Na počítání lhůty podle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, se nevztahuje pravidlo pro počítání času
uvedené v § 33 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové
schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty, a to
i v případě, že konec lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek.
Na počítání lhůty podle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, se nevztahuje pravidlo pro počítání času
uvedené v § 33 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové
schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty, a to
i v případě, že konec lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek.
Dobu od právní moci rozhodnutí magistrátu ze dne 14. 9. 2009 do právní moci rozhodnutí magistrátu ze dne 4. 6. 2010 je třeba
podle názoru krajského soudu nutno považovat za dobu, po kterou nesměl žalobce zakázanou činnost vykonávat na základě pravomocného rozhodnutí magistrátu ze dne 14. 9.
2009 v situaci, kdy o odkladu výkonu tohoto
rozhodnutí ještě nebylo rozhodnuto.
Jakkoli měl tedy odklad výkonu rozhodnutí magistrátu ze dne 14. 9. 2009 za následek situaci, že k přímému výkonu trestu zákazu čin-
kumentů
k § 33 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád
157/03).
v Brně o daň z příjmů, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím Finančního úřadu v Třeboni byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň
z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2007.
Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala. Její odvolání žalovaný zamítl dne 22. 12.
2011 (zde ještě Finanční ředitelství v Českých
Budějovicích, které s účinností od 1. 1. 2013
bylo dle § 19 odst. 1 zákona č. 456/2011 Sb.,
o Finanční správě České republiky, zrušeno
a jeho právním nástupcem se ve smyslu § 7
písm. a) zákona č. 456/2011 Sb. ve spojení
s § 69 zákona s. ř. s., stalo Odvolací finanční
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 013
nosti nedošlo, je tu jiná doba, kterou je třeba
i přesto na výkon tohoto trestu započítat.
Jakkoli je tedy nyní napadané rozhodnutí
žalovaného vystavěno na odlišných dílčích
úvahách, obstojí základní důvod napadeného
rozhodnutí, tj. že na výkon uloženého trestu
zákazu činnosti lze započítat dobu od právní
moci rozhodnutí magistrátu ze dne 14. 9.
2009 do právní moci rozhodnutí magistrátu
ze dne 4. 6. 2010, následující období však nikoli. Žalovaný tedy napadeným rozhodnutím
zákon neporušil.
ředitelství se sídlem v Brně, s nímž bylo v řízení pokračováno).
Následně žalobkyně podala žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který ji
usnesením ze dne 2. 10. 2012, čj. 10 Af
162/2012-47, odmítl. Dle krajského soudu byla žaloba podána opožděně (dne 2. 3. 2012).
Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti
rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost.
Nezákonnost napadeného usnesení spatřovala zejména v tom, že dle soudu nemá při zjišťování dne doručení rozhodnutí fikcí význam, že tímto dnem byla neděle a státní
Následně žalobkyně podala žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který ji
usnesením ze dne 2. 10. 2012, čj. 10 Af
162/2012-47, odmítl. Dle krajského soudu byla žaloba podána opožděně (dne 2. 3. 2012).
Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti
rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost.
Nezákonnost napadeného usnesení spatřovala zejména v tom, že dle soudu nemá při zjišťování dne doručení rozhodnutí fikcí význam, že tímto dnem byla neděle a státní
svátek. Soud v odůvodnění usnesení argumentoval § 17 odst. 1 větou třetí zákona
o elektronických úkonech a autorizované
konverzi dokumentů, podle kterého „[d]oručuje-li se způsobem podle tohoto zákona,
ustanovení jiných právních předpisů se nepoužijí“. Dle stěžovatelky však toto ustanovení upravuje pouze způsob doručování, nikoliv počítání lhůt. A jelikož uvedený zákon
nemá speciální úpravu pro počítání lhůt, musí se použít právní předpis, podle něhož bylo
rozhodnutí finančního úřadu vydáno, tedy
daňový řád. Dle jeho § 33 odst. 4 „[p]řipadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže
následující pracovní den“. Dle stěžovatelky
tedy v daném případě k doručení fikcí došlo
až den následující po neděli, tedy v pondělí
dne 2. 1. 2012. Z tohoto důvodu byla také zachována dvouměsíční lhůta k podání žaloby,
pokud byla podána dne 2. 3. 2012. Dle stěžovatelky je uvedený výklad § 33 odst. 3 daňového řádu jediný možný, protože jinak by ve
vztahu doručování do datové schránky a doručování poštou docházelo k nerovnosti
v postavení účastníků řízení.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Předmětem sporu ve věci je posouzení, zda krajský soud postupoval správně, pokud žalobu odmítl pro její opožděnost.
Nejvyšší správní soud především předesílá, že v daném případě bylo stěžovatelce
správním orgánem doručováno prostřednictvím datové schránky. Uvedený postup vyplývá zejména z § 42 daňového řádu, dle kterého
se „[o]sobě, která má zpřístupněnou datovou schránku doručuje elektronicky podle jiného právního předpisu“, přičemž v poznámce pod čarou se odkazuje na zákon
o elektronických úkonech a autorizované
konverzi dokumentů.
Podle § 17 odst. 1 tohoto zákona platí, že
„[u]možňuje-li to povaha dokumentu, orgán
veřejné moci jej doručuje jinému orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky,
pokud se nedoručuje na místě. Umožňuje-li
to povaha dokumentu a má-li fyzická osoba,
podnikající fyzická osoba nebo právnická
osoba zpřístupněnu svou datovou schránku,
orgán veřejné moci doručuje dokument této
osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo
na místě. Doručuje-li se způsobem podle tohoto zákona, ustanovení jiných právních
předpisů upravující způsob doručení se nepoužijí.“ Citovaný zákon tak zakotvuje pro orgány veřejné moci povinnost obligatorního
doručování prostřednictvím datových schránek, je-li takový postup možný.
zická osoba nebo právnická
osoba zpřístupněnu svou datovou schránku,
orgán veřejné moci doručuje dokument této
osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo
na místě. Doručuje-li se způsobem podle tohoto zákona, ustanovení jiných právních
předpisů upravující způsob doručení se nepoužijí.“ Citovaný zákon tak zakotvuje pro orgány veřejné moci povinnost obligatorního
doručování prostřednictvím datových schránek, je-li takový postup možný.
Podle § 17 odst. 3 citovaného zákona je
dokument, který byl prostřednictvím datové
schránky odeslán a dodán do datové schránky adresáta, „doručen okamžikem, kdy se do
datové schránky přihlásí osoba, která má
s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu“. Pokud se tato osoba do datové schránky nepřihlásí ve
lhůtě 10 dnů ode dne dodání dokumentu do
této schránky, považuje se tato písemnost za
doručenou uplynutím posledního dne desetidenní lhůty, s výjimkou, vylučuje-li jiný
právní předpis náhradní doručení (§ 17 odst. 4
zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů).
Dodáním do datové schránky se z faktického hlediska rozumí okamžik, od kterého je
datová zpráva dostupná v datové schránce
příjemce zprávy. Okamžik doručení se posuzuje ve všech případech, kdy orgán veřejné
moci činí podání vůči jinému orgánu veřejné
moci, fyzické osobě, podnikající fyzické osobě či právnické osobě.
Jak je výše uvedeno, dle § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech a autorizované
konverzi dokumentů, nepřihlásí-li se do datové schránky osoba „ve lhůtě 10 dnů ode dne,
kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený
posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení“. Předmětem doručování byla v daném případě daňová písemnost; doručování v rámci
správy daní upravuje daňový řád. Doručování právnickým osobám upravuje § 45 a násl.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 013
daňového řádu, přičemž z § 47 o účincích doručení vyplývá, že náhradní doručení vyloučeno není. Žalobou napadené rozhodnutí tedy bylo doručeno za použití právní fikce dle
§ 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech
a autorizované konverzi dokumentů, takové
doručení má stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou.
V daném případě bylo stěžovatelce rozhodnutí o odvolání vydané Finančním ředitelstvím v Českých Budějovicích dne 22. 12.
2011 doručováno prostřednictvím datové
schránky. Z elektronické doručenky vyplývá,
že předmětné rozhodnutí bylo do datové
schránky dodáno rovněž dne 22. 12. 2011. Jelikož se stěžovatelka do datové schránky ve
lhůtě 10 dnů od dodání písemnosti nepřihlásila, došlo k doručení za použití fikce, a to
dne 1. 1. 2012.
Namítá-li stěžovatelka, že dne 1. 1. 2012
nemohlo k doručení fikcí dojít, a to vzhledem
k tomu, že se jednalo o den pracovního klidu,
tj. neděli a současně státní svátek, neshledal tuto námitku Nejvyšší správní soud za důvodnou.
e předmětné rozhodnutí bylo do datové
schránky dodáno rovněž dne 22. 12. 2011. Jelikož se stěžovatelka do datové schránky ve
lhůtě 10 dnů od dodání písemnosti nepřihlásila, došlo k doručení za použití fikce, a to
dne 1. 1. 2012.
Namítá-li stěžovatelka, že dne 1. 1. 2012
nemohlo k doručení fikcí dojít, a to vzhledem
k tomu, že se jednalo o den pracovního klidu,
tj. neděli a současně státní svátek, neshledal tuto námitku Nejvyšší správní soud za důvodnou.
Nejvyšší správní soud při posouzení věci
bral v potaz dosavadní judikaturu, která vycházela při posouzení okamžiku doručení
fikcí (v případech správního řádu i „starého“
správního řádu – zákona č. 71/1967 Sb.*))
z interpretace zákona pro účastníka příznivější, totiž, že i přes nedůsledné rozlišování
doby a lhůty, účinky doručení nastanou vždy
až následující den, připadne-li konec lhůty
(resp. úložní doby označené za lhůtu) na sobotu, neděli nebo svátek (viz např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010,
čj. 9 As 55/2009-45, rozsudek ze dne 3. 2. 2010,
čj. 1 As 78/2009-76, též rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. II. ÚS
157/03, č. 57/2004 Sb. ÚS).
Ve věci nyní projednávané však závěry výše učiněné platí pouze v případě doručování
poštou, nikoliv při doručování do datové
schránky, neboť je zde třeba vycházet ze zásadní odlišnosti od doručování poštou, a to
z neomezeného přístupu k datové schránce.
*) S účinností od 1. 1. 2006 nahrazen zákonem č. 500/2004 Sb.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 013
nutí Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. II. ÚS
157/03, č. 57/2004 Sb. ÚS).
Ve věci nyní projednávané však závěry výše učiněné platí pouze v případě doručování
poštou, nikoliv při doručování do datové
schránky, neboť je zde třeba vycházet ze zásadní odlišnosti od doručování poštou, a to
z neomezeného přístupu k datové schránce.
*) S účinností od 1. 1. 2006 nahrazen zákonem č. 500/2004 Sb.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 013
Z uvedené zásadní odlišnosti vychází
např. i závěr poradního sboru ministra ke správnímu řádu ze dne 14. 12. 2009, č. 84/2009,
v němž se mimo jiné konstatuje: „Poradní
sbor ministra vnitra ke správnímu řádu se
zabýval otázkou týkající se počítání lhůty
při doručování podle § 17 odst. 4 zákona [...]
o elektronických úkonech a autorizované
konverzi dokumentů. Ve smyslu § 17 odst. 4
zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů nepřihlásí-li se
do datové schránky osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup
k dodanému dokumentu, ve lhůtě 10 dnů
ode dne, kdy byl dokument dodán do datové
schránky, považuje se tento dokument za
doručený posledním dnem této lhůty. Zákon
o elektronických úkonech a autorizované
konverzi dokumentů používá v uvedeném
ustanovení pojmu lhůta, stejně jako [...]
správní řád ve znění pozdějších předpisů
v § 24 odst. 1. Vyvstává tedy otázka, zda se
při počítání této lhůty uplatní pravidla pro
počítání času uvedená v § 40 odst. 1 správního řádu, zejména v odst. 1 písm. c) – připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo
svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší
pracovní den. Ve vztahu k § 24 odst. 1 správního řádu se touto otázkou zabýval poradní
sbor ministra vnitra ke správnímu řádu, který dospěl k závěru (jedná se o závěr
č. 1/2005), že lze s ohledem na dosavadní
praxi a judikaturu doporučit počítání této
lhůty podle pravidla obsaženého v § 40 odst. 1
písm. c) správního řádu. Poradní sbor však
v odůvodnění závěru připouští i možnost
odlišného výkladu. Vyzvednutí uložené písemnosti (přihlášení do datové schránky) není
úkonem vázaným na lhůtu ve smyslu uvozovací věty k § 40 odst. 1 správního řádu,
tento úkon může být učiněn i po uplynutí
lhůty 10 dnů. Výklad příznivější pro adresáty veřejné správy byl poradním sborem doporučen s ohledem na judikaturu, která zohledňovala možnosti
faktického převzetí
písemnosti. Tento aspekt však v případě doručování prostřednictvím datové schránky
odpadá, neboť přihlásit se do datové schrán-
Vyzvednutí uložené písemnosti (přihlášení do datové schránky) není
úkonem vázaným na lhůtu ve smyslu uvozovací věty k § 40 odst. 1 správního řádu,
tento úkon může být učiněn i po uplynutí
lhůty 10 dnů. Výklad příznivější pro adresáty veřejné správy byl poradním sborem doporučen s ohledem na judikaturu, která zohledňovala možnosti
faktického převzetí
písemnosti. Tento aspekt však v případě doručování prostřednictvím datové schránky
odpadá, neboť přihlásit se do datové schrán-
ky je možné kdykoli. Na základě této skutečnosti a rovněž z důvodu, že přihlášení do
datové schránky není úkonem vázaným na
lhůtu ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1
správního řádu, lze učinit závěr, že pro počítání lhůty 10 dnů podle § 17 odst. 4 zákona
[o elektronických úkonech a autorizované
konverzi dokumentů] se pravidlo vyplývající
z § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu neuplatní a fikce doručení nastoupí desátý den
ode dne, kdy byl dokument dodán do datové
schránky adresáta, bez ohledu na to, zda poslední den této lhůty připadl na pracovní
den, sobotu, neděli nebo svátek. V opačné situaci, tedy při provádění úkonů vůči orgánu
veřejné moci, je úkon učiněn již okamžikem
dodání do datové schránky (a to i v případě,
že se jedná o sobotu, neděli či svátek).“
Otázkou odlišností doručování písemností do datových schránek se Nejvyšší správní
soud zabýval, byť se zde jednalo o doručování
do datové schránky žalobcem soudu, např.
v usnesení ze dne 15. 7. 2010, čj. 9 Afs
28/2010-79, č. 2131/2010 Sb. NSS, v němž se
mimo jiné konstatuje, že „není přijatelné,
aby orgán veřejné moci (zde soud) vlastním
postupem (zejména svým pasivním přístupem či nečinností – nepřihlášením oprávněné osoby do datové schránky) určil okamžik, kdy mu bude podání účastníka řízení
předáno, tedy kdy z procesněprávního hlediska vyvolá účastníkem zamýšlené důsledky. To vše navíc v situaci, kdy podání účastníka je dodáno do datové schránky orgánu
veřejné moci, a tedy se objektivně a fakticky
nachází v jeho dispoziční sféře.“
Nejvyšší správní soud na základě výše
uvedeného dospěl k závěru, že na počítání
lhůty podle § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů se nevztahuje pravidlo pro počítání
času uvedené v § 33 odst. 3 daňového řádu.
Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba,
která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, ve lhůtě
10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do
datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhů-
ty, a to i v případě, že připadne konec lhůty
na sobotu, neděli nebo svátek.
o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů se nevztahuje pravidlo pro počítání
času uvedené v § 33 odst. 3 daňového řádu.
Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba,
která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, ve lhůtě
10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do
datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhů-
ty, a to i v případě, že připadne konec lhůty
na sobotu, neděli nebo svátek.
Lze jen, nad rámec uvedeného, podotknout, že fikce doručení předpokládá, že si
adresát písemnost v úložní lhůtě mohl vyzvednout, avšak zaviněně tak neučinil. V případě, že z vážného důvodu nemohl bez svého
zavinění uloženou písemnost ve stanovené
lhůtě vyzvednout, může za podmínek § 48
daňového řádu požádat o vyslovení neúčinnosti doručení (srov. k tomu rozsudek ze dne
10. 2. 2010, čj. 1 As 2/2010-80). Skutečnost, že
si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného
vážného důvodu nemohl bez svého zavinění
uloženou písemnost vyzvednout, musí adresát prokázat. Při uznání důvodnosti podané
žádosti, ať už správcem daně v prvním stupni,
nebo odvolacím orgánem, nastává fikce doručení ke dni oznámení rozhodnutí o neúčinnosti rozhodnutí. Neúčinnosti doručení se
však stěžovatelka nedomáhala.
V posuzovaném případě tedy podala stěžovatelka žalobu proti rozhodnutí správního
orgánu v pátek dne 2. 3. 2012. Dvouměsíční
lhůta pro podání žaloby však marně uplynula
ve čtvrtek 1. 3. 2012; předmětná žaloba tak
byla podána opožděně. K povaze lhůty pro
podání žaloby ve správním soudnictví se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku
ze dne 5. 1. 2006, čj. 2 As 45/2005-65, v němž
uvedl, že „[u]stanovení § 72 odst. 1 s. ř. s., které k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu obecně stanovuje poměrně dlouhou lhůtu dvou měsíců, dává i práva
neznalým osobám dostatek času k tomu, aby
k ochraně svých subjektivních veřejných práv
učinily patřičné kroky, například tím, že vyhledají právní pomoc u advokáta a o možných cestách, jak správní rozhodnutí vydané
odvolacím správním orgánem napadnout, se
s ním poradí“. Stěžovatelka tak měla dostatečně dlouhou lhůtu na to, aby včas podala žalobu
k soudu, učinila-li tak na samém sklonku této
lhůty, musela být srozumněna i s možným rizikem opožděného podání žaloby. Jelikož zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout
(§ 72 odst. 4 s. ř. s.), nebylo lze než žalobu pro
opožděnost odmítnout.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 013
Společnost s ručením omezeným STASEK proti Odvolacímu finančnímu ředitelství