování jejich odeslání ke konečným zá- kazníkům. Spornou otázkou však bylo, zda pl- nění logistické a plnění skladovací jsou jednou službou se shodným daňovým režimem, anebo dvěma službami s odlišným daňovým režimem. Podle $ 2 odst. 1 písm. b) zákona o DPH ve znění účinném pro období roku 2007 je předmětem daně „poskytnutí služby za úpla- tu osobou povinnou k dani v rámcí uskuteč- ňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku“. Za místo plnění při poskytnutí služby se dle $ 9 odst. 1 zákona o DPH považu- je „místo, kde má osoba poskytující službu sídlo nebo místo podnikání, popřípadě místo pobytu nebo místo, kde se obvykle zdržuje“. Pokud je podle $ 10 odst. 13 zákona o DPH „služba osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby, podle odstavce 12 po- skytnuta pro osobu registrovanou k daní v jiném členském státě, než ve kterém je mís- to plnění zajištěné služby nebo zboží podle písmen a) až c), považuje se za místo plnění území členského státu, který vydal daňové identifikační číslo, které tato osoba uvedla pro poskytnutí služby“. Z citovaných ustanovení zákona o DPH lze jinými slovy dovodit, že'pokud by se služ- * by českého zprostředkovatele klasifikovaly ja- ko služby poskytované jménem a na účet osoby registrované k dani v jiném členském státě, byl by místem plnění členský stát, který vydal daňové identifikační číslo zahraničnímu do- davateli, který toto číslo poskytl českému zprostředkovateli pro poskytnutí služby. Tyto služby by tak nepodléhaly dani z přidané hodnoty v ČR. Pokud by se naopak služby poskytované českým zprostředkovatelem nekvalifikovaly jako služby poskytované jménem a na účet ji- né osoby, stanovilo by se místo plnění v sou- ladu s $ 9 zákona o DPH podle sídla poskyto- vatele (zprostředkovatele) těchto služeb, tj. v ČR. Český zprostředkovatel by pak byl po- vinen u výše uvedených služeb uplatnit českou daň z přidané hodnoty. V případě poskytnutí služby zprostředkování, kdy zprostředkovatel není oprávněn jednat jménem a na účet za- stupované osoby, tedy kdy jedná svým jmé- nem a na svůj účet, se místo plnění služby zprostředkování stanoví podle $ 9 zákona o DPH. V takovém případě je místem plnění sídlo nebo místo podnikání poskytovatele té- to služby a plátce je vždy povinen uplatnit daň na výstupu při poskytnutí služby. Z uvedeného vyplývá, že pokud český plátce jedná například na základě smlouvy jménem a na účet osoby registrované k dani v jiném členském státě, to znamená, že účtuje o tomto plnění v účtové třídě č. 3, poskytuje svoji službu bez české daně z přidané hodno- ty a má povinnost vystavit daňový doklad po- dle $ 33 zákona o DPH. Ačkoliv zákon o DPH nestanoví kritéria, z nichž by bylo možné jednoznačně pro nyní souzenou věc odvodit, zda se jednalo o dvě služby, tj. o poskytování logistických služeb jménem a na účet společnosti a služeb skla- dovacích jménem vlastním, je třeba vyjít pře- devším z předmětu a charakteru plnění. Zpravidla se jedná buď o jednotlivé plnění - plnění podléhající samostatné daňové po- vinnosti, nebo o vícenásobné plnění - pl- nění obsahující dva a více komponentů, kdy každý z nich podléhá samostatné daňové po- vinnosti, nebo o složené plnění - jednotlivá plnění skládající se z více komponentů. Na tomto místě je pro účely souzené věci třeba rovněž připomenout, že jeden ze základních principů konstrukce daně z přidané hodnoty, kterým je jednotnost poskytnutého plně- ní, které by obecně nemělo být v zájmu fun- gujícího systému daně z přidané hodnoty uměle děleno, rozvedený např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2007, čj. 9 Afs 5/2007-70,č. 1187/2007 Sb. NSS, či v rozsudku Soudního dvora ze dne 27. 10. 2005, Levob Verzekeringen, C-41/04, Recueil, s. 19433, bod 30: „Pokud dvě nebo několik dílčích plnění nebo úkonů poskytnu- tých osobou povinnou k dani průměrnému spotřebiteli je tak těsně spojeno, že z ekono- mického hlediska objektivně tvoří celek, je- hož rozdělení by mělo umělou povahu, všechna tato dílčí plnění nebo tyto úkony tvoří jediné plnění pro účely uplatnění DPH.“ Proto je nutno smluvní plnění skládají- cí se z několika složek posuzovat z hlediska daně z přidané hodnoty jako jeden celek, tj. jako dodávku souboru dílčích plnění. Jak tedy vyplývá ze spisu, je předmětem ekonomické činnosti společnosti FTE, se síd- lem ve Spolkové republice Německo, prodej zboží jejím zákazníkům. Vzhledem k tomu, že společnost FIL zbožím nedisponuje, musí nejprve zajistit jeho výrobu. K výrobě využívá společnost DIOSS se sídlem v ČR. K realizaci ekonomické činnosti společnosti FTL je nut- né objednat komponenty nezbytné k výrobě zboží, tyto od dodavatelů někde převzít, zkontrolovat, přetřídit a následně dodat vý- robci. Po výrobě zboží je nutné zboží od vý- robce převzít, zkontrolovat, přetřídit a ná- sledně dodat zákazníkům. Realizací činností uvedených v předchozích dvou větách pově- řila společnost FTL žalobce. Jakkoli stěžovatel uvádí, že žalobce v rám- ci dodavatelského řetězce společnosti FTL na základě jejího pověření jejím jménem a na je- jí účet objednává zboží, objednává přepravu, zboží přebírá, kontroluje jej z hlediska kvality a zajišťuje další úkony a pro společnost FTL dále zajišťuje provedení a realizaci skladové- ho hospodaření, přičemž tuto činnost již ne- vykonává jménem společnosti FTL, je třeba přisvědčit zhodnocení, jak jej provedl v roz- sudku krajský soud. Především krajský soud zcela případně poukázal na judikaturu Soudního dvora, zejm. na výše citovaný rozsudek ve věci Levob Verzekeringen, z něhož vyplývá, že pokud je plnění tvořeno souborem dílčích plnění a úkolů, je namístě vzít v úvahu všechny okol- nosti, za kterých došlo k dotčenému plnění, za účelem určení, jednak zda se jedná o dvě 367 2549 nebo několik odlišných plnění, nebo o jediné plnění, a jednak zda v posledně uvedeném případě musí být toto jediné plnění kvalifiko- váno jako poskytnutí služeb. Krajský soud dále poukázal na body 21 a 22 rozsudku Soudního dvora ze dne 25. 2. 1999, CPP, C-349/96, Recueil, s. 100973, z ně- hož citoval: „V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že o jediné plnění se jedná zejména v případech, kde je třeba považovat jeden nebo více prvků za plnění hlavní, zatímco naopak, jeden nebo více prvků je třeba po- važovat za plnění vedlejší, sdílející s hlav- ním plněním stejný daňový režim (též roz- sudek ze dne 15. 5. 2001, Primback, C-34/99, Recueil, s. 3833, bod 45). Stejně tomu je, po- kud dvě nebo více plnění nebo úkonů po- skytnutých osobou povinnou k daní prů- měrnému spotřebiteli je tak těsně spojeno, že objektivně tvoří jediné nerozdělitelné hospo- dářské plnění, jehož rozdělení by bylo umě- lé.“ V bodu 30 citovaného rozsudku Soudní dvůr uzavřel, že „článek 2 odst. 1 šesté směr- nice je třeba vykládat tak, že pokud dvě ne- bo několik dílčích plnění nebo úkonů po- skytnutých osobou povínnou k dani průměrnému spotřebiteli je tak těsně spoje- no, že z ekonomického hlediska objektivně tvoří jeden celek, jehož rozdělení by mělo umělou povahu, všechna tato dílčí plnění nebo tyto úkony tvoří jedíné plnění pro úče- ly uplatnění DPH“ : Ve světle citované judikatury lze v nyní souzené věci použít přístup, jaký zvolil kraj- ský soud při zhodnocení věci. Lze tedy kon- statovat, že jak plnění logistické, tak plnění skladovací jsou v daném případě tak těsně spojena, že z ekonomického hlediska objek- tivně tvoří celek, jehož rozdělení by mělo umělou povahu. Společnost FTL totiž skuteč- ně neměla zvláštní zájem na skladování a zvláštní zájem na logistických službách. Na- opak ze skutkových okolností daného přípa- du lze dovodit premisu, že plnění skladovací by společnost FTL za daných podmínek ne- požadovala samostatně a bylo pro ni přínos- né přijetí toliko komplexního plnění. Pokud by totiž žalobce poskytl společnosti FTL pou- ze plnění skladovací, nemohla by společnost 368 dostát svým závazkům vůči společnosti DIOSS, neboť by jí nedodala komponenty po- třebné pro výrobu zboží, ani vůči svým zákaz- níkům, kterým by nemohla dodat zboží. Rov- něž tak pokud by žalobce poskytl společnosti FTL pouze plnění logistické, nebylo by kde komponenty nezbytné k výrobě zboží a ná- sledně vyrobené zboží převzít, zkontrolovat, přetřídit a připravit k expedici konečným zá- kazníkům. Cílem plnění byl efektivní a plynu- lý tok komponentů k výrobci (tj. společnosti DIOSS) a tok zboží k zákazníkům společnosti FTL, přičemž oddělením jednotlivých plnění by došlo ke zmaření tohoto cíle. V daném případě plnění logistické a plně- ní skladovací neměla pro společnost FTL sa- ma o sobě samostatnou hodnotu, naopak pouze vzájemná provázanost skladovacího a logistického plnění přinášela společnosti FTL sledovaný efekt, tj. realizaci ekonomické činnosti. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost tvrzená stěžovatelem, že žalobce poskytoval spíše dílčí služby, které lze sice zařadit pod pojem logistika, a to včet- ně skladování, avšak neřídil celý dodavatelský řetězec v tom smyslu, v jakém je tento pojem obecně chápán. Charakteristickým prvkem dotčeného smluvního vztahu, jak vyplývá z výše citované smlouvy, totiž bylo, že žalobce zajišťoval objednání a dodání materiálu v množství, sortimentu a čase stanoveném společností FTL, prováděl jménem a na účet této společnosti zkoušky funkčnosti zhotove- ných výrobků a přejímku těchto výrobků, prováděl konstrukční dohled nad realizací výroby a zajišťoval u vybraných zakázek dis- tribuci výrobků ke konečným odběratelům. Veškerý materiál objednávaný a dodávaný pro realizaci zakázek a hotové výrobky urče- né pro distribuci k odběratelům pak byly ma- jetkem společnosti FTL a žalobce je evidoval v systému skladové evidence této společnos- ti. Pokud by tedy žalobce logistické plnění a plnění skladovací neposkytl v žádané časo- vé návaznosti, společnost FTL by jen stěží mohla řádně a včas plnit své závazky. Lze tedy přisvědčit závěru, k němuž dospěl krajský soud, neboť ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že společnost FTL měla zájem na při- jetí komplexního plnění. Stejnou váhu a vý- znam pro ni mělo jak plnění logistické, tak plně- ní skladovací, a pouze a právě jen ve vzájemné spojitosti mohla tato plnění přinést společnosti FTL sledovaný efekt. Z tohoto pohledu tak byla v daném případě poskytnuta jedna služba obsa- Z výše uvedeného lze dovodit, že všechny služby zprostředkování, které jsou poskytová- ny ve prospěch někoho jiného, pokud nena- plní definici komisionářského vztahu, se kla- sifikují jako služby poskytované jménem a na účet jiné osoby. hující, resp. zahrnující dvě dílčí plnění. Odpady: nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady Správní řízení: doručování vyvěšením na úřední desce; osoba 2 v zúčastněná na řízení; společné řízení k $ 34 odst. 2 a $ 42 odst. 4 soudního řádu správního k $ 37n odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 7/2005 Sb. k $ 5 odst. 8 ak $ 13 odst. 1 vyhlášky č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektroza- řízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady) L Jsou-li splněny podmínky podle $ 42 odst. 4 s. ř. s., je možné na základě opatře- ní předsedy senátu doručovat osobám, které připadají v úvahu jako osoby zúčastně- né na řízení, vyrozumění o probíhajícím řízení podle $ 34 odst. 2 s. ř. s. vyvěšením na úřední desce soudu. Pokud taková osoba v soudem určené lhůtě nereaguje, resp. sdělí soudu svou vůli uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení až po uplynutí lhůty stanovené ve vyrozumění, práva osoby zúčastněné na řízení jí nenáleží a soud s ní nadále jako s osobou zúčastněnou na řízení nejedná. II. Rozhodnutí o zápisu určitého kolektivního systému do Seznamu pro zajištění financování nakládání s historickými elektrozařízeními pro určitou skupinu histo- rických elektrozařízení ($ 37n odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, $ 5 odst. 8 a $ 13 odst. 1 vyhlášky č. 352/2005 Sb., o nakládání s elektrozařízeními a elektrood- pady) je rozhodnutím o právech a povinnostech provozovatelů kolektivních systé- mů i výrobců elektrozařízení. III. O všech žádostech provozovatelů kolektivních systémů o zápis do Seznamu pro zajištění financování nakládání s historickými elektrozařízeními pro určitou skupinu elektrozařízení musí být vedeno společné řízení ($ 37n odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, $ 5 odst. 8 a $ 13 odst. 1 vyhlášky č. 352/2005 Sb., o na- kládání s elektrozařízeními a elektroodpady). Pokud správní řád z roku 1967 úpra- vu společného řízení neobsahoval, bylo nutno se k chybějícímu institutu dobrat za použití základních zásad správního řízení a případně i analogie iuris.
Společnost s ručením omezeným Faiveley Transport Plzeň proti Finančnímu ředitelství v Plzni o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalovaného.