I. Ačkoli je rozhodnutí o závazném posouzení vydávané dle $ 34b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, za „rozhodnutí“ v zákoně označeno a obsa- huje formální náležitosti rozhodnutí podle $ 32 citovaného zákona, nelze jej po ma- teriální stránce za správní akt ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s. považovat. Jeho soudní přezkum je dle $ 70 písm. a) s. ř. s. vyloučen. II. Vydáním rozhodnutí dle $ 34b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplat- ků, správce daně daňovému subjektu žádná práva ani povinnosti neukládá, taktéž ničeho nemění na jeho dosud existujících právech a povinnostech, pouze stanove- ným postupem právně posuzuje daňovým subjektem deklarovanou daňovou situa- ci (finanční operaci) a vymezuje daňové důsledky z tohoto posouzení pro daňový subjekt vyplývající. Povinnost daňového subjektu řídit se názorem vyjádřeným v rozhodnutí o závazném posouzení není jeho vydáním založena. » S účinností od 1. 1. 2011 nahrazen zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád. 14 III. Povinnost respektovat závěry v rozhodnutí o závazném posouzení učiněné stíhá pouze správce daně, který bude rozhodovat o daňové povinnosti stěžovatele, a to za předpokladu, že v době rozhodování o daňové povinnosti je skutečný stav vě- ci totožný s údaji, na jejichž základě bylo závazné posouzení vydáno. Povinnost ctít závěry závazného posouzení vzniká správci daně dle $ 34b odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., O správě daní a poplatků, v nalézacím řízení, tj. při stanovení daně.
I. Ačkoli je rozhodnutí o závazném posouzení vydávané dle $ 34b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, za „rozhodnutí“ v zákoně označeno a obsa- huje formální náležitosti rozhodnutí podle $ 32 citovaného zákona, nelze jej po ma- teriální stránce za správní akt ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s. považovat. Jeho soudní přezkum je dle $ 70 písm. a) s. ř. s. vyloučen. II. Vydáním rozhodnutí dle $ 34b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplat- ků, správce daně daňovému subjektu žádná práva ani povinnosti neukládá, taktéž ničeho nemění na jeho dosud existujících právech a povinnostech, pouze stanove- ným postupem právně posuzuje daňovým subjektem deklarovanou daňovou situa- ci (finanční operaci) a vymezuje daňové důsledky z tohoto posouzení pro daňový subjekt vyplývající. Povinnost daňového subjektu řídit se názorem vyjádřeným v rozhodnutí o závazném posouzení není jeho vydáním založena. » S účinností od 1. 1. 2011 nahrazen zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád. 14 III. Povinnost respektovat závěry v rozhodnutí o závazném posouzení učiněné stíhá pouze správce daně, který bude rozhodovat o daňové povinnosti stěžovatele, a to za předpokladu, že v době rozhodování o daňové povinnosti je skutečný stav vě- ci totožný s údaji, na jejichž základě bylo závazné posouzení vydáno. Povinnost ctít závěry závazného posouzení vzniká správci daně dle $ 34b odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., O správě daní a poplatků, v nalézacím řízení, tj. při stanovení daně.
C.) Rozšířený senát zdejšího soudu v usnesení ze dne 21. 10. 2008, čj. 8 As 47/2005-86, č. 1764/2009 Sb. NSS, na jehož závěry odkazuje v kasační stížnosti stěžova- tel, ohledně aktivní žalobní legitimace dle $ 65 odst. 1 s. ř. s. dovodil, že „žalobní legiti- mace ve správním soudnictví by napříště ne- měla být svázána s existencí ex ante přesně specifikovaných veřejných subjektivních hmotných práv žalobce, ale s tvrzeným zása- hem do právní sféry žalobce. Tak tomu bude vždy v situaci, kdy se jednostranný úkon or- gánu moci výkonné, vztahující se ke kon- krětní věcí a konkrétním adresátům, závazně a autoritativně dotýká právní sféry žalobce. Nejde tedy o to, zda úkon správního orgánu založil, změnil či zrušil práva a povinnosti ža- lobce, nýbrž o to, zda se — podle tvrzení žalob- ce v žalobě — negativně projevil v jeho právní sféře (nejnověji víz např. též rozsudek ze dne 21. 5. 2008, čj. 4 Ans 9/2007-197)“ Dle $ 68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepří- pustná také tehdy, domáhá-li se žalobce pře- zkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumá- ní podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Die $ 70 písm. a) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního or- gánu, které nejsou rozhodnutími. Ve smyslu výše uvedených ustanovení jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony 16 -správního orgánu, které nejsou po materiální stránce rozhodnutími, tedy právě úkony, ji- miž se nezakládá, nemění, neruší či závazně neurčuje žádné právo nebo povinnost. Pro posouzení, zda rozhodnutí podléhá přezku- mu ve správním soudnictví, je podstatné to, zda jím bylo v materiálním slova smyslu zasa- ženo do práv žalobce. Není významné to, zda je úkon správního orgánu jako rozhodnutí vý- slovně označen a zda má zákonem předepsa- nou formu, či nikoliv, nýbrž ta skutečnost, že orgán veřejné moci tímto svým aktem autori- tativně a pravomocně zasáhl do právní sféry navrhovatele, tj. tímto rozhodnutím došlo ke vzniku, změně nebo zániku oprávnění a po- vinností fyzické nebo právnické osoby (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IN. ÚS 16/96, č. 1/1997 Sb. ÚS, obdobně usnesení ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. IV. ÚS 233/02, č. 30/2002 Sb. ÚS). V projednávané věci požadoval stěžovatel závazné posouzení dle $ 33a zákona o daních z příjmů, dle kterého „[pJoplatník, který bu- de provádět, provádí nebo provedl zásah do majetku, může požádat příslušného správce daně o vydání rozhodnutí o závazném po- souzení, zda je tento zásah do majetku tech- nickým zhodnocením podle £ 32a odst. 6 a S 33“. Stěžovatel dne 29. 6. 2010 požádal ža- lovaného, aby závazně posoudil, zda výdaje ve výši 401 736 Kč, které vynaložil na staveb- ní práce provedené v souvislosti s výměnou nefunkčního septiku za čističku odpadních vod, jsou technickým zhodnocením či výdaji nezbytnými pro zajištění a udržení příjmů. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný byl dle $ 34b odst. 2 daňového řádu z roku 1992 po- vinen na základě stěžovatelem podané žádos- ti vydat rozhodnutí o závazném posouzení, což také učinil. Žalovaný skutečnosti uvede- né stěžovatelem v žádosti posoudil a dne 30. 11. 2010 rozhodl, že zásah do majetku pro- váděný stěžovatelem je technickým zhodno- cením jímky dle $ 33 zákona o daních z příjmů a zařízení čističky odpadních vod je hmotným majetkem dle $ 26 odst. 2 písm. 4) citovaného zákona. Rozhodnutí o závazném posouzení stěžo- vatel napadl žalobou, přičemž jeho námitky směřovaly proti věcnému posouzení charak- teru stavebních úprav učiněnému žalova- ným. Krajský soud tyto žalobní námitky ne- přezkoumával, neboť shledal, že žalobou napadené rozhodnutí spadá do kategorie tzv. kompetenčních výluk, neboť se jím nezaklá- dají, nemění ani nedeklarují stěžovateli žádná práva ani povinnosti. Výrok rozhodnutí o zá- vazném posouzení dle krajského soudu neza- sáhl právní sféru stěžovatele. V odůvodnění usnesení krajský soud konstatoval, že „závaz- ným posouzením je pouze deklarováno určí- té právní stanovisko správce daně, kterým je pouze správce daně ve vztahu ke konkrétní- mu daňovému subjektu vázán, přičemž právní účinky čili dotčení právní sféry ža- lobce se projeví pouze v nalézacím řízení ve- deném správcem daně za účelem stanovení daně daňovému subjektu“ Dále krajský soud zdůraznil, že daňový subjekt není povi- nen se závazným posouzením řídit. Pokud nebude s názorem obsaženým v závazném posouzení souhlasit, má možnost brojit proti němu v odvolacím řízení proti vyměření či doměření daně a dále žalobou ke správnímu soudu, který rozhodnutí o závazném posou- zení přezkoumá jako podkladové rozhodnutí ($ 75 odst. 2 s. ř. s.). S výše uvedeným názorem nelze než souhlasit. Ačkoli je rozhodnutí o závazném posou- zení za „rozhodnutí“ daňovým řádem z roku 1992 označeno, je vydáváno v řízení při sprá- vě daní a obsahuje formální náležitosti roz- hodnutí podle $ 32 citovaného zákona, nelze jej po materiální stránce za správní akt ve smyslu $ 65 odst. I s. ř. s. považovat, neboť tím- to rozhodnutím správce daně daňovému sub- jektu nezakládá, nemění, neruší či závazným způsobem neurčuje veřejná subjektivní práva nebo povinnosti ani jiným způsobem nezasa- huje do právní sféry daňového subjektu. Smyslem zavedení institutu závazného posouzení (též tzv. editační povinnost) bylo poskytnout daňovému subjektu právní jisto- tu v řízení před správcem daně v těch přípa- dech, kdy daňovému subjektu vzniknou po- chybnosti o správné interpretaci platné právní úpravy v příslušném daňovém zákoně. Jeho prostřednictvím získá daňový subjekt informaci o tom, jakým způsobem by posou- dil nastalou daňovou situaci správce daně. Pokud bude daňový -subjekt postupovat v souladu s rozhodnutím o závazném posou- zení, vyhne se potížím se správcem daně v eventuálním následném řízení. Vydáním rozhodnutí dle $ 34b daňového řádu z roku 1992 správce daně daňovému subjektu žádná práva ani povinnosti neuklá- dá, taktéž ničeho nemění na jeho dosud existujících právech a povinnostech, pouze stanoveným postupem právně posuzuje da- ňovým subjektem deklarovanou daňovou si- tuaci (finanční operaci) a vymezuje daňové důsledky z tohoto posouzení pro daňový sub- jekt vyplývající. Povinnost daňového subjek- tu řídit se názorem vyjádřeným v rozhodnutí o závazném posouzení není jeho vydáním založena. V praxi nelze vyloučit případy, kdy daňo- vý subjekt nesouhlasí s posouzením učině- ným správcem daně a nebude jej akceptovat, přičemž daňový řád z roku 1992 nespojuje S nerespektováním závazného posouzení ze strany daňového subjektu žádnou sankci. Vy- nutit postup deklarovaný správcem daně V rozhodnutí o závazném posouzení nelze. Daňový subjekt se tedy může od názoru správce daně odchýlit a setrvat na svém po- souzení s tím, že se vystavuje možnému ne- bezpečí, že při kontrole ze strany správce da- ně dojde k vyměření či doměření daně. Teprve v momentě vydání dodatečného pla- tebního výměru, případně platebního výmě- ru, kdy bude daňovému subjektu z důvodu nerespektování závazného posouzení správ- cem daně vyměřena či doměřena daň, dochá- zí k zásahu do právní sféry daňového subjek- tu. Za této situace je však daňový subjekt oprávněn napadnout platební výměr či doda- tečný platební výměr odvoláním. V rámci od- volacího řízení pak odvolací orgán závěry správce daně vyjádřené v rozhodnutí o závaz- ném posouzení přezkoumá, Obdobně bude přezkoumávat napadené rozhodnutí správní soud, pokud nebude daňový subjekt se závěry odvolacího orgánu souhlasit a podá žalobu. 17 2454 Daňový subjekt, který nesouhlasí se zá- vazným posouzením správce daně, má rov- něž možnost předejít případným nepřízni- vým důsledkům dodatečného vyměření daně tím, že sice daň přizná v souladu se závazným posouzením, nicméně následně podá odvolá- ní proti (většinou fiktivnímu) platebnímu vý- měru, kterým mu byla daň (konkludentně) vyměřena v souladu s jeho daňovým přizná- ním. Tuto možnost u platebního výměru vy- daného na základě závazného posouzení správce daně nyní výslovně přiznává $ 140 odst. 4 daňového řádu z roku 2009, nevylu- 2 čoval ji však ani daňový řád z roku 1992. Naproti tomu v případech, kdy se správce daně ztotožní s postupem navrhovaným da- ňovým subjektem v žádosti o závazné posou- zení a daňový subjekt se bude řídit závěry uvedenými v rozhodnutí, získává daňový sub- jekt jistotu, že jím zvolený postup je správný a správce daně jej bude při případné daňové kontrole akceptovat. Jak již bylo výše uvedeno, vydáním roz- hodnutí o závazném posouzení daňové (fi- nanční) operace deklarované v žádosti nedo- chází ani k zásahu do jiných hmotných již existujících práv či povinností daňového sub- jektu. Povinnost o předmětné finanční ope- raci účtovat, stejně jako ostatní daňové po- vinnosti (povinnost daň vypočítat, přiznat, zaplatit atd.) s posuzovanou operací spojené vyplývají z příslušných daňových předpisů a nejsou vydáním rozhodnutí o závazném po- souzení nijak dotčeny. Povinnost respektovat závěry v rozhod- nutí o závazném posouzení učiněné stíhá pouze správce daně, který bude rozhodovat o daňové povinnosti daňového subjektu, a to za předpokladu, že v době rozhodování o da- ňové povinnosti je skutečný stav věci totožný s údaji, na jejichž základě bylo závazné po- souzení vydáno. Povinnost ctít závěry závaz- ného posouzení vzniká správci daně dle $ 34b odst. 4 daňového řádu z roku 1992 v naléza- cím řízení, tj. při stanovení daně. V projednávané věci žalovaný posoudil charakter stěžovatelem provedených staveb- ních prací, jež byly v žádosti popsány, při- 18 čemž neakceptoval návrh stěžovatele, aby by- lo rozhodnuto tak, že náklady vynaložené stě- žovatelem na stavební úpravy jsou výdaji na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Dospěl k závěru, že stavební práce provedené stěžo- vatelem, jimiž došlo k zabudování biologické čističky odpadních vod na stávajícím septiku, jsou technickým zhodnocením ve smyslu $ 33 zákona o daních z příjmů. Uzavřel, že je- likož je čistička samostatným hmotným ma- jetkem, nemůže být součástí stavby a výdaje vynaložené v souvislosti s pořízením čističky odpadních vod nemohou být zahrnuty jedno- rázově v podobě oprav do výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Čistička odpad- ních vod je samostatným hmotným majet- kem, jejž je možno odepisovat. Citované rozhodnutí stěžovateli žádná prá- va ani povinnosti nezaložilo, a to ani za situace, kdy žalovaný postup navrhovaný stěžovatelem neshledal správným, respektive názor stěžova- tele neaproboval. Jak již bylo uvedeno výše, stěžovatel není povinen respektovat názor ža- lovaného a může o stavebních úpravách účto- vat tak, jak sám v žádosti navrhoval. Ani pří- padné riziko, které je s tímto postupem spojeno, tedy hrozba doměření daně ze stra- ny žalovaného, neznamená zásah do práv stě- žovatele. K tomuto zásahu by došlo teprve v momentě, kdy by žalovaný přistoupil k do- datečnému vyměření z titulu nerespektování závazného posouzení. Pokud má stěžovatel za to, že k zásahu do jeho právní sféry napadeným rozhodnutím došlo tím, že doposud neuplatnil náklady vy- naložené na nezbytnou opravu septiku jako daňový náklad dle $ 24 odst. 1 zákona o da- ních z příjmů, nelze s ním souhlasit. Právo uplatnit náklady vynaložené na dosažení, za- jištění a udržení příjmů dle $ 24 odst. 1 záko- na o daních z příjmů není vázáno na vydání rozhodnutí o závazném posouzení. Za zásah do práv stěžovatele nelze pova- žovat ani situaci, kdy jak stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, se ocitá do doby provedení da- ňové kontroly v právní nejistotě, zda bude ne- zákonné rozhodnutí o závazném posouzení hodnoceno jako zákonné. Pokud by se stěžo- vatel rozhodl akceptovat stanovisko správce daně, byla by jeho právní jistota posílena, ne- boť závazným posouzením, jak již bylo výše uvedeno, je správce daně v nalézacím řízení při stanovení daně vázán. Nebude-li stěžova- tel se závěry závazného posouzení souhlasit, může brojit proti vyměření či doměření daně odvoláním a následně pak žalobou. Zásahem do práv není ani ta skutečnost, že stěžovatel byl nucen zaplatit správní po- platek. Pokud tvrdí, že je pro něj rozhodnutí o závazném posouzení nepoužitelné, při- čemž odvíjí nepoužitelnost od toho, že žalo- vaný rozhodl o jiném předmětu posouzení, než který stěžovatel požadoval, jedná se o ná- mitku vztahující se k věcnému posouzení, kterou nepřísluší tomuto soudu z důvodu kompetenční výluky posuzovat. Samotná po- vinnost zaplatit správní poplatek vyplývá ze zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplat- cích. Zaplacení správního poplatku bez další- ho nezaručuje kladné vyhovění žádosti. 2455 Řízení před soudem: kompetenční výluka; výzva k poskytnutí součinnosti k výkonu správy spotřební daně k $ 41 odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních k $ 65 odst. 1 soudního řádu správního „Výzva k poskytnutí součinnosti k výkonu správy spotřební daně“, jíž se celní or- gán domáhal, aby dle $ 41 odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ža- lobce umožnil jeho pracovníkům vstup do provozní budovy, do místností nebo míst, kde jsou vyráběny, zpracovávány nebo skladovány vybrané výrobky žalobce, není rozhodnutím ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s., a nelze tedy proti ní brojit žalobou ve správním soudnictví.
František Š. proti Finančnímu úřadu ve Svitavách o závazné posouzení, o kasační stíž-
Rozšířený senát zdejšího soudu v usnesení č. j. 8 As 47/2005 - 86 ze dne 21. 10. 2008, na jehož závěry odkazuje v kasační stížnosti stěžovatel, ohledně aktivní žalobní legitimace dle § 65 odst. 1s. ř. s. dále dovodil, „že žalobní legitimace ve správním soudnictví by napříště neměla být svázána s existencí ex ante přesně specifikovaných veřejných subjektivních hmotných práv žalobce, ale s tvrzeným zásahem do právní sféry žalobce. Tak tomu bude vždy v situaci, kdy se jednostranný úkon orgánu moci výkonné, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, závazně a autoritativně dotýká právní sféry žalobce. Nejde tedy o to, zda úkon správního orgánu založil, změnil či zrušil práva a povinnosti žalobce, nýbrž o to, zda se - podle tvrzení žalobce v žalobě – negativně projevil v jeho právní sféře (nejnověji viz např. též rozsudek ze dne 21. 5. 2008, č. j. 4 Ans 9/2007 - 197, www.nssoud.cz).“
Dle § 68 písm. e) s. ř. s. je žaloba je nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno.
Dle § 70 písm. a) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími.
Ve smyslu výše uvedených ustanovení jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou po materiální stránce rozhodnutími, tedy právě úkony, jimiž se nezakládá, nemění, neruší či závazně neurčuje žádné právo nebo povinnost. Pro posouzení, zda rozhodnutí podléhá přezkumu ve správním soudnictví, je podstatné to, zda jím bylo v materiálním slova smyslu zasaženo do práv žalobce. Není významné to, zda je úkon správního orgánu jako rozhodnutí výslovně označen a zda má zákonem předepsanou formu či nikoliv, nýbrž ta skutečnost, že orgán veřejné moci tímto svým aktem autoritativně a pravomocně zasáhl do právní sféry navrhovatele, tj. tímto rozhodnutím došlo ke vzniku, změně nebo zániku oprávnění a povinností fyzické nebo právnické osoby (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 16/96, z další judikatury obdobně usnesení sp. zn. IV. ÚS 233/02, sv. 27, str. 337 a násl.).
V projednávané věci požadoval stěžovatel závazné posouzení dle § 33a zákona o daních z příjmů, dle kterého poplatník, jenž bude provádět, provádí nebo provedl zásah do majetku, může požádat příslušného správce daně o vydání rozhodnutí o závazném posouzení, zda je tento zásah do majetku technickým zhodnocením podle § 32a odst. 6 a § 33. Stěžovatel dne 29. 6. 2010 požádal správce daně, aby závazně posoudil, zda výdaje ve výši 401 736 Kč, vynaložené stěžovatelem na stavební práce provedené v souvislosti s výměnou nefunkčního septiku za ČOV, jsou technickým zhodnocením či výdaji nezbytnými pro zajištění a udržení příjmů.
Jak již bylo výše uvedeno, správce daně byl dle § 34b odst. 2 zákona o správě daní a poplatků povinen na základě stěžovatelem podané žádosti vydat rozhodnutí o závazném posouzení, což také učinil. Správce daně skutečnosti uvedené stěžovatelem v žádosti posoudil a dne 30. 11. 2010 rozhodl, že zásah do majetku prováděný stěžovatelem je technickým zhodnocením jímky dle § 33 zákona o daních z příjmů a zařízení čističky odpadních vod je hmotným majetkem dle § 26 odst. 2 písm. a) citovaného zákona.
Rozhodnutí o závazném posouzení stěžovatel napadl žalobou, přičemž jeho námitky směřovaly do věcného posouzení charakteru stavebních úprav učiněného žalovaným. Krajský soud tyto žalobní námitky nepřezkoumával, neboť shledal, že žalobou napadené rozhodnutí spadá do kategorie tzv. kompetenčních výluk, neboť se jím nezakládají, nemění ani nedeklarují stěžovateli žádná práva ani povinnosti. Výrok rozhodnutí o závazném posouzení dle krajského soudu nezasáhl právní sféru stěžovatele. V odůvodnění usnesení krajský soud konstatoval, „že závazným posouzením je pouze deklarováno určité právní stanovisko správce daně, kterým je pouze správce daně ve vztahu ke konkrétnímu daňovému subjektu vázán, přičemž právní účinky čili dotčení právní sféry žalobce se projeví pouze v nalézacím řízení vedeném správcem daně za účelem stanovení daně daňovému subjektu.“ Dále krajský soud zdůraznil, že daňový subjekt není povinen se závazným posouzením řídit. Pokud nebude s názorem obsaženým v závazném posouzení souhlasit, má možnost brojit proti němu v odvolacím řízení proti vyměření či doměření daně a dále žalobou ke správnímu soudu, který rozhodnutí o závazném posouzení přezkoumá jako podkladové rozhodnutí (§ 75 odst. 2 s. ř. s.).
S výše uvedeným názorem nelze než souhlasit.
Ačkoli je rozhodnutí o závazném posouzení za „rozhodnutí“ zákonem o správě daní a poplatků označeno, je vydáváno v řízení při správě daní a obsahuje formální náležitosti rozhodnutí podle § 32 zákona o správě daní a poplatků, nelze jej po materiální stránce za správní akt ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. považovat, neboť tímto rozhodnutím správce daně daňovému subjektu nezakládá, nemění, neruší či závazným způsobem neurčuje veřejná subjektivní práva nebo povinnosti ani jiným způsobem nezasahuje do právní sféry daňového subjektu.
Smyslem zavedení institutu závazného posouzení (též tzv. editační povinnost) bylo poskytnout daňovému subjektu právní jistotu v řízení před správcem daně v těch případech, kdy daňovému subjektu vzniknou pochybnosti o správné interpretaci platné právní úpravy v příslušném daňovém zákonu. Jeho prostřednictvím získá daňový subjekt informaci o tom, jakým způsobem by posoudil nastalou daňovou situaci správce daně. Pokud bude daňový subjekt postupovat v souladu s rozhodnutím o závazném posouzení, vyhne se potížím se správcem daně v eventuálním následném řízení.
Vydáním rozhodnutí dle § 34b zákona o správě daní a poplatků správce daně daňovému subjektu žádná práva ani povinnosti neukládá, taktéž ničeho nemění na jeho dosud existujících právech a povinnostech, pouze stanoveným postupem právně posuzuje daňovým subjektem deklarovanou daňovou situaci (finanční operaci) a vymezuje daňové důsledky z tohoto posouzení pro daňový subjekt vyplývající. Povinnost daňového subjektu řídit se názorem vyjádřeným v rozhodnutí o závazném posouzení není jeho vydáním založena.
34b zákona o správě daní a poplatků správce daně daňovému subjektu žádná práva ani povinnosti neukládá, taktéž ničeho nemění na jeho dosud existujících právech a povinnostech, pouze stanoveným postupem právně posuzuje daňovým subjektem deklarovanou daňovou situaci (finanční operaci) a vymezuje daňové důsledky z tohoto posouzení pro daňový subjekt vyplývající. Povinnost daňového subjektu řídit se názorem vyjádřeným v rozhodnutí o závazném posouzení není jeho vydáním založena.
V praxi nelze vyloučit případy, kdy daňový subjekt nesouhlasí s posouzením učiněným správcem daně a nebude jej akceptovat, přičemž zákon o správě daní a poplatků nespojuje s nerespektováním závazného posouzení ze strany daňového subjektu tomuto žádnou sankci. Vynutit postup deklarovaný správcem daně v rozhodnutí o závazném posouzení nelze.
Daňový subjekt se tedy může od názoru správce daně odchýlit a setrvat na svém posouzení s tím, že se vystavuje možnému nebezpečí, že při kontrole ze strany správce daně dojde k vyměření či doměření daně. Teprve v momentu vydání dodatečného platebního výměru, případně platebního výměru, kdy bude daňovému subjektu z důvodu nerespektování závazného posouzení správcem daně vyměřena či doměřena daň, dochází k zásahu do právní sféry daňového subjektu. Za této situace je však daňový subjekt oprávněn napadnout platební výměr či dodatečný platební výměr odvoláním. V rámci odvolacího řízení pak odvolací orgán závěry správce daně vyjádřené v rozhodnutí o závazném posouzení přezkoumá. Obdobně bude přezkoumávat napadené rozhodnutí správní soud, pokud nebude daňový subjekt se závěry odvolacího orgánu souhlasit a podá žalobu.
Daňový subjekt, který nesouhlasí se závazným posouzením správce daně, má rovněž možnost předejít případným nepříznivým důsledkům dodatečného vyměření daně tím, že sice daň přizná v souladu se závazným posouzením, nicméně následně podá odvolání proti (většinou fiktivnímu) platebnímu výměru, kterým mu byla daň (konkludentně) vyměřena v souladu s jeho daňovým přiznáním. Tuto možnost u platebního výměru vydaného na základě závazného posouzení správce daně nyní výslovně přiznává § 140 odst. 4 daňového řádu, nevylučoval ji však ani zákon o správě daní a poplatků.
Naproti tomu v případech, kdy se správce daně ztotožní s postupem navrhovaným daňovým subjektem v žádosti o závazné posouzení a daňový subjekt se bude řídit závěry uvedenými v rozhodnutí, získává daňový subjekt jistotu, že jím zvolený postup je správný a správce daně jej bude při případné daňové kontrole akceptovat.
Jak již bylo výše uvedeno, vydáním rozhodnutí o závazném posouzení v žádosti deklarované daňové (finanční) operace nedochází ani k zásahu do jiných hmotných již existujících práv či povinností daňového subjektu. Povinnost o předmětné finanční operaci účtovat, stejně jako ostatní daňové povinnosti (povinnost daň vypočítat, přiznat, zaplatit atd.) s posuzovanou operací spojené, vyplývají z příslušných daňových předpisů a nejsou vydáním rozhodnutí o závazném posouzení nijak dotčeny.
Povinnost respektovat závěry v rozhodnutí o závazném posouzení učiněné stíhá pouze správce daně, který bude rozhodovat o daňové povinnosti stěžovatele, a to za předpokladu, že v době rozhodování o daňové povinnosti je skutečný stav věci totožný s údaji, na jejichž základě bylo závazné posouzení vydáno. Povinnost ctít závěry závazného posouzení vzniká správci daně dle § 34b odst. 4 zákona o správě daní a poplatků v nalézacím řízení, tj. při stanovení daně.
V projednávané věci žalovaný správce daně posoudil charakter stěžovatelem provedených stavebních prací, jež byly v žádosti popsány, přičemž neakceptoval návrh stěžovatele, aby bylo rozhodnuto tak, že náklady vynaložené stěžovatelem na stavební úpravy jsou výdaji na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Dospěl k závěru, že stavební práce provedené stěžovatelem, jimiž došlo k zabudování biologické ČOV na stávajícím septiku jsou technickým zhodnocením ve smyslu § 33 zákona o daních z příjmů. Uzavřel, že jelikož je ČOV samostatným hmotným majetkem, nemůže být součástí stavby a výdaje vynaložené v souvislosti s pořízením ČOV nemohou být zahrnuty jednorázově v podobě oprav do výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů. ČOV je samostatným hmotným majetkem, jež je možno odepisovat.
Citované rozhodnutí stěžovateli žádná práva ani povinnosti nezaložilo, a to ani za situace, kdy správce daně postup navrhovaný stěžovatelem neshledal správným, respektive názor stěžovatele neaproboval. Jak již bylo uvedeno výše, stěžovatel není povinen respektovat názor žalovaného správce daně a může o stavebních úpravách účtovat tak, jak sám v žádosti navrhoval. Ani případné riziko, které je s tímto postupem spojeno, tedy hrozba doměření daně ze strany žalovaného, neznamená zásah do práv stěžovatele. K tomuto zásahu dojde teprve v momentu, kdy by žalovaný přistoupil k dodatečnému vyměření z titulu nerespektování závazného posouzení.
Pokud má stěžovatel za to, že k zásahu do jeho právní sféry napadeným rozhodnutím došlo tím, že doposud neuplatnil náklady vynaložené na nezbytnou opravu septiku jako daňový náklad dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, nelze s ním souhlasit. Právo uplatnit náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů není vázáno na vydání rozhodnutí o závazném posouzení.
Za zásah do práv stěžovatele nelze považovat ani situaci, kdy jak stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, se ocitá do doby provedení daňové kontroly v právní nejistotě, zda bude nezákonné rozhodnutí o závazném posouzení hodnoceno jako zákonné. Pokud by se stěžovatel rozhodl akceptovat stanovisko správce daně, byla by jeho právní jistota posílena, neboť závazným stanoviskem, jak již bylo výše uvedeno, je správce daně rozhodnutím v nalézacím řízení při stanovení daně vázán. Nebude-li stěžovatel se závěry závazného posouzení souhlasit, může brojit proti vyměření či doměření daně odvoláním a následně pak žalobou.
Zásahem do práv není ani ta skutečnost, že stěžovatel byl nucen zaplatit správní poplatek. Pokud stěžovatel tvrdí, že jej pro něj rozhodnutí o závazném posouzení nepoužitelné, přičemž odvíjí nepoužitelnost od toho, že žalovaný rozhodl o jiném předmětu posouzení, než který stěžovatel požadoval, jedná se o námitku směřující do věcného posouzení, kterou nepřísluší tomuto soudu z důvodu kompetenční výluky posuzovat. Samotná povinnost zaplatit správní poplatek vyplývá ze zákona o správních poplatcích. Skutečnost zaplacení správního poplatku bez dalšího nezaručuje kladné vyhovění žádosti.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (§ 60 odst. 1, § 120 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
ých důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (§ 60 odst. 1, § 120 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2011
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu